Fízlování v praxi
Evropská unie znovu otevřela svůj návrh nařízení s mystifikačním a falešným názvem Nařízení o prevenci a boji proti sexuálnímu zneužívání dětí (Regulation to Prevent and Combat Child Sexual Abuse) – veřejností označovaný jako Šmírování soukromých zpráv ("Chat Control").
Návrh předložila Evropská komise už v roce 2022, avšak po zdrcující kritice expertů, ochránců soukromí, technologických firem i některých členských států byl dlouhou dobu uložen k ledu.
Na podzim a v listopadu 2025 se však debata znovu rozhořela, protože Rada EU představila nové (údajně kompromisní) verze textu.
Oficiálním cílem je boj se sexuálním zneužíváním dětí (CSAM).
Proti tomuto cíli jako takovému nikdo nic nenamítá.
Problém leží v prostředcích.
Aktuální návrh totiž počítá s tím, že poskytovatelé komunikačních služeb mohou být donuceni k nasazení detekčních technologií, které budou prohledávat obsah komunikace uživatelů.
A to i tehdy, když je komunikace šifrovaná end-to-end.
Aktuální verze z roku 2025 se snaží působit "umírněně":
Mluví o detekci pouze u služeb vyhodnocených jako "vysoké riziko" a částečně nahrazuje povinnost jakousi "dobrovolnou možností".
Ve skutečnosti však detekční příkazy ("detection orders") zůstávají – a jsou právně závazné.
Poskytovatel, který dostane příkaz, bude muset zavést technologii, jež dokáže rozpoznávat známý i nový (tzv. "nově vytvořený" či "dříve nezachycený") informační materiál.
To technicky znamená skenování obsahu uvnitř zařízení nebo těsně před zašifrováním.
Z hlediska dopadu je situace jasná: jde o regulaci, která zasáhne většinu komunikačních služeb v EU, od Messengeru, WhatsAppu a Signalu až po cloudové služby či sdílené fotogalerie.
Společným jmenovatelem všech verzí je to, že návrh mění samotnou logiku digitální komunikace: co bylo dosud soukromé, by se mělo stát scanovaným, vyhodnocovaným a případně hlášeným.
Fízlování v praxi
Aby návrh fungoval, musí být do komunikace implementovány nástroje, které dělají v zásadě toto:
- Skenují obsah zpráv, obrázků a videí
- Vyhodnocují ho algoritmy, často strojovým učením.
- Odesílají podezřelé případy úřadům.
To vše se má dít nikoli na serveru, ale přímo na zařízení uživatele, protože šifrované aplikace nejsou schopné číst obsah jinak.
Z praktického hlediska to tedy znamená, že bude nutné instalovat klientský skenovací software, aplikace budou muset umět analyzovat obsah ještě před šifrováním,
a šifrování již nebude absolutní – bude "podmíněné", "zpřístupněné", či přímo oslabené.
Pokud tedy poskytovatel dostane detekční příkaz, bude muset určitým způsobem obejít šifrování, zavést technologii rozpoznávající obrázky a texty - a archivovat a předávat data případně označená jako "podezřelá".
To vede k realitě, o níž EU veřejně příliš nemluví:
V praxi bude každá soukromá zpráva analyzována, než vůbec opustí telefon.
Navíc systém musí být schopen detekovat nejen "známý" CSAM (tj. hashované obrázky), ale i dosud neznámý materiál, což je technologicky neřešitelné bez masivního strojového učení přímo nad osobním obsahem uživatelů.
To logicky znamená falešné pozitivity, náhodné vyhodnocování nevinných fotografií dětí, rodinných snímků nebo dokonce běžného textu.
Praktický scénář tedy vypadá takto:
Uživatel pošle fotografii svého dítěte babičce → algoritmus zpanikaří, pokud shledá určité rysy "rizikovými" → obsah je označen a nahlášen → uživatel se může stát terčem vyšetřování či blokace.
A to vše bez vědomí adresáta, protože detekce bude podle návrhu probíhat skrytě – jinak by postrádala účinnost.
Falešné dobro nad zákonem
Z právního pohledu je návrh doslova exploze problémů.
EU deklaruje, že chce chránit děti, ale už méně zdůrazňuje, že přitom ničí práva milionů nevinných lidí.
Návrh přímo naráží na Chartu základních práv EU (které jsou již nyní dosti iluzorní), zejména čl. 7 – respekt k soukromému a rodinnému životu, čl. 8 – ochrana osobních údajů a čl. 11 – svoboda projevu a informací.
Zavedením plošných skenerů vzniká preventivní, plošný a neadresný zásah, který neodpovídá zásadě proporcionality.
Státy dosud mohly sledovat člověka jen v případě podezření.
Chat control tento princip ústavního práva otáčí naruby: všichni jsou potenciálně podezřelí a teprve algoritmus určí, kdo se má stát cílem vyšetřování.
Navíc jde o zásah do samotné podstaty digitální bezpečnosti.
Šifrování není hračka ani komfortní přídavek – je to základní stavební kámen ochrany dat.
Oslabením šifrování se vytváří slabé místo, které mohou zneužít nejen unijní orgány, ale i cizí státy, hackeři, organizované skupiny.
Eticky je situace ještě horší: návrh činí z každého občana objekt prohlídky, kriminalizuje běžné rodinné snímky, narušuje vztah mezi novinářem a zdrojem a dodává státům nástroje, které nikdy v historii neměly v tak jemné a intimní podobě.
A přesto se tváří, že je to "pro dobro dětí".
Jednou vznikne, nezanikne
Když se text návrhu odloží stranou a podíváme se na důsledky v praxi, vyvstává děsivá skutečnost:
Chat control by proměnila celoevropský digitální prostor v prostředí, kde se nikdo nemůže chovat přirozeně.
Soukromí by přestalo existovat.
Doslova.
Jakmile je komunikace skenována ještě před odesláním, uživatel už není vlastníkem svého soukromého prostoru – je jen nájemníkem v systému, který předává klíče třetím stranám.
Bezpečnost by byla iluze.
Každé oslabení šifrování automaticky vytváří díru, kterou mohou zneužít: hackeři, cizí státy, organizované skupiny, vyděrači, korporace, či kdokoli další se schopnostmi a motivací.
Důsledkem je paradox: opatření, která mají chránit děti, zvýší celkovou kybernetickou zranitelnost společnosti, protože rozbije to, co fungovalo – silné šifrování.
Sociální dopad bude ještě hlubší.
Když člověk ví, že jeho komunikace může být neustále analyzována, začne přemýšlet nad každou větou.
Vznikne autocenzura, která bývá typická pro ty nejhorší totality.
Už nebude možné sdílet citlivé či intimní věci bez strachu, že algoritmus vykáže varování.
Firmy, které stavějí na důvěrnosti – právníci, psychologové, lékaři – budou nuceny vysvětlovat klientům, že jejich zprávy nemusí být bezpečné.
Novináři ztratí možnost chránit zdroje.
Nikdo nebude mít jistotu, že není sledován.
Až EU vybuduje takovouto systémovou infrastrukturu prohlížení soukromých sdělení občanů, jednou vybudovaná infrastruktura nezmizí.
Naopak – bude čekat na své další využití.
Nejde o děti
Oficiální argumentace je vznešená, emotivní a marketingová: "chráníme děti".
Ale skutečná mocenská logika návrhu směřuje jinam.
Regulace otevírá dveře bezprecedentnímu rozšíření státní kontroly nad digitálním prostorem.
A takové příležitosti se vlády obvykle drží jako klíště.
Tady nejde o děti.
Tady jde o precedent.
Pokud jednou vytvoříte právní a technickou možnost skenovat komunikaci všech občanů, můžete ji kdykoli rozšířit na boj s "dezinformacemi", sledování politických oponentů, potírání nepohodlných skupin, ekonomickou kontrolu, potlačování protestních hnutí.
Málokdo pochybuje o tom, že tento úmysl skrytě stojí již u samotného počátku celé iniciativy.
Druhý motiv je technologicko-ekonomický.
Takto rozsáhlé systémy detekce, ukládání a vyhodnocování dat znamenají miliardové zakázky pro firmy, které se specializují na AI a bezpečnostní software.
Už nyní se o veřejné prostředky hlásí technologičtí giganti a různé "neziskové" organizace pracující pro státní aparát.
Pokud jde o samotné státy, získají něco, co dosud neměly: průhled do každodenního života obyvatel. A nikdo se tvářit nebude, že tato možnost nebude lákat.
Všichni, kdo komunikují, budou komunikovat ve stínu.
A to je přesně to prostředí, v němž se totalitě daří nejlépe.
Orwell by zíral
Návrh EU představuje největší útok na soukromí v evropských dějinách.
Ano – větší než plošné odposlechy ve starých režimech, větší než papírové složky, větší než databáze StB či KGB.
Ty totiž pracovaly manuálně, omezeně a neefektivně.
Chat control by naopak monitoroval všechny v reálném čase, bez mandátu, bez podezření, bez konkrétního důvodu.
George Orwell varoval před světem, kde je teleobrazovka, kterou nelze vypnout.
EU nyní navrhuje mobilní telefon, který nelze umlčet – protože skenuje i tehdy, když o tom nevíte.
Jestli ještě z důvěry mezi občanem a státem, nebo dokonce Evropskou unií něco zbylo, toto je její naprostá destrukce.
Arogance moci, která se schovává za ochranu dětí, aby si vybudovala systém neomezeného dohledu.
Ve jménu "bezpečnosti" se mají obětovat zbytky základních principů, které tvořily naši společnost: presumpce neviny, soukromí, ochrana dat, svoboda projevu, nezávislá komunikace...
Kdyby podobný návrh předložil v minulosti jakýkoli totalitní stát, Západ by ho okamžitě odsoudil.
Dnes jej předkládá samotná Evropská unie – a ještě se tváří, že jde o projev humanity.
Je to drzost.
Je to nehoráznost.
Je to signál, že jsme se ocitli na křižovatce dějin – a že pokud se společnost nevzepře, další kroky už přijdou samy:
Co dnes projde jako "ochrana dětí", zítra projde jako "ochrana demokracie".
Nebude cesty zpět.
Q.S.
Zavedením kvantových počítačů už člověk nebude jen sledován, ale přímo řízen a monitorován až do biologických detailů...
Jeho svobodná vůle a individualita bude potlačena a postupně eliminována.
To není sci-fi, ale technologická realita.
Podívejte se, co už dnes dokázali udělat s lidmi "pouhými" současnými prostředky propagandy a manipulace s lidským vědomím.
Hloubku toho, co se chystá ani nelze dohlédnout....
