Havel se smál panelákům. Říkal jim králíkárny. Dnes za ty stejné paneláky lidi platí miliony. Kdyby se nestavěly, neměla by dnes polovina národa kde bydlet.
Tak si to laskavě uvědomte. Protože národ, co se stydí za svoje vlastní dějiny, bude vždycky jen otrokem cizí vůle. A tak to, sakra, nenechme.
Pamatujete si ty řeči po revoluci?
"Přijde svoboda, otevře se trh, doženeme Západ."
Jenže pravda byla jiná.
Nešli jsme do férového souboje.
Šli jsme na porážku.
A Západ to věděl.
Věděl, že Československo má infrastrukturu, školství, průmysl, odborníky, přírodní zdroje i výhodnou polohu.
Věděl, že kdyby nám nechal volný vývoj, do deseti let bychom mu mohli dýchat na záda.
A to nemohli dovolit.
Tak si přišli pro své.
Čestná funkce poslance vs. dnešní trafikanti
Kdysi být poslancem znamenalo čest, ne prachy.
Poslanci chodili normálně do práce – byli učitelé, inženýři, dělníci.
Brali jen diety, žádné statisícové platy.
Funkce byla službou státu, ne výtah k luxusu.
Dnes?
Poslanec si žije jako baron.
Asistentky, apanáže, dozorčí rady, služební auta, odměny – a výsledky?
Nula.
Jen věčné řečnění, zákonů plná knihovna, ale stát jim padá pod rukama.
Státní plánovací komise – co se plánovalo, to se postavilo
Plynofikace, elektrifikace, přehrady, železnice, nemocnice, sídliště.
Všechno se stavělo podle plánu.
Nebylo to dokonalé, ale díky plánování se tahle země vyhrabala z poválečné bídy na moderní stát.
A pak to někdo zrušil, protože prý "trh všechno zařídí."
Nezařídil nic.
Jen chaos, díry ve veřejných rozpočtech, a všude developerská mafie.
"Králíkárny", co dnes stojí miliony
Havel se smál panelákům.
Říkal jim králíkárny.
Dnes za ty stejné paneláky lidi platí miliony.
Kdyby se nestavěly, neměla by dnes polovina národa kde bydlet.
Stavěly se rychle, funkčně, s jasnou vizí – aby měli lidi střechu nad hlavou.
Dnes?
Developerské peklo.
Byty na hypotéku na třicet let, a ještě tě vyhodí z nájmu, pokud se ti opozdí výplata.
Západní "přátelé" a skutečný důvod privatizace
Nepřišli nám pomoct.
Přišli rozebrat fungující stát na šroubky.
Ocelárny, hutě, doly, cukrovary, textilky, energetika – všechno pryč.
Opravdu jsme věřili, že to byla náhoda?
Západ nepotřeboval partnera.
Potřeboval odbytiště a levnou pracovní sílu.
Západ nechtěl partnera. Chtěl odbytiště a levnou pracovní sílu
Kdo by chtěl konkurenta, když ho může levně zlikvidovat?
Kdo by chtěl československou Škodovku, co dělala vlastní motory, vlastní tramvaje, vlastní trolejbusy, lokomotivy?
Když je jednodušší koupit fabriku, zavřít ji a trh zaplavit vlastním zbožím.
Ze země, která vyvážela stroje do celého světa, jsme udělali montovnu a trh pro jejich šunty.
Společnost zbavená sebevědomí
Řekli nám, že jsme zaostalí.
A my jim to uvěřili.
Zničili nám hrdost.
Naučili nás stydět se za to, co jsme dokázali.
Dnes už ani nevíme, že jsme měli vlastní vědce, inženýry, výzkumné ústavy.
Že jsme vyráběli turbíny, vlaky, chemii, textil, letadla, lodě.
Že jsme uměli stavět přehrady, nemocnice i metro.
To všechno se vymazalo.
Protože národ bez sebevědomí se snadno ovládá
Závěr
Nešlo o naivitu.
Šlo o chladnou kalkulaci.
Západ nevyhrál bitvu svobody.
Vyhrál obchodní válku.
A my jsme byli první obětí.
Naší slabostí nebyla zaostalost.
Naší slabostí byla důvěra.
A víš, co je na tom nejsmutnější?
Že ještě pořád žijeme z toho, co naši předci vybudovali.
Z fabrik, co tu zůstaly stát.
Z přehrad, co nám dávají vodu.
Z paneláků, co pořád drží.
Z plynovodů, elektráren, silnic, kolejí, co někdo kdysi naplánoval a postavil.
Bez toho bychom dnes byli v prdeli.
To je holá pravda.
A místo vděku jim dneska nadáváme.
Smějeme se jim, že byli komunisté, že stavěli králíkárny, že neměli "svobodu podnikání".
Ale nebýt jich, tak tu dnes nemáme nic.
Jen hypotéky na třicet let, auta na leasing a stát v rukou cizích korporací.
Tak si to laskavě uvědomme.
Protože národ, co se stydí za svoje vlastní dějiny, bude vždycky jen otrokem cizí vůle.
A tak to, sakra, nenechme.
Q.S.
Objektivně/subjektivně a bez idealizování té doby:
Nic nebylo ideální ani tady a ani na Západě, zde systém prohrál boj o mysl lidí, ne najednou postupně.
Byly to ty fráze, ten rozdíl mezi realitou a propagandou... jako dnes.
Jenže tehdy to přese všechno byla naše zem, budovala se pro další generace, tak to viděla většina lidí.
Tehdy...
Režim tehdy nepochopil, že káže vodu a pije víno, mimochodem byli to kariérní komunisté, kdo odstartovali "Sametovou revoluci". Otcové a matky dnešních kariérních "antikomunistů"...
Paradox viďte....
Včas přehodit kormidlo a udržet si moc a vliv a moct privatizovat, levně a s předstihem...
A lid?
Svým způsobem tehdy zkušenější ohledně propagandy z Východu, ale zcela neznalý a naivní ohledně té druhé....
Národ na křižovatce Evropy... dějiny šly jednou tam a pak zase opačně... ale lid, národ přežil.
O vlásek, ale vstal z mrtvých a zanechal stopu v kultuře, vědě, průmyslu... i odporu k bezpráví....
A dnes?
Stádium klinické smrti, jako pacient dlouho nemocný, který ztratil vůli žít... čekající na ránu z milosti.
A jen si chce ještě užít co nejvíc z toho, co ještě zbylo... i za cenu šlapání po zádech souseda, bližního...
Položme si otázku: Co chtěla většina tehdy a dnes?
Ne, svoboda to nebyla, to je pohádka pro školní čítanky....
Byl to chléb a hry...
Nebo je to jinak?
Kéž by....