Hynčická zahrada

Nepřestala jsem zahrado

cítit tvůj hlas ve svých slovech 

slast tvého zrání

i pokoru zanikání

Jsi srůsty vyznačená vzpomínka

na moje bosé časy

spálené sluncem a kopřivami

úsměvem mých rán

jsi dosud

Dětství oplakané

dohledávám v sobě stále

jak zpřítomělý osud ...

Anna Markowitz