I kdyby se stal zázrak a průliv byl například letos v létě plně otevřen pro lodní dopravu, dodávky energií ze zemí Perského zálivu na světový trh se letos na předválečnou úroveň nevrátí
Americko-izraelská válka proti Íránu trvá již dva měsíce. Zasáhla nejen Blízký východ, ale celý svět — včetně globální ekonomiky. Její dopad se projevil a nadále projevuje růstem cen energií, především ropy. V prvních dnech války Írán zablokoval Hormuzský průliv, kterým procházelo přibližně 20 % "černého zlata" obchodovaného na světových trzích. Podobný podíl představoval i zkapalněný zemní plyn (LNG).
Ropu a LNG dodávaly do ostatních zemí monarchie Perského zálivu — Saúdská Arábie, Kuvajt, Spojené arabské emiráty, Katar, Bahrajn a Omán.
Přeprava probíhala přes Hormuzský průliv, který spojuje Perský záliv s Arabským mořem a Indickým oceánem.
Před válkou se cena ropy Brent pohybovala na úrovni 70 dolarů za barel.
Po vypuknutí konfliktu vyskočila na 100–110 dolarů — nárůst o plných 50 procent.
Média začala napjatou situaci na ropných trzích označovat za "ropnou krizi" a přirovnávat ji ke krizi z konce roku 1973, kdy cena ropy během několika měsíců vzrostla čtyřnásobně.
V době psaní tohoto článku (3. dubna) se cena ropy pohybuje na úrovni 109 dolarů za barel.
Setrvání "černého zlata" na této cenové hladině po dobu jednoho měsíce výrazně ovlivnilo ceny dalších energetických komodit — zemního plynu, uhlí i břidlice.
V březnu 2026 vzrostly průměrné burzovní ceny plynu v Evropě o 59 % oproti únoru.
Zdražila elektřina, benzín a ostatní ropné produkty i petrochemikálie.
V návaznosti na to začaly růst ceny mnoha výrobků, které se zdánlivě ropy vůbec netýkají. Inflace začala zrychlovat.
Vývoj cen na celý rok nelze spolehlivě předpovědět.
Zaprvé není jasné, kdy válka skončí.
Zadruhé jsou vyhlídky na znovuotevření Hormuzského průlivu velmi nejisté.
I kdyby se však stal zázrak a průliv byl například letos v létě plně otevřen pro lodní dopravu, dodávky energií ze zemí Perského zálivu na světový trh se letos na předválečnou úroveň nevrátí.
Významná část těžby ropy a plynu těchto zemí i kapacity pro výrobu LNG byly poškozeny nebo zcela zničeny.
Nutno dodat, že značné škody utrpěl také Írán.
Odborníci odhadují, že obnovení těchto kapacit potrvá minimálně rok — někteří hovoří až o pěti letech.
S ohledem na výše uvedené lze předpokládat, že inflace v roce 2026 celkově nebude nižší než v roce 2022.
Připomeňme, že tehdy v důsledku sankcí kolektivního Západu proti Rusku výrazně poklesl ruský export ropy a zemního plynu, ceny energií na světových trzích prudce vzrostly a průměrná globální inflace dosáhla na konci roku 2022 hodnoty 9 % (podle Mezinárodního měnového fondu).
Nelze vyloučit, že do konce letošního roku může průměrná inflace ve světové ekonomice dosáhnout dvouciferné hodnoty.
Téměř každý druhý článek na toto téma zmiňuje, že současná válka na Blízkém východě vyvolala ropnou krizi.
Mnohem méně se však píše o tom, že aktuální vývoj může spustit také krizi potravinovou.
Ta zatím nenastala, ale naplno se může projevit letos v létě a na podzim — v době sklizně.
Je důležité si uvědomit, že monarchie Perského zálivu zaujímaly před válkou klíčové postavení na světovém trhu s hnojivy.
A téměř veškerý jejich export hnojiv procházel Hormuzským průlivem.
Saúdská Arábie, Katar, SAE a Omán ročně vyráběly 50–55 milionů tun různých hnojiv a surovin, především amoniaku.
Převážnou většinu — přibližně 45 milionů tun — tvořila dusíkatá hnojiva, zejména močovina (30 milionů tun).
Přes Hormuzský průliv ročně procházelo 21–22 milionů tun dusíkatých hnojiv, tedy zhruba 40 % světové námořní přepravy.
Z dalších typů hnojiv hrají klíčovou roli fosfátová hnojiva, jejichž největším producentem v regionu je Saúdská Arábie.
Ta je rovněž dodavatelem síry — klíčové suroviny pro výrobu sírových a fosfátových hnojiv.
Pro dokreslení postavení zemí Perského zálivu na trhu: jejich podíl na světovém exportu dusíkatých hnojiv činil 15–20 %, u močoviny pak 30–34 %.
Hlavními odběrateli byly Indie, Brazílie, Austrálie, USA, Thajsko a Turecko, které dohromady představovaly přibližně 80 % vývozu. Brazílie je na dodávkách močoviny z oblasti Perského zálivu závislá ze 100 %, Indie pokrývá z tohoto zdroje 40–50 % svých dovozů dusíkatých hnojiv.
Dalšími odběrateli jsou africké země: Súdán, Somálsko, Keňa, Tanzanie, Mosambik, Nigérie a Ghana. Čínu, Indii, Indonésii a Maroko zásobuje sírou Saúdská Arábie.
Dodávky hnojiv z Perského zálivu se téměř úplně zastavily na začátku března.
Do poloviny měsíce vzrostly světové ceny dusíkatých hnojiv o 30 %.
K dalšímu zdražení přispělo i zastavení výroby močoviny v Íránu, který byl třetím největším světovým exportérem tohoto hnojiva.
V době, kdy globální poptávka po hnojivech vrcholí, klesla nabídka dusíkatých hnojiv nejméně o 30 %.
Pokud válka potrvá do konce dubna, odborníci očekávají nárůst cen o 50 % nebo více oproti předválečné úrovni.
Zemědělci tak buď nebudou schopni hnojiva nakoupit vůbec, nebo je budou pořizovat za výrazně vyšší ceny.
Naposledy zaznamenalo využívání hnojiv propad v roce 2022 — globálně o 6 %, v EU o 10 %.
Letos lze počítat s poklesem zemědělské produkce a růstem cen potravin.
Někteří novináři již varují před blížící se "potravinovou krizí".
Světový potravinový program OSN odhaduje, že počet hladovějících lidí letos vzroste o 45 milionů na rekordních 363 milionů.
Tento odhad přitom předpokládá, že dodávky hnojiv přes Hormuzský průliv budou do poloviny roku plně obnoveny.
Potravinový trh zatím výrazněji nereagoval, protože je stále zásoben produkty vyrobenými ještě před válkou.
Na podzim 2026 však může přijít nová vlna potravinové inflace, která se přidá k inflaci energetické a posune celkovou inflaci do dvouciferných hodnot.
Tradiční dovozci hnojiv z Blízkého východu nyní naléhavě hledají alternativní zdroje.
Jednou z nejzřejmějších možností je Ruská federace — největší světový exportér hnojiv s podílem 20–25 %.
V loňském roce dosáhly dodávky 45 milionů tun (historický rekord).
Využití kapacit se pohybuje na 85–90 % a produkci lze rychle navýšit o 10–15 %.
Ani tyto dodávky nedokážou výpadky plně nahradit, mohou však dopady krize znatelně zmírnit.
Navíc letos na podzim, až se krize hnojiv naplno promění v krizi potravinovou, mohou ruské zemědělské dodávky částečně tlumit globální nedostatek potravin.
Odborníci očekávají, že Rusko letos dosáhne jedné z nejvyšších sklizní obilí ve své historii.