I když chudoba za uši přivede mne k smrti, za otroctví přec svobodu neprodám!

"Ti, kteří lžou a šplhají na pódium, aby se nechali obdivovat lidem, zjistí, že jejich pýcha se stane příčinou jejich hanby."

Džaláluddín Rúmí

Ubohý šakal

Jednoho dne jeden šakal spadl do kádě s barvami.

Když uviděl, že celá jeho srst je pocákaná všemi možnými barvami, řekl si:

"Jsem páv královský, vyvolený mezi všemi zvířaty!"

Celý se nadmul domýšlivostí a řekl si, že jako vyvolený má výsadní postavení a zvláštní práva, a odešel za ostatními šakaly.

Ti mu řekli:

"Ach ubohý šakale!

Odkud pramení tvé nároky a tvé způsoby?

Zbláznil ses, nebo ze sebe jen děláš šaška?"

Ti, kteří lžou a šplhají na pódium, aby se nechali obdivovat lidem, zjistí, že jejich pýcha se stane příčinou jejich hanby.

Neočekávají nic jiného než lichotky od davu, ale jejich nitro je stejně tak falešné, jako jejich vzhled.

Džaláluddín Rúmí: "159 súfijských povídek,"Praha 2003, s. 70.

Kotel tohoto světa

Touhy tohoto světa jsou jako kotel a světské obavy jsou jako sprcha, která z něho vytéká.

Zbožní lidé žijí nad tímto kotlem v chudobě a radosti.

Bohatí jsou ti, kteří přikládají lejna do ohně pod kotlem, aby koupel měla tu správnou teplotu.

Ty však opusť svůj kotel a vstup do koupele.

Ti z koupele se poznají podle čistoty své tváře.

Zatímco prach, kouř a špína je znakem těch, kteří dávají přednost kotli.

Pokud snad nemáš dobrý zrak, abys je mohl rozpoznat podle tváře, zajisté je poznáš po zápachu.

Ti, kteří pracují u kotle, říkají:

"Dnes jsem přinesl dvacet pytlů vysušených kravských lejn, abych dobře roztopil pod kotlem."

Tato lejna udržují oheň určený čistým lidem a zlato je jako ta lejna.

Ten, který tráví svůj život u kotle, nezná vůni kadidla.

A pokud ho náhodou ucítí, onemocní z toho.

Džaláluddín Rúmí: "159 súfijských povídek,"Praha 2003, s. 23.

Luk

Jeden válečník, ozbrojený od hlavy až k patě, zamířil na svém koni do lesa.

Když ho, celého hrdého a vyšňořeného, uviděl přijíždět jeden lovec, tak se vylekal.

Vzal svůj šíp a napnul luk.

Když jezdec spatřil lovce třímajícího napjatý luk, zakřičel:

"Zadrž! Nenech se mást pohledem!

Pravda je, že jsem velmi chabý!

Když nadchází okamžik boje, roztřesou se mi kolena jako staré babce."

Lovec mu na to odpověděl:

"Ale, ale!

Naštěstí jsi mě upozornil včas.

Kdybys nic neřekl, vystřelil bych na tebe."

Zbraně jsou pro mnohé příčinou jejich smrti.

Pokud jsi i ty bázlivý, zbav se svých šípů a meče.

Džaláluddín Rúmí: "159 súfijských povídek,"Praha 2003, s. 53.

Z čtyřverší

Dokud miska s mým jogurtem stojí přede mnou,

že nemyslím na něčí med, přísahám!

I když chudoba za uši přivede mne k smrti,

za otroctví přec svobodu neprodám!

Džaláluddín Rúmí:"Masnaví. Básně vnitřního smyslu,"Praha 2001, s. 196.

https://www.youtube.com/watch?v=6nYMBfsiGUI

O perském básníku a súfijském mystikovi, filozofovi, zakladateli řádu Tancujících dervišů, Džaláluddínu Rúmím (1207−1273), jsme psali také zde:

https://www.quintus-sertorius.com/l/dzalaluddin-rumi/

https://www.quintus-sertorius.com/l/vyziva/

L.K.