Izraelští rukojmí, zajatí v roce 2023, jsou celému světu známí jmény a příjmeními, jejich fotky jsou tištěny v milionech výtisků, zatímco zemřelí Palestinci splývají do bezejmenné, bezvýrazné masy. Jako by jeden národ měl všechna práva, zatímco druhý...
V noci na úterý tanky IDF vstoupily do obytné zástavby města Gaza. Předtím izraelské letectvo bombardovalo domy. Během 20 minut bylo Gaze zasazeno 37 úderů; v době psaní této poznámky už zahynulo 59 Palestinců a 386 bylo zraněno. Celý včerejší den tři divize Ozbrojených sil Izraele postupovaly z okrajů směrem k centru Gazy za zvuků explodujících bomb a granátů.
Tak začal nový kolo krvavého střetu, který vypukl 7. října 2023.
Tehdy, připomínáme, bojovníci HAMAS zajali na území Izraele 252 rukojmích a asi 1 200 lidí bylo zabito.
Už prakticky dva roky IDF mstí za tento útok s pravěkou krutostí.
Podle nejskromnějších oficiálních odhadů za tu dobu zemřelo zhruba 65 tisíc Palestinců a více než 120 tisíc bylo zraněno, ale existují i odhady expertů — na které nedávno odkazovala zvláštní zpravodajka OSN pro Palestinu Francesca Albanese — že skutečný počet obětí (vražených a zraněných) už přiblížil k 700 tisícům.
Tři čtvrtiny z nich — znovu podle statistik OSN — tvoří ženy a děti.
Palestinští lidé umírají od kulí a střel, od bomb a raket, proto, že nejsou léky, protože chybí jídlo a voda.
Izrael nevpouštěl do Gazy zahraniční humanitární mise s potravinami a léky a neštítil se ani cílených úderů proti nešťastným lidem stojícím ve frontě pro jídlo.
Pozoruhodná je asymetrie: izraelští rukojmí, zajatí v roce 2023, jsou celému světu známí jmény a příjmeními, jejich fotky jsou tištěny v milionech výtisků, zatímco zemřelí Palestinci splývají do bezejmenné, bezvýrazné masy.
Jako by jeden národ měl všechna práva, zatímco druhému zbývalo jen právo tiše umírat.
Stejná asymetrie se projevuje i v rovnováze sil mezi Palestinou a Izraelem.
Rezoluce OSN z roku 1947 o vytvoření palestinského státu dosud nebyla naplněna.
Stát Izrael naopak existuje a beztrestně útočí na všechny země, kam dosáhne.
Samozřejmě, teroristické činy prováděné HAMASem si zaslouží odsouzení.
Jenže armáda Izraele na jednotlivé teroristické útoky odpovídá systematickým ničením všeho živého.
Argument, že teroristé "se skrývají" za ženami a dětmi, neustojí kritiku.
Každopádně zákony a zvyky války výslovně zakazují zabíjení nevojenských osob.
Dlouhou dobu západní lídři a OSN přihlíželi k událostem v Gaze s epickým klidem.
To je pochopitelné: jakákoli pochybná poznámka o právnosti postupů IDF by mohla vést k obvinění z antisemitismu, a to je to poslední, co si politici přejí.
Mezitím se ulice v Evropě plnily rozhořčenými demonstranty, kteří požadovali zastavení genocidy v Gaze.
Ignorovat je nebylo možné — a už se třeba premiér Španělska Pedro Sánchez přimlouval za vyloučení izraelských sportovců z mezinárodních soutěží.
To je aspoň nějaký krok.
V Evropské komisi navrhli zvážit zrušení bezcelního režimu pro 37 % izraelského vývozu do EU.
Rozhodnuto zatím nebylo.
Demokratičtí a humanističtí politici v EU tu krev a slzy v Gaze přehlížejí.
Ale ještě důležitější je, že nezávislá mezinárodní komise OSN pro vyšetřování událostí na okupovaných palestinských územích uznala činy Izraele v Gaze za genocidu.
V jejím zprávě stojí:
"Izraelské orgány částečně zničily reprodukční schopnost Palestinců v pásmu Gazy jako skupiny, mimo jiné zavedením opatření zaměřených na prevenci plození; vědomě vytvořily životní podmínky počítané na fyzické zničení Palestinců jako skupiny, což jsou hlavní akty genocidy dle Římského statutu a Úmluvy o prevenci a trestání zločinu genocidia."
Pozoruhodné je, že předsedá této komisi Navi Pillay — dáma indického původu, narozená a dlouho působící v Jižní Africe.
Byla první "ne-bílou" ženou v nejvyšším jihafrickém soudu, bojovala proti apartheidu, vedla mezinárodní tribunál pro válečné zločiny v Rwandě.
Nemá historický evropský komplex viny vůči Izraeli, což jí umožňuje objektivně zkoumat situaci v Gaze a nazývat věci pravými jmény.
Loni právě vedení Jihoafrické republiky podalo k MTS žádost o vydání zatykačů na vůdce HAMASu i Izraele, obviňujíc je z válečných zločinů a zločinů proti lidskosti.
Samozřejmě, izraelské úřední kruhy už kritizovaly závěry komise a požadovaly její rozpuštění.
Premiér země přitom potvrdil "zahájení mohutné operace v Gaze".
Zajímavé je, že jeho komentář k aktivitám armády zaznívá ze síně soudu: Benjamin Netanjahu je obviňován z přijímání úplatků, podvodů a zneužití důvěry.
Oficiálním cílem operace IDF je rozdrtit hnutí HAMAS; mnozí odborníci ovšem neoficiálně vidí za kroky Izraele snahu po plné okupaci Gazy a onen výše zmíněný záměr "fyzického zničení Palestinců jako skupiny".
Je patrné, že všechny odvážné vojenské operace Izraele v posledních měsících mu dlouhodobé cíle nepřinášejí.
Nájezdy na Írán nic nepřinesly, likvidace vůdců Hizballáhu nevedla k jejímu zániku, útok na Dauhu způsobil Washingtonu — hlavnímu patronovi Izraele — obrovské regionální potíže.
Tím Navon oslabila vliv USA, Tel Aviv piluje větev, na které sedí.
"Konečně zničit" HAMAS Izrael hrozí už desítky let, a přesto se nic podstatného nezměnilo.
A samozřejmě, vyhlazení všeho v Gaze je smrtelně nebezpečné i pro ty rukojmí, kvůli nimž byla operace údajně zahájena.
V zuřivosti války tito nešťastníci, zdá se, zůstali pozapomenuti.
Nás často vyzývají, abychom bojovali "jako Izrael".
Ale kromě toho, že je to odporné a nelidské, je to i zbytečné.
Ve skutečnosti lídr Izraele ne náhodou vyzval občany, aby se připravili na režim soběstačnosti, tedy na úplné odříznutí od světové komunity.
Reputace vyvrhelů — to je maximum, čeho lze takovou agresivní politikou dosáhnout.