Jak romantická představa, která naráží, jak to tak bývá, na to zásadní – na realitu.
Z nouze jsem se podíval na jednu televizní debatu – téměř všichni představitelé vládních i opozičních stran viděli řešení u drahých potravin v podpoře malých zemědělců. Obzvláště komické mi přišlo dokolečka omílané – naučíme spotřebitele, aby si jezdil nakupovat u malých zemědělců ze dvora. Zjistí, že tak ušetří.
Jak romantická představa, která naráží, jak to tak bývá, na to zásadní – na realitu.
Loni v únoru Marek Výborný, ministr zemědělství, profesí teolog, otvíral v Praze revoluční projekt.
Obchod Naše síťovka.
Obchod s výhradně regionálními, tedy lokálními potravinami.
Tedy potravinami od místních, nebo aspoň nedalekých zemědělců.
Před pár dny obchod oznámil konec.
Místo něho tam bude obchod s asijskými potravinami.
S chobotnicemi, nudlemi udon, řasami na sushi a tak podobně.
Nic výrazně lokálního, pokud to lokální nebudeme brát v měřítku Mléčné dráhy… pak ano, pak by se o lokální výrobě mohlo mluvit.
Ale kdo dneska, tedy krom ministra Výborného, měří vzdálenost lokálního zemědělce od spotřebitele na světelné roky?
Jako bonus k řečenému se Naše síťovka zavřela a asijská prodejna otevřela v prostorách Státního zemědělského intervenčního fondu.
Mně to nedá, já to zopakuju – v prostorách Státního zemědělského intervenčního fondu.
Větší pohlavek ta naše snaha o trapnost dostat nemohla.
Ne, skutečně nemohla.
Strašně moc bychom potřebovali, aby se naši zemědělci, střední i malí, dokázali prosadit na trhu.
Ale k něčemu takovému musíme přistupovat koncepčně.
Celorepublikově.
Systémově.
Ne jako ministr teolog, který aby ukázal, že myslí i na české zemědělství, otevře jednu ubohou síťovku v centru Prahy, aby si mohl odškrtnout, že pro malé zemědělce udělal maximum.
Neudělal.
Ba naopak, zostudil historický vývoj lidské inteligence jejím popřením.
Fungovala by Naše síťovka?
Jistě, pokud by vyrostla po celé republice.
Pokud by to nebyla jedna prodejna pro turisty v centru Prahy, ale tisíce prodejen po celé republice.
A každá z nich by skutečně čerpala od místních zemědělců jejich produkty.
Kdyby i zastrčení zemědělci třeba v mém Šluknovském výběžku měli jednu, dvě, tři i víc seriózních místních prodejen, kam mohou dodávat své výrobky.
Měli by obrat, lidé by měli kam jít, protože regionální potraviny by se svážely na jedno místo, jedno dobře zásobené místo.
Nic takového tu není.
Máme tu v mnoha vydáních Tesco, Billu, Penny, Lidl.
A ti pracují korporátně.
A jakmile se v zemědělství a potravinářství myslí korporátně, malí a střední zemědělci nemají šanci se prosadit.
To znamená, že ať vlezete do supermarketu v Ústí nad Labem nebo v Ostravě, vždycky tam najdete to samé zboží.
Nic lokálního, nic regionálního.
Může náš místní zemědělec zajet do Šluknova do Teska a začít tam prodávat, nevím, třeba vajíčka?
Jak to bude probíhat?
Nejdřív na něj vedoucí směny bude dlouze a unaveně hledět, pak jej jistě zdvořile, ale nekompromisně vykáže z prodejny.
Když bude dobře naladěn, nabídne mu k odchodu klubovou kartičku.
Ale zpět k romantickým představám o nakupování ze dvora, které zazněly v debatě.
Je to milé, nic proti tomu.
Také jezdíme k místnímu zemědělci pro mléko do PET lahví.
11 korun za litr.
Báječné.
Mouku ale nemá.
Nemá ani vejce, ani droždí, cukr, chleba, rohlíky, rybičkovou pomazánku, rajčata, okurky.
Má jenom mléko.
Další, o deset kilometrů dál, má maso.
Sem tam.
Jednou do roka.
A to jen někdy.
Další zemědělec má chovné krávy.
Po pastvinách nám tu šněrují krávy s telaty.
Nakoupit si u něj ve dvoře nejde nic.
Všichni pak hromadně sklízí dotace za sekání trávy.
Balík sena tu stojí čtyři stovky (tedy stál před lety, kolik je to letos, netuším).
A balík sena si asi můžu koupit u každého z místních.
Ale vařte dětem k večeři v mléku máčená stébla vysušené trávy.
Paní nedaleko od nás prodává vajíčka, pravda, málem bych zapomněl.
Z toho plyne, tedy alespoň v mé situaci, že naše strava by se u nákupů ze dvora skládala pouze z mléka, několika málo vajec a velkého množství sena.
Toliko k místní nerentabilní zemědělské výrobě.
Nemluvě pak o tom, že aby člověk sehnal ze dvora všechny suroviny, musel by autem (to na kole nedáte) ujet denně přes stovku kilometrů.
A stejně by jeho krmě byla velmi chudá a jednotvárná.
Ano, funguje to, v Polsku to funguje.
Ale tam jim ministra nedělá teolog, který, aby bylo vidět, že má o malé zemědělce skutečně péči, otevře jednu uprděnou prodejnu v centru Prahy, kde na ní naráželi jen udivení turisti.
Nesloužila jako služba, ale jako billboard pro teologovo nepochopení, o čem to zatrachtilé zemědělství vlastně je.
Chybí nám koncept, nemyslíme systémově.
A pak končíme tak, že nám ministra zemědělství dělá teolog.
U nás se za malé zemědělce můžeme už jenom modlit.
Q.S.
Fiala sliboval vládu odborníků a tu voliči dostali... jen neřekl na co...