Jaký otisk zanecháme… …nejen na tváři přírody…?
Ve zdánlivých maličkostech se projevuje náš vztah k blízkým…k přírodě…ke světu.
Jak se stavíme k maličkostem, vypovídá mnohé o našem charakteru.
A mohou to být právě ony maličkosti, zdánlivé maličkosti, mnohými přehlížené…či považované za nepodstatné…a nedůležité…které nakonec určí náš osud…
Prožitek mojí přítelkyně Mirky, květinářky, vypráví také o jedné zdánlivé maličkosti.
O tisovém keři… v jednom pražském parku…a jeho větvičkách…vkládaných do adventních svícnů.
Tis patří k podivuhodným stromům a keřům.
Je nazýván "stromem smrti"… "stromem života"…"stromem věčnosti."
Byla mu přisuzována magická moc.
Opředený mnoha mýty byl již od dob antiky, uctívali jej mnohé kultury: Římané, Keltové, Germáni…
Mnohá posvátná místa Keltů a Germánů byla obestoupena právě tisy.
Ve starém Řecku a Římě byl zasvěcen bohyni Hekaté, bohyni podsvětí a vládkyni nad přízraky a kouzly.
Tis byl také jedním z pěti magických stromů Irska: každý irský král nosil tisovou brož ve tvaru kruhu, aby mu připomínala otáčení kola života a nevyhnutelnost smrti.
V Británii se traduje, že tis rostoucí na hřbitově vysílá kořeny k ústům každého zesnulého a symbolizuje tak znovuzrození duše.
Vraťme se zpět k tisu v pražském parku…
Mirčino květinářství na Jižním Městě, bylo pro nás, kdo jsme v době covidové odporovali nesmyslným nařízením, vždy přívětivým místem přátelského setkávání…vzájemné podpory v nejednoduché době…vyměňování informací, domlouvání se na nejbližší akce, sdílení receptů na to, jak podpořit zdraví i receptů na domácího chléb…
Vždy byla připravená i čerstvě umletá mouka z obilí pěstovaného na Vysočině…
Bylo místem, kde se roušky nikdy nenosily…
Naše setkávání pokračují…
Ostatně, i dnes je tolik potřeba zdánlivě obyčejné vzájemnosti…
Právě dnes…
Při našem předvánočním setkání, kdy jsme v Mirčině květinářství rozžehli svíce na vánočních svícnech…podělili se o naše prožitky, o nichž jsme byli přesvědčeni, že obohatí i ostatní…se nám Mirka svěřila:
"Když jsem vyráběla letos vánoční svícny, napadlo mě…ozvláštnit je o větvičky tisu.
Roste nedaleko v parku.
Vzala jsem si nůžky a šla na větvičky.
Při pohledu na nádherný keř jsem se zděsila.
Byl skrytý pod nánosem plechovek…kelímků od alkoholu…krabiček od cigaret…pod vším možným…
Ustřihla jsem několik větviček…a odešla.
Nemohla jsem ale keř vypustit ze srdce…a z paměti.
Najednou jsem k němu pocítila ohromnou lásku…a lítost…
Uvědomila jsem si, že jen stále bereme…a nic nedáváme…
Vzala jsem tašku a šla jsem mu "ulevit".
Posbírala jsem odpadky, které ho tížily.
A poděkovala jsem mu za krásné větvičky, které ozdobily vánoční svícny…"
Ano…chceme-li brát…musíme také…dávat…
Mirka u tisového keře zanechala svůj otisk…
Svůj vzkaz…
Svoji stopu…
Propsala se do tohoto místa.
Zůstala zde…pevně zakotvená…číst ji mohou i ostatní…
Číst …a následovat…
A tato stopa je čtena…a následována…
Tis září…
M.K. & L.K.