Jakými verši žijeme…?

 …A žijeme jimi?

Dokážeme poezii dnes ještě číst…vnímat…psát…?

Dovolíme, aby byla s námi… a obohacovala naše životy…?

Dovolíme si…být s ní…?

Verše nás provázejí od dětství.

Nejprve v podobě dětských říkanek, poté básní, které se učíme ve škole…

Není snad nikdo, kdo by neznal Máchův "Máj," balady z Erbenovy "Kytice," či Vrchlického "…za trochu lásky…"

Pak už je jen na nás, zda si cestu k poezii sami najdeme.

Zda se stane "potřebou" naší duše…

Tak, jak se dnes, žel, krása jazyka vytrácí z našich životů, vytrácí se i poezie…

K naší velké škodě…

Hradecký fotograf a básník, Pavel Rejtar, se mi nedávno svěřil: "Poezie je zrcadlem doby…otevřel jsem nově vydanou sbírku a musel jsem ji odložit…," a se smutkem konstatoval, že jen málokterou básnickou sbírku současných autorů lze vůbec číst…

Ostatně, sbírky poezie v knihkupectvích téměř nenajdeme… Básnické poklady (a nejen ony) jsou však naštěstí ukryty v antikvariátech.

Pro mě je poezie...dotekem andělských křídel, které mě nesou hluboko mého vnitřního světa.

Radostí a tichým zázrakem, umožňujícím ponořit se do hloubky duše…a zůstat s obrazy, které verše přinášejí.

Provázela mě od dětských let…kdy jsem ji objevovala doma v knihovně.

Později pro nás s přáteli na gymnáziu byly úžasným zážitkem zhudebněné verše Václava Hraběte a Josefa Kainara v podání Vladimíra Mišíka. Kainarovo "Blues o černém kožíšku" bylo výzvou…k co nejlepšímu přednesu.

Nezapomenutelně dobrodružné bylo mnohem později, v hodinách francouzštiny na jazykové škole, překládat méně známé verše Jaquese Préverta …autora básní "Pro tebe, má lásko" ("Pour toi mon amour") anebo "Mrtvé listí" (Des feuilles mortes"), které zhudebněné dojemně interpretoval Yves Montand.

Komentovat verše netřeba…

Ale je dobré podělit se o tu rezonanci, kterou vytváří…

Jaké struny emocí v nás nechají rozeznít…

A možná někde uvnitř uslyšíte … i hudbu.

Několik básní si vám dovolujeme předložit.

Prociťte si, jak na vás budou působit…

Jejich autorkami jsou básnířky Anna Markowitz a Karla Krátká.

Několika svými verši ze své bohaté básnické tvorby laskavě odpovídají na otázku z titulku tohoto textu…

Možná si stejnou otázku položíte sami sobě…

Nad slovy

Ztrácí se slova

Musí se čekat potupně

Až hlava sepne údiv se strachem

Kdo z koho

Propocená řada minulosti řinčí na poplach

A záznamy neochotně se přiznávají

K pochybnostem o smyslu světa

Přecpaného pojmy

Bez obsahu

Anna Markowitz, z básnické sbírky připravované k vydání

Chvilka s ním

Usedám v nóbl časech

Jsem u něho

V něze andante

s variacemi hlubinné přítomnosti

Jsem mlčící doprovod

Z krku mi kapou noty do dlaní

Namísto slz

Abych nerušila

Svého Beethovena

Anna Markowitz

Globální mdlo

Hoří okno

Dusno ulic

Rozdrásaných směrovek

Cpe se štěrbinami

Místo kyslíku vdechuji štěrk

Rozpálený do běla

Kvílení okna ječí

jako mučený kacíř

Globální mdlo táhne světem

Anna Markowitz

Poštovní schránka

/Jiřímu W.

Poštovní schránka na konci ulice...

Zbytečná je. Už dlouho. A velice!

Prostor teď křižují bezduché esemesky.

Svět, tak jak býval, už dávno není hezký.

Zmizela vůně dopisů a s nimi kouzlo známek.

Nic není nemožné. Krátí se dálka dálek.

Vše máme na dosah. A přesto jsme tak sami.
Přátel prý tisíce... Žádný však není s námi.

Poštovní schránka na konci ulice... Už není.

Kam zmizel starý svět? Kam podělo se snění?

Jsme prázdní, zbyteční, a smutní velice.

Bývala schránka na konci ulice...

Karla Krátká

Užívání

Užíváme si vítězství

Užíváme si prohry

Užíváme si předehry

Stejně tak jako dohry

Selfíčka Fejsbuky Instáče

Mejdany Dovči Svaly

Ultrazvuk VIP-bejbátek

Ze sítí na nás se valí

Sledujeme a lajkujeme

Hejtujeme a sdílíme

A to, že vlastně nežijeme

O tom snad ani nevíme

Užíváme si každý den

Snídani Oběd Noční sen

Jednou i toho se dožijem,

že vlastní pohřeb si užijem…

Karla Krátká

Být či nebýt

(ne)mám platební karty
(ne)trávím volný čas v supermarketech
(ne)nakupuju po internetu
(ne)skypuju
(ne)mám facebook
(ne)jsem ???

Karla Krátká

Globalizace Informace Plasty

To je to, co nás vyhubí

A kecy jalové A nekonečné žvásty

Vidíš tu pěnu u huby ?!?

Karla Krátká

Pojď,

projdeme se obilím.

Ať zapomenem na chvíli

na počítače, auta, mobily.

Pojď, projdeme se obilím.

Karla Krátká

L.K.