Je osmý červen. Den, v němž není od věci připomenout dvě skutečnosti, které jsou s ním pevně spojeny, ač zdánlivě jde o věci naprosto odlišné: Kápě a Poslední člověk v Evropě.
Ta první má hodnotu nadgenerační zkušenosti zhuštěné do pořekadla Medardova kápě, čtyřicet dní kape. Naši předkové si prostě povšimli, že pokud na svatého Medarda zaprší, bude červen a větší část července převážně vlhká. Prostě příštích 40 dní se téměř každý den snesou k zemi blahodárné kapky vody. Ta druhá má již rovněž nadgenerační rozměr: 8. června 1949 vyšla v Londýně kniha s názvem 1984 (a s pracovním podtitulem Poslední člověk v Evropě). Jejím autorem byl George Orwell.
Všichni k pumpám!
V objevném článku kolegyně Minkoffová totiž připomíná zapomenutého ("ztraceného" a v naší Akademii právě "nalezeného") geniálního ruského spisovatele Jevgenije Zamjatina a jeho více než 100 let stále "mladý" román MY, který byl Orwellovi a většině dalších slavných autorů "antiutopií" vzorem a vodítkem.
Tehdy se ještě o autorském "vykrádání" tolik nemluvilo.
Bralo se to jako za Mozarta, který se víc než "inspiroval" báječnými českými skladateli, kteří nejsou dnes sice obdobně slavní (teprve je znovu objevujeme, "nalézáme"), ale vůbec jim ty "výpůjčky" nevadily.
Tak nějak všichni dělali na stejné věci a starost o autorská práva (rozuměj peníze) byla pro ně vedlejší.
Když hořelo či do lodi teklo, platilo automatické "Všichni k pumpám!"
Kolem nás bouří doba, korporátní mediální tympány ženou na zteč popravčí čety, aby stínaly hlavy těm, které ještě včera velely zbožňovat.
Záhada? Kdepak!
Jen se blíží volby a "architekti" v pozadí potřebují "přenastavit" přízeň a nenávist manipulovaných šiků voličů tak, aby byl nakonec výsledek právě takový, jaký na další čtyři roky potřebují.
Proč tedy v tuto chvíli ony dvě shora zmíněné na (první) pohled nesouvisejí skutečnosti - lidovou moudrost a "sebenaplňující se proroctví" moudrých spisovatelů - shodou okolností (náhoda neexistuje) patřících k osmému červnu?
Protože nám možná dávají mnohem jasnější odpověď na to, co se děje z jiného pozorovacího stanoviště, než se (zatím úspěšně) snaží vsugerovat profesionální manipulátoři, "inženýři lidských duší" (řečeno s Josefem Škvoreckým) konzumentům informačních veletrhů.
Úspěšný dlouhý pochod
Skutečnost vždycky překonává i ty nejfantastičtější vize.
Orwella (Zamjatina, Huxleye atd.) ani nenapadlo, že jedním z nejúčinnějších prostředků manipulace může být... počasí.
Je to troch zvláštní.
Jako Angličan si určitě musel všimnout, že i v jeho době bylo počasí absolutně nejčastějším tématem formálních i zcela podstatných konverzací.
Naši věznitelé si to ovšem uvědomili docela přesně a docela "dávno":
Někdy v šedesátých letech minulého století.
Na jedné straně to byl plán na "dlouhý pochod institucemi".
A je úplně jedno, kdo s tím termínem jako první přišel, jestli italský marxista Antonio Gramsci, nebo německý radikálně levicový terorista (oficiálně "aktivista") Rudi Dutschke.
Oba směřovali ke stejnému cíli:
Postupně obsadit všechny "nevolené" posty ve státní správě západních zemí lidmi oddanými levičáckým ideologiím úplného řízení společnosti - bez ohledu na výsledky voleb.
A přeměnit tak do té doby relativně fungující euro-americké demokratické systémy "neviditelnou revolucí" v totalitní systémy.
Byli trpěliví - a proto se jim záměr dokonale podařil.
Dnes se té armádě nevolených vládnoucích revolucionářů říká "Hluboký stát" (v Americe Deep state).
Soudruh strach
Vedle toho bylo nutno vytvořit ideologii strachu, jejíž pomocí se nejsnadněji vládne.
Takzvaný Římský klub (od počátku jej tvořily "populární" zkorumpované osobnosti z politiky, společenské a akademické sféry, "trafika" pro vysloužilé "hvězdy") přišel již ve zmíněných šedesátých s koncepcí blížící se apokalypsy v důsledku famózních výsledků fungující a prosperující relativně svobodné společnosti.
Prorokovali brzký konec (vytěžení) uhlí, ropy atd. - a zhroucení civilizace.
Součástí pak bylo také "zhroucení" počasí.
Nejprve to zkusili s "globálním ochlazováním".
To se ale neosvědčilo, nikdo to nebral moc vážně - i když vzhledem k "línému Sluníčku" (slabá sluneční aktivita) to není úplně slabomyslné.
Jenže Margareth Thatcherová při svém souboji s hornickými odbory a nutností postrašit "uhelným nebezpečím" to přehodila na "globální oteplování".
A tak se dnes už ani nedivíme, když v České televizi při pravidelné "nalejvárně" pěti minut strašení zvané předpověď počasí nám meteorologičtí politruci tvrdí, že jsme opět prožili nejteplejší jaro "v historii měření", zatímco ještě nejen v květnu, ale i počátkem června v bytech topíme.
A nejfantastičtější je, že tomu skutečně - navzdory tomu, co na vlastní oči a kůži vidí a cítí - mnozí věří.
40 dnů z věčnosti
Obdobné je to samozřejmě s "katastrofálním suchem", jaké údajně nikdo nepamatuje.
Pamětníci sucha třeba ve čtyřicátých letech (nekáplo od dubna a jen "politické" dodávky obilí ze SSSR nás uchránily před poválečným hladomorem) už toho moc nenavyprávějí.
Ne, že problémy s místními vyschlými studněmi způsobuje naprosto šílené zacházení s krajinou atd.
Klimatická lež vládne (nejde v ní o nic jiného než o naše peníze z krvavých daní - právě tak jako při zbrojení).
Z tohoto hlediska je deštivý Medard dokonale ironickou odpovědí.
Proč to tak funguje?
To bylo našim moudrým předkům srdečně jedno.
Nepotřebovali vědět, že pokud se do 8. června "nevsune" nad střední Evropu azorská tlaková výše, je letní cirkulace nad Evropou daná.
"Azory" už se u nás během léta natrvalo neusadí, takže místo horkého a suchého léta bude červen a červenec spíše deštivý.
Zaplať Pán Bůh za to, říkali si (moc na dovolenou tehdy nejezdili) - a měli pravdu.
Jako součást meteo-politického školení mužstva jsme nicméně před pár dny vyslechli "dlouhodobou předpověď", podle níž má být léto katastrofálně horké a suché.
A bude-li to naopak - podle Medarda? Žádný problém. Prostě se na tu "předpověď" zapomene a nahradí ji jiná. Stejně katastrofická.
Protože přece všechno je katastrofa: teplo i zima, sucho i voda.
Všechno je důsledek "klimatické změny".
Celé vědecké ústavy, ministerstva a státní správa vám to potvrdí.
Tisíce a desetitisíce lidí se skvělými platy (z našich daní) se jen tak nenechají ohrozit.
Dlouhý pochod institucemi pokračuje.
Za staré harcovníky dosazují zpitomělé zmanipulované "mlaďochy".
A že "čtyřicet dní kape"?
Co je to proti věčnosti!
Již za dva týdny (srpen má být podle "našeho" Protiproudního kalendáře konečně horký i když bouřkový) si na to nikdo nevzpomene.
V ČT zase uvidíme vyjukané lidičky z regionu XY opakující do kamery "tohle nikdo nepamatuje" (ať půjde o cokoli).
A už to bude "veřejným majetkem".
...A pak volby
Právě jsme si - po kolikáté už, a pro mnohé samozřejmě stále marně - demonstrovali souvislost mezi Medardem a prvním vydání Orwellova Devatenáct set osmdesát čtyři.
Je zcela bezprostřední.
Rachot bicoinové kauzy pochopitelně nepřehluší.
Když jsem se před týdnem na tomto místě zmínil, abychom se tak trochu "dívali jinam", zatímco mainstreamová média ve shodě se svobodnými "alternativními" (snad poprvé za dobu existence zničující Fialovy vlády) "bijí na poplach", napsali mi někteří naši čtenáři, že tento postoj nechápou.
V podtextu bylo - copak jim to má jen tak projít? / to je přece konečně skvělá příležitost pro vlasteneckou opozici! atd.
To všechno jistě platí.
Ale snažil jsem se pouze naznačit, že máme být opatrní, protože tohle je JEJICH hra.
Tu nehrají kvůli nám.
Že je to skandál nevídaných rozměrů?
Kolik takových za ty bezmála čtyři roky již bylo - a korporátní média to pro většinové "respondenty" vždycky ututlala.
Proč asi teď ne?
Mezitím se objevují další a další podrobnosti.
Už dokonce i korporát si všímá role Nejvyššího soudu v celé kauze (upozornili jsme na ni v rozhovoru s Jindřichem Rajchlem).
Náhle se rýsuje celé spiknutí mezi ministerstvem spravedlnosti (financí), soudním znalcem a dalšími a dalšími "aktéry" - a kupodivu to není "konspirační teorie" ani "dezinformace".
Jen do toho ještě nezamotali Vladimíra Putina a Rusko - ale to určitě přijde (za všechno může Putin a Trump).
Ticho je rovněž v našich tajných službách.
Šéf BIS, britsko-americký agent (dnes již tříhvězdičkový generál) Koudelka záhadně mlčí.
Jinak je přece mezi prvními, kdo vykřikuje o "nebezpečí pro demokracii pro naši zemi" (pokud zrovna nediktuje školám, jak mají učit historii).
To je rovněž signifikantní.
Průzkum stíhá průzkum, sněmovna bouří, Fialův "stvořitel" exministr Blažek už není ani v ODS, preference všech stran a hnutí létají nahoru dolů - a za oponou se tvůrci tohoto představení spokojeně usmívají.
A modelují další vývoj - který v příštích dnech uvidíme v korporátních médiích.
A fialovci jsou tak hloupí, že na ministerstvo (ne)spravedlnosti přichází Blažkova kámoška z ODS zamést, co ještě lze.
Marně!
Tohle rozhodně nedělají proto, aby posílili šance vlastenecké opozice v nadcházejících volbách.
Naopak.
Je to past.
Její konstrukci teprve uvidíme.
Docela brzy.
První část musí proběhnout do konce června, druhá počátkem září.
Protože... a pak volby.
Je 8. červenec.
Den svatého Medarda a výročí prvního vydání 1984.
Prší.
A fialová média buší do jedné části "vyvolenců" Velkého Bratra.
Na ministerstvu Pravdy už nevisí pytel s Putinovou mrtvolou.
Dokonce ani o Dozimetr tam nezavadíte.
Ani o kokain.
Možná už si ani Rakušanovi děti nehrají s tatínkovým "kryptotelefonem".
Hraje si teď on.
Doufají, že jim to "Poslední lidé v Evropě" spolknou.
Že tohle jsme "MY".
Dá-li Bůh, snad jim to nevyjde.