Je to šílené, ale Evropané se cítí při sledování války na Ukrajině jako při nějakém fotbalovém utkání.
Vytvořily se dva nesmiřitelné fankluby, ten menší je hlasitý, chuligánský, štědře podporovaný, protože klub je vládní. Propuká v nekontrolovatelné nadšení nejen při každém gólu svého mužstva, ale hlavně při každém faulu na protivníka. Zatím jasně prohrávají, ale čím víc prohrávají, tím víc řvou a dupou, přitom se vůbec nebojí, že s nimi spadne tribuna. Ten druhý fanklub se chová jako na hostování, z gólu tak velkou radost nemá a projevit se jí bojí v obavě, že by si to s nimi domácí fanoušci, pořadatelé a policisté vyřídili. Tak se jen modlí, aby to maso na hřišti už brzy skončilo. Jenže modlit se nestačí, Bůh hloupým, líným a ustrašeným nikdy nepomohl.
Ale dost bylo podobenství.
Ukrajinci atakovali základny ruských jaderných bombardérů a měli úspěch.
Sice ne tak ohromující, jak se chlubili, ale i čtyřikrát menší úspěch je úspěch.
Jejich radost ještě intenzivněji sdíleli představitelé v Evropě, a tak si rozeberme, zda je to opravdu důvod k radosti.
1. Útok na strategické jaderné prostředky RF opravňuje Rusy podle jejich jaderné doktríny odpovědět na útok těmito prostředky.
Protože se Zelenský a jeho podřízení k útoku přihlásili, vystavili tím ukrajinské obyvatelstvo nebezpečí vyhlazení.
Mají štěstí v tom, že Rusové nepostupují stejným způsobem, jakým by postupovali Američané v obdobném případě.
2. Vyskytují se hlasy, že tuto akci nemohli Ukrajinci vymyslet a připravit sami a v souvislosti s tím se ukazuje na MI6.
Zapojení této britské služby v různých akcích proti Rusku je známé, možná už se ani ničím jiným nezabývá.
Tím se jí daří zvyšovat napětí a nebezpečí války s Ruskem v celé Evropě.
3. Vztahy spolupráce mezi MI6 a CIA jsou na vysoké úrovni, proto by bylo s podivem, kdyby MI6 připravovala tak závažnou a kontroverzní akci sama za zády CIA.
4. Pokud o tom věděla CIA, věděl o tom i Trump?
Pochybuji, ale pokud nevěděl, pak neřídí vnější politiku USA a nedokáže odvrátit nebezpečí, které určité složky státu mohou vyprovokovat.
5. Trump prohlašuje, že to není jeho válka, ale je a není jen jeho a Bidenova.
Přípravu zahájil již Bill Clinton, velkým dílem přispěl G. Bush mladší.
Trump ve svém prvním období v přípravě pokračoval.
Tehdy stál proti Obamou pevně vybudovanému Deep State a ten mu pročistil administrativu a nasadil mu do ní jestřáby.
Vymysleli geniálně jednoduché, ale účinné a dnes často využívané nařčení ze spolupráce s Ruskem.
No a slabý nařčený se brání a dokazuje protiruskými kroky, že tomu tak není.
A je tam, kde ho chtějí mít.
6. Možná, že Trump opravdu chtěl nyní ukončit válku na Ukrajině a normalizovat vztahy s Ruskem, jenže opět má silné protivníky.
Jsou v jeho administrativě.
Dostali se tam více než schopnostmi díky loajalitě až pochlebování.
Dnes se ukazuje, že loajalita k Trumpovi není tak silná, u některých je asi silnější k vlastním zájmům a k lidem v pozadí.
Odpůrce má, bohužel, i ve vlastní straně a připravený zákon o exteritoriálních sankcích pro odběratele ruské ropy je toho jasným důkazem.
Jestřábů je víc než realistů a pragmatiků.
7. Dva z největších jestřábů, učeň McCaina Lindsey Graham a nějaký soukmenovec Zelenského Blumenthal přiletěli do Kyjeva a hned na to byla spuštěna akce Pavučina doplněná teroristickými akcemi na ruské železnici.
Velice to připomíná přátelské poplácávaní Saakasviliho od Bushe a Mc Caina, po kterém Gruzie brzy napadla Jižní Osetii.
Řekl bych, že náhoda je vyloučena.
8. Silným odpůrcem Trumpovy snahy o ukončení konfliktu na Ukrajině je Brusel a většina států Evropy.
Právě to je nejméně pochopitelné, neboť v případě válečného konfliktu větších, možná až jaderných rozměrů, je první na řadě a hrozila by jí úplná likvidace.
V posledních 80 letech rozdmýchávaly konflikty téměř výlučně Spojené státy americké.
Evropské státy se jim nepostavily, vždy se našla skupina ochotných, kteří šli s Američany do jejich války.
Teď je to poprvé, co se skupina ochotných Američanům postavila, nechtějí s nimi do míru, míru hlavně pro sebe.
9. Asi před třemi měsíci přiznal Rubio, že válka na Ukrajině je proxiválkou mezi Ruskem a USA.
Teď to Kellogg zopakoval, pouze místo USA jmenoval NATO.
To víme už dávno, jen u nás se za takový názor ještě zavírá.
Jenže co se za ty měsíce změnilo?
Američané nadále dodávají Ukrajině zbraně a poskytují jí zpravodajské informace.
A bezradný Trump tvrdí, že o akcích Ukrajinců nic neví, nikdo mu nic neřekl, ale každá ruská odveta jej rozčílí a přiměje k veřejnému odsouzení Putina.
Jeho ambiciózní mírové termíny se rozplývají, protože není schopen si přiznat plnou pravdu o historii tohoto konfliktu, akceptovat právo Rusů na trvalou bezpečnost a nezvládá svoji administrativu ani zdivočelé evropské spojence.
Tím vzrůstá jeho frustrace a rozum nahrazuje emocemi.
10. Před nedávnem proběhla zpráva, že Trump je proti účasti Zelenského na summitu NATO v Haagu.
A včera jsme se dozvěděli, že Ukrajina byla pozvána a že s velkou pravděpodobností přiletí Zelenský.
Hlavní ruský požadavek byl, aby Ukrajina nebyla v NATO.
Někteří politici se snaží chlácholit Rusko, že nic takového není v plánu.
Možná ji nechtějí de iure, ale de facto tam už je.
Na to Rusko nikdy nepřistoupí a dokud si to Západ neuvědomí, nebezpečí velké války nepomine.
11. Zelenský tu americkou rozpolcenost vycítil a snaží se překlonit momentum na svoji stranu.
Pustil se do stále drzejších provokací v naději, že Putin odpoví takovou silou, kterou Západ vyhodnotí jako nepřípustnou, zločinnou a genocidní a zapojí se do války proti Rusku přímo.
Takového člověka my v Evropě uznáváme a z herce jsme udělali režiséra vlastní tragédie.
Málokdo ví, co bude následovat.
Po útoku zejména na ruské strategické bombardéry zní jak z Bílého domu, tak z Kremlu překvapivé mlčení.
Přitom inovativní a velmi nebezpečný ukrajinský útok by měl vyděsit i Američany už proto, že ve smlouvě START, která by měla být prodloužena nebo přepracována a podepsána příští rok, asi Rusové nebudou ochotni pokračovat
A také, že někdo jiný může vyprovokovat jejich jadernou konfrontaci s Ruskem, kterou si nepřejí.
V ruském vedení se k rozhodnutí nepřistupuje emocionálně, nýbrž po zvážení všech možností a předpokládaných důsledků.
Ovšem ruští jestřábi ale i většinová společnost budou žádat od Putina ráznou odpověď na ponížení.
Jediné, co nás může trochu uklidnit, je určitá pravděpodobnost, že se vedou tajná jednání mezi Ruskem a USA, jejichž výsledkem by měl být zvrat v postoji Západu, který by Američané prosadili právě na summitu NATO.
Možná to je důvod, proč k ruské rázné odvetě ještě nedošlo.
Možná je to naivní představa, že se něco takového připravuje, možná je to opět naivní představa Putina, že se lze spolehnout na sliby kohokoliv ze Západu.
Ale možná řekli Rusové Američanům, jakou mají připravenu odpověď, aby Trump pochopil, že má už jen poslední šanci.
Přesto, držme si palce a dělejme každý podle svých možností maximum pro mír, nejlépe každodenním bojem proti naší proválečné vládě a pro její smetení ve volbách.
Q.S.
"Každý svého štěstí strůjcem..."
Faktem je, že pokud nahoře bylo rozhodnuto, neznám jediný případ v dějinách, kdy by lid něco v tomto směru dokázal změnit...
První i druhá světová válka nám budiž mementem, kam jsme to nechali dojít..
Protože nechat vše dozrát až do stavu v němž jsme nyní, je hloupé a trestuhodné a do jisté míry nás to přivedlo do námi neřešitelných situací...
Tohle je už jen vyvrcholení něčeho, co začalo mnohem dříve....
V době, kdy to všem bylo tak nějak jedno - "nám se nemůže nic stát a tady to nikdy nebude"...