Jejich kafkovská proměna v odporný hmyz signalizuje cestu k národní katastrofě.
Mnohým z nás, kteří ještě pamatují život za "reálného socialismu" (především té epochy po osmašedesátém), teď musí zvonit v uších (vznešeněji se tomu říká déja vu): Spojené státy jsou opět náš nepřítel. Jejich zločinný prezident (i když už nemáme "humoristický" týdeník Dikobraz pro povolenou legraci) je předmětem těch "správných" politických vtipů - začasté za přispění takzvané umělé inteligence, jejíž "humor" odpovídá inteligenci a vtipu programátorů. Takže je to úplně stejně k popukání jako kdysi.
Jediný rozdíl je v tom, že vláda si místo do Moskvy jezdí pro direktivy do Bruselu, který převzal nejen (deformovanou) sovětskou ideologii, ale i metody - a dokonce i slovník.
Jen místo rudých komisařů těmhle panákům říkají "unijní".
V destrukci někdejší prosperity jsou ovšem ještě výkonnější a "kreativnější" než jejich předchůdné vzory.
Pochopitelně včetně "obrany" eurosocialismu: jediné povolené pravdy, karikatury demokracie a "svobodných" voleb, cenzury a disidentů či výroby "měkkých" politických vězňů svědomí (zatím bez poprav).
A samozřejmě včetně obludného zbrojení a přípravy na válku s Ruskem.
Na Spojené státy si (zatím) komisaři a jejich místní místodržící v jednotlivých guberniích netroufají - ale není všem dnům konec.
Proměna
Na dosti ohavnou obří pohyblivou "podobiznu" Franze Kafky stojí před stejně ohavným obchoďákem v Praze fronty turistů asi jako před orlojem na Staroměstském náměstí.
Pochybuji, že většina z nich někdy měla v ruce jedinou knihu tohoto složitého pražského (německy píšícího) "analytika" počátků hroutící se západní civilizace.
Ale znát jeho jméno patří (spíše patřilo) k výbavě běžného maloměšťáka, jenž potřebuje alespoň předstírat intelektuální rozměr své existence.
U nás "spor o Kafku" (respektive jeho poválečné "objevení" a pokus srovnat se s ním po marxisticku) startovalo počátky Pražského jara.
Slavná Kafkovská konference (27. - 28. května 1963) bezprostředně navazovala na 3. sjezd Svazu spisovatelů (22. - 24. 5. téhož roku), kde mnozí ještě nedávno fanatičtí komunističtí spisovatelé započali se svou "proměnu".
Záminkou k tomu jim bylo 80. výročí Kafkova narození.
Podivuhodnou shodou okolností si za pár týdnů připomeneme 80. výročí konce druhé světové války.
Skončila tam, kde šest let předtím začala: v Praze (v dějinách strašlivých válek na evropském kontinentu jev poměrně obvyklý).
Německou okupaci Západem opuštěných Čechů a Moravanů definitivně - za zdrcujících obětí na životech - ukončila Rudá armáda osvobozením Prahy (a předtím celého území Československa s výjimkou symbolického nakouknutí Američanů do Plzně, spíš aby jen poskytli "azyl" německým nacistům).
Je čirá "kafkárna" tvrdit něco jiného ve snaze přizpůsobit se současným protektorátním kolaborantům a infikovat mladé generace dějinnou mystifikací.
Je škoda, že dnes Kafku skoro nikdo nečte, jen se tváří před blyštivou nerezovou bustou u obchoďáku.
Alespoň jeho povídka Proměna by stála za to.
Jak se ten chlap jednoho dne probudí a zjistí, že se z nějakých důvodů proměnil v odporný hmyz.
Stejnou "proměnou" procházeli tehdy mnozí spisovatelé a politici jako dnes mnozí takzvaní novináři a politici - převážně vládní (ale ne jen).
Stejně jako tehdy se náhle proměnili v "rusobijce".
Tehdy aby ulevili svému svědomí.
Dnes aby se líbili "komisařům" a našli alespoň nějaké předvolební téma v zemi, kterou zničili.
V obou případech mají společné to, že jejich proměna v odporný hmyz signalizuje cestu k národní katastrofě.
Amerika
Končí zde ale déja vu?
Další podobnosti už neaplikují?
Připomeňme, že půldruha roku před zmíněnou Kafkovskou konferencí v Liblicích a 3. sjezdem Svazu spisovatelů se totiž odehrála Karibská krize.
Střet mezi Sovětským svazem a Spojenými státy (na podzim 1962) eskaloval do nervy drásajících dnů, v nichž jaderná válka byla na spadnutí.
Podařilo se jí sice zabránit (odskákali to likvidací jen J. F. Kennedy a Nikita Chruščov, každý jinou metodou), ale Sověti pochopili, že rychle musejí vytvořit "paritu" jaderným americkým raketám v Západním Německu.
Tedy rozmístit proti nim ty své na našem území.
Prezident (a šéf KSČ) Antonín Novotný sice sliboval, ale otálel.
To nakonec vedlo k jeho pádu, krátké epizodě vzbouření na vsi těch "proměněných" - a konečně k invazi, která jadernou paritu (a mír) na dlouho zajistila.
Až do okamžiku nového rozdání karet po řízeném pádu Sovětského bloku.
Vlastně se to opakovalo - jen v jiných kulisách.
Přesun NATO k ruským hranicím (navzdory slibům Gorbačovovi, že se tak nestane - výměnou za sjednocení Německa), převrat na Ukrajině (2014) a z něj vycházející válka Západu proti Rusku.
Ta ovšem právě končí.
80. výročí skončení druhé světové války se tak nepromění v její závěrečnou apokalyptickou "jadernou epizodu".
Na Rudém náměstí oslaví největší země světa za pár týdnů dvě vítězství současně:
Historickou porážku Hitlerova Německa (a jeho spojenců) a porážku Bidenových (Obamových, Bushových a Clintonových) Spojených států (a jejich spojenců).
Kafkův románový (nedokončený) projekt Amerika s bloudícím odcizeným cizincem jako by s tím počítal.
Popis jednoho zápasu
Máme však před sebou otevírání ještě hlubších dějinných epizod téže války, která jako by se vracela na své počátky, do hloubi principů, na nichž po Bismarckově sjednocení Německa v 19. století a následné nutné Velké válce (1914) vznikala:
Generální inspektor bundeswehru generál Carsten Breuer se právě nechal slyšet, že podle jeho odhadu by Ruská federace mohla zaútočit na území států NATO v roce 2029.
A prý právě proto je tento rok zvolen jako cílové datum pro přezbrojení německé armády.
Nechme pro tuto chvíli stranou mariánská proroctví (ač ve svatém předvelikonočním týdnu, do nějž jsme vstoupil, si je o to naléhavěji uvědomujeme).
Víme totiž, že právě devětadvacátý označují za rok "rozuzlení" stupňujícího se "revolučního" šílenství počínajícího onou Velkou válkou a Západem zorganizovaným bolševickým státním převratem v carském Rusku.
To ale našim (ničemu a všemu nevěřícím) spoluobčanům těžko vysvětlit.
Srozumitelnější - ač pro většinu zmasakrovanou mediálními (náhle "proměněnými") protiamerickými žvásty rovněž "nepochopitelné" - je dění za Oceánem.
Končící konflikt s Ruskem je již na vedlejší koleji.
Ani celní epizoda na pár hodin (záměrně a chytře) rozbouřivší trhy a burzy není to hlavní.
Trapné plkání našich politických ekonomů a ekonomicky "invalidních" politiků (včetně Andreje Babiše) v korporátních médiích o "chaosu" vypovídá jen o nich.
Žvásty o "celní válce" vyvolaném hloupým a nezodpovědným Donaldem Trumpem k porozumění této velmi chytré "operaci" naší vykulené a nechápající veřejnosti samozřejmě neposlouží.
Kafkova předválečná povídka Popis jednoho zápasu se k tomu blíží - přinejmenším svým ironickým titulem.
Proces
Trump právě představil svou vládu a její program v naprosto netradičním "veřejném zasedání".
Jednotliví ministři před médii stručně vypočítávali, čím se zabývají - a kam míří.
Show měla zjevně dva cíle:
Jednak dát najevo, že všechny práce na kontrarevoluci proti světovládou posedlým neoconům a pomateným progresivistickým liberálům jsou v plném proudu.
Že vláda neztrácí ani den, ani hodinu, protože si je vědoma, jakého dějinného úkolu se pod Trumpovým vedením ujala - a jaký odpor významné části korporátu a hlavně finančníků to způsobí.
A jak málo času jí zbývá do "doplňovacích" parlamentních voleb za půldruha roku.
Stejně podstatné však je, o čem se ani nezmínila.
Nepadlo především slovo o Rusku či Ukrajině.
Trump sice občas "povinně" zabručí při zprávách o dalších ruských vítězných úderech, ale ve skutečnosti je mírová dohoda už narýsována.
Výroky jeho hlavního vyjednavače o možnosti rozdělení tohoto státu-nestátu na zóny (podobně jako v Německu po válce) jsou toho jasným dokladem.
A právě v téže chvíli německý generál ohlašuje pravděpodobnost útoku NATO na Rusko (samozřejmě to líčí opačně) v roce 2029.
Zjevně doufá, že to už bude v USA opět u moci válečná neoconská klika nějakého Bidenova nástupce.
Bez toho jde totiž opět jen o pouhý žvást.
A právě stejný žvást donekonečna omílá Fialova zničující mafie.
Nemá plán B - ani pro případ, že na podzim prohraje navzdory všem připravovaným předvolebním podvodům, korupci veřejnoprávních médií dalšími daněmi (koncesionářské poplatky), korespondenčním či sčítacím povolebním manipulacím (včetně připraveného "zásahu" ústavního soudu).
Tohle už není "zvonění v uších", déja vu předpřevratového režimu.
To je příprava zločinu úplně nového druhu.
V poválečné době jsme tu ještě nikdy neměli tak bezvýznamnou a současně smrtelně nebezpečnou sestavu zkázonosných politiků.
Ti před převratem ještě alespoň měli jasnou ideu - jakkoli neproveditelnou a scestnou.
A stát a národ pro ně znamenaly základ.
Ti po převratu dokonce věřili v jeho vzkříšení ve svobodných poměrech (jakkoli šlo o ideu neproveditelnou).
A dokonce i ti po vstupu do EU nás ještě nechtěli nahnat do války.
Až ti současní.
Vlastně jde o praktickou realizaci Kafkova Procesu. Obviněný (národ a stát) musí být přiveden na popraviště - a myslet si (alespoň ve své velké části), že to tak musí být - jakkoli jde zjevně o nespravedlivý a nesrozumitelný "soudní" proces.
A svým způsobem to tak opravdu pro podvolenou část národa je.
Jenže nečtou Kafku, tak ani netuší, jak to dopadne:
Na samém konci odsouzenec zahlédne, jak se v domě nad popravištěm otevře ozářené okno a on s nožem na krku v něm spatří postavu s široce roztaženýma rukama (Ukřižovaného těžko znázornit srozumitelněji).
A tehdy ho napadne: Jsou snad ještě argumenty, které nebyly vzneseny?
Jenže to už je pozdě.