K osudům pamětní desky umístěné nad okénkem do krypty pravoslavného chrámu sv. Cyrila a Metoděje v Resslově ulici

Na věčnou paměť vykonavatelům spravedlivé odvety za utrpení národa…

Pamětní místa mají také svůj příběh…

Mnohdy kolem nich projdeme nevšímavě… lhostejně…

Aniž bychom se zastavili…a uvědomili si význam a dosah událostí, které se na těchto místech odehrály…a které se tak často propisují i do naší přítomnosti…

Pamětní místa mají svoji úlohu.

Symbolicky ztvárňují dějiny… a pomáhají spoluvytvářet kolektivní paměť národa.

Vypovídají mnohé o vztahu společnosti ke své historii, svědčí o hodnotách, které uznává a prosazuje…

Pamětní místa tyto hodnoty spolehlivě zrcadlí…

Nedlouho po skončení druhé světové války se stala pamětní deska, která byla slavnostně odhalena nad okénkem do krypty pravoslavného katedrálního chrámu sv. Cyrila a Metoděje v Resslově ulici 28. října 1947, jedním z prvních pamětních míst připomínajících operaci Anthropoid.

Stala se místem vyjadřujícím úctu k odvaze československých parašutistů i jejich pomocníků z řad domácího protinacistického odboje, místem zakotvujícím tuto historickou událost v historickém vědomí národa.

Tvůrcem pamětní desky se stal sochař František Bělský, jenž v letech 1939–1945 sám působil v československé zahraniční armádě ve Velké Británii.

V době, kdy pamětní desku vytvořil, bylo Bělskému pouhých šestadvacet let.

V dějinách evropského protinacistického odboje byla operace Anthropoid činem výjimečným a mimořádným; statečný čin československých parašutistů a jejich pomocníků z řad domácího odboje představoval pro svůj morální i politický význam historickou událost, která poznamenala osud českého národa a vývoj československého státu.

Anthropoid byl krycí název pro vojenskou operaci výsadku příslušníků československé zahraniční armády vyslaných z Velké Británie na území Protektorátu Čechy a Morava, jejímž cílem byla likvidace zastupujícího říšského protektora Reinharda Heydricha.

Operaci organizovala zvláštní skupina "D" zpravodajského odboru exilového Ministerstva národní obrany ve spolupráci s britskou Special Operation Executive (SOE), výsadek tvořili kpt. Jan Kubiš a kpt. Jozef Gabčík.

Zdařilý útok našich vojáků ze 27. května 1942, jehož následkům Heydrich podlehl 4. června 1942, se stal symbolem domácího odboje.

Připomněl světové veřejnosti, že Čechoslováci se s německou okupací nesmířili...

Operace Anthropoid je široké veřejnosti naštěstí velmi dobře známá…

Nejen z odborné literatury, z literatury faktu či z beletrie, ale také z filmového zpracování.

Vložme tedy střípek do mozaiky poznatků o okolnostech vzniku pamětní desky věnované památce sedmi československých vojáků, kteří padli po nerovném boji s více než stonásobnou nacistickou přesilou v kryptě pravoslavného katedrálního chrámu sv. Cyrila a Metoděje dne 18. června 1942, i památce pravoslavných duchovních, kteří byli za svoji pomoc parašutistům nacisty popraveni.

Sedm československých vojáků nemá ani žádný hrob, byť pouze symbolický…a i když pomníky mají…v našich srdcích, mělo vytvoření pamětní desky na jejich počest hluboký význam.

Tím spíše, uvědomíme-li si, že náš vztah k minulosti spoluurčuje i náš vztah k přítomnosti… a podílí se na vytváření prožívané společenské reality…

Jaké byly okolnosti jejího vzniku a samotný průběh jejího slavnostního odhalení v říjnu 1947?

Jak její autor vnímal svoji práci na pamětní desce?

Není náhoda, že řada publikací, které jsou věnovány dějinám operace Anthropoid, je uvedena právě fotografií pamětní desky nad okénkem do krypty.

Bronzová pamětí deska sochaře Františka Bělského zobrazující propojení československého zahraničního a domácího odboje v době druhé světové války, se stala symbolem operace Anthropoid a všech obětí heydrichiády.

Je na ní vyryt tento text:

"V tomto pravoslavném

chrámu svatého Cyrila

a Metoděje padli za naši

svobodu dne 18. VI. 1942

národní mstitelé z řad

čs. zahraniční armády

štkpt. Adolf Opálka

kpt. Jozef Gabčík

kpt. Jan Kubiš

kpt. Josef Valčík

por. Josef Bublík

por. Jan Hrubý

por. Jaroslav Švarc

biskup Gorazd, duchovní

Čikl, Dr. Petřek, předseda

církevní obce Sonnevend

a jiní čeští vlastenci,

kteří je ukrývali byli

popraveni. Věčná paměť."

Z novinových článků v dobovém tisku vyplývá, že podnět ke vzniku pamětní desky dali sami vojáci protinacistického zahraničního odboje, konkrétně Sdružení čs. zahraničních vojáků II. odboje při Československé obci legionářské, ve spolupráci s legionáři prvního československého odboje a s pravoslavnou církví.

Již v roce 1945, těsně po skončení druhé světové války, chtěla pamětní desku na stěnu chrámu umístit česká pravoslavná církev, k realizaci tohoto záměru však tehdy nedošlo, zabránil tomu nedostatek finančních prostředků.

Významnou úlohu v záležitosti zhotovení pamětní desky sehrál poslanec Václav Holub, který se stal předsedou komise pro její postavení.

Na začátku května 1947 vedení Sdružení čs. zahraničních vojáků II. odboje rozhodlo, že dílo pořídí na své náklady, ve spolupráci s legionáři a příslušníky prvního československého odboje a s pravoslavnou církví.

Počátkem května 1947 byla v Hlasu revoluce vyhlášena finanční sbírka, do níž se zapojili jak členové Československé obce legionářské, tak široká veřejnost.

Do sídla Československé obce legionářskév Legerově 22 tak pod heslem "Pamětní deska bratrům Gabčíkovi a Kubišovi" začaly přicházet první příspěvky.

Jakým způsobem byl vybrán tvůrce pamětní desky, to se nepodařilo na základě archivních dokumentů doložit.

Nezmiňuje se o tom ani sám autor ve svých vzpomínkách, které vyšly v Londýně v roce 1992 (Belsky, Franta: "Sculpture." Londýn 1992).

Musíme se spokojit s kusými a útržkovitými zprávami a rozhovory v dobovém tisku a také s rozborem kunsthistoriků, znalců sochařského díla Františka Bělského ve Velké Británii, především pak historika umění, který se specializuje na české sochařství, Petera Cannona-Brookse.

Ten v debatě nazvané "Pocta Frantovi Bělskému", kterou v dubnu 2021 uspořádala nezávislá umělecká společnost Stephenson art ve spolupráci českým velvyslanectvím ve Velké Británii a s londýnskou galerií Ben Uri Gallery & Museum, jež představuje díla a životy umělců-emigrantů, řeší otázku, zda František Bělský zhotovil pamětní desku čs. parašutistům sám.

Nevylučuje pomoc sochaře Otakara Španiela.

Ten byl v té době profesorem Bělského a v létě 1947 mu k práci na pamětní desce zapůjčil svůj ateliér.

Zmínku o zapůjčení ateliéru Bělskému nalezneme rovněž v časopise Naše vojsko, kde se v souvislosti s přípravami na slavnostní odhalení pamětní desky uvádí: 

"Nyní je (Bělský – pozn. aut.) žákem profesora Španiela, který mu také uvolnil v letních měsících svůj ateliér pro modelování této desky."

Ani v publikacích Františka Bělského, ani v knihách Otakara Španiela se nepodařilo dohledat jakékoliv informace, které by potvrzovaly či vyvracely názor historika umění Petera Cannona-Brookse.

V červnu 1947 sochař František Bělský na pamětní desce intenzivně pracuje a má přesné představy o její budoucí podobě.

Jedním z mála pramenů, z nichž si lze udělat obraz o práci Bělského na pamětní desce, je rozhovor, který v polovině června 1947, u příležitosti příprav pietního aktu v chrámu sv. Cyrila a Metoděje, poskytl redaktorům Obrany lidu.

Pamětní deska "bude složena ze tří dílů, v jednom bude postava parašutisty ve speciální výstroji – vyjádření vzdoru a odhodlání bojovat – a ve druhé bude znázorněna laskavost a snaha pomáhat postavou kněze pravoslavné církve. V prostředku bude nápis," přiblížil František Bělský budoucí podobu uměleckého díla.

Autor také v rozhovoru vysvětlil, že z architektonických důvodů je třeba desku umístit značně vysoko, proto i písmena budou muset být veliká a nebude rovněž možné pracovat s drobnými, detailními symboly.

Bělský v této souvislosti upozornil, že "obě figury budou velkoryse, prostě, masivně komponovány. Jen v trnitém věnci na soklíku pod figurami budou dvě drobné věci: parašutistický znak a pravoslavný křížek", uvedl dále.

Sochař v rozhovoru také zmínil, že na pořízení desky bude potřeba 300 až 350 kg bronzu.

Okno se stopami střel má zůstat v původním stavu.

Pod okénkem do krypty plánuje instalovat závěs na věnec, zdobený plaketou.

Pod závěsem budou do výklenku zasazeny dva stupně, jež mají oddělovat desku i okénko do krypty od ruchu ulice a rovněž poskytnout místo pro květinovou výzdobu.

V rozhovoru sochař zmínil i skutečnost, že se ve své práci snaží zachovat sloh shodný se stylem říms a pilastrů kostela.

Na kamenické práce Bělský plánoval použít trachyt, velmi odolnou horninu vůči povětrnostním vlivům, navíc autor přihlížel k tomu, aby druh kamene byl v souladu se stavebním materiálem barokního chrámu.

18. června 1947 se před chrámem konal pietní akt k uctění památky padlých parašutistů a zavražděných pravoslavných duchovních, slavnostní vzpomínky se pod záštitou hlavního města Prahy účastnili představitelé politického a veřejného života.

Vzpomínka byla zahájena v devatenáct hodin panychidou, sloužil ji pravoslavný arcibiskup pražský Jelevferij.

Po jejím skončení zahrála hudba pražské posádky chorál "Ktož jsú boží bojovníci" a poté k přítomným promluvil předseda Národního shromáždění Josef David, posádkový velitel divizní generál Miroslav Miklík a primátor hlavního města Prahy Václav Vacek.

Ještě před slavnostním odhalením pamětní desky bylo dílo popsáno v časopise Naše vojsko ze dne 24. 10. 1947:

"Dílo Bělského se skládá ze tří částí.

Krajní dvě jsou vyplněny dvěma figurami vysokými 94 cm.

Prostřední tvoří vlastní deska se jmény parašutistů a zavražděných kněží.

Jedna z postav znázorňuje parašutistu, druhá kněze.

Jsou komponovány prostě, masivně a velkoryse.

Není v nich patosu ani gest.

Autor zde chtěl vyjádřit symbol parašutisty, jehož zaťaté pěsti mluví o vzdoru, tvrdém odhodlání bojovat i za cenu sebeobětování.

Postava pravoslavného kněze, oblečeného v bohoslužebné roucho, s kněžskými znaky na prsou a s rukama volně sepjatýma, vystihuje dobře pojem laskavosti a snahy pomáhat bližnímu."

V textu je rovněž uvedeno, že pod okénkem do krypty má být umístěný reliéf, plamenný meč, který drží dvě pravé ruce…měl symbolizovat spolupráci domácího zahraničního odboje.

Jak je zřejmé z dobových fotografií, reliéf v podobě plamenného meče pod okénkem do krypty nakonec umístěn nebyl.

Autoři článku byli přítomni i odlévání bronzové desky ve slévárně firmy Franta Anýž v Holešovicích:

"Skoro s posvátnou úctou přistupovali zde všichni k této práci.

Každému z nich bylo opravdu ctí, že může svým dílem přispěti k trvalému uctění památky nejstatečnějších z bojovníků za naši svobodu."

Odhalení pamětní desky na stěně pravoslavného chrámu sv. Cyrila a Metoděje se stalo významnou politickou a společenskou událostí.

Uskutečnilo se pod záštitou prezidenta republiky, dr. Edvarda Beneše, za účasti ministra národní obrany, armádního generála Ludvíka Svobody, u příležitosti 29. výročí vzniku samostatného československého státu, dne 28. října 1947 v jedenáct hodin dopoledne.

Samotný průběh slavnostního ceremoniálu popisuje podrobně ve své práci "Kronika české církve pravoslavné" farář Josef Leixner.

Píše v ní mimo jiné:

"Po slavnostním díkuvzdání k 28. říjnu, které vykonal a doprovodil procítěnou řečí o významu svobody vladyka Jelevferij, byla sloužena za účasti početného duchovenstva panychida.

Chrám byl naplněn věřícími a vzácnými hosty v čele s primátorem dr. Vackem, generalitou čs. a rumunskou a zástupci úřadů a samosprávy.

Zvláštního lesku dodala bohoslužbě účast arcibiskupa yorského, dr. Cyrila Garbetty, který stál při ní v liturgickém rouchu a mitře.

Po panychidě zasedli hosté na čestné tribuně.

Prezidenta republiky zastupoval vyslanec Jína.

Na tribuně bylo viděti pozůstalé po mrtvých parašutistech, děti otce Čikla a jiných."

Další průběh pietní akce popisuje Josef Leixner takto:

"Slavnost byla zahájena chorálem "Kol slaven," načež se ujal slova ministr národní obrany, armádní generál Svoboda, který vroucími slovy promluvil o hrdinství parašutistů a pravoslavných kněžích tohoto chrámu.

Pak byla odhalena deska.

Desku přijal do ochrany primátor hlavního města Prahy dr. Vacek.

Poté byly položeny četné věnce k desce.

Hymnou a pochodem posádky, legionářů, tělocvičných spolků, SNB aj. byla tato slavnost zakončena.

Dlouho do noci pak stály zástupy, aby si prohlédly desku a kryptu a poklonily se památce velkých padlých.

Celá slavnost byla vysílána rozhlasem."

Pamětní desku odhalil poslanec Václav Holub společně s majorem Jaromírem Nechanským.

Předtím Václav Holub ve svém projevu poukázal na význam obětí protinacistického odboje. Řekl mimo jiné: 

"Pro dnešek i pro budoucnost je třeba v zájmu brannosti národa a obecných zásad morálky aktivní boj našeho lidu hodnotit nejvýše, jako je třeba potírat a přísně trestat zbabělost, zradu a službu špatné věci tresty nejvyššími."

Z významných osobností veřejného života tehdejšího Československa se slavnostní vzpomínky zúčastni mimo jiné arcibiskup pražský Josef Beran, ministr sociální péče Zdeněk Nejedlý, ministr výživy Václav Majer, starosta Československé obce sokolské Antonín Hřebík, teolog František Maria Hník, profesor na Husově fakultě František Bednář či představitel Československé církve evangelické Amos Pokorný.

V chrámu sv. Cyrila a Metoděje vznikalo pietní místo připomínající události 18. června 1942 již těsně po skončení druhé světové války, zasloužili se o to především představitelé české pravoslavné církve.

V roce 1945 nechal duchovní Josef Leixner přímo v kryptě instalovat výstavu věnovanou padlým parašutistům a popraveným duchovním.

Po roce 1948 však byla krypta přístupná pouze příležitostně a ti, kteří si chtěli připomenout památku 18. června, k ní chodili víceméně tajně.

Až v roce 1966 Vojenský historický ústav vytvořil v kryptě novou výstavu, a teprve po roce 1989 dochází k otevření důstojného pietního prostoru.

Vzniká zde "Národní památník obětí heydrichiády – místo smíření", který byl slavnostně otevřen 28. září 1995, autorem expozice byl vojenský historik Jiří Šolc.

Pietní akt, za účasti nejvyšších představitelů státu, státních institucí, spolků a veřejnosti, se před chrámem sv. Cyrila a Metoděje od té doby koná již každoročně.

Umělecké dílo s hlubokým poselstvím, které na počest padlých parašutistů a zavražděných pravoslavných duchovních vytvořil sochař František Bělský, vzdalo hold statečnosti a cti…

Těm, kteří se se zlem nesmířili…

Těm, kteří měli odvahu se proti němu postavit…

Spisovatel Arnošt Lustig v jednom rozhovoru říká: 

"Lhostejní se na světě cti a spravedlnosti nepodílejí…"

Na jakém světě se podílíme my?

L.K.