Kam kráčíš, opičáku?
Okabátěné revoluční opice aneb Jak se lidé naučili slintat na povel
Vítejme v největším vývojovém paradoxu dějin, kde se Homo sapiens - druh, který kdysi vynalézal oheň, psal sonety a létal do vesmíru - proměnil v tlupu vřeštících primátů, jejichž jedinou obrannou taktikou je házet po nepříteli slovní exkrementy jako "dezinformace", "konspirace" a "hoax".
Ano, vážení, většinová společnost se stala Pavlovovými psy, jen místo slintání na zvon jí z úst vytéká předem namíchaná směs mediálně-politických žvástů, jakmile někdo zpochybní její víru v nekonečnou dokonalost "vznešeného" Západu.
Jak vypěstovat opičí reflex
Vládám a jejich mediálním krotitelům se podařilo něco, co by záviděl i sám Pavlov: vytvořili dokonalý podmíněný reflex, kdy stačí, aby někdo pronesl větu, která nezapadá do oficiálního narativu, a hle - spustí se sborový řev opic, které začnou zuřivě mlátit do klávesnic a házet po provinilci virtuální banány v podobě nálepek "fake news".
Je to fascinující podívaná: jedinec, který se ještě před chvílí považoval za racionální bytost, se během vteřiny promění v zuřivého paviána, jehož jediným argumentem je opakovat naučená kouzelná slůvka, jako by věřil, že tím protivníka začaruje do podoby Putinova agenta.
A nejlepší na tom je, že tito moderní primáti ani netuší, jak dokonale jsou naprogramovaní.
Jsou přesvědčeni, že jejich reakce je výsledkem svobodného myšlení, zatímco ve skutečnosti pouze opakují to, co se jim vpravilo do hlavy 24-hodinovým proudem "ověřených informací".
Když se jich zeptáme, proč je něco dezinformace, většinou neumějí říct víc než:
"No prostě je! To přece všichni vědí!" - čímž mimoděk dokazují, že jejich kritické myšlení dosáhlo úrovně lemura hledajícího banány v prázdné skořápce.
Vřeštící stádo jako nástroj moci
Nejgeniálnější na celém tomto systému je, že vlády a korporátní šimpanzi v oblecích už ani nemusí sami utahovat šrouby cenzury - jejich práci odvede za ně zuřivé stádo digitálních opic, které se s radostí pustí do každého, kdo by se snad odvážil zpochybnit jejich iluzi dokonalého světa.
Stačí, aby někdo řekl, že třeba očkování není zcela bez rizika, že válka na Ukrajině má více stran, nebo že politici občas lžou, a hned se zvedne vlna vytí, nadávek a žádostí o "ověření faktů" těmi samými institucemi, které mají pravdu v popisu práce.
Je to jako sledovat tlupu goril, která místo aby přemýšlela, se začne zuřivě bušit do prsou a házet trus, jen aby ukázala, kdo je tady pánem džungle.
Jenže na rozdíl od goril, které alespoň vědí, že jsou zvířata, tito lidští primáti se domnívají, že jejich chování je vrcholem civilizovanosti.
Kdyby měli opravdu ocas, už dávno by jím pyšně mávali, aby dokázali, jak jsou pokrokoví.
Proč je to tak dokonalé? Protože to funguje!
A tady přichází ta nejkrásnější (nebo nejsmutnější?) pointa: tento systém je dokonalý právě proto, že ti, kdo by ho mohli rozbít, jsou už jeho součástí.
Vychovali jsme generaci, která se bojí myslet, protože myšlení bolí - a navíc hrozí, že by někteří mohli dojít k závěrům, za které by byli vyloučení z opičí smečky.
Mnohem pohodlnější je opakovat mantry, které je udržují v bezpečí davové iluze.
A tak jsme v éře, kdy máme přístup k veškerým informacím světa, ale většina lidí raději poslouchá, co má říkat, než aby riskovala, že by musela přemýšlet.
Jsme svědky toho, jak se lidstvo dobrovolně vrátilo do stavu, kdy jeho nejvyšší intelektuální výkon je rozpoznat, který banán je "správný" a který "špatný" - a ten špatný pak rozmačkat virtuální pěstí.
Kam kráčíš, opičáku?
Takže tleskejme, milí přátelé, dokonalosti tohoto systému.
Vládám se podařilo to, o čem se vědcům ve středověku ani nesnilo: přeměnily většinovou společnost na poslušné, slintající psy a vřeštící opice, které samy hlídají klec, v níž jsou zavřené.
A nejlepší na tom je, že si to ani neuvědomují - protože kdo by chtěl přiznat, že jeho svobodná vůle je jen iluze a že jeho zuřivé vřeštění na "dezinformátory" je jen další trik, jak udržet stádo v poslušnosti?
Takže hurá do nového věku, kde místo rozumu vládne reflex, místo debaty vřeštění a místo lidské důstojnosti poslušné házení banánů na povel.
A pokud někomu tento text připadá urážlivý, neváhejte a zařvěte svá kouzelná slůvka - vždyť to je přece to jediné, co vám zbylo.
Q.S.
Skutečný stav opičí tlupy, respektive aktuální úroveň stáda, poznáme již brzy, po sečtení hlasů.
Vřeštění je již značně nesnesitelné poměrně dlouho.
Tak uvidíme, kam jsme došli, respektive kam jsme byli dojiti...
Že až TAM, by se člověku ještě před dobou poměrně nedávnou ani nechtělo věřit...