Kam vede vaše cesta?

"......budou hledět na jeho tvář a na čele ponesou jeho jméno ...." Zj. 22,4

"Vejděte těsnou branou. Neboť široká je brána a široká cesta, která vede do záhuby, a je mnoho těch, kdo jí procházejí. Jak úzká je brána a obtížná cesta, která vede do života, a málokdo ji najde." Tato jednoduchá, ale střízlivá pasáž vyzývá každou duši, aby se zastavila a prozkoumala cestu, po které kráčí. Je to konfrontace mezi pohodlností a přesvědčením, požitkářstvím a sebezapřením, širokou branou světa a úzkou branou ducha. Co to však znamená v praxi  a proč se zdá, že tak málo lidí kráčí po úzké cestě?

Moderní kultura často ukazuje, že všechny cesty vedou k Bohu, že záleží na upřímnosti a že "dobrý člověk" se jistě dostane do nebe. 

Tyto myšlenky jsou sice emocionálně přitažlivé, ale jsou v příkrém rozporu s tím, co učil sám Ježíš. 

Široká cesta není dlážděna zjevným zlem; často je lemována kulturní přijatelností, formálností a morálním relativismem. 

Umožňuje člověku nést v sobě pýchu, chtíč, chamtivost, hořkost a vzdor - tak dlouho, dokud se cítí dobře. 

Vede však ke zkáze. 

Proč si tolik lidí volí cestu, která končí zkázou?

Ježíš varoval: "Kdo chce jít za mnou, ať zapře sám sebe, vezme svůj kříž a následuje mě".

Abychom mohli jít po úzké cestě, musíme za sebou nechat svá zavazadla... 

Úzká brána je nízká a malá - žádná pýcha se jí neprotáhne... 

Úzká brána vyžaduje pokoru, uvědomění si, že jsme duchovně selhali a zoufale potřebujeme milosrdenství. 

Jedním z velkých klamů dnešní doby je tendence poměřovat svůj duchovní stav srovnáváním se s ostatními. 

V dnešní době, která je založena na sociálních sítích, je snadné cítit se bezpečně jen díky tomu, že jsme "lepší než ostatní". 

2. Korintským 13,5 nás nabádá: " ...zkoumejte sami sebe". 

Měřítkem není život vašeho bližního - je jím Slovo. 

Žijeme v době, kdy se přesvědčení rozmělňuje podle moderního vkusu. 

Výzva však zní, abychom byli čistí, ne pouze šťastní. 

Otázka, kterou si musíme položit, zní: Kráčím v souladu s duchem, nebo s kulturou?

Jedním z největších satanových podvodů je rozšířená víra, že většina lidí přijde do nebe jen proto, že jsou "dobří". 

Pravda tuto iluzi rozbíjí. 

Římanům 3,10 říká: "Nikdo není spravedlivý, ani jeden." 

To je pravda. 

Naše dobrota je bez ducha jako "špinavý hadr" (Izajáš 64,6). 

Jediná cesta vzhůru nevede přes dobré skutky, návštěvu kostelů nebo mravný život, ale pouze úzkou branou... 

Úzká cesta není snadná - vyznačuje se duchovním bojem. 

Její cíl je však slavný. 

V Janově evangeliu 14,2-3 je zaznamenán Ježíšův slib: 

"V domě mého Otce je mnoho pokojů... Odcházím, abych pro vás připravil místo."

Všichni, kdo se na ni vydají, budou mít na cestě místo. 

Ti, kdo jdou po úzké cestě, jednoho dne spatří jeho tvář (Zjevení 22,4). 

Budou osvobozeni od bolesti a budou naplněni věčnou radostí. 

Ale budete tam i vy? 

Nebo budete patřit mezi mnohé, kteří úzkou cestu nikdy nebrali vážně? 

Musíme se ptát sami sebe: Procházím úzkou branou, nebo se nechám unášet po široké cestě? 

Toužím více po Světle než po uznání lidí? 

Tyto otázky jsou určeny pro každou duši. 

V sázce je věčnost. 

Nikdo nepůjde do zkázy proto, že si to přeje Bůh... 

Ale nebude nás nutit, abychom po ní šli. 

Brána je otevřená, ale musíme do ní vstoupit. 

"Dnes, uslyšíte-li jeho hlas, nezatvrzujte svá srdce."

Každý, kdo se k němu hlásí, musí být připraven... 

Ten čas nadešel. 

Volba je na každém jednotlivě. 

Brána stojí před vámi. 

Procházíte úzkou branou - nebo jen stojíte?

Zig Fowler