Kapka živé vody

Nechci pomník, nechci slávu,

neklaním se světa právu.

Nevidím však v hrobech zdar,

nekývám na duší zmar.

Nehrbím se pro uznání,

za pochvaly nejsem k mání.

Jako kapka rosy v mechu,

jako písek v Božím dechu.

Natažená ruka duše,

kůň, co neúnavně kluše.

Tiše mířím na obzor,

čelem k slunci, ke zlu vzdor.

Na kamení s vodou kanu,

nad horami s ohni planu.

Na obzoru šumí klasy,

pročesává vítr vlasy.

Přes balvany, kolem zlomů,

pevně kráčím cestou domů.

Už víš, kam jít, poutníku?

Q.S.