Karlu Krylovi…

Privatizace

Karlu Krylovi

Vyměnili jsme člověka
za kupónovou knížku
Byl doma všude A tak sám
Ať v Praze, nebo v Mníšku

Psal o všem Tak, jak plynul čas
Jen okamžik mu zbýval
My slyšeli jsme jeho hlas
Ne to, o čem nám zpíval

A proto, prosím, věř mi
Chtěl tě jen žádat
Abys mu mezi dveřmi
Pomohl hádat
Co ho čeká A nemine

Neřekl všechno, co snad chtěl
Věřit se tomu nedá
Možná jen nápěv zapomněl
Možná, že slova hledá

Nechali jsme ho odejít
Teď můžem meditovat
Za miskou s mlékem rozlitým
Už není, kam se schovat

Bratříčka drží za ruku
A zavírají vrátka
Za nocí, co má výluku
Dlouhá bude? Či krátká?

A proto, prosím, věř mi
Chtěl tě jen žádat
Abys tu mezi dveřmi
Pomohl hádat
Co nás čeká A nemine
Co nás čeká A nemine

11.3.1994

Karla Krátká ze sbírky "Proč ne", 2009

Pět let po setmění

Karlu Krylovi

Sám nejlíp věděl, jak moc mrzí,
Když spolu s časem emigruje navždy.
Nepřišel nikdo utřít slzy
Na duši, jakou nemá každý.

Lícovou stranou odvrácený
K zemi, kterou teď hladí z rubu.
Je ticho… Pět let po setmění.
A většina zas drží hubu.

V lidech je cosi s otazníkem.
Smrt beránka to těžko změní.
Vždy rozběhnou se za básníkem,
Když naděje už žádná není.14.3.1994

Karla Krátká ze sbírky "Proč ne", 2009

Otevřená kniha

Karlu Krylovi

Je ve mně knížka otevřená
Do paměti se navždy vryla
A srdcem věčně nedočtená
Napsaná duší Karla Kryla

Stránky jsou zpěvem ohmatané
Molově po domově brní
Jen málokdy se v Čechách stane
Že dík se nepromění v trní

15.3.1994

Karla Krátká ze sbírky "Proč ne", 2009

L.K.