Každé dítě zavražděné v Gaze, každý sirotek umístěný pod kontrolu vrahů svých rodičů, každý akt dehumanizace schválený Organizací spojených národů by nám měl připomínat, že tento systém nemůžeme reformovat – musíme ho nahradit.
Pondělní hlasování RB OSN nebylo jen zradou Palestiny – bylo to vyhlášení války všem lidem, kteří věří v lidskou důstojnost. Bezpečnostní rada nám dala jasně najevo, kdo vlastně je. Maska konečně spadla. V pondělí 17. listopadu 2025 se Rada bezpečnosti OSN dopustila toho, co je možná nejgrotesknějším aktem institucionální zrady v dějinách lidstva. V hlasování 13:0 se dvěma zdrženými hlasy tento orgán, který byl vytvořen za účelem zabránění genocidě, formálně předal kontrolu nad přeživšími z Gazy – včetně desítek tisíc osiřelých dětí – pachatelům jejich vyhlazení.
To nebyla diplomacie.
To nebyl kompromis.
To bylo konečné řešení palestinské otázky ze strany globální elity: proměnit oběti genocidy ve vlastnictví jejich vrahů.
Rezoluce, maskovaná jako "mírový plán" Donalda Trumpa, představuje úplný obrat od všech principů, které údajně řídí mezinárodní právo.
Ukládá Gazu pod kontrolu "Rady míru" v čele s Trumpem samotným – tím samým Trumpem, který přesunul americkou ambasádu do Jeruzaléma, který zastavil pomoc palestinským uprchlíkům, který dal Netanjahuovi volnou ruku k etnické čistce.
Rada bude "koordinovat" s Izraelem – genocidním státem – správu těch samých lidí, které se dva roky snažil vyhladit.
Mezitím rezoluce požaduje úplnou "demilitarizaci" Gazy – zbavení přeživších jakýchkoli prostředků odporu.
Přečtěte si to ještě jednou.
Oběti musí být odzbrojeny.
Pachatelé zůstávají ozbrojeni až po zuby.
Obscénnost je umocněna časovou osou.
Dva roky, zatímco Izrael prováděl genocidu v Gaze, Bezpečnostní rada seděla paralyzovaná.
Měsíc co měsíc, zatímco počet obětí stoupal do stovek tisíc, celé rodiny byly vyhlazeny, nemocnice a školy byly proměněny v trosky, palestinští rukojmí byli znásilňováni před kamerami, hladovění bylo použito jako zbraň proti dvěma milionům lidí, Rada nebyla schopna podniknout žádné kroky.
Americké veto – použité reflexivně, bezostyšně, opakovaně – zajistilo institucionální bezmocnost tváří v tvář masovému zabíjení.
Rezoluce o příměří byly zablokovány.
Opatření k zajištění odpovědnosti byla zamítnuta. Ochrana civilistů byla odepřena.
Nečinnost Rady se stala jejím charakteristickým rysem, důkazem její irelevantnosti a zkorumpovanosti.
A pak, po dvou letech paralýzy, po nesčetných prosbách humanitárních organizací a odborníků na lidská práva, poté, co Mezinárodní soudní dvůr vydal prozatímní opatření, v nichž shledal genocidu pravděpodobnou, Rada bezpečnosti konečně jednala.
Nejednala však s cílem zastavit genocidu.
Nejednala s cílem ochránit oběti.
Nejednala s cílem postavit pachatele před soud.
Jednala tak, aby je odměnila.
Prvním významným krokem, který Rada bezpečnosti podnikla v reakci na genocidu v Gaze, bylo předání kontroly nad přeživšími do rukou architektů jejich zničení.
To není selhání.
To je kolaborace.
Snad nejodpornější detail se skrývá ve stínu této dohody: osud dětí z Gazy.
Desítky (ne-li stovky) tisíc palestinských dětí osiřely kvůli izraelským bombám zaplaceným z amerických daní.
Tito traumatizovaní, bezbranní přeživší budou nyní umístěni pod správní kontrolu stejné třídy dravých miliardářů, kteří létali v Jeffrey Epsteinově "Lolita Expressu".
Sirotci z Gazy se stanou nejnovějším zbožím na trhu lidského utrpení globální elity.
Anatomie zrady
Craig Mokhiber, bývalý úředník OSN pro lidská práva, který rezignoval na protest proti spoluvině organizace na genocidě, odhalil rozsah této zrady ve své ničivé analýze.
Bezpečnostní rada, jak poznamenal, nejenže nezabránila genocidě, ale aktivně ji odměnila.
Rezoluce zbavuje Palestince jejich práva na sebeurčení, demilitarizuje oběti, zatímco pachatele nechává ozbrojené až po zuby, a zavádí něco, co se rovná koloniální správě vedené Spojenými státy a Izraelem.
Nejhorším aspektem této zrady však není to, co udělaly západní mocnosti – od architektů globálního kapitalismu a imperialismu jsme nic jiného nečekali.
Skutečná hrůza spočívá v tom, co Rusko a Čína neudělaly.
Přes výmluvnou kritiku koloniálního charakteru rezoluce a přes uznání jejího porušení mezinárodního práva se obě země rozhodly zdržet hlasování, místo aby vetovaly tuto monstrózní dohodu.
Tato zdrženlivost odhaluje velký podvod naší doby: mezi světovými velmocemi neexistuje žádná smysluplná opozice vůči západnímu imperialismu.
Existuje pouze soutěž o právo vykořisťovat a utlačovat.
Rusko a Čína, navzdory své rétorice o multipolaritě a antiimperialismu, nakonec slouží stejnému bohu, kterého uctívají jejich údajní protivníci – bohu akumulace kapitálu a státní moci.
Globální elita v pondělí prokázala svou skutečnou jednotu.
Když přišlo na volbu mezi palestinskými dětmi a vlastními geopolitickými kalkulacemi, všechny velké mocnosti se rozhodly pro své vlastní zájmy.
Mohou sice soutěžit o trhy a zdroje, ale sdílejí absolutní odhodlání udržovat světový řád, v němž je bohatství a moc staví nad zákon, morálku a lidskou slušnost.
Proto bylo vyhlazení Palestiny vždy globálním projektem.
Jak jsem již dříve napsal, nejsme svědky pouze izraelské genocidy –jde o globální genocidu Palestinců, kterou provádí celá struktura imperiální moci.
"Když nastal okamžik, kdy bylo třeba vybrat si mezi palestinskými dětmi a vlastními úzkými zájmy, všechny velmoci se rozhodly pro sebe."
Odhalení třídního boje
Tato zrada rozbíjí iluzi, která v uplynulém desetiletí udržovala při životě tolik progresivních hnutí – víru, že jsme svědky boje mezi národy, nikoli mezi třídami.
Vkládali jsme naděje do BRICS, do globálního Jihu, do předpokládaného vzestupu multipolárního světa, který by zpochybnil západní hegemonii.
Pondělní hlasování odhalilo patetickou naivitu tohoto pohledu na svět.
Neexistuje žádný významný rozdíl mezi západními miliardáři a miliardáři v globálním Jihu, mezi americkými válečnými zločinci a ruskými válečnými zločinci.
Všichni jsou členy stejné globální vládnoucí třídy a když jsou ohroženy jejich základní zájmy, spojí se proti lidskosti.
Palestinská kauza odhalila morální bankrot světových mocných.
Odstraňuje přetvářku a nutí každou vládu, každou instituci, každého vůdce, aby si vybral mezi spravedlností a spoluvinou.
Pondělní hlasování bylo konečným testem a všechny velmoci katastrofálně selhaly.
Rusko a Čína měly moc zastavit toto zvěrstvo jediným slovem: veto.
Místo toho se rozhodly upřednostnit jednání se Spojenými státy o Ukrajině a obchodní dohody před životy palestinských dětí.
Epsteinova spojitost
Umístění Gazy pod americkou kontrolu má důsledky, které by měly děsit každého člověka s fungujícím svědomím.
Stejná třída dravých miliardářů, která umožnila a účastnila se sítě obchodování s dětmi Jeffreye Epsteina, bude nyní mít správní pravomoc nad desítkami (ne-li stovkami) tisíců palestinských sirotků.
Nejde o nadsázku ani konspirační teorii – je to logický důsledek umístění zranitelných dětí pod kontrolu systému, který důsledně povyšuje sexuální predátory do pozic nejvyšší moci.
Psychologické rysy, které umožňují miliardářům ničit celé ekonomiky kvůli zisku – naprostá absence empatie, úplná objektivizace jiných lidských bytostí, schopnost neomezené krutosti při uspokojování osobních potřeb – jsou totožné s rysy, které umožňují sexuální predátorské chování vůči dětem.
Palestinská dívka Ahed Tamimi (vpravo) obtěžovaná vojáky IDF. Desítky tisíc – možná stovky tisíc – palestinských sirotků budou nyní svěřeny do rukou svých zneuživatelů, protože OSN dala zelenou USA a Izraeli, aby převzaly kontrolu nad obyvatelstvem Gazy.
Epsteinova síť nebyla v kapitalistickém systému žádnou výjimkou – byla dokonalým vyjádřením kapitalistické logiky.
Stejní muži, kteří znásilňovali děti na jeho ostrově, současně drancovali celé ekonomiky prostřednictvím svých finančních nástrojů.
Stejná schopnost dehumanizace, která jim umožňovala vnímat děti jako sexuální komodity, jim také umožňovala vnímat pracovníky jako postradatelné zdroje a celé populace jako přijatelné oběti v jejich honbě za ziskem.
Nyní budou tito stejní predátoři, nebo jejich ideologičtí potomci, ovládat životy a osudy nejzranitelnějších dětí v Gaze.
Mezinárodní "stabilizační síly", které plánují nasadit, nebudou mírovými silami – budou to vykonavatelé systému navrženého k vykořisťování, obchodování a konzumaci přeživších genocidy.
Craig Mokhiber ve svém rezignačním dopise z roku 2023 varoval, že OSN se svou nečinností podílí na genocidě.
Pondělní hlasování dokázalo, že se tato spoluúčast vyvinula v aktivní účast.
Poslední výdech OSN
Pondělní rezoluce znamená faktický konec OSN jako čehokoli jiného než nástroje útlaku elit.
Po 80 let OSN alespoň předstírala, že slouží nejvyšším cílům lidstva.
Tato předstíraná role zemřela v Gaze, udusena stejnými rukama, které dva roky škrtily palestinské děti.
Organizace, která byla údajně vytvořena, aby zabránila dalšímu holokaustu, nyní formálně schválila pokračující genocidu.
Organizace, která tvrdí, že hájí mezinárodní právo, otevřeně porušila všechny zásady lidských práv a sebeurčení.
Instituce, která se hlásí k ochraně zranitelných, vydala děti do rukou jejich predátorů.
Nejde o selhání reformy – jde o dokončení systému.
OSN konečně odhalila svůj skutečný účel: nebránit zvěrstvům, ale legitimizovat je, když slouží zájmům elit.
Nechránit zranitelné, ale vydávat je do rukou jejich utlačovatelů.
Nechrání spravedlnost, ale poskytuje právní krytí pro nejstrašnější zločiny, jaké si lze představit.
Craig Mokhiber ve svém rezignačním dopise z roku 2023 varoval, že OSN se svou nečinností podílí na genocidě.
Pondělní hlasování dokázalo, že se tato spoluúčast vyvinula v aktivní účast.
Bezpečnostní rada nejenže nezabránila genocidě, ale stala se nástrojem genocidy, když využila svou údajnou autoritu k odměňování pachatelů a trestání obětí.
Iluze opozice se rozplynula
Velká tragédie pondělního hlasování nespočívá pouze v tom, co znamená pro Palestince – i když to samo o sobě by mělo stačit k vyvolání globálního povstání.
Větší tragédií je to, co odhaluje o naprosté absenci smysluplné opozice vůči silám, které ničí náš svět.
Po léta miliony lidí vkládaly své naděje do vzestupu zemí BRICS nebo do údajné výzvy západní hegemonii ze strany Ruska a globálního Jihu.
Přesvědčili jsme sami sebe, že někde, nějakým způsobem, existují mocné síly oddané spravedlnosti, lidským právům a důstojnosti utlačovaných národů.
Pondělní hlasování tuto iluzi navždy zničilo.
Když nastal okamžik, kdy bylo třeba vybrat mezi palestinskými dětmi a jejich vlastními úzkými zájmy, všechny velmoci se rozhodly pro sebe.
Když byly nuceny rozhodnout mezi spravedlností a pohodlím, všechny se rozhodly pro pohodlí.
Když byly postaveny před konečnou zkoušku svých proklamovaných principů, všechny odhalily, že tyto principy jsou prázdnou propagandou.
Nejednalo se o selhání diplomacie ani o porušení mezinárodního práva.
Jednalo se o odhalení základní pravdy: neexistuje žádná "mezinárodní komunita", žádná "globální správa", žádné "mezinárodní právo".
Existuje pouze globální vládnoucí třída, která dočasně soupeří o moc a trvale spiká proti lidstvu.
Cesta vpřed
Pokud nás pondělní zrada něco naučila, pak by to mělo být toto: spása nepřijde shora.
Žádná vláda, žádný mezinárodní orgán, žádná globální instituce nás nezachrání před silami, které ničí náš svět.
Stejné třídní zájmy, které vedly Radu bezpečnosti k tomu, aby vydala palestinské děti jejich vrahům, také vedou ke klimatické krizi, k nerovnosti bohatství, která odsuzuje miliardy lidí k chudobě, k vojensko-průmyslovému komplexu, který profituje z nekonečné války.
Volba, před kterou stojíme, není mezi americkým imperialismem a socialismem globálního Jihu, mezi evropským neoliberalismem a ruskou oligarchií.
Volba je mezi globální vládnoucí třídou a zbytkem lidstva.
Mezi těmi, kteří považují ostatní lidské bytosti za komodity k spotřebě, a těmi, kteří uznávají přirozenou důstojnost každého člověka.
Mezi systémem, který odměňuje predátory mocí, a světem organizovaným na základě lidské spolupráce a vzájemné pomoci.
Palestinský odpor pokračuje i přes to, že ho opustily všechny významné mocnosti světa.
Jejich boj nám připomíná, že skutečné osvobození nepřichází od mocných, ale od bezmocných, ne od institucí, ale od hnutí, ne od vlád, ale od samotných lidí.
Každé dítě zavražděné v Gaze, každý sirotek umístěný pod kontrolu vrahů svých rodičů, každý akt dehumanizace schválený Organizací spojených národů by nám měl připomínat, že tento systém nemůžeme reformovat – musíme ho nahradit.