Kdo jim dal pravomoc mluvit za miliardy lidí?
Tento týden probíhají na půdě WHO tajná jednání, kterých se pravděpodobně neúčastní nikdo od nás (možná kvůli nadcházejícím volbám), nicméně na jednáních jsou i zástupci EU, kteří mají kompetence dohodnout vše i za ty členské země, které se tajného setkání neúčastní.
Na druhou stranu jsou na jednání přítomni také jedinci, jejichž původ není uveden, takže mezi nimi by mohl být i nějaký úředník od nás, jenže asi jen málokdo má přehled o tom, jak vypadá úředník z ministerstva zdravotnictví, který se těchto setkání běžně účastní.
Pokud tam však někdo od nás skutečně je, pak se otevřeně nepřiznává k tomu, jakou zemi zastupuje.
Nicméně zástupce Slovenska tam je, i když je nejasné, o čem konkrétně jedná.
Na jednání nejsou přítomni žádní zástupci z USA.
Z vnějšku se jednání o pandemické dohodě WHO jeví mezi odborníky jako technická záležitost.
Bližší pohled však odhalí obrovský problém: nikdo přesně neví, kdo vyjednává v čí prospěch a jaké kompetence tito lidé ve skutečnosti mají.
Jednání byla obnovena v pondělí 15. září 2025.
Americký spisovatel a aktivista James Roguski, který se dlouhodobě zabývá činností WHO, nyní na tento nedostatek transparentnosti upozornil.
Stovky delegátů, takzvaných "vyjednavačů PABS", jednají o příloze pandemické dohody – dokumentu, který by mohl mít dalekosáhlé důsledky pro národní suverenitu, zdravotnictví a hospodářskou politiku.
A přesto: jména, mandáty, kompetence?
Nic se nemáte šanci dozvědět.
Podle Roguskiho se tito vyjednavači objevují na schůzkách anonymně.
Někteří sedí za cedulemi země, jiní původ tají.
Mluví "jménem národů," ale bez toho, aby občané věděli, kdo jsou, jak byli legitimizováni a jaké zájmy zastupují.
Zatímco vlády používají biometrické údaje k podrobnému sledování občanů, jejich vlastní vyjednavači zůstávají bez tváře.
Roguski proto vyzývá k tomu, aby byli tito "anonymní diplomaté" zviditelněni – a klade si otázku:
Kdo jim dal pravomoc mluvit za miliardy lidí?
Oficiálně jsou delegáti vysíláni členskými státy.
V praxi je to však nejasné:
- Kdo tyto lidi vybírá? Ministerstva zdravotnictví, ministerstva zahraničí, diplomatické mise – často za zavřenými dveřmi.
- Jaké mají kompetence? Mohou svobodně vyjednávat nebo jednají podle přísných pravidel?
- Komu se zodpovídají? Parlamentům, vládám nebo nakonec nikomu?
Výsledek: globální demokratický deficit.
Rozhodnutí s globálními důsledky jsou přijímána bez parlamentní kontroly, bez veřejné diskuse, bez transparentnosti.
Jednání o PABS se netýkají pouze technických otázek, jako je výměna virových sekvencí nebo patentů na vakcíny.
V podstatě se jedná o:
- Kompetence v oblasti zdravotní politiky: Kdo rozhoduje o lockdownech, očkovacích programech, omezeních přístupu v případě nouze?
- Finanční závazky: Jaké peníze musí státy platit mezinárodním strukturám?
- Základní práva: Jak daleko může zajít dohled v zájmu boje proti pandemii?
Když o takových otázkách rozhodují anonymní vyjednavači, aniž by se do toho zapojily hlasy národů, globální zdravotnická spolupráce se rychle stává nástrojem moci bez demokratické legitimity.
Roguski má pravdu: jednání o pandemické smlouvě WHO ukazují, jak dalece se mezinárodní organizace odklonily od demokratické kontroly.
Místo informování a zapojování občanů zůstává vše za zavřenými dveřmi.
Nikdo tyto vyjednavače nevolí, nikdo nezná jejich jména, nikdo nekontroluje jejich kompetence.
Níže se můžete podívat alespoň na zástupce Slovenska, který bez vědomí občanů (ale jistě s vědomím vlády) se jednání kolem pandemické smlouvy a jejích dodatků účastnil:
Na závěr připomínám, že konečná podoba pandemické smlouvy, včetně aktuálně vyjednávané přílohy, by měla být schválena na shromáždění WHO na přelomu května a června 2026.