Kdyby dnes žil Franz Kafka a psal knihy se svými temnými absurdními vizemi, byl by zcela jistě mainstreamem označen za paranoidního konspirátora se "spikleneckým viděním světa".

Různí elfové a anti-dezinformační hlídky by jej nepochybně zařadili na seznam šiřitelů bludů a podvratných myšlenek. Snad by byl obviňován i za zpochybňování prozápadního směřování státu a státních institucí. Současné dění okolo nás až příliš připomíná scény z jeho románů. Případ paní Šabinské, kterou předvolal prostějovský magistrát za přestupek, spáchaný "v přesně nezjištěný den a z přesně nezjištěného místa" jako by vypadl z Kafkova díla Proces.

Letos jsme si shodou okolností připomněli 100 let od Kafkova úmrtí. 

Dnes se z Franze Kafky stal velice módní artikl, hlásí se k němu kdejakej zpovykanej pražskej hejsek, který nosí jeho podobiznu na tričku a v kavárně srká předražené kafe ze značkového hrnku s jeho portrétem. 

Přitom absolutně netuší, o čem vlastně Kafka psal a jak vzdálené byly jeho vize pohodlnému konformnímu životu většinové společnosti.

Kdo si prvně v životě přečte jeho Zámek a sleduje beznadějný boj hlavního hrdiny K. s byrokratickými absurditami, nedobytností fiktivních institucí a neochotou jeho přízračného osazenstva, musí mít dojem, že čte zápisky šílence. 

Když pak člověk časem nabyde zkušenosti se státními úřady, finančními institucemi, policií či soudy, pochopí, jak reálně Kafka popsal roli obyčejného člověka s jeho nepatrnými nadějemi čehokoli se domoci při jednání s úřednickou mašinérií.

Když jsem se dočetl, že prostějovský magistrát si předvolal paní Šabinskou za přestupek, spočívající v šíření příspěvků "s negativním obsahem vůči vládě ČR", okamžitě se mi vybavil Kafkův román Proces. 

Formulace uvedená v předvolání, jež má pachatelku usvědčovat z protistátních myšlenek z Facebooku, je tak "kafkovská" (jinak to označit nelze), že horlivá úřednice se snad musela inspirovat přímo z této knihy.

Být obviněn z ideozločinu, spáchaného "tím, že v přesně nezjištěný den a z přesně nezjištěného místa prostřednictvím soc. sítě zveřejnila příspěvky" je téměř na chlup stejné, jako když je hlavní hrdina Procesu jednoho dne zatčen, aniž ví proč a za co. 

Když se chce dovědět důvod svého zatčení, je mu přidělenými hlídači sděleno se stejnou konkrétností, ať se o to příliš nestará, protože jeho vina stejně vyjde najevo. 

Posuďte sami:

"Nejsme tu proto, abychom vám to řekli. Jděte do svého pokoje a čekejte. Řízení je zahájeno a dozvíte se to v pravý čas. (...) Budete-li mít i nadále tolik štěstí, jako máte tím, že máte za hlídače právě nás, můžete doufat, že všechno dobře dopadne." A vzápětí dodají: "Přesvědčíte se ještě, jak je to všechno pravda."

Nevím, zda výslechy předvolaných na prostějovském magistrátu probíhají také na půdě ve dveřích prádelny jako v románu Proces a zda tam také shazují advokáty ze schodů. 

Na rozdíl od Josefa K. předvolaná paní Š. aspoň v hrubých obrysech ví, z čeho je obviněna, ale stejně jako Josefu K. ani jí nebylo sděleno, KDE a KDY se přestupku/zločinu měla dopustit. 

Každý obviněný si musí být sám vědom, co a kdy spáchal, a pak se poslušně dostavit k soudu a doznat se ke svým zločinům. 

Zvlášť když se jedná o pomlouvání našich vedoucích představitelů, což je zvlášť odporný delikt.

"Přetrvává pocit, že Kafka psal svá díla na drogách, v jakémsi poblouznění," píše dnes literární kritika o Kafkovi. 

Není to pravda, Franz Kafka je daleko současnější autor než mnozí populární sepisovatelé, plagiátoři a opisovači stokrát omletého. 

V jeho románech i povídkách najdete tolik paralel s dnešním děním, až je to někdy děsivé. 

Kafka zjevně viděl za obzor běžného života, dokázal rozpoznat náznaky skryté totalitní mašinérie nad životy lidí a tíživou pozici člověka v celém systému.

Jistě, často jsou to snové vize, Kafkovy postavy jakoby se nacházely v jiné dimenzi a občas vypadají, že mluví z cesty. 

Ale pak si z televize poslechnete Petra Fialu nebo Ivana Bartoše, a hned tyhle figurky vidíte s větším nadhledem, protože už je kdosi dávno skvěle vykreslil.

P. S.: 

Kdo si přesto myslí, že Kafka už nemá k dnešní době co říct, závěrem jedna ukázka principu fungující soudnické mašinérie z Procesu. 

Je to jen divoká fantazie autora, či současná realita? 

Nebo předzvěst toho, co nás teprve čeká?

Se spisem nenastala žádná jiná změna, než že byl obohacen o potvrzení neviny, o osvobození a o odůvodnění osvobozovacího nálezu. Ale jinak zůstává spis v řízení, postupuje se dál vyšším soudcům, jak si toho žádá nepřetržitá činnost soudních kanceláří, vrací se k nižším soudcům a putuje tak s většími a menšími výkyvy, s většími a menšími zastávkami sem a tam. Tyto cesty jsou nevypočitatelné. Díváme-li se zvenčí, může se někdy zdát, že všechno je dávno zapomenuto, že se spis ztratil a že osvobození je úplné. Zasvěcený člověk tomu neuvěří. Žádný spis se neztratí, u soudu není žádného zapomenutí. Jednoho dne – nikdo by se nenadál – vezme nějaký soudce ten spis pozorněji do ruky, pozná, že v tomto případě obžaloba ještě nezanikla, a nařídí okamžité zatčení. Předpokládal jsem zde, že mezi zdánlivým osvobozením a novým zatčením mine dlouhá doba, to je možné, a vím o takových případech, ale je stejně dobře možné, že se osvobozený vrátí od soudu domů a už tam čekají pověřenci, aby ho zatkli znova. Pak je svobodný život ovšem u konce.

Zdroj

Q.S.

"K soudu se chodí pro rozsudek, ne pro spravedlnost, váženej pane!..."

Tak jsme na to zvyklí a tak to chceme, ne?