Klec strachu
Většina lidí si myslí, že svět se nezmění, protože systém je silný. Ale není to tak, protože systém je křehký, zhroutil se před staletími. To, co ho udržuje není síla, ale strach. Strach je tmel, která iluzi udržuje pohromadě.
Tvrdá pravda je, že se nic nezmění, protože lidé mají strach, co by se stalo, kdyby se přestali bát...
Svět není zotročen korupcí, je zotročen kolektivním tlukotem srdcí lidí, kteří se bojí toho, co by se stalo, kdyby opustili zdi, které kolem nich byly postaveny.
Mříže nejsou z oceli, ale ze strachu.
Strach je starodávný stavitel.
Strach formoval chování našich předků dlouho předtím, než se začaly stavět města a budovat říše.
Strach byl učitelem, tyranem, strážcem i kletbou.
Stal se prvotním jazykem kontroly.
Ať jakkoli měnil svou podobu a maskoval se za společné dobro, morálku, cokoli, jeho poselství je vždy stejné:
"Nevyčnívej, buď poslušný, buď v bezpečí..."
Strach je nejskrytější formou kontroly, protože nepotřebuje řetězy, ostnatý drát, nebo dozorce.
Stačí mu jen vaše představivost.
Strach je zloděj, který vás okrádá vašimi vlastními myšlenkami.
Nemusí vás pronásledovat, jen vás přesvědčí, abyste neutíkali.
A systémy, které lidstvo vybudovalo, což jsou vlády, obchod, náboženství, kultura, zjistily, že strach je stálý, obnovitelný, udržitelný a levný...
Protože jakmile se do vaší mysli dostane strach, stáváte se svým vlastním dozorcem.
Budete váhat, než začnete jednat, umlčíte se dřív, než to udělá někdo jiný...
Skloníte se dřív, než vám to přikáže někdo jiný...
Je to tragédie, kterou si skoro nikdo neuvědomuje...
Strach nezastaví nebezpečí, strach zastaví život!
Strach je všude.
Podívejte se na dětství: Celý vzdělávací systém funguje jako psychologická komnata strachu.
Neuděláte test - jste bezcenní, porušíte pravidlo - máte problém.
Jste pomalí - jste zklamáním.
To není proto, že by učitelé byli zlí, ale proto že systém byl postaven na předpokladu, že strach motivuje lépe než zvídavost.
A pro mnohé se to už nezmění, rostou a strach roste s nimi.
Jen si převlékne nový kabát a novou autoritu.
V dospělosti přichází s ekonomikou.
Nebojíte se peněz, ale bojíte se, že na to nebude mít, bojíte se ztráty, vyčerpání a zaostávání.
Není to strach z nedostatku bohatství, ale strach z opuštěnosti světem, když na to nebudete mít...
Ten strach je tak velký, že lidé obětují svou kreativitu, své zdraví, svůj čas, smysl života a dokonce i svou identitu, jen aby zůstali finančně nad vodou...
Systém vás nemusí ničím donucovat, protože strach z nestability do udělá víc než dobře.
Strach se objevuje v politice.
Ne proto, že by politici byli monstra /až na výjimky/, ale protože mocenské struktury přirozeně usilují o sebezáchovu.
Strach ze ztráty moci a strach z chaosu vede k dalším a dalším zákonům a nařízením.
Strach z té "druhé strany" vede k větší a větší polarizaci.
Strach z nejistoty vede k výměně svobody za pocit bezpečí.
To není konspirační teorie, to je psychologický smyčka na které lidstvo visí tisíciletí.
Když se lidé bojí, vymění samostatnost za ochranu a jakmile si na to zvyknou, nerozeznají rozdíl mezi bezpečností a zotročením.
V duchovním smyslu je to ještě důkladnější.
Lidské bytosti touží po smyslu, spojení, přeměně.
Je to posvátná potřeba, ale strach ji dokáže překroutit.
Strach z omylu, strach z trestu, strach ze ztráty důstojnosti, strach z vesmírného soudu.
Není to strach ze samotného Boha, ale ze všeho toho navrstvení lidských interpretací mezi Ním a lidstvem.
Tragédií není, že náboženství manipuluje s lidmi.
Tragédií je strach činí člověka slepým k duchovní svobodě, která tu byla odjakživa...
Strach spoutá křídla ještě než se duch vůbec pokusí vzlétnout...
Q.S.