Kompletní dominance nad veřejným prostorem online
Klíčem k vládnutí nad velkým počtem lidí je udržovat je rozdělené. Takto se v průběhu dějin spravovaly celé říše. Rousseau v osmnáctém století poznamenal, že čím větší je stát či jiná politická struktura, tím méně svobody zbyde jednotlivci — a jak vidíme na příkladu EU měl naprostou pravdu.
Globalističtí vládci, komisaři EU a rozsáhlá organizační pyramida, kterou vybudovali, nám neustále připomínají, že unie stojí na vrcholu civilizace a že demokratické evropské či západní hodnoty, mezi něž patří svoboda projevu a nedotknutelnost lidského těla, jsou univerzálně nadřazené.
Tyto principy jsou ostatně zakotveny ve Všeobecné deklaraci lidských práv z roku 1948.
Ačkoli tato práva na papíře dosud existují, v praxi byla postupně oslabena a vyprázdněna mocenskou elitou EU.
Proces začal po rozpadu Sovětského svazu a států "reálného socialismu" kolem roku 1990.
V jednadvacátém století pak nabral na závratném tempu.
Dokud existoval Sovětský svaz, stačilo udržovat obyvatele západní Evropy v poslušnosti poukazováním na hrozbu údajné sovětské invaze.
Po skončení studené války se proto zdálo, že obzor je jasnější než kdykoli předtím.
Globalistické elity však brzy potřebovaly nový nástroj, jímž by společnost udržely ve strachu a disciplíně, a tak přišly s varováním před kyselými dešti a ozonovou dírou.
Všechny lesy měly údajně brzy zmizet a každý, kdo použil lak na vlasy či šlehačku ve spreji, měl podle této logiky urychlovat konec světa tím, že přispívá k rozšiřování ozonové díry.
Tyto apokalyptické scénáře ovšem zmizely takřka přes noc, když byly 11. září 2001 zničeny tři věže WTC v New Yorku.
Šlo bezpochyby o pozoruhodně propracovanou operaci a oficiální verze byla zpočátku přijímána bez výhrad.
Brzy se však začaly objevovat pochybnosti — nejprve nenápadně, posléze masově.
Na Západě vzniklo rozsáhlé hnutí skeptiků.
V USA byli lidé, kteří odmítli uvěřit oficiálnímu výkladu, označeni za "konspirační teoretiky" a tento termín byl rychle převzat do evropských jazyků, kde začal sloužit k podobnému účelu.
Velká covidová show utnutá ze dne na den konfrontací velmocí na Ukrajině upevnily sociální dichotomii, která je dnes patrná po celém Západě.
Zejména v Evropě — vzhledem k jejímu postavení regionu pod nadvládou USA — představuje tato hluboká společenská propast zvláštní problém.
Pokud se ji nepodaří zastavit, nutně to povede k tomu, že se jednotlivé evropské státy budou snažit unijní struktury opustit.
Ačkoli evropská vládnoucí elita dosud neprokázala schopnost nezávislého a originálního myšlení, zdá se, že toto nebezpečí plynoucí ze současné společenské polarizace pochopila .
Místo aby však svou politiku přizpůsobila nové realitě v duchu oslavovaných "západních hodnot", rozhodla se útočit na každého, kdo s komisaři EU nesouhlasí.
Vzhledem k nedostatku věrohodných dat lze podle výše zmíněného modelu předpokládat, že podíl občanů odmítajících oficiální pohádky — od covidu přes Ukrajinu až po tvrzení o člověkem způsobené klimatické změně či inflaci — činí opět přibližně dvacet procent.
Pokud se však tato hranice zvýší na třicet či více procent, nastane vážný problém.
Proto jsou na obyvatele Evropy uvalovány stále nové metody a techniky kontroly myšlení.
A konec je v nedohlednu.
Sociální sítě se staly terčem masivního útoku na svobodu projevu.
Pod záminkou ochrany nezletilých před údajně škodlivým obsahem a boje proti zneužívání dětí se komisaři EU za zavřenými dveřmi — vzpomeňme na ty slavné "západní hodnoty" — rozhodli zavést ještě přísnější "dobrovolné" kontroly.
V praxi to povede k tomu, že uživatelé budou muset prokazovat identitu digitálním či obličejovým skenováním, samozřejmě "pro svou bezpečnost".
Úvaha je jasná: Přece když ochranný rámus funguje skvěle mafii, proč by neměl fungovat vládě?
Občané se přece musí cítit bezpečně a chráněni — nejen před dětskou pornografií, ale i před nenávistnými projevy.
A zároveň musejí být nepřetržitě zásobováni "skutečnými informacemi".
Žádná dezinformace!
Přitom si téměř nikdo neuvědomuje, že samotný pojem dezinformace je nesmyslný konstrukt sloužící k manipulaci mysli.
Každá zpráva nese informaci — může být pravdivá či nepravdivá, ale stále jde o informaci.
Jinými slovy: i lež je informace.
Slovo dezinformace je vnitřně nesmyslně rozporné.
Jak lze užívání tohoto zbraňového pojmu sladit se "západními hodnotami", mezi něž patří i svoboda projevu, zůstává záhadou.
Komisaři EU však plánují zajít ještě dál: připravují nové nařízení, které v praxi znemožní komukoli svobodně vyjádřit názor na sociálních sítích.
Chystá se forma kompletní dominance nad veřejným prostorem online.
Zároveň jde o nástroj, který elitám umožňuje udržovat společnost rozdělenou, a tím lépe ovladatelnou.
Právě tato "užitečnost" jim možná brání téma hlouběji pochopit.
Co z toho vyplývá?
Především to, že komisaři EU mají strach — a že si konečně uvědomují, jak výrazně roste počet Evropanů, kteří odmítají jejich politiku.
Zároveň pochopili, že se již nemohou vrátit zpět.
Mají hrůzu z narůstajícího hněvu občanů, a tak se v zoufalství rozhodli kontrolovat projevy 450 milionů lidí.
Jejich poslední kroky tak představují testimonium paupertatis — důkaz jejich naprosté intelektuální i morální chudoby.
Každá vláda, která sahá po opatřeních typu těch, jež nyní prosazují bruselští eurokraté, je ze své podstaty slabá — a zároveň si vnitřně uvědomuje, že její dny jsou sečteny.