Konflikt se pravděpodobně vymkne kontrole, protože USA a Izrael jsou pevně odhodlány k hegemonii v arabském světě a západní Asii
Je to nepravděpodobné, ale zde je pět kroků, jak zastavit tuto válku, která by se mohla snadno proměnit v globální konflikt — fakticky ve třetí světovou válku, píší Jeffrey Sachs a Sybil Fares. Válka Izraele a USA proti Íránu pohlcuje celý Blízký východ a hrozí eskalací v globální konflikt. Ekonomické důsledky jsou již nyní vážné a mohou se stát katastrofálními. Hormuzský průliv přepravuje přibližně jednu pětinu veškeré ropy obchodované na světě a třicet procent světového zkapalněného zemního plynu (LNG).
Dlouhodobé uzavření průlivu by vyvolalo energetický šok, jemuž se v moderní historii nic nevyrovná.
Konflikt se pravděpodobně vymkne kontrole, protože USA a Izrael jsou pevně odhodlány k hegemonii v arabském světě a západní Asii — hegemonii, která kombinuje územní expanzi Izraele s americkou podporou loutkových režimů v celém regionu.
Konečným cílem je Velký Izrael pohlcující celou historickou Palestinu, doprovázený podřízenými arabskými a islámskými vládami zbavenými skutečné suverenity — včetně práva rozhodovat o tom, jak a kam exportují svou ropu a plyn.
To je iluze.
Žádná země v regionu nechce, aby Izrael jednal tak, jak jedná nyní — zabíjel civilisty po celém regionu, ničil Gazu a Západní břeh, napadal Libanon, útočil na Irák a Jemen a kobercově bombardoval Teherán.
Žádná země nechce mít své vývozy uhlovodíků pod faktickou kontrolou USA.
Válka skončí tehdy, a jedině tehdy, když globální odpor vůči agresi USA a Izraele přinutí obě země zastavit.
Bez toho pravděpodobně uvidíme Blízký východ v plamenech a svět uvržený do energetické a ekonomické krize bezprecedentní v moderní historii.
Válka by se mohla snadno proměnit v globální konflikt — fakticky ve třetí světovou válku.
Přesto existuje alternativa.
Válka by mohla skončit na racionálním základě, pokud budou Izrael a USA rozhodně pohnány k odpovědnosti zbytkem světa.
Ukončení války vyžaduje soubor vzájemně propojených kroků zajišťujících základní bezpečnost pro všechny strany — a vlastně pro celý svět.
Írán potřebuje trvalý konec agrese ze strany USA a Izraele.
Země Perského zálivu potřebují konec íránských odvetných úderů.
Palestinci potřebují nezávislý stát.
Izrael potřebuje trvalou bezpečnost a odzbrojení Hamásu a Hizballáhu.
Celý svět potřebuje otevření Hormuzského průlivu a mezinárodní dohled nad íránským jaderným programem, který by zaručil dodržování Smlouvy o nešíření jaderných zbraní — jak Írán sám deklaruje.
A všechny země chtějí — nebo by chtít měly — skutečnou suverenitu pro sebe i svůj region.
Kolektivní bezpečnosti lze dosáhnout pěti propojenými opatřeními.
Za prvé, USA a Izrael by okamžitě ukončily ozbrojenou agresi v celém regionu a stáhly své síly.
Za druhé, Írán by zastavil odvetné údery v oblasti Rady pro spolupráci v Perském zálivu (GCC) a znovu se podřídil monitorování Mezinárodní agentury pro atomovou energii (IAEA) v rámci revidovaného Společného komplexního akčního plánu (JCPOA), který prezident Trump v roce 2018 bezohledně opustil.
Za třetí, Hormuzský průliv by byl znovu otevřen na základě vzájemné dohody Íránu a GCC.
Za čtvrté, dvoustátní řešení by bylo okamžitě realizováno přijetím Palestiny jako plnoprávného členského státu OSN.
Izrael by byl povinen ukončit okupaci Západního břehu a východního Jeruzaléma a stáhnout své síly z Libanonu a Sýrie.
Za páté, uznání palestinského státu ze strany OSN by vytvořilo základ pro komplexní regionální odzbrojení všech nestátních ozbrojených aktérů pod mezinárodním dohledem.
Konečným výsledkem by byl návrat k mezinárodnímu právu a Chartě OSN.
Kdo by v tomto plánu zvítězil?
Obyvatelé regionu — Izraele, Palestiny, Libanonu, Sýrie, Iráku, Íránu — i zbytku světa. Kdo by prohrál? Pouze zastánci Velkého Izraele vedení Benjaminem Netanjahuem, Itamarem Ben-Gvirem, Bezalelem Smotrichem a Mikem Huckabeem, kteří přivedli svět na pokraj zkázy.
Zde je pět kroků podrobněji.
Za prvé: Ukončení ozbrojené agrese USA a Izraele
Izrael a USA by zastavily agresi a stáhly své síly. Na oplátku by Írán zastavil odvetné údery. Nešlo by jen o příměří — byl by to první krok k celkové mírové dohodě a uspořádání kolektivní bezpečnosti.
Za druhé: Návrat k JCPOA
Jaderná otázka by byla vyřešena prostřednictvím přísného monitorování ze strany Mezinárodní agentury pro atomovou energii — nikoli bombardovacími kampaněmi, které pouze přesouvají íránský obohacený uran mimo mezinárodní dohled.
Rada bezpečnosti OSN by okamžitě obnovila základní rámec Společného komplexního akčního plánu (JCPOA) z roku 2015, podle nějž musí Írán přísně respektovat dohled IAEA a dohodnuté limity svého jaderného programu, zatímco ekonomické sankce proti Íránu by byly zrušeny.
Za třetí: Znovuotevření Hormuzského průlivu v rámci dohody Írán–GCC
Hormuzský průliv by byl rychle znovu otevřen, přičemž bezpečný průjezd by společně garantovaly Írán a Rada pro spolupráci v Perském zálivu (GCC). Země GCC by uplatnily svou suverenitu nad vojenskými základnami na svém území, aby zajistily, že tyto základny nebudou využívány jako odrazové můstky pro nové útočné údery proti Íránu. [Zdůraznění přidáno: CN]
Za čtvrté: Dvoustátní řešení
Dvoustátní řešení by bylo realizováno přijetím Palestiny do OSN jako 194. stálého členského státu. To nevyžaduje nic více než zrušení amerického veta.
Palestinská státnost je v souladu s mezinárodním právem a s Arabskou mírovou iniciativou, která leží na stole od roku 2002. Na oplátku by země regionu navázaly diplomatické vztahy s Izraelem a Rada bezpečnosti OSN by vyslala mírové jednotky k zajištění bezpečnosti jak Palestiny, tak Izraele.
Za páté: Konec ozbrojené konfrontace
V návaznosti na dvoustátní řešení by okamžitě skončila veškerá ozbrojená konfrontace v regionu, včetně odzbrojení Hamásu, Hizballáhu a dalších nestátních ozbrojených aktérů.
V případě Palestiny by odzbrojení Hamásu posílilo autoritu palestinského státu. V případě Libanonu by odzbrojení Hizballáhu obnovilo plnou suverenitu země, přičemž libanonské ozbrojené síly by se staly jedinou vojenskou autoritou na jejím území.
Odzbrojení by bylo ověřováno mezinárodními pozorovateli a garantováno Radou bezpečnosti OSN.
Klíčovým bodem je, že válka Izraele a USA proti Íránu nevznikla ve vakuu.
Strategie Clean Break, vypracovaná Netanjahuem a jeho americkými neokonzervativními spojenci v roce 1996 a od té doby systematicky uskutečňovaná, požaduje, aby Izrael nastolil hegemonii v regionu prostřednictvím válek vedených za změnu režimů, přičemž USA mají hrát roli vykonavatele.
Jak po 11. září odhalil vrchní velitel NATO Wesley Clark, USA vypracovaly před čtvrt stoletím plány na svržení vlád v sedmi zemích: "počínaje Irákem, a poté Sýrií, Libanonem, Libyí, Somálskem, Súdánem a nakonec Íránem."
Jsme tedy svědky vyvrcholení dlouhodobého plánu Izraele a USA na ovládnutí arabského světa a západní Asie, vybudování Velkého Izraele a trvalé zablokování palestinské státnosti.
Ohledně pravděpodobnosti úspěchu našeho plánu si neděláme iluze.
Izraelská vláda je vražedná a Trump živí iluzorní představy o americké moci.
Možná jsme již v raných fázích třetí světové války. Přesto — právě proto, že sázky jsou tak vysoké — stojí za to předložit reálná řešení, byť málo pravděpodobná.
Jsme nicméně přesvědčeni, že nezápadní svět — ta část, která se nestala vazalskými státy americké moci — si naléhavost míru a bezpečnosti uvědomuje.
Kdo tedy může prosazovat mírový plán, jemuž se USA a Izrael budou všemi prostředky bránit, dokud je k jeho přijetí nepřinutí tíha globální opozice a ekonomická katastrofa?
Existuje jedna klíčová skupina — země BRICS (Brazílie, Rusko, Indie, Čína a Jihoafrická republika).
Brazílie, Rusko, Indie, Čína, Jihoafrická republika a rozšířené členství bloku — zahrnující nyní Spojené arabské emiráty (SAE), Írán, Egypt, Etiopii a Indonésii — představují přibližně polovinu světové populace a více než 40 procent globálního hrubého domácího produktu (ve srovnání s 28 procenty pro vychvalované, leč nadhodnocené země G7).
BRICS disponuje důvěryhodností, ekonomickou vahou a absencí historické spoluviny na imperialismu na Blízkém východě — a právě proto má předpoklady přivést svět k rozumu.
BRICS by měl svolat mimořádný summit a předložit jednotný rámec zahrnující podmínky míru a bezpečnosti, který by byl následně prosazován v Radě bezpečnosti OSN.
Tam by světové veřejné mínění vyzvalo USA a Izrael, aby přestaly tlačit svět ke katastrofě, a připomnělo všem zemím jejich závazek dodržovat Chartu OSN.