Krycí jméno Jouzínek…
Farář Josef Jílek a jeho účast v protinacistickém odboji
Mám-li být věrným knězem Kristovým, musím jednat v Jeho duchu a přinášet pomoc tomu, kdo ji potřebuje a o ni prosí…
V květnu si připomeneme 80 let od ukončení druhé světové války.
Války, která stála šedesát milionů lidských životů…
Války, která přinesla nezměrné utrpení a bolest…
Nejničivějšího konfliktu v dějinách lidstva…
Pod nacistickým útlakem trpěl český národ šest let.
350 000 československých občanů v době druhé světové války zahynulo…
Elita českého národa se nacistickému zlu postavila… vzdorovala mu.
Životy těchto statečných…končily na popravištích…
A jaký osud byl českému národu nacistickou mocí přichystán?
Politika nacistického Německa vůči obyvatelstvu Protektorátu Čechy a Morava byla politikou násilí, germanizace, teroru.
Jejím hlavním cílem bylo vyhlazení českého národa.
Část příslušníků českého národa měla být poněmčena, z dalších se měli stát otroci germánské "panské rasy", kteří měli být přestěhováni na Sibiř.
Slova Reinharda Heydricha jsou více než výmluvná:
"Tento prostor musí být jednou definitivně osídlen německy.
Tento prostor je srdcem Říše a my nikdy nestrpíme, aby – jak to ukazuje vývoj německých dějin – z tohoto prostoru dostávala Říše znovu a znovu ránu dýkou."
Tato slova pronesl Heydrich v projevu k představitelům okupační správy v Černínském paláci 2. 10. 1941…
V projevu, který se týkal germanizačního programu a plánů na likvidaci českého národa.
Heydrich nenechával nikoho na pochybách, jaký je i cíl německé okupační moci vůči českému národu:
"Hlavní myšlenka pro všechno naše jednání musí zůstat nevyslovena, že totiž tento prostor musí být německý a že Čech v tomto prostoru koneckonců nemá co pohledávat."
Němci tvrdě trestali jakýkoliv protinacistický odboj, ba dokonce stíhali již jen náznak nesouhlasu s nacistickým režimem.
Řada nejlepších představitelů našeho národa se aktivně zapojila do protinacistického odboje a jejich životy skončily na popravištích…
Do odboje proti nacistům se zapojili lidé nejrůznějšího politického a světonázorového přesvědčení, nevyjímaje duchovní a představitele církví.
Mnozí z nich prošli peklem nacistických věznic a koncentračních táborů.
Jejich působení však v duších lidí zanechávalo hluboké stopy.
Opravdově žitými zásadami křesťanské morálky, láskou k bližním a nezištnou pomocí …v podmínkách nejtěžších.
A vírou a láskou k Bohu, kterou dokázali předávat všem, kdo se jí otevřeli; vírou v Jeho spravedlivé vedení a touhou bezpodmínečně naslouchat a konat Jeho Vůli.
K takovým duchovním patřil farář Josef Jílek.
Josef Jílek se narodil 19. října 1908 ve Výhni u Kaplice.
V letech 1919−1927 studoval na českém státním gymnáziu v Českých Budějovicích, poté, v letech 1927−1932, studoval v kněžském semináři tamtéž.
Po ukončení semináře byl ustanoven kaplanem v Prachaticích, později působil jako farář v Katovicích na Strakonicku.
Když přišel jako mladý kněz do Katovic, "...věřící byli zaujati jeho vlídným, jasným hlasem. Tak nějak jako by hladil tím zabarvením tónu a svýma modrýma očima zažehoval ve všech nadšení".
Jak píše Václav Chalupský ve své práci o Josefu Jílkovi "... hned ve svém prvním vystoupení získal si nový farář srdce všech přítomných.
A nejen katolíci, ale i jinověrci a lidé bez vyznání byli přemáháni dobrotou a srdečností, která vyzařovala z jeho jednání.
Nikoho neznal, všecky považoval za své, ke všem tak prostě, tak nevtíravě se choval, že roztál i ten nejsilnější led na srdci zatvrzelých."
Ve svém prvním kázání prosil věřící:
"Chci jíti ve šlépějích kněží buditelů a zapadlých vlastenců a prosím vás všecky, pomáhejte mi v tom svatém předsevzetí."
V roce 1938, v době ohrožení republiky, v září 1938, byl podporučík v záloze Josef Jílek povolán do armády.
Konal službu polního kuráta a plnil i zpravodajské úkoly.
I zde si získal důvěru všech, s nimiž přišel do kontaktu.
Mnichovský diktát Josefa Jílka hluboce zasáhl.
Byl přesvědčen, že proti Hitlerovi se dále musí dál bojovat, v ilegalitě...
Brzy po okupaci zbytku českých zemí a zřízení Protektorátu Čechy a Morava se Josef Jílek zapojil do odboje v rámci ilegální odbojové organizace "Obrana národa", tvořené z velké části bývalými důstojníky a poddůstojníky čs. armády i příslušníky četnictva a pohraniční stráže.
Byl ve spojení mimo jiné se strakonickým lékařem MUDr. Karlem Hradeckým a okresním velitelem četnictva Felixem Peřkou.
Od roku 1941 pokračoval ve své odbojové činnosti pod krycím jménem Jouzínek rovněž v rámci "Ústředního vedení odboje domácího" (ÚVOD).
Jílek se svými přáteli vytvořili strakonickou podskupinu "Karel", která byla napojena na plzeňskou skupinu ÚVODu "Vašek-Čeněk".
Člen strakonické skupiny primář MUDr. Hradecký na svém oddělení ukrýval jako pacienty pronásledované odbojáře i parašutisty vyslané z Anglie.
Společně pak poskytovali pomoc československým parašutistům a členům domácího odboje, obstarávali doklady, křestní listy, razítka na dokumenty, potravinové lístky...
Někteří z nich na faře v Katovicích občas našli krátkodobý úkryt.
Josef Jílek byl krátce po svém přeložení do Čestic zatčen strakonických gestapem 5. srpna 1942.
Téhož dne byl zatčen také MUDr. Karel Hradecký a další členové odbojové skupiny.
Jílkův blízký spolupracovník, Felix Peřka, se po zatčení obou svých spolupracovníků gestapem, ve svém domě zastřelil.
Vyšetřovací vazbu prožil Josef Jílek v Plzni Na Borech.
V únoru 1943 byl převezen do věznice v Drážďanech.
V době věznění v Drážďanech mu jeho úděl ulehčoval drážďanský probošt Wilhelm Beier, který zde působil jako vězeňský kněz.
Zprostředkovával mu odesílání a příjem ilegální korespondence.
V drážďanské věznici byl Jílek oporou mnohým:
"Byl duchovním otcem všech, u mnohých křísil již zhaslou víru. Svým příkladem, svou zbožností všechny přímo strhával, takže byli odhodláni se svým milovaným farářem jít i na smrt v pevné víře, že Bůh jim bude milostiv a že jejich obětování života přijme jako oběť za vykoupení českého národa a vlasti z drápů nepřátel."
Dne 7. února 1944 stanul Josef Jílek před trestním senátem Vrchního zemského soudu v Drážďanech.
Otevřenost a přímočarost jeho vlastní obhajoby bezpochyby zasáhla i soudce...
Farář Jílek se hájil těmito slovy:
"Ano", pravil, "poskytoval jsem pomoc lidem pronásledovaným gestapem, vystavil jsem asi 21 křestních listů na nepravá jména z pouhé křesťanské lásky k bližnímu, jednak jako kněz, jednak jako Čech k Čechu.
Mám-li být věrným knězem Kristovým, musím jednat v jeho duchu a přinášet pomoc tomu, kdo ji potřebuje a o ni prosí.
Že jsem se smiloval a pomáhal, konal jsem svou kněžskou povinnost.
A jako je u německého národa vysoce ceněna věrnost a láska k soukmenovcům, dle stejné zásady jednal jsem i já, když jako Čech smiloval jsem se nad svými soukmenovci.
Jednal jsem tedy jako kněz i jako Čech správně, jak by jednal každý poctivý Němec zase ve svém případě."
Senát byl touto obhajobou tak překvapen a zaskočen, že farář Jílek byl odsouzen k "pouhým" třem rokům vězení…
Kasační soud však tento "mírný" rozsudek zrušil, a předal jej k Lidovému soudu do Berlína k novému projednání.
Senát berlínského Lidového soudu, kterému předsedal fanatický nacista a nepřítel kněží Roland Freisler, nazývaný "zuřivý Roland" či "krvavý pes Freisler", Josefa Jílka 1. června 1944 "pro přípravu velezrady" odsoudil k trestu smrti.
Po vynesení rozsudku byl hned 2. června eskortován do káznice v Brandenburgu-Görden, kde čekal více než deset měsíců na jeho vykonání.
Když byl po vynesení rozsudku odveden do cely, z níž velmi často směřovaly kroky odsouzených ihned přímo na popraviště, obraceli se na něj ostatní odsouzení s prosbou o duchovní pomoc.
"Bratři", řekl pohnutě Josef, "kdybychom měli náhle předstoupit před Soudce nejspravedlivějšího, připravme se upřímnou lítostí nad svými hříchy, aby nás Bůh přijal do svého milosrdenství".
Sám se cítil s Bohem stále ve spojení, jak vyplývá z jeho dopisů svým nejbližším.
Cela faráře Josefa Jílka se stala pro každého útočištěm ve dnech i hodinách z nejtěžších…
Svým spolubližním pomáhal připravovat se na konec života… přinášel všem, mnohým těsně před vykonáním exekuce, posilu.
Vystřídali se u něho nejen Češi, ale i příslušníci jiných národností.
V den poprav klečel farář Jílek v cele a vyprošoval odsouzeným klid, sílu, odevzdanost do Vyšší Vůle…
Duše Josefa Jílka jako by žila dílem již v Jeho království…
28. října 1944 píše svým blízkým:
"Myslím však, dá-li Pán Bůh a vytrváme-li všichni v dobrém s pomocí Boží, to nejhezčí a nejkrásnější shledání bude doma − tam u Pána Boha – v Království nebeském.
Prosím Vás proto všecky, abyste byli tak živi, abyste žádný nescházel v Božím království Krista, Krále věčného a nás tolik milujícího.
Ať žije Kristus Král, jehož svátek budu s Vámi v duchu slavit a na shledanou − bude-li On chtíti, v Jeho království věčném, kde nebude zármutku a bolestí, ale věčná radost.
Se mnou si starosti nedělejte, s Pánem Bohem jsem přítel, a to mi stačí a On už se o mne postará a mne neopustí."
Farář Josef Jílek byl popraven 20. dubna 1945.
Bylo mu pouhých třicet sedm let.
O týden později sovětská armáda káznici osvobodila.
S využitím publikací:
Chalupský, Václav: "Cesta českého kněze pod sekeru", Praha, Vincentinum 1947
Stříbrný, Jan a kol.: Mučedníci a oběti pro Krista, Praha, Academia, Karmelitánské nakladatelství 2023
L. K.