„Letošního Sudetoněmeckého sjezdu, který se koná od pátku do neděle v bavorském Řezně, se zúčastní český ministr školství Mikuláš Bek“
"Z uprchlých členů SdP, kteří dostávali výcvik přímo v Říši, totiž začaly vznikat ilegální teroristické organizace. Oficiální podobu dostaly 17. září 1938, kdy byl vytvořen Sudetetendeutches Freikorps, jehož úkolem bylo provokovat a zneklidňovat celé pohraničí ozbrojenými akcemi, vyvolávat nepokoje, srážky a zajímat rukojmí. Sledovat taktéž propagandistické cíle, neboť měl ukazovat okázalou formou nespokojenost henleinovských Němců se soužitím s Čechy a nutnost připojení pohraničí k Německu jako jediné možné řešení."
Mluvčí ministerstva školství dodala, že se "Bek akce zúčastní jako ministr, nikoli ale jako pověřený zástupce české vlády. Bek na sjezd zavítal už v roce 2023. Loni byl nejvyšším českým reprezentantem tehdejší velvyslanec v Německu Tomáš Kafka."
Berndt Posselt, mluvčí Sudetoněmeckého krajanského sdružení prohlásil, že "příští Sudetoněmecký sjezd se bude konat v Brně".
Posselt je nejvyšším představitelem Sudetoněmeckého krajanského sdružení v Německu.
"... i nacisté, resp. jejich potomci, kteří rozbili Československo v letech 1938/1939 a kteří byli v roce 1945, dle svého výslovného přání a na základě rozhodnutí Spojenců, odsunuti domů, do Říše, se mohou volně scházet a propagovat své myšlenky.
Český ministr školství má svojí účastí na historickém srazu nacistů a jejich potomků možnost studovat jejich myšlenky a zjistit, jak se dá bojovat s jejich ideologií Drang nach Osten a může promptně zařadit tyto znalosti obrany suverénního českého území do osnov českých škol…", komentuje na facebooku Ivan Noveský.
Q.S.
Připomeňme si nejznámější "sudetské Němce": Konrad Henlein, Karl Herman Frank
Prohlášení Posselta vnímám obdobně jako prohlášení jeho předchůdců o vyvěšení vlajky s hákovým křížem na Pražském Hradě....
Jeho jistota s jakou to pronesl svědčí, že považuje Čechy, Moravu a Slezsko za dobyté území.
Ostatně své lidi už mají nejen ve vládě, ale i na Hradě samotném.
Nicht wahr?
Po aktivitě Henleina byla většina německých občanů zfanatizována a život pro nás se stal utrpením
Naše rodina žila od roku 1932 v Nýrsku. Otec byl obchodníkem a výrobcem konfekce a prádla. Vystavěl zde dům pro potřebu živnosti a rodiny a také prostory pro čs. poštu, která dříve byla v nedobrých nájemních podmínkách. Když čs. poštu přebírala říšská pošta, převzala do vlastní správy i celý dům. Ačkoliv dříve bylo soužití obou národností přijatelné, po aktivitě Konráda Henleina byla většina německých občanů zfanatizována a život pro nás se stal utrpením. Zůstat v Nýrsku nebylo možné, český živnostník neměl naději na přežití a my bychom museli navštěvovat německou školu. Věřili jsme v ujišťování vlády, že nedojde k postoupení území, a tak k vlastní škodě jsme odešli až bezprostředně před příchodem německé armády. Na poslední den prožitý zde mám také kuriózní vzpomínku. Ráno 6.10.1938 se sice ještě otevřela pošta, ale nebylo pro koho úřadovat, vše bylo připraveno k vojenskému obsazení, a tak byly vydány několika málo občanům vzpomínkové kartony s čs. známkami a vůbec posledním razítkem čs. pošty. Pak se jen čekalo na příchod německé armády. Asi hodinu před jejím příchodem jsme odjeli. Poštmistr, který v úřadě setrval, aby předal úřad německému nástupci, při vlastním předávání skonal, neboť neunesl tíhu potupy a poroby národa. My jsme odjeli, jeho však rodině přivezli v rakvi. Byla to snad první oběť způsobeného násilí, ale ani zde se nijak o této záležitosti neví. V důsledku rychlého spádu událostí zůstalo v Nýrsku vybavení dílny a prodejny. Žili jsme pak u otcova bratra v Klatovech, spali jsme na zemi a asi po roce jsme si našli malý byt.
Jiří Treml, tehdy Nýrsko
17. září 1938 byl vytvořen Sudetetendeutches Freikorps,
jehož úkolem bylo provokovat a zneklidňovat celé pohraničí ozbrojenými akcemi, vyvolávat nepokoje, srážky a zajímat rukojmí
Realita však byla složitější. Z uprchlých členů SdP, kteří dostávali výcvik přímo v Říši, totiž začaly vznikat ilegální teroristické organizace. Oficiální podobu dostaly 17. září 1938, kdy byl vytvořen Sudetetendeutches Freikorps, jehož úkolem bylo provokovat a zneklidňovat celé pohraničí ozbrojenými akcemi, vyvolávat nepokoje, srážky a zajímat rukojmí.
Sledovat taktéž propagandistické cíle, neboť měl ukazovat okázalou formou nespokojenost henleinovských Němců se soužitím s Čechy a nutnost připojení pohraničí k Německu jako jediné možné řešení.
Jednotky vedené znalci místního terénu rozvinuli širokou činnost včetně přepadávání pohraničních stráží, obcí, ale i prostých lidí. Docházelo i ke srážkám s československou armádou. SdF zajal jen 23. září 1938 400 komunistů a sociálních demokratů a předal je německé pohraniční stráži. Celková bilance činnosti byla hrozivá. SdF měl na svědomí 110 životů českých lidí, přes 50 těžce zraněných a 2029 odvlečených občanů republiky do Říše.
V důsledku přijetí anglo-francouzských návrhů československou vládou 21. září 1938 došlo k vystupňování útočných akcí v pohraničí. O den později byl obsazen ašský výběžek, část šluknovského a kus území severního Slezska (Osoblažsko, Javornicko. Na zabrání těchto oblastí se podílel i SdF. V ašském výběžku byla dokonce dosazována německá správa. Nacisté hovořili v této souvislosti o Svobodném státu Aš (Freistaat Asch). Naproti tomu radiové zprávy informovaly, že vojsko je všude pánem situace a že nedochází k žádným incidentům.
Československé úřady opouštěly i další místa na severozápadě Čech. Ve čtvrtek 22. září 1938 se exekutiva stáhla z okresů Jáchymov, Kraslice, Cheb a krátce nato i z Karlových Varů. Teprve po třetí hodině odpoledne po jmenování nové vlády město obsadila znovu československá armáda. . "Mezi desátou dopoledne a třetí hodinou odpoledne ovládli město ordneři, kteří obsadili sídlo strany (DSAP - pozn. J.B.) a vyvěsili zde vlajku s hákovým křížem a prováděli zatýkání členů strany..,." charakterizovali situaci němečtí sociální demokraté. Československá správa se totiž dostávala do složité situace, neboť měla potíže s prosazováním vlastní autority. Jak napsal do hlášení jeden loketský úředník: "Jsme jednak ohrožováni osobně a jednak nám každý prohlašuje, že jest již říšskoněmeckým občanem a že nás naprosto neposlechne.
Ztroskotání jednání Chamberlein - Hitler v Bad Godesbergu vedlo k vyhlášení mobilizace 23. září 1938. Nastoupila i řada antifašistů, kteří na rozdíl od navionalistické většiny sudetských Němců, chtěli bránit republiku. Naši lidé, pokud nebyli povinni vojenskou službou, hlásili se ke službě, kopali zákopy, hlásili se dobrovolně u vojska a v bezprostředně ohrožených pohraničních oblastech vykonávali službu se zbraní v ruce společně s policií a vojáky v uniformách Republikanische Wehr.
Ti Němci, kteří neuposlechli mobilizační výzvy a vyhnuli se nástupu vojenské služby, se v mnoha případech rozhodli pro protistátní činnost. 25. září 1938 vláda odmítla godesberské požadavky. Válka byla takříkajíc na spadnutí, ale Velká Británie požádala Itálii o zprostředkování konference, která by přece jenom mohla zajistit nevojenské řešení, do kterého se západním mocnostem nechtělo. V těchto dnech se počítalo s válkou, která byla spojena s různými očekáváními. Všeobecně panoval strach před válkou. Ale Češi a němečtí antifašisté v ní viděli nevyhnutelnou skutečnost a doufali, že následkem války by se Hitler zhroutil. Sudetoněmečtí nacisté si také přáli začátek války, protože si mysleli , že "osvobození" je maličkostí.Když viděli obrovské české válečné přípravy, padala na ně nejistota, co je v pohraničí čeká.
Hitler nařídil 27. září 1938 v 13.00 hod. přesun jednotek Freikorpsu k československým hranicím. Po přijetí mnichovské dohody československou vládou byl vydán rozkaz o jejich postupu na území československého státu, kde se měli zaměřit proti Čechům, židům a antifašistickým Němcům, kteří se již mnohdy cítili ohroženi na životě v prostředí, kde naprostá většina obyvatelstva podporovala politiku SdP. Přiléhavé hodnocení označuje situaci v pohraničí před Mnichovem jako faktický stav občanské války. . Na několika místech došlo k vyhánění obyvatelstva. Mnichov byl pro českou společnost a demokratické síly v německém táboře těžkou ranou.
Z díla "Útěky a vyhánění z pohraničí českých zemí 1938-1939" I n, Jan Benda
Na 230 snímcích rozjásaní sudetští Němci vítají své "zachránce".
Děvčata s květinami, muži s vlaječkami, na šibenici visí nápis Benesch.
"Dne 1. října padly na Šumavě hraniční závory, které do té doby oddělovaly Němce od Němců... O tomto velkém činu osvobození od Čechů a návratu sudetoněmeckých bratrů pod ochranu německého meče vypovídají následující stránky," stojí v úvodu od velícího generála VII. armádního sboru von Schoberta.