Lidi, stále vás baví, dělat jim takové idioty?
Přežít dnešní dobu v duševním zdraví není vůbec žádná sranda. Takzvané obecně uznávané hodnoty se mění v tak rychlém tempu, že ani ten nejpřizpůsobivější člověk dnes nemá žádnou jistotu, že jej společnost nezavrhne za postoj, který byl ještě včera považován za správný. I ten největší konformista musí být neustále ve střehu a hlídat, zda se neotočil vítr či nezměnil tzv. "oficiální narativ".
Útok na suverénní zemi a únos člověka může být jednou považován za projev agrese a terorismus, jindy za ideální cestu k míru a demokracii.Není divu, jak snadno se v posledních letech daří štvát lidi proti sobě.
Zatímco vlivní a mocní si hrají své hry, my se požíráme navzájem stupidními hádkami komu "fandit" podle momentálního většinového názoru.
Abychom správně chápali, co se kolem nás děje, doporučuje se pozorně sledovat takzvané uznávané autority - jak ty oficiální, tak i "experty" z médií, zejména mluvící hlavy z televize.
Také je třeba vnímat, co říká naše okolí, abychom ani na chvíli nevybočovali z řady.
Kdo tak nečiní, může být dezorientován, jaké hodnoty zrovna v danou chvíli platí.
Pokud společnost jeden den opovrhuje násilím a zabíjením, neznamená to, že zítra nemůže být stejné chování oceňováno.
Pokud změnu včas nezpozorujeme, může to pro nás mít nedozírné následky.
Tak jako za covidu nechtěli někteří nepoučitelní jedinci pochopit, že podle pokynů oficiální propagandy se musí nejdříve vzdát svých práv a svobod, chodit jako vězni s elektronickými náramky, pravidelně se nechat špejlovat v nose, "trasovat" každý svůj pohyb a nakonec se i povinně napíchat, aby logicky nepřišli o svá práva a svobody, tak i dnes existují ti, kdo stále nechápou, že nejrychlejší cestu k míru, demokracii a prosperitě lze realizovat jen formou vojenské agrese, únosu prezidenta a obsazením místních zdrojů.
Přesně jak to předvedl Trump v případě Venezuely.
Všechny války, násilí a zločiny se vyřeší tím, že silnější velmoc jednoduše ovládne tu slabší (s počtem mrtvých se není třeba trápit, jsou to "vedlejší škody") a vezme si od ní, co potřebuje, nehledě na přání a potřeby tamních obyvatel.
Zároveň si každý slušný a spořádaný občan musí uvědomit, že pokud nám tento styl jednání vadí u jisté východní velmoci, u té západní je nutné ji přijmout za standard a patřičně ji opěvovat.
Jinak nebudeme nikdy patřit mezi demokraticky vyspělé země se správnou politickou orientací.
Naštěstí jsme stále členy Evropské unie, uskupení s pevnými hodnotovými postoji podle aktuálního směru větru.
O nově platné verzi těchto hodnot vypovídá prohlášení mluvčí Evropské komise k americké agresi ve Venezuele:
"Zajetí venezuelského prezidenta Nicoláse Madura USA vytváří příležitost k demokratické transformaci v zemi vedené venezuelským lidem," uvedla mluvčí EK Anitta Hipperová." (viz box převzatý z ČT24 nebo také Reuters)
Na oficiálních stránkách EU stále jakýmsi nedopatřením najdeme seznam hlavních cílů a hodnot EU s termíny jako úcta a respekt k lidské důstojnosti, svoboda, demokracie, právní stát; ve vztahu k okolnímu světu se dokonce deklaruje přání "přispívat k solidaritě a vzájemné úctě mezi národy, volnému a spravedlivému obchodu, vymýcení chudoby a ochraně lidských práv" a "přísně dodržovat mezinárodní právo".
Nemá smysl být puntičkář a lpět na zbytečných detailech, když znáte pravidla fungování tohoto světa a víte, že upřímná reakce by mohla někoho za oceánem velice rozzlobit.
Proto stačí jen lehce přivřít oči a bombardování hlavního města či únos prezidenta suverénního státu vám najednou nepřijdou jako nijak zvlášť závažné porušení mezinárodních práv či lidské důstojnosti.
Zamýšlenou krádež přírodních zdrojů na dobytém území pak vidíte úplně v jiném světle, třeba jako úžasnou příležitost k "demokratické transformaci" či "ideální cestu k volnému a spravedlivému obchodu".
Odsoudit sprostou agresi, během níž zemřelo několik desítek lidí, není jen tak.
Vždy je nutné se nejdříve podívat, kdo je útočníkem, vyčkat na patřičná vyjádření "autorit" a reakci médií.
Pokud se od mluvících hlav z televize ozývá rozhořčení a média spustí odsuzující humbuk, můžete se bez obav přidat.
Jestliže útok na suverénní zemi spáchá náš momentální spojenec, buďte opatrní.
Nejprve si ověřte, jaký je většinový názor a na jaké straně stojí známí "extrémisté" a ti, koho státní fact-checkeři, influenceři, youtubeři a další nesporné autority označili za agenty cizí velmoci a šiřitele nepřátelské propagandy.
V žádném případě se neunáhlujte s vlastním názorem, natož abyste vyvozovali jakékoli závěry či vytahovali historické paralely.
Stát uprostřed davu většinových názorů, na straně toho silnějšího, je zdaleka nejpohodlnější a z této pozice vám naprosto nic nehrozí.
Hrůza pomyslet, pokud by si nějaký úřad, státní instituce či oficiální představitel spletl strany a kupříkladu prohlásil, že "únosy ukrajinských děti Putinovým režimem do Ruska jsou příslibem jejich šťastného života v demokratické společnosti."
U nás jsou známy případy stíhání osob za daleko nevinnější výroky.
Pokud se dnešní člověk chce k něčemu vyjádřit, musí být neustále ve střehu, koho je dovoleno kritizovat.
Jinak by neměl ani otevírat hubu.
Za covidového šílenství se někteří naši spoluobčané odmítali stýkat se svými starými rodiči.
Nechávali je trpět a umírat v izolacích domovů důchodců jako prašivé psy, přičemž tvrdili, že je to pro jejich dobro.
Přesně tak, jak jim to nadiktovala státní covidová propaganda.
Podobně jednají někteří i dnes.
Jsou-li svědky zločinu, únosu nebo vraždy, musí si nejdříve v nejbližším okolí ověřit, zda jej většina vidí jako kriminální, nebo humanitární čin.
Ze strachu z reakce okolí se bojí vyslovit obyčejnou pravdu.
Místo toho jsou schopni tvrdit naprosté hovadiny:
- Trump přináší Venezuelanům svobodu a demokracii (mainstream),
- Trump zahájil bitvu proti globalistickým banksterům (část tzv. alternativy).
Přiznám se, že mně nedochází, proč tak učinil zrovna vůči státu a prezidentovi, jenž jako jeden z mála stál mimo globalistické bankovní struktury.
Z Trumpova narcistního chování a dětinských písanek na sociální síti to při vší fantazii odvodit nedokážu.
Jeho fandové ho ale budou navždy omlouvat za cokoli a tvrdit, že tyranii mocných a vyvolených může ukončit zrovna on - člověk, který je pod stálým dohledem jistých vyvolených a součástí struktur deep statu odjakživa.
Už se těším, jaké zdůvodnění si jeho apolegeti vymyslí po obsazení Grónska a kolik inuitských banksterů při tom padne.
Mocní si parcelují svět a my se zcela vážně hádáme, který z nich je ten "dobrý" a který "zlý", které války jsou "spravedlivé", kolik zabitých je "přijatelných" či která sprostá krádež území nebo přírodních zdrojů je ještě "v normě".
Ti nahoře tyto naše pošetilé hádky sledují a řežou se smíchy.
Lidi, stále vás baví, dělat jim takové idioty?