Lze úspěšně tvrdit, že činnost Sudetoněmeckého Landsmaschaftu a řady německých politiků porušuje v mnohém především Postupimskou dohodu a Pařížskou reparační úmluvu, že tudíž je rozporná nejen s normami mezinárodního práva, ale i českým právním řádem.
Problémem byla a dosud je tzv. Česko-německá deklarace
Do našeho politického života se Česko-německá deklarace (ČND), uzavřená mezi ČR a SRN v roce 1997, měla, zvláště některá její ustanovení, po letech znovu vrátit.
Byl jí a dosud je přisuzován zvláštní význam.
Významný pokus o její oživení můžeme spatřovat v tzv. Táborském manifestu, přijatého v Táboře 26. října 2019 účastníky manifestace ke 101. výročí vzniku ČSR.
Jeho obsah celkově je velmi přijatelný, lze s ním, až na uvedenou výjimku, souhlasit.
Jeho "Achillova pata" jej však silně negativně poznamenává.
Buďme konkrétní!
Následná citace je toho důkazem:
"Požadujeme – aby vláda ČR neumožnila konání sudetoněmeckých sněmů na území ČR a takovou činnost sudetoněmecké kanceláře v Praze a prosudetských spolků v ČR, která nebude v souladu s Česko-německou deklarací z 21. 1. 1997."
Táborský manifest, srozumitelněji řečeno, požaduje aby vláda ČR umožnila "konání sudetoněmeckých sněmů na území ČR a takovou činnost sudetoněmecké kanceláře v Praze a prosudetských spolků v ČR, která bude v souladu s Česko-německou deklarací z 21. 1. 1997."
Dejme si tuto silně problematickou část Táborského manifestu do určitých souvislostí, které se nabízejí.
Bez těžkosti ji spojíme s oficiálními úvahami tzv. Sudetoněmeckého landsmanšaftu (SL) a jeho vůdce B. Posselta o možnosti, že některý z příštích sjezdů SL by se mohl konat v České republice.
Samozřejmě jeho konání by mělo být řádně zajištěno a připraveno.
Proto účastníci výše uvedené vlastenecké manifestace již ve větším časovém předstihu požadují na vládě, aby umožnila konání sjezdu SL na našem území, pokud bude SL vyvíjet činnost souladnou s ČND.
Takže v tomto případě SL nejde jen o pouhé pozvání nějakého starosty či primátora českého města, ale o zajištění pozitivního stanoviska i samotné vlády ČR ke konání sjezdu SL v ČR.
A tento požadavek kladou vládě dokonce čeští vlastenci.
Co více může si SL přát?
Abychom Trojského koně z Táborského manifestu vytáhli, nabídli jsme ve výše uvedené citaci provedení jen několik slovních změn.
Lehce lze slova "s Česko-německou deklarací z 21. 1. 1997" vypustit a nahradit je následujícími slovy: "s českým právním řádem a normami mezinárodního práva".
Pak zní tento odstavec takto:
"Požadujeme – aby vláda ČR neumožnila konání sudetoněmeckých sněmů na území ČR a takovou činnost sudetoněmecké kanceláře v Praze a prosudetských spolků v ČR, která nebude v souladu s českým právním řádem a normami mezinárodního práva."
Dosud však ti, kteří stáli a stojí za Táborským manifestem, jsou jeho tvůrci nebo fandové jeho dosavadního znění, nepřistoupili na námi navrhovanou změnu.
Zaznamenali jsme, že několik jednotlivců se vyjádřilo souhlasně k námi navržené změně, ale tím celý problém usnul.
Faktem je, že námi navržené znění by neumožnilo konání sjezdu SL v ČR, poněvadž SL porušuje letitě náš právní řád i normy mezinárodního práva.
A to je zřejmě důvod, proč tito fousové, kteří se vydávají za vlastence, kladou dosud odpor proti námi navrženým změnám.
Je nám jich líto.
Litujeme i ty, vlastence, kteří manifest podepsali, aniž by do současnosti odvolali svůj podpis.
Dnes totiž Trojský kůň v Táborském manifestu ve své Achillově patě skrývá časovanou nálož.
Vybuchne či bude včas zneškodněna?
To záleželo na nás všech, na našem úsilí.
Trojsky kůň byl zřejmě přetažen v čase a v nové podobě do podobných aktivit.
O dalších akcí, které by zákulisně usilovaly, o úspěch století, o uspořádání sjezdu SL na našem území, bohužel nic nevíme.
Ale přejděme k současnosti.
Jaké věci se dějí?
Někteří naši dobráci píší "Sudetoněmeckému landsmanšaftu"(SL), aby nekonal sjezd v ČR, jehož konání je stanoveno na květen 2026.
Kromě toho, že svým dopisem de facto uznali existenci SL, a to i jeho tzv. právo na vlast, jistě nemohou čekat, že sudeťáci se za své protičeské činy zastydí a omluví se za vše, co proti nám činili a dosud činí a že se zřeknou práva na vlast, jež si sami, bez jakéhokoliv podkladu v mezinárodním právu, nadělili.
My však můžeme využít části textu Táborského manifestu k tomu, abychom požádali naši vládu, aby konání sjezdu SL v Brně či kdekoliv jinde v republice nepřipustila, pokud činnost SL a činnost prosudetských spolků v ČR nebude souladná s normami mezinárodního práva s českým právním řádem.
Nyní však k další významné funkci, kterou dodnes Česko-německá deklarace plní.
Když se obrátíte na vládu ČR, na Ministerstvo zahraničních věcí ČR s peticí, otevřeným dopisem či jinou písemnou formou, v níž poukazujete na mnohaleté protičeské útoky, v níž nás landsmani či dokonce někteří němečtí ústavní činitelé a politici viní ze zločinů proti lidskosti, válečných a dokonce genocidních zločinů, a požadujete, aby vláda ČR, MZV ČR proti tomuto hrubému osočování republiky a jejích představitelů protestovaly, kdy požadujete, aby přestaly z německé strany útoky proti dekretům prezidenta republiky, kdy požadujete, aby Německo konečně nám začalo platit reparace, které nám dluhuje, a v dalších a v dalších podobných případech, dozvíte se mnoho zajímavého.
Především narazíte na závoru, vysokou hráz nyní již s mnoha trhlinami v její stavbě, která se jmenuje ČND.
V odpovědích na naše podání, MZV ČR, zčásti i vláda ČR, uvádějí:
"V této souvislosti je dále relevantní politický závazek z Česko-německé deklarace o vzájemných vztazích a jejich budoucím rozvoji z 21. ledna 1997. V části IV. této deklarace oba státy prohlásily, že nebudou zatěžovat své vztahy politickými a právními otázkami pocházejícími z minulosti. V tomto duchu obě strany od té doby důsledně postupují."
Našim cílem je dosáhnout toho, aby konečně bylo pravdě učiněno zadost.
Z ČND neplynou pro nás žádné závazky z důvodů, které uvádíme.
Vždyť v době nedávné znovu s velkou intenzitou rozjel SL a někteří němečtí činitelé akci proti dekretům prezidenta republiky a ČND, která i pro ně představuje závoru nevznášet proti nám politické a právní požadavky z minulosti, je pro ně jen nějakým zaříkávadlem, které má zřejmě platit jen pro českou stranu.
A co požadavek SL na původní vlast?
S výše uvedeným tvrzením MZV ČR samozřejmě nesouhlasíme.
Uvádíme vytrvale v našich podáních důkazy, které naše stanovisko podporují.
Stále je opakujeme a vždy o nějaký důkaz rozšíříme.
A z nich dále vyvozujeme, že Německo, nejen SL, ale i někteří němečtí politici a ústavní činitelé, dlouhá léta ustanovení ČND hrubě porušují a nadto jsou i ustanovení ČND, která jsou rozporná s ustanoveními mnohostranné mezinárodní smlouvy, např. s Pařížskou dohodou o reparacích, s Postupimskou dohodou a proto jsou, jak jsme přesvědčeni, nulitní od samého počátku.
Takže lze úspěšně tvrdit, že činnost SL a řady německých politiků porušuje v mnohém především Postupimskou dohodu a Pařížskou reparační úmluvu, že tudíž je rozporná nejen s normami mezinárodního práva, ale i českým právním řádem.
Vzhledem k uvedenému lze dovodit, že vláda ČR by neměla dovolit konání květnového brněnského sjezdu SL v roce 2026.
Q.S.
Nacistické kořeny SL můžeme zjistit v jeho základních dokumentech již z konce 40. let a z počátku 50. let minulého století, a to nejen z jejich obsahu, ale též z dřívější činnosti jejich signatářů Jako příklad můžeme uvést Eichstättskou adventní deklaraci, první programový dokument SL. (Eichstätt, první neděle adventní, 30. listopadu 1949).
Signatáři deklarace:
Dr. Walter Becher (někdejší přívrženec Kameradschaftsbundu, člen NSDAP)
Dr. Walter Brand (spiritus rector henleinovského hnutí)
Ing. Friedrich Brehm (SS Sturmbannführer, nositel zlatého stranického odznaku NSDAP)
Dr. Emil Franzel (původně soc. demokrat, za okupace policejní důstojník jednotky dislokované v Praze, historik)
Dr. Hermann Götz (MdB) (bývalý spolupracovník nacistické tajné služby, člen NSDAP)
Dr. Walter Hergl (SS Hauptsturmführer, funkcionář NSDAP)
Hermann Hönig (člen NSDAP, nacistický novinář)
Wenzel Jaksch (sociální demokrat)
Dr. Eugen Lemberg (nacista a v r. 1938 člen Sudetoněmeckého freikorpsu)
Dr. Gottfried Preissler (bývalý nacista)
Richard Reitzner (MdB) (sociální demokrat)
Reinhold Riedel
Dr. Rudolf Schreiber (bývalý nacista)
Hans Schütz (MdB), člen SdP
P. Dr. Paulus Sladek OSAug., duchovní
Dr. Wilhelm Turnwald (člen NSDAP, spolupracovník SD)
Dr. Walter Zawadil (MdB) (vysoký funkcionář NSDAP a spolupracovník nacistické tajné služby)
(Vznik Sudetoněmeckého landsmannschaftu a jeho nacistické kořeny, Lukáš Petřík, 10.5.2004,vyšlo v Portálu 2/2004, informace čerpány z publikace: Hruška, Emil: Pohoří divočáků aneb Sudetoněmecké kapitoly, Praha 2002)