Milý pane expremiére...
Poslanecká sněmovny jednala o vyslovení důvěry vládě Andreje Babiše. Po řadě projevů nových ministrů, kteří uváděli své vize do následujících čtyř let, se řečnického pultu chytil s vervou sobě vlastní expremiér Petr Fiala.
Zcela přešel to, že ministři si panty mohli ušoupat, jak před poslance předkládali vlastní sny o tom, jak by země mohla a měla fungovat a co pro to udělají.
Naopak, poznamenal, že se záští komentovali vládu Fialovu a sami nedonesli nic.
Pak začal popisovat své vlastní úspěchy.
A mně u toho výčtu, ne nutně vždycky chybného, politicky manipulativního, v hlavě neustále znělo jedno slovo.
Pan expremiér se holedbal stoupající ekonomickou úrovní země, nízkým dluhem, velkým množstvím nové infrastruktury i hodnotovým ukotvením vlastní vlády.
A mě popadlo, že mu pošlu následující monolog.
"Milý pane expremiére," začal jsem.
"Nechci vám upírat úspěchy.
Každý kilometr dálnice se počítá a je vlastně jedno, že ty nedostavěné se počítají dvojnásob.
Jenže vaši vládu nedefinuje dostavěná dálnice D1, ale něco úplně jiného.
Jedno slovo, které strašilo zemi.
Foltýnizace.
Vaše vláda do země zavedla pocit strachu.
Skutečného strachu.
Když jste po začátku války na Ukrajině zablokovali "dezinformační" servery, v ten okamžik jsem vám přestal zcela věřit.
Ztratil jsem i ten ždibec zvědavosti, který jsem vůči vaší vládě pociťoval.
V tu chvíli mi došlo, že se můžete začít chovat vyloženě nepřátelsky k té největší hodnotě, kterou by naše společnost měla jedinci i sama sobě dopřávat.
Tedy ke svobodě projevu, myšlení.
Přiznávám, že jsem byl v tu dobu doslova vyděšený, kam jsme se to dostali.
A přemýšlel, že se na svou práci vykašlu, protože s takovou už se dá psát jen o kráse a neomylnosti strany a vlády, kterou jste ztělesňoval.
Postavil jste se do čela vlády, která se chovala nepřátelsky, která chtěla ticho k vládnutí.
A nelekli jste se sami sebe, nelekli jste se toho, že jste ve své podstatě udělali první krok k jakési normalizaci.
I normalizace byla přece hodnotová.
I vynucované ticho za normalizace bylo hodnotové.
Pro tehdejší dobu, pro tehdejší politickou elitu.
Nelekli jste se sami sebe a pokračovali s panzerfaustem proti tomu nejzákladnějšímu důvodu, proč je nynější režim aspoň trochu k žití, tedy proti svobodě myšlení, svobodě slova, svobodě názoru.
Dosadili jste na úřad strategické komunikace vlády Otakara Foltýna.
Burana s jednorozměrnou představivostí, kterého až zvráceně těšilo nenávidět, pohrdat, urážet a vyvolávat atmosféru strachu a ohrožení.
Vy jste si tu normalizaci vtělili rovnou do strategické komunikace vlády.
Celou vaši vládu provázely obavy z toho, kam až svou zvůli stran svobody chcete hnát, jak chcete svobodu ohýbat, do jaké míry chcete ve společnosti vyvolat strach z vašich hodnotových manýrů.
Jsem si skálopevně jistý, že právě to vám zlámalo politický vaz.
Když vaše vláda padla, ulevilo se mi.
Nemyslím si, že by vláda Andreje Babiše ČR dovedla na špici světového závodu o země nejlepší k životu (ač mu v tom držím palce, jako jsem je nejspíš v prvních měsících držel i vám, protože jste měl za úkol spravovat zemi, ke které, nemůžu si pomoct, cítím lásku), ale zároveň jsem si tak nějak pevně jistý, i přes Babišovy kotrmelce za covidu, že na svobodu slova ani myšlení sahat nebude.
Je tedy vlastně vedlejší, že za vaší vlády se výstavba dálnic skutečně posunula, pocit, který po vás zůstal, je podobný tomu, jako kdyby se člověk zrovna dostal z výslechu v Bartolomějské a zjistil, že slunce svítí, ptáci zpívají, támhle si hraje holčička se švihadlem a tuhle spěchá pán, v ruce kytičku pro svoji milou.
Vaše vláda, pane expremiére, ohrožovala podstatu společnosti.
Její možnost se vykecat a myslet si cokoliv ji napadne.
A u toho je počet vystavěných kilometrů dálnic ve výsledku vedlejší, protože to je ve své podstatě jen sprosté správcovství."