Mír je vzhledem k nezájmu politiků nemožný

Jednou z konstant ve válce mezi Ruskem a Ukrajinou, kterou Vladimir Putin zahájil před více než třemi lety, je ochota generálů na obou stranách říci: "Dost – už nikdy víc."

Před více než rokem jsem se dozvěděl, že pozoruhodný rozhovor, který poskytl ukrajinský generál Valerij Zalužnyj deníku The Economist na podzim roku 2023 – v němž prohlásil, že válka dospěla do "patové situace" – byl naplánován s vědomím generála Valerije Gerasimova, náčelníka generálního štábu ruských ozbrojených sil.

Jeden americký vládní úředník, který se do toho zapojil, mi nedávno řekl, že to nejsou generálové, ale politici – tedy Putin a jeho ukrajinský protějšek Volodymyr Zelenskyj – kdo udržuje válku ve stále ostře vybojovávaných oblastech Ukrajiny.

Klíčovým bojištěm je v současnosti Doněcká oblast na východě země, kde ruští vojáci získávají fyzickou a politickou kontrolu nad ukrajinským územím a zároveň hovoří o míru.

Asi 55 kilometrů za Doněckem, v Pokrovsku a Torecku a jejich okolí, probíhají intenzivní boje – boje, které americký tisk do značné míry ignoruje.

Minulý týden ruští vojáci dobyli tři osady v Doněcku, což jim umožnilo blokovat klíčové ukrajinské zásobovací trasy a ohrozit sousední provincie. 

Zdá se, že Putin je odhodlán zajistit si co nejvíce území, než, pokud vůbec, zahájí seriózní mírová jednání.

Jiný Američan s kontakty v evropských zpravodajských kruzích mi řekl, že evropští diplomaté jsou přesvědčeni, že ruští vyjednavači si "dělají legraci za zády" z amerického vyjednávacího týmu – vedeného Stevem Witkoffem, dobře míněným, ale historicky negramotným podnikatelem, a Keithem Kelloggem, generálem americké armády ve výslužbě s tříhvězdičkovým vyznamenáním, který je oblíbencem Donalda Trumpa.

Tým je nyní na cestě do Turecka, kde se očekává, že prezident Recep Tayyip Erdoğan zprostředkuje další mírová jednání s ruskou delegací.

Existovala naděje, že se zúčastní jak Trump, který je momentálně v Saúdské Arábii, tak Putin, ale Trump místo toho poslal svého ministra zahraničí Marca Rubia.

Druhý Američan mi řekl, že "naprostá neschopnost" amerického týmu vedla mnoho evropských politiků k pochybnostem o tom, že by bylo možné dosáhnout dohody bez summitu mezi Putinem a Zelenským.

Taková schůzka se tento týden neuskuteční, ačkoli Zelenskyj prohlásil, že je připraven cestovat, pokud se objeví i Putin. 

Ale s nedávno zvýšenou finanční a vojenskou podporou Zelenského se Evropané dostali do pozice, kdy jsou "příliš slabí na to, aby ukončili válku – ale dostatečně silní na to, aby narušili mír."

Výše zmíněný americký úředník, který je obeznámen s probíhajícími jednáními, mi řekl: 

"Problémem jsou nyní Rusové. Putin není Stalin, ale abyste pochopili dnešní ruské a evropské smýšlení, musíte se podívat na zápis z jaltské konference."

Měl na mysli druhé a zároveň poslední setkání tzv. "Velké trojky" v únoru 1945: Churchilla, Stalina a Roosevelta.

"Duch Jalty stále pronásleduje mysli evropských vůdců – zejména těch na ruských hranicích," řekl úředník.

V Jaltě Churchill a Roosevelt uvěřili Stalinově slibu pokračovat ve válce proti Hitlerovi v Evropě tím, že mu dali faktickou kontrolu nad Polskem, Rumunskem, Jugoslávií, Maďarskem a pobaltskými státy.

S úpadkem sovětské moci tyto země znovu získaly nezávislost a staly se členy NATO.

Úředník, jehož hodnocení sdílí mnoho demokratů a republikánů v Kongresu i v americké byrokracii, dále uvedl, že ruské vedení se stále cítí "ošizeno o spravedlivou odměnu za svou velkou oběť."

Přesně toto bylo téma propracovaných oslav, kterými Rusko minulý týden oslavilo vítězství nad nacistickým Německem. 

Putin a mnoho generálů jsou přesvědčeni, že to byla odvaha a obětavost Rudé armády ve Stalingradu a východní Evropě, která nakonec rozhodla o vítězství Spojenců.

Mnozí v západní Evropě, dodal úředník, se obávají, že Putinovy ​​působivé oslavy mají vykreslit jeho probíhající vojenské operace na Ukrajině jako "první krok" dlouhodobého plánu na znovuzískání území, která Rusko ztratilo ve prospěch Západu a NATO od roku 1989.

Úředník zdůraznil, že stále vidí příležitosti k Trumpově dohodě s Putinem, zejména vzhledem k Trumpovu posedlému zájmu o dohody na Blízkém východě, které by mohly vést k proudění miliard dolarů na všechny strany, včetně amerických společností.

Současná frontová linie ale naznačuje, že Putin má v úmyslu pokračovat ve své ofenzívě s cílem dobýt ještě větší území.

"Rusko si to možná přeje," řekl úředník, "ale realita na Ukrajině ukazuje, že její ozbrojené síly toho prostě nejsou schopny."

Pro Rusko je však Ukrajina "příběh sám o sobě." 

Chtějí vrátit to, co bylo historicky známé jako "Malé Rusko" – termín, který označuje části dnešní Ukrajiny a používá se od 18. století.

Jedním z největších problémů současné krize, jak uvedl úředník, je skutečnost, že Trump "o Jaltě nikdy neslyšel."

Dalším problémem je rostoucí nervozita evropských politiků, kteří vnímají Trumpovy pochybnosti o vojenské podpoře Ukrajiny – v době, kdy podporu nejvíce potřebují, ale zároveň se příliš bojí eskalace s Ruskem, než aby aktivně zasáhli…

Seymour Hersh

Q.S.

"Vše, co stále chybí, je velká globální krize, než národy přijmou nový světový řád..." / D. Rockefeller na konferenci Bilderberg v roce 2005

Problém je v tom, že Evropa se zapletla do konfliktu, který nebyl a není v jejím zájmu. 

Patřičně na to také doplácí a iluze o poražení Ruska a zahojení se na jeho nerostném bohatství po pádu Putina se každým dnem zmenšuje.

Rusko už také ví, že západním politikům se nedá věřit, jak ukázalo posledních 30 let a že vyřešení konfliktu je možné jen dohodami velmocí, včetně toho, jak a kam se bude kdo rozšiřovat, aniž by překročil Rubikon, který vedl k opakování konfliktu.

Ukrajina se díky proxy válce mezi Ruskem a západem proměnila v černou díru, která do sebe postupně pohlcuje ekonomické zdroje i lidskou sílu Evropy a Ruska.

Mezitím posiluje Čína a USA si uvolňují ruce k odstranění překážek vzniku Velkého Izraele "od Eufratu k Nilu"....

To ostatně nejspíš také bylo jedním z cílů režisérů tohoto konfliktu.

A ti nesedí ani v Bruselu a ani v Berlíně, ale někde úplně jinde.

Celá situace nyní vede k radikalizaci na obou stranách a v EU navíc také povede k utužení totalitních snah o nastolení jedné centrální vlády /hned po "vyřešení" opozičních hlasů jejich označováním za ruské agenty a následnou možností je kriminalizovat a vyřadit z veřejné diskuze/.

Tato centralizace však zákonitě povede k exponenciálnímu nárůstu nespokojenosti, dalšímu všeobecnému úpadku a občanským nepokojům.

Z volné sféry obchodu a pohybu lidí se stává celkem jistě žalář národů a dystopická noční můra, jejíž konec nebude provázet Óda na radost, ale spíš Osudová...