Možná začal soumrak českého národa a překvapivě za to nemohou Němci, ale způsobili jsme si to sami.
Česká republika, respektive její předchůdce ČSSR, byla vůči cizím národům vstřícná již dlouho. V našich závodech se učili mladí Vietnamci, na vysokých školách bylo možno potkat Kubánce i Afričany, z nichž někteří už nikdy neodešli a vcelku bez problémů se stali součástí naší společnosti.
Po roku 1989 se výpomoc některým spřáteleným národům změnila. Kubánci přestali studovat, Afričané také, z Vietnamců u nás vznikla silná komunita částečně uzavřená do sebe.
Později ovládli večerky, mají velkou tržnici, jejich stánky zmizely a děti začali posílat do škol.
Dá se říct, že po prvotních problémech tito Asiati (nejenom Vietnamci, máme tu i lidi z Číny) úplně zapadli mezi Čechy a pouze jejich vzhled napovídá, že jejich rodiče přišli odjinud.
Jsou pracovití, učenliví a disciplinovaní.
Jisté problémy s hygienou v některých provozech mohou vypadat strašidelně, nicméně podobné si můžeme říkat o některých fastfoodech či obchodech spojovaných s jinou než asijskou kulturou.
Dalším národem u nás bohatě zastoupeným se stali Ukrajinci.
Ti déle zde pobývající a mající u nás dlouhodobě zázemí jsou většinou natolik "domestikovaní", že s nimi není zásadní problém.
Svou existenci zde si odpracovali a často nemají zájem se příliš hlásit k příchozím v posledních "válečných" letech.
Někteří z nich tu žijí i 20 let a jsou spolehliví, pracovití, poctiví.
Umí hospodařit, přežili dobu mafiánů a nikomu neškodí.
Bohužel to samé nelze říct o všech.
Později příchozí a žijící na různých ubytovnách a živící zbytek rodiny na Ukrajině k České republice jiný než pracovní vztah nikdy nezískali
Přesto tu díky tamním politikům s pokřivenými ideály nakonec museli zůstat.
A přibylo k nim mnoho dalších prchajících před odvody na frontu.
Nechali na Ukrajině domy, byty, majetek a přišli sem.
Někteří vyslali dopředu manželky, jiní dorazili s nimi.
A začali tu rodit děti.
Mezinárodní výpomoc má své hranice, které u nás byly překročeny.
Pustili jsme si do země statisíce Ukrajinců, jejichž jediným zájmem bylo opuštění své země.
Ne kvůli nebezpečí představovaném Rusy, ale jde o úprk před kyjevskou juntou.
A přinesli si sebou mnohé, čím se odlišují od naší kultury.
Ochota současných Ukrajinců nedávno dorazivších podřídit se našim zákonům, zvykům a potřebám je velmi omezená.
Sociální "výpomoc" znamenající drancování národního rozpočtu, totální přeorání pracovního trhu a zvýhodňování migrantů na úkor Čechů, Moraváků a Slezanů se staly českým standardem.
Což dalo Ukrajincům přebytek sebevědomí a vytvořilo to obrovskou neúctu k obyčejným občanům.
Přehlížení zločinného a neuctivého chování zahraničních šmejdů má své následky.
Ignorace českých zákonů a pravidel je u Ukrajinců zjevná.
Velkou část z toho způsobil přístup politiků, který vytvořil v původních žadatelích o pomoc pocit, že se stali šlechtou.
Především u těch movitějších.
Arogance Ukrajinců se netýká jen zneužívání zahraničních SPZ, na které se nevztahují určitá silniční pravidla, ale všímat si jí lze kdekoliv.
Mladí Ukrajinci obsadili večerní Prahu, na dětských hřištích terorizují české děti a k dospělým se chovají při napomenutí přehlíživě a drze.
Bez respektu.
Ukrajinci mají přednost ve školkách, školách, pobírají sociální dávky a jsou stále agresivnější i ve svých požadavcích.
Pokud Vás irituje drzost Zelenského, pak úplně stejně stoupají nároky Ukrajinců u nás žijících.
Za vše výše uvedené mohou politici.
Vláda, která toto dopustila, tedy ta Fialova, má ještě drzost ucházet se o další volební období.
Spojení mezi některými představiteli vládních stran s Ukrajinou jsou známá, jiná méně.
Nicméně ve vzduchu létají miliardy korun, které by bez "nadstandardních" vztahů Fialy, Rakušana & spol. nikdy nevznikly.
Ochota, s jakou tito lidé zadlužili náš stát ve jménu záchrany Ukrajiny, odpovídá soukromým ziskům těchto zločinců.
Ukrajinci u nás zapustili kořeny.
Jestliže jejich potomci už nyní přebírají na dětských hřištích iniciativu, ničí zařízení a neváží si ničeho, vyhání naše děti z těchto prostranství a opírají se o solidaritu mezi svými včetně rodičů, to vše bez zájmu policie či orgánů činných v trestních řízeních, pak nás čeká tvrdý boj o vlastní identitu.
Národ neschopný chránit své děti si existenci nezaslouží.
Po konci války se možná pár stovek Ukrajinců vrátí zpět domů, ale většina tu zůstane a přibydou ti, pro které se válka stala realitou.
Nezamezíme-li tomu, pak očekávejme přerod Prahy v obdobu Bronxu.
A to za hranicemi s Německem tiká časovaná bomba zapříčiněná podpisem Rakušana pod Migračním paktem.
Možná začal soumrak českého národa a překvapivě za to nemohou Němci, ale způsobili jsme si to sami.
O to je to horší.