Nejzvrhlejší vládci v lidské historii – ti, kteří proměňovali města v popel, hnali zajaté obyvatelstvo na popraviště a pokrývali okupovaná území masovými hroby a mrtvolami – se vrátili s plnou silou
Události posledních několika let – Gaza, Epsteinovy spisy a mnohé další – odhalily, že novým řádem věcí je otevřená predace mocných vůči nám ostatním. Nový světový řád je takový, v němž slabí jsou ničeni silnými, kde neexistuje vláda práva, genocida slouží jako nástroj kontroly a barbarství triumfuje.
Válka proti Íránu a zničení Gazy jsou teprve začátkem.
Vítejte v novém světovém řádu.
Jsme v éře technologicky vyspělého barbarství.
Pro silné žádná pravidla neplatí – ta jsou vyhrazena pouze slabým.
Postavte se mocným, odmítněte se podřídit jejich vrtošivým požadavkům, a budete zasypáni raketami a bombami.
Nemocnice, základní školy, univerzity a obytné komplexy jsou srovnávány se zemí.
Lékaři, studenti, novináři, básníci, spisovatelé, vědci, umělci i političtí lídři – včetně vedoucích vyjednávacích týmů – jsou po desítkách tisíc zabíjeni raketami a vražednými drony.
Zdroje jsou – jak dobře vědí Venezuelci – otevřeně kradeny.
Potraviny, voda a léčiva jsou, tak jako v Palestině, zneužívány jako zbraně.
Ať jedí hlínu.
Mezinárodní instituce jako Organizace spojených národů jsou pouhou pantomimou, zbytečnými přívěsky minulé éry.
Posvátnost individuálních práv, otevřené hranice i mezinárodní právo se rozplynuly.
Nejzvrhlejší vládci v lidské historii – ti, kteří proměňovali města v popel, hnali zajaté obyvatelstvo na popraviště a pokrývali okupovaná území masovými hroby a mrtvolami – se vrátili s plnou silou.
Chrlí tytéž hypermaskulinní stereotypy.
Chrlí tutéž odpornou rasistickou hatmatilku.
Chrlí tutéž manichejskou vizi dobra a zla, černé a bílé.
Chrlí týž infantilní jazyk absolutní dominance a bezbřehého násilí.
Vražední klauni. Šašci. Idioti.
Zmocnili se pák moci, aby uskutečnili své bláznivé a karikaturní vize, zatímco rabují stát pro vlastní obohacení.
"Po měsících sledování brutálních masových vražd, s vědomím, že byly naplánovány, provedeny a schváleny lidmi podobnými jim samým, kteří je prezentovali jako kolektivní nutnost, legitimní a dokonce humánní, se nyní miliony lidí cítí ve světě méně doma," píše Pankaj Mishra v knize Svět po Gaze:
"Šok z tohoto obnoveného setkání se zvláštním moderním zlem – zlem, které v předmoderní době páchali pouze psychopatičtí jedinci a v minulém století jej rozpoutali vládci a občané bohatých a údajně civilizovaných společností – nelze přeceňovat. Stejně tak nelze přeceňovat morální propast, před níž stojíme."
Podrobení jsou majetkem, komoditami určenými k vykořisťování pro zisk nebo potěšení.
Epsteinovy spisy odhalují nemoc a bezcitnost vládnoucí třídy.
Liberálové.
Konzervativci.
Prezidenti univerzit.
Akademici.
Filantropové.
Titáni z Wall Streetu.
Celebrity.
Demokraté.
Republikáni.
Válí se v bezuzdném hédonismu.
Navštěvují soukromé školy a mají přístup k soukromé zdravotní péči.
Jsou uzavřeni v sebestředných bublinách, obklopeni patolízaly, publicisty, finančními poradci, právníky, služebnictvem, řidiči, osobními kouči, plastickými chirurgy a kondičními trenéry.
Žijí v přísně střežených rezidencích a dovolenou tráví na soukromých ostrovech.
Cestují soukromými letadly a obřími jachtami.
Existují v jiné realitě, kterou reportér The Wall Street Journal Robert Frank nazývá světem "Richistanu" – světem soukromých Xanadu, kde pořádají neřestné bakchanálie, uzavírají zákeřné dohody, hromadí miliardy a odhazují ty, které využili, včetně dětí, jako odpadky.
Nikdo v tomto magickém kruhu nenese odpovědnost.
Žádný hřích není příliš zvrhlý.
Jsou to lidští parazité.
Vykuchávají stát pro osobní zisk.
Terorizují "nižší rasy země".
Dovírají poslední, křehké zbytky naší otevřené společnosti.
"Nebude žádná zvědavost, žádné potěšení z procesu života," píše George Orwell v románu 1984:
"Všechna konkurenční potěšení budou zničena. Ale vždy – nezapomeň na to, Winstone – vždy tu bude opojení mocí, neustále rostoucí a stále rafinovanější. Vždy, v každém okamžiku, tu bude pocit vítězství, pocit šlapání po nepříteli, který je bezmocný. Chceš-li obraz budoucnosti, představ si botu, která navždy drtí lidskou tvář."
Zákon – navzdory několika statečným pokusům hrstky soudců, kteří budou brzy odstraněni – je nástrojem represe.
Soudnictví existuje proto, aby inscenovalo vykonstruované procesy.
Strávil jsem mnoho času u londýnských soudů, kde jsem pokrýval dickensovskou frašku pronásledování Juliana Assange.
Lubjanku na Temži.
Naše soudy nejsou o nic lepší.
Naše ministerstvo spravedlnosti je strojem pomsty.
Maskovaní, ozbrojení grázlové zaplavují ulice Spojených států a zabíjejí civilisty, včetně vlastních občanů.
Vládnoucí mandaríni utrácejí miliardy na přeměnu skladů v detenční centra a koncentrační tábory.
Tvrdí, že budou sloužit výhradně pro nelegální migranty a zločince – ale naše globální vládnoucí třída lže stejně přirozeně, jako dýchá.
V jejich očích jsme škůdci: buď slepě a bezvýhradně poslušní, nebo zločinci.
Nic mezi tím neexistuje.
Tyto koncentrační tábory, kde neexistuje řádný proces a lidé beze stopy mizí, jsou určeny pro nás.
A tím myslím občany této umírající republiky.
Přesto jen přihlížíme – omráčeni, nevěřící, pasivně čekající na vlastní zotročení.
Nebude to trvat dlouho.
Brutalita v Íránu, Libanonu a Gaze je touž brutalitou, s níž se setkáváme doma.
Ti, kdo provádějí genocidu, masové zabíjení a nevyprovokované války proti Íránu, jsou titíž lidé, kteří rozkládají naše demokratické instituce.
Sociální antropolog Arjun Appadurai to, co se děje, označuje za "rozsáhlou celosvětovou maltuziánskou korekci", jejímž cílem je "připravit svět pro vítěze globalizace, bez nepohodlného hluku jejích poražených."
Ach, říkají kritici, nebuďte tak bezútěšní.
Nebuďte tak negativní.
Kde je naděje?
Vždyť to přece není tak špatné.
Věříte-li tomu, jste součástí problému – nevědomé kolečko v soukolí našeho rychle se konsolidujícího fašistického státu.
Realita tyto "nadějné" fantazie nakonec rozmetá, ale do té doby bude pozdě.
Skutečné zoufalství není výsledkem střízlivého čtení reality.
Skutečné zoufalství přichází z odevzdání se – ať skrze fantazie, nebo apatii – zhoubné moci.
A odpor, smysluplný odpor, byť téměř jistě odsouzený k nezdaru, je posilující.
Přináší sebeúctu.
Přináší důstojnost.
Přináší schopnost jednat.
Je to jediná činnost, která nám dovoluje vyslovit slovo naděje.
Íránci, Libanonci a Palestinci dobře vědí, že tyto příšery nelze usmířit.
Globální elity nevěří ničemu.
Nic necítí.
Nelze jim důvěřovat.
Projevují základní rysy všech psychopatů – povrchní šarm, megalomanii a nafoukaný pocit vlastní důležitosti, neustálou potřebu podnětů, sklon ke lhaní, klamání a manipulaci a neschopnost cítit lítost či vinu.
Ctnosti jako empatie, poctivost, soucit a sebeobětování považují za slabost.
Žijí podle kréda: Já. Já. Já.
"Skutečnost, že miliony lidí sdílejí tytéž neřesti, z těchto neřestí nedělá ctnosti; skutečnost, že sdílejí tolik omylů, z těchto omylů nedělá pravdy; a skutečnost, že miliony lidí sdílejí tytéž formy duševní patologie, z nich nedělá zdravé jedince," píše Erich Fromm v knize Zdravá společnost.
Téměř tři roky jsme svědky zla v Gaze.
Sledujeme je nyní v Libanonu a Íránu.
Vidíme, jak je omlouváno nebo maskováno politickými lídry i médii.
The New York Times v orwellovském duchu rozeslal redakcím interní pokyn, aby se reportéři a editoři při psaní o Gaze vyhýbali výrazům "uprchlické tábory", "okupované území", "etnické čištění" a samozřejmě "genocida".
Ti, kdo toto zlo pojmenovávají a odsuzují, jsou očerňováni, zařazováni na černé listiny a vyháněni z univerzit i veřejného prostoru.
Jsou zatýkáni a deportováni.
Na nás doléhá ochromující ticho – ticho všech autoritářských států.
Nesplňte svou povinnost, nepodporujte válku proti Íránu, a uvidíte, jak vám bude odebrána vysílací licence, jak navrhuje předseda FCC Brendan Carr.
Máme nepřátele.
Nejsou v Palestině.
Nejsou v Libanonu.
Nejsou v Íránu.
Jsou zde.
Mezi námi.
Diktují naše životy.
Zrazují naše ideály.
Zrazují naši zemi.
Sní o světě otroků a pánů.
Gaza je teprve začátek.
Žádné vnitřní mechanismy reformy neexistují.
Můžeme klást odpor, nebo se vzdát.
To jsou jediné možnosti, které nám zbývají.