Neztrácejte naději, na každého jednou dojde
Boží mlýny melou a karma jednou dožene každého, ať už dříve nebo později. Slovenská herečka, která během covidové očkovací kampaně prohlásila, že neočkovaní by měli pochcípat, dnes rozesílá fotky z nemocničního lůžka na onkologické jednotce, kde bojuje s rakovinou. Reklamní magnát, jenž za covidu požadoval zastavit vyplácení penzí seniorům, kteří se odmítnou naočkovat, dnes leží v kritickém stavu po krvácení do mozku s prasklou cévní výdutí.
Aneb poučení pro všechny vlivné a sebejisté jedince, kteří mají plnou hubu dobrých rad, když jsou momentálně ve většině a cítí převahu:
Nepřejte nikomu nic zlého, mohlo by se vám to vrátit.
Taky si často připadáte jako osamocení bojovníci mezi smečkou zuřivých psů?
Od narození až do smrti vám neustále někdo kafrá do života a nutí dělat věci, které jsou proti vaši vůli a svědomí.
Nesmíte pochybovat, nesmíte se ptát, proč máte dělat něco, co nedává logiku nebo vám evidentně škodí.
Všichni vás zběsile přesvědčují, jak si co nejefektivněji omotat oprátku kolem krku.
Ostatní tak již učinili a velice si to pochvalují; sice jich to trochu škrtí, ale jinak je to velice pohodlné a zdraví prospěšné.
Proč se tomu bráníte, když vám všichni okolo tvrdí, že je to pro vaše dobro?
Jen opravdu odolní jedinci dokáží vzdorovat trvalému nátlaku, zvlášť když vás může připravit o rodinu, "přátele", práci, obživu nebo přivést na mizinu.
Jakmile se totiž odchýlíte od rytmu pochodujícího davu, je zle.
Přizpůsobivé stádo se na vás okamžitě rozštěká a udělá z vás vyvrhele, začne vyhrožovat nedozírnými následky, postihy, tresty, vyobcováním z vlastní rodiny.
Ze všech stran se na vás valí nadávky, jste označováni za vrahy a nezodpovědné jedince, kteří si zaslouží brzkou smrt.
Za svůj tvrdohlavý postoj byste podle vlivných novinářů měli co nejrychleji umřít nebo aspoň kvičet jako prasata na jatkách.

Musíte to vydržet do okamžiku, kdy se začnou projevovat následky většinového poblouznění.
Náhle posloucháme tklivé příběhy o náhlých onemocněních, pobytech celebrit na JIPkách, nepochopitelných nárůstech rakovinových případů, srdečních vadách, o nichž "nikdo neměl tušení", aniž by někdo jediným slovem vzpomněl, co se tady dělo před pěti lety.
Už je to dávno, to sem netahejte, vůbec to nesouvisí. Zkrátka vůbec netušíme, proč zrovna nás, tolerantní a empatické morální majáky postihlo takové neštěstí.
Nedělejte si iluze: nehrozí, že by si kdokoli z takto postižených uvědomil svou chybu a omluvil se za útoky vůči těm, kteří nepodlehli.
V ten moment už jste zase vyvrhel vy, když místo projevů falešné lítosti dotyčným připomenete jejich vlastní chování.
Nevracejte se k tomu, nehodí se to, je to neslušné!
Teď lidičky sdílejte fotečky z nemocničních lůžek, povinně vyjadřujte solidaritu s těmi, kteří vám před pár lety vyhrožovali smrtí nebo tvrdými tresty, sázejte lajky a posílejte povzbudivé vzkazy, jak jim držíte palce a zůstávají ve vašich srdcích!
Za normálních okolností by těchto jedinců bylo člověku i líto.
Jenže mám takovou nepříjemnou vlastnost, že si hodně pamatuju.
V době nejtvrdšího covidfanatismu jsme od nich slýchali, že máme pochcípat, našim rodičům odebrat důchody, znevýhodnit nás tak, až budeme kvílet bolestí a kvičet jak prasata na jatkách.
Teď nás žádají, ať s nimi soucítíme v těžkých chvílích, a tváří se jakoby nic?

S tímtéž souvisí i zpráva o napadení vlivného slovenského komentátora deníku SME Petera Schutze.
Média z něj doslova dělají nevinnou oběť nezávislé novinařiny, aniž by jediným slovem zmínily jeho nenávistné výroky vůči neočkovaným (viz zde a zde) z předchozích let.
Mám se dojímat nad napadením a vyjadřovat solidaritu člověku, který veřejně šířil nenávist vůči skupině obyvatel?
Vždyť nikdo z těch, kdo se za něj dnes staví, si nevidí do huby!
Nebýt rázného ukončení pandemie ze dne na den v únoru 2022, dnes už by nepodvolené posílali do koncentráků.
Jaký teror od zfanatizovaných covidistů by dnes neočkované čekal na ulicích, školách, úřadech a v obchodech, o tom raději nepřemýšlet...
Je fascinující, jak se většině obyvatelstva (i médií) podařilo dokonale vytěsnit období covidfanatismu, navzdory následkům, které sami pociťují.
Dennodenní šílenství, počítání nakažených, každodenní testování, buzerování neočkovaných, šíření nenávisti, výhrůžky smrtí, omezení práv až skoro k vyhladovění - vypadá to, že nic z toho se vlastně nestalo.
Všichni se upřímně podivují tomu, co vidí kolem sebe a tváří se, že nechápou, jak k tomu všemu mohlo dojít.
Že dosud zdraví lidé leží na JIPce s mozkovými a srdečními příhodami a spousta jiných trpí rakovinou?
Čím to může být?
Ti, kdo prodělali mozkovou anamnézu, si možná řeknou: Přišlo to tak z čista jasna!
Jiní možná lehce zapochybují: Nebylo těch dávek ještě málo?
Stejní lidé, kteří nás dohnali až na pokraj sanitární diktatury, dnes opět poučují o demokracii, svobodě slova a respektu k názorům druhých.
Ti, kdo nám přáli smrt, dnes vyzývají k solidaritě, slušnosti, toleranci a úctě k novinářské nezávislosti.
Místo aby mlčeli, ještě se okázale před celým světem předvádějí a chtějí vzbudit lítost.
Přitom je dohnala jejich vlastní neodpovědnost a podlost.

Jestli mě doba covidismu něco naučila, tak právě přestat se snažit jakkoli vyjít s těmi, kdo vám záměrně škodí a nikdy vás nebudou respektovat (ať už tak činí pro vlastní prospěch, nebo jen z důvodu, že jsou ve většině, protože "všichni to tak dělají").
A konečně přestat brát ohled na to, "co na to řekne okolí".
Když vám takoví lidé spoustu let vypráví pohádky o lásce, toleranci, demokracii, lidských právech a svobodném rozhodování, načež vás vyhazují z práce a posílají na vás vodní děla, když s nimi odmítnete skandovat "Smrt neočkovaným!" nemá cenu se s nimi babrat.
Neztrácejte naději, na každého jednou dojde.
Q.S.
S pocitem nadřazenosti a nepostižitelnosti přichází pád.
A ten pád se jim nelíbí, jsou najednou v roli těch, kterým se vysmívali a vyhrožovali, proti kterým pořádali mediální hon a dehonestovali i s celými rodinami, kterým přáli utrpení a smrt...
Smrt, která nyní sahá na ně...
Pokrytecká ubohost slavila vlastní pád.
Je tady a nejen ohledně covidismu.
Boží mlýny melou, možná pomalu, ale zrychlují...
Všimli jste si?