Nutná metakognitivní bdělost
Nedávno proběhly volby do Poslanecké sněmovny České republiky. Předcházely tomu jako vždy mediální kampaně jednotlivých stran a jejich kandidátů, renomované agentury uveřejňovaly průzkumy volebních preferencí a v neposlední řadě se konaly politické debaty, jež svou povahou připomínaly mnohdy spíše hospodské půtky a výměny názorů než kultivované dialogy zástupců lidu, které bychom očekávali. Diskutovalo se o nich s předstihem – věcně, někdy vášnivě – v rodinách s příbuznými, v zaměstnání se svými kolegy.
Rozhovory na toto téma bylo možné náhodně zaslechnout při procházce venku – zkrátka kdekoliv.
Dav byl mobilizován do plné volební pohotovosti při znovu a dokola se odehrávajícím rozhodujícím boji dobra proti zlu.
To si mohl nechat utéct opravdu jen málokdo.
Každý se chtěl podílet na vítězství dobra a pomoci tak ke správnému kurzu naší republiky.
Tomu odpovídala i volební účast, která dosáhla 68,95 procent.
Jednalo se o třetí nejvyšší účast v historii samostatné ČR, vyšší byla pouze v letech 1996 (76,41 %) a 1998 (74,03 %).
Na čem se všichni shodneme, je to, že tuto událost zkrátka nešlo minout a jistě ji zaznamenali i ti, kteří se obvykle o politiku a politické dění v zemi nijak zvlášť nezajímají anebo jen sporadicky.
Emotivně laděná sdělení byla všudypřítomná a nešlo se před nimi téměř schovat.
Účelem tohoto článku však není sumarizovat jejich výsledky ani polemizovat nad tím, kdo zvítězil a proč nebo analyzovat další vývoj.
Mým cílem je kriticky se zamyslet nad tím, jakým způsobem jsou interpretována data – konkrétně nad jedním soukromým příspěvkem s velkým dosahem na sociální síti, na který jsem náhodou po skončení voleb narazil.
Jeho autor se v diskusi pod ním vyžíval v tom, jaké má eso v rukávu v podobě nezpochybnitelných faktů.
Příspěvek obsahoval následující graf vypracovaný výzkumnou agenturou STEM, konkrétně – Spojený volební model za druhé čtvrtletí 2025 podle vzdělání.
Neboli volební preference jednotlivých kandidujících stran na základě vzdělání jejich voličů.
Doplněn byl o uštěpačný komentář "Chytrému napověz, hloupého trkni."
Pokouší se na základě souboru zpracovaných dat dle daného klíče vyvodit závěr, že politické subjekty jako ANO, SPD, Motoristé a Stačilo! volí převážně lidé hloupí a naopak SPOLU, STAN a Piráti volí lidé chytří.
A skutečně graf vypovídá o mnohém, jen ne o tom, o čem by si přál autor příspěvku.
Především vypovídá o pohnutkách, morálních hodnotách a názorové integritě jeho samotného.
Ten, který z pocitu vlastní intelektuální a morální nadřazenosti bojuje proti předsudkům a dezinformacím ve společnosti, nakonec tvoří a šíří vlastní.
Tímto způsobem záměrně polarizuje společnost ideologickou manipulací skrze interpretaci dat, která se tváří jako seriózní a objektivní, ale má za cíl pouze potvrzení předem daného dehonestujícího narativu.
Konec konců taková polarizace společnosti není ničím novým ani překvapivým.
V uplynulých několika málo letech nabírala na obrátkách v době covidu, kdy se společnost nejprve dělila na příznivce očkování a na jeho odpůrce.
Aby o pár let později téměř ze dne na den jako mávnutím kouzelného proutku vystřídala covid-19 válka na Ukrajině dělením novým.
Vždy však s jasně definovanými hranicemi – co je správné, hodné následování a co je špatné, zavrženíhodné.
A bylo na vás, zda podlehnete tlaku konformity anebo si obhájíte právo na svůj vlastní názor.
Nakonec podle toho, kam jste zrovna patřili, se s vámi jednalo.
Není však důvod to tu více rozebírat, protože to má zajisté každý ještě dnes v živé paměti.
Jednalo se o klasickou ukázku politiky Divide et impera.
Používaly se manipulativní techniky – v tomto případě rétorické rámce, které využívaly implicitní tlak tím, že spojovaly určitou volbu s pozitivními vlastnostmi.
A v případě našeho příspěvku tomu není jinak.
Zaměřme se již na graf samotný, který ukazuje korelaci mezi stupněm vzdělání a volební preferencí jednotlivých stran.
Data jasně ukazují, že vysokoškolsky vzdělaní lidé častěji volí strany progresivní, egalitářské, zatímco lidé s nižším stupněm vzdělání – středoškolským nebo základním – preferují strany tradičně orientované s důrazem na národní suverenitu a odpor k elitám.
Na tomto místě je zcela zásadní zmínit, že korelace nutně neimplikuje kauzalitu.
Jinými slovy – i když spolu dvě proměnné souvisejí, neznamená to, že jedna způsobuje druhou.
A přestože vrozená inteligence koreluje s dosaženým vzděláním a socioekonomickým statusem (což platí i v národním měřítku), i tak nelze tvrdit, že inklinace k národně orientovaným subjektům je projevem nižšího stupně inteligence a vzdělání.
Závěry tohoto typu jsou nejen zjednodušující, ale také metodologicky nesprávné.
Redukují veškeré faktory na jednu proměnnou.
Ignorují tím sociální, ekonomické, kulturní a další aspekty, které se ve skutečnosti podílí na formování politických preferencí jednotlivce.
Volba politické strany bývá často racionální reakcí na životní podmínky.
Zde se teprve dostáváme k meritu věci.
Je nezbytné pochopit, že ač jako národ žijeme na území stejného státního útvaru, životní podmínky a socioekonomické faktory napříč společenskými vrstvami obyvatel jsou mnohdy výrazně jiné.
Liší se především výší příjmů, mírou existenční nejistoty, důvěrou v instituce, pracovními zkušenostmi a přístupem ke službám.
A právě tyto faktory formují politické preference jednotlivců.
Negativní vlivy progresivistické politiky a sociálních experimentů mají především přímý dopad na životní úroveň nižších tříd, které logicky nesdílí tyto ideově-hodnotové rámce.
Pro ně představuje volba politických stran s národně orientovaným programem existenční volbu.
Pud sebezáchovy jako forma biologického obranného mechanismu tradičních struktur společnosti je v těchto vrstvách stále silně zakořeněn.
Tento trend je také přítomný ve volebním modelu STEM za druhé čtvrtletí roku 2025, který ukazuje, že ANO (35,7 %) a SPD (18 %) mají nejsilnější podporu u skupin s nízkým materiálním zabezpečením, zatímco SPOLU (35,4 %) dominuje v kategorii dobře zajištěných.
V přímém kontrastu k tomu stojí lidé z vyšších tříd bydlící v lepších čtvrtích, pracující v nadnárodních společnostech a studující na univerzitách.
Právě v univerzitním prostředí jsou systémem dlouhodobě vystaveni ideologické indoktrinaci a převýchově.
V prostředí teoretických znalostí postrádají přímou zkušenost s reálnými negativními efekty politiky, kterou podporují – se společenskými proměnami, nárůstem kriminality a zdražováním základních životních nákladů.
Těmito jevy nejsou tolik zatíženi, a proto je často bagatelizují a relativizují.
Volba progresivistických stran bývá spojena s liberálním přesvědčením a hodnotami, které kladou důraz na inkluzi, rovnost a globalismus.
Jejich volba je mnohdy spíše projekcí ega, ideologickým gestem a potvrzením si vlastního sociálního statusu.
Tomu odpovídá i volební model STEM za druhé čtvrtletí 2025, podle něhož mají SPOLU (29 %) a STAN (17 %) ze všech socioekonomických skupin největší podíl voličů právě mezi studenty.
Spojený volební model za druhé čtvrtletí 2025 podle socioekonomického statusu
Shodneme se tedy na tom, že přisuzovat jisté politické volby inteligenci jednotlivce je zcela účelové.
Člověk, který toto šíří, záměrně ignoruje veškeré aspekty, které skutečně ovlivňují volební rozhodnutí. Samotnému autorovi schází epistemická poctivost, což lze přisuzovat existenci rozporu mezi jeho vlastním přesvědčením, názorem a samotnými výsledky voleb.
Vysvětlením těchto pohnutek by mohla být kognitivní disonance – přesvědčen o své vlastní a jediné možné pravdě, nedokáže přijmout opačný názor a svobodnou volbu druhých.
Vnímá to jako ohrožení své vlastní identity, a proto má silnou potřebu racionalizovat své postoje.
Například tím, že aktivně vyhledává informace, argumenty (v našem případě graf), které potvrzují jeho vlastní postoj.
Zpochybňuje legitimitu opačného názoru a spojuje ho s nedostatkem intelektu, protože ho vnímá jako nepochopitelný a iracionální.
Tento obranný mechanismus brání jeho ego a konzistenci identity, nikoli pravdu.
V dnešní době, více než kdykoliv předtím, jsme denně vystaveni velkému množství různých zpráv a informací – mnohdy protichůdných nebo se skrytými záměry.
O to nezbytnější je proto metakognitivní bdělost.
Nebýt pouze pasivním konzumentem těchto sdělení, ale aktivně a kriticky je analyzovat.
Zamýšlet se nad tím, kdo nám je předkládá, v jakém kontextu a za jakým účelem.
Dokázat rozlišit mezi emotivním apelem a racionální argumentací.
Osvojit si také schopnost rozpoznávat manipulativní vzorce a strategie.
A v neposlední řadě také reflektovat vlastní myšlenkové pochody – zhodnotit to, proč si myslíme to, co si myslíme.
Q.S.
"Naše víra je ta nejlepší, tudíž my, kteří ji máme jsme ti lepší, chytřejší a morálnější...."
O tom, že slepá víra je vlastně blud, o tom je nepohodlné uvažovat...
"Náš systém bludů si prostě rozvracet nedáme... a kacíře upal, tedy vlastně napiš o nich článek na Seznam a udělej reportáž v ČT!
A před veřejným mediálním autodafé ať se ještě kajou... no tak, bude to?!"