Obřady a význam pasování rytíře
Přechod panoše mezi rytíře byl hluboce duchovním aktem s přísnými rituály a symbolikou.
V tichu nočních hodin, před oltářem a ikonou, v mihotavém světle svíček na studených kamenech, klečí muž.
Na oltáři leží jeho zbraně; jejich poloha symbolizuje, že náleží Bohu a že musí sloužit k obraně spravedlnosti, pravdy a cti.
Panoš během temné noci vylévá srdce Bohu a úpěnlivě prosí o sílu, kterou bude potřebovat k naplnění svého rytířského poslání.
Když první červené pruhy úsvitu rozkrojí oblohu, ví, že okamžik jeho proměny v rytíře je nablízku.
Pečlivě propracované obřady doprovázející vznik rytíře ve středověké Evropě odrážely vysoké ideály, které tehdejší společnost spojovala s postavením bojovníka.
Rytíři samozřejmě ne vždy těmto ideálům dostáli, přesto nám odhalují středověký pohled na svět a roli šlechtice a válečníka v jeho rámci.
"Svatý Jiří a drak", kolem roku 1456, Paolo Uccello. National Gallery, Londýn. Život rytířů měl duchovní rozměr, jak dokládá příběh svatého Jiří. (Public Domain)
Bojovník v křesťanské kultuře
Obřady pasování rytíře vyjadřovaly pojem rytířství, rámec, který středověká společnost vytvořila, aby uvedla válčení do souladu s vírou a civilizovaností.
Myšlenka se poprvé objevila ve Francii kolem 10. století.
Katolická církev se snažila zkrotit násilné sklony Franků, pro které byla bezbřehá krvavá zuřivost způsobem života.
Etymologicky slovo "chivalry" vychází z francouzského chevalier, tedy bojovník na koni (cheval znamená kůň).
Frankové hojně využívali koně v boji.
Obvykle si koně mohli dovolit jen bohatí, a tak se rytířství spojilo s aristokracií.
K této válečnické elitě křesťanství přineslo kodex ušlechtilých ideálů, aby jejich sílu nasměrovalo k obraně křesťanstva a ne k jeho ničení.
V ideálním případě bylo rytířství cestou ke svatosti pro muže, jejichž přirozeností i údělem bylo bojiště.
Skutečný křesťanský rytíř měl usilovat o ctnost stejně horlivě jako mnich.
Stejně jako mnich k tomu dostal pravidla života: řád či kodex rytířství.
Rytíř měl hájit práva Boha a církve, pomáhat slabým, čelit zlu a žít v oddanosti svému pánu nebo králi.
Ačkoli mezi krví na bojišti a křesťanskou morálkou vždy panovalo napětí – nemluvě o selháních rytířů při dodržování vlastního kodexu – ideál rytířství v nejlepší podobě připomínal, že i válku lze vést se ctí, ctností a ve službě Bohu i lidem.
V době míru rytíři plnili důležité role při výkonu spravedlnosti, správě statků a službě svým lenním pánům.
Ilustrace z knihy z roku 1870 o životě ve středověku a renesanci. Rytíř v plné zbroji, jeho kůň zdoben bohatými pokrývkami. (Public Domain)
Toto náboženské a rituální pojetí rytířství vysvětluje, proč se pasování rytíře téměř podobalo církevní svátosti.
Panoši, kteří se připravovali na rytířství, se koupali a oblékali bílé šaty jako symbol očištění od hříchu a čistoty srdce, s níž mladý muž přistupoval k povolání.
Tento rituál připomínal křest.
Jeden z nejpodrobnějších popisů ceremonií poskytl rytíř 13. století Ramon Llull.
Uváděl, že pasování probíhalo obvykle o velkých křesťanských svátcích.
To posilovalo spojení rytíře s církví a doprovázely jej modlitby a oslavy důležitého dne liturgického kalendáře.
"Pocta svátku přivábí toho dne mnoho lidí na ono místo … a všichni budou prosit Boha za panoše," napsal Llull.
Panoš trávil noc před pasováním v kapli, kde bděl a modlil se u svých zbraní: šlo o slavnou "rytířskou vigilii".
Tento prvek rituálu znovu zdůrazňoval posvátné zasvěcení Bohu.
Ukazoval také jeho schopnost snášet útrapy a samotu.
Pokud měl rytíř bránit říši a církev, dávalo smysl, aby poslední zkouškou bylo bdění, zatímco ostatní spí.
Llull kladl důraz na to, aby panoš vstoupil do rytířství s čistým a vznešeným úmyslem:
"Jestliže [panoš] poslouchá žongléře, kteří zpívají a mluví o smilstvu a hříchu, od prvního okamžiku, kdy vstoupí do řádu rytířství, začne tento řád zneuctívat a pohrdat jím."
Po vigilii budoucí rytíř navštívil mši.
Podle Llula skutečnost, že pasování probíhalo během mše, zdůrazňovala posvátný charakter rytířství.
Rytíř přistoupil k oltáři a skládal přísahy řádu rytířství, tedy závazek dodržovat kodex chování rytíře.
Následovala dlouhá kázání, která mu vštípila základy křesťanské víry a jejich vztah k rytířskému povolání.
Nakonec kněz nebo šlechtic panoše pasoval: panoš opět klekl u oltáře a pozvedl oči i srdce k modlitbě.
Zatímco se modlil, šlechtic nebo kněz mu připásal meč a udeřil jej plochou čepele na tvář.
Tento úder byl "pasováním"; byl to jediný úder, který rytíř musel přijmout bez odvety.
Připomínal utrpení, které musí být ochoten snést pro Boha a krále.
Tyto obřady krásně odrážely hluboce hierarchické a náboženské středověké vnímání kosmu.
Každý člověk měl konkrétní úlohu a místo ve společnosti, která odrážela řád stvořeného vesmíru.
Údělem rytíře bylo neúnavně se cvičit ve válce, aby vše dobré, svaté a krásné v jeho civilizaci mohlo být bráněno proti těm, kteří by to chtěli zbořit.
"Bůh ti žehnej na cestu", 1900, Edmund Leighton. Ačkoli vznikl dlouho po středověku, příběhy dvorské lásky a ušlechtilosti hluboce ovlivnily evropskou kulturu. (Public Domain)
Ve skutečnosti mnozí ideálům rytířství nedostáli, sledovali vlastní prospěch a používali meč k jeho získání.
Jiní však tuto cestu následovali.
To, k čemu směřovali – přes všechny lidské nedostatky – zůstává mimořádným a jedinečným monumentem mezi vojenskými filozofiemi dějin.