Od Asadova pádu si Izrael v Sýrii nárokoval více území než celá Gaza. Čím více Izrael a jeho spojenci zasahují do této země, tím více se americko-izraelský režim osměluje ve svém terorismu v celém regionu a tím více ohrožuje naši globální budoucnost.
15. prosince pocítilo mnoho lidí v Sýrii zemětřesení. Seismické otřesy byly zaznamenány v síle vyšší než 3,0 stupně Richterovy škály a byly cítit až do vzdálenosti 500 kilometrů. Přírodní katastrofy obvykle poutají pozornost lidí na celém světě. Když dojde k zemětřesení, jsou na pomoc vysláni humanitární pracovníci a zásoby. Po hurikánech vydávají organizace prohlášení reagující na naléhavost klimatické krize a hypotetický odklon od fosilních paliv. To, co se stalo 15. prosince v Sýrii, nebylo zemětřesení – byl to masivní letecký útok, který Izrael provedl v Sýrii. Toto pokračující bombardování je oboustranně destruktivní pro každodenní život a životní prostředí, protože nadále prohlubuje klimatickou krizi prostřednictvím drásající spotřeby fosilních paliv.
Kde jsou však ekologické organizace?
Mnohé organizace, které obvykle vydávají tato prohlášení po "přírodních" katastrofách, mlčí.
Až na to, že toto nebyla přírodní katastrofa – a země, které obvykle posílají "humanitární pomoc", jsou ty, které toto zemětřesení způsobily.
Toto záměrné masové ničení přišlo krátce poté, co USA svrhly desítky bomb během několika hodin po pádu Asada.
Zarážející dlouholeté mlčení ekologických organizací, pokud jde o militarismus USA, nereprezentuje žádný skutečný závazek ke klimatické spravedlnosti.
Největší váhu v jejich mlčení může mít blažená nevědomost z normalizačního vyběleného "environmentalismu" nebo strach z represí a finančních dopadů při zaujímání populárních protiválečných postojů.
Bez ohledu na to je vražedný výsledek v rozporu se vším, co vyznávají.
Zpráva OSN z června 2024 o dopadech genocidy v Gaze na životní prostředí zdůraznila katastrofální dopady neustálého izraelského bombardování na ekosystém, kvalitu vody, ovzduší a půdy v Gaze.
Genocida nezpůsobuje jen ekocidu, není jen paralelou k ekocidě, ale je také jejím důsledkem.
Ekocida je taktikou genocidy.
Dlouhodobé poškozování všech ekologických základů v Gaze ztěžuje a ztěžuje udržení života.
Život nelze udržet bez zemědělství nebo bez čisté pitné vody.
A nyní se USA a Izrael pokoušejí zopakovat tento cyklus ničení v Sýrii, stejně jako to začaly dělat v Libanonu.
Bez ohledu na to, jak usilovně se imperialismus a válečná ekonomika západních mocností snaží vytvořit bohatý život pro své beneficienty na úkor všech ostatních, je v zásadě nemožné udržet život pro kohokoli, když válečné nástroje nadále devastují planetu.
Chmurnou ironií je, že válečná ekonomika požírá své vlastní tvůrce.
Jen za prvních 120 dní genocidy v Gaze vzniklo více emisí než ve 26 zemích dohromady.
Každá nová základna, která vznikne po celém světě, kontaminuje půdu, kterou zabírá, a poškozuje tak ekosystém a cennou biologickou rozmanitost, která je pro udržení života klíčová.
Při budování základen na okupované půdě po celém světě armáda doslova válcuje přežití.
Nyní USA a Izrael využívají destabilizované Sýrie k tomu, aby si ukously území této země a získaly větší postavení v nebezpečné eskalaci proti Íránu.
Jedná se o nejnovější vývoj v desetiletí trvajícím dobývání nadvlády v ropném průmyslu, od kterého ekologické organizace dlouhodobě vedou kampaň za posuny.
Spojené státy tento katastrofální projekt realizují prostřednictvím těžby ropy v zemi za účelem vytěžení dalších zásob ropy ze země, přičemž v tomto procesu ničí domovy, rodiny a národy, a zároveň se potácejí v možnosti zničení planety prostřednictvím klimatického kolapsu, jaderné zimy nebo obojího.
Izraelské bomby vyrobené v USA zabily v posledních dnech v Jemenu několik civilistů.
Mezitím je nadále porušováno "příměří" v Libanonu, kde na obyvatele země denně padají toxické bomby, zatímco na obloze jsou vypouštěna fosilní paliva, což již vedlo k tomu, že ostrovní státy, které toxické americké základny okupují, se stávají neobyvatelnými.
Od Asadova pádu si Izrael v Sýrii nárokoval více území než celá Gaza.
Čím více Izrael a jeho spojenci zasahují do této země, tím více se americko-izraelský režim osměluje ve svém terorismu v celém regionu a tím více ohrožuje naši globální budoucnost.
Krátkodobé i dlouhodobé přežití obyvatel Palestiny, Sýrie, Libanonu, Íránu a Jemenu je kvůli ekologické devastaci stále více ohroženo, zatímco bojují za to, aby bomby vyrobené v USA nadále každý den neničily jejich domovy.
Je jejich jednorázovost tak zaslepená, že se tyto nevládní organizace obětují?
Čím déle budeme eskalovat, tím více emisí se z této katastrofy uvolní a tím déle bude ničena klíčová biodiverzita a péče o původní obyvatele.
Kde je tedy uprostřed této války, která způsobuje naprostou ekologickou a planetární devastaci, hlavní proud klimatického hnutí?
Když je americká armáda největším institucionálním znečišťovatelem na světě, který ročně spotřebuje 4,6 miliardy galonů paliva (77-80 % veškeré spotřeby energie vlády USA), jak mohou její nejsmrtonosnější kampaň za poslední roky ignorovat ti, kteří se snaží chránit planetu?
Když bomby, které USA vyrábí, registrují na Richterově stupnici, jak to, že to není hrozba pro životní prostředí?
Jak to, že jaderná zima není hrozbou pro globální přežití zemědělství?
Jak to, že se skupiny, které tvrdí, že jim jde o naše blaho, nepostaví proti smrtícímu bombardování v Sýrii a případné válce s Íránem nebo Ruskem?
Protiválečné hnutí uvnitř USA je nejsilnější za poslední desetiletí.
Většina Američanů si přeje příměří v Gaze.
Ekologické hnutí zevnitř břicha šelmy musí uznat, že musí být součástí tohoto protiválečného hnutí a tlačit na to, aby USA daly od Sýrie ruce pryč.
Musí zvýšit povědomí veřejnosti o nebezpečí války s Íránem.
Když přemýšlíme o existenčních hrozbách pro planetu, ekologické organizace by se měly podívat na ekologickou devastaci, kterou způsobují Izrael & USA, a položit si otázku, proč zatím neudělaly nebo neřekly nic o slonovi v místnosti.