Od Osvětimi ke Gaze
Genocida v Gaze a neomezená koloniální a imperiální arogance Izraele dosáhly bodu, odkud už není návratu. Nekonečné války Benjamina Netanjahua se nyní přelévají do Sýrie, když s naprostou beztrestností útočí na srdce Damašku. Mezitím Spojené státy, údajně přední světová supervelmoc, tragicky uvízly v podřízenosti vůči izraelským vládám, často obětujíce základní americké hodnoty i mezinárodní právo.
Nikde není tato dynamika patrnější než právě v Gaze za posledních 21 měsíců.
Začalo to za bývalého prezidenta Joea Bidena a jeho "izraelsky orientovaného" ministra zahraničí Antonyho Blinkena, kteří opakovaně umožňovali Netanjahuovi uplatňovat jeho nejextrémnější a nejrasističtější tendence.
Jedním z nejabsurdnějších projevů této politiky byla výstavba plovoucího mola – jako by Gazu zasáhla přírodní katastrofa, a nikoliv státem způsobená pohroma.
Namísto skutečné pomoci tento symbolický akt pouze upevnil izraelské obléhání hladomorem a poskytl Netanjahuovi úlevu od mezinárodního tlaku při zachování genocidní blokády.
Bidenova administrativa tento podvod s nadšením přijala a financovala molo stovkami milionů dolarů z kapes amerických daňových poplatníků.
Celý projekt byl fraškou od samého začátku: 320milionová konstrukce, která si vyžádala měsíce plánování a vojenské koordinace.
Když se stala jen částečně funkční – na pár dnů pro pár záběrů do médií – byla brzy pohlcena vlnami Středozemního moře.
Nešlo o inženýrské selhání.
Šlo o morální ostudu.
Plovoucí molo, stejně jako takzvaná Gaza Humanitarian Foundation (GHF), bylo symbolem americké naivity a Netanjahuova mistrovství v klamu.
Dalo Washingtonu zdání, že se snaží pomoci, aniž by ve skutečnosti pomohl.
Umožnilo Izraeli pokračovat v hladomorném obléhání a zároveň otupovalo svědomí světa.
Místo aby USA přiměly Izrael vpustit potraviny do Gazy, zvolily optiku před skutečností a vědomě se podílely na divadle řízeném z Tel Avivu.
Zatímco molo tonulo, bývalý prezident Biden a král Jordánska v letecké uniformě zinscenovali spektakulární letecký výsadek potravin.
S ozvěnou předchozích neúspěchů je tato katastrofální metoda opět oživována v jednáních mezi Izraelem a neschopnými arabskými kolaboranty – což Izraeli poskytuje další fíkový list, jak se vyhnout zrušení ďábelského pozemního obléhání.
Mezitím v Gaze bylo potvrzeno 57 úmrtí v důsledku hladovění – realita, která přetrvává i přesto, že podle UNRWA je dost jídla, aby nasytilo celou populaci Gazy na tři měsíce.
Jenže Izrael, krytý Spojenými státy, žádnou pomoc hladovějícím dětem nepustí.
A právě když si člověk myslí, že představení už nemůže být cyničtější, Izrael vymyslí další záludný plán: Gaza Humanitarian Foundation.
Po dalších čtyřech měsících hladu a bombardování se GHF ukázala být jen další izraelskou smrtící zradou.
Místo záchranné linky se z ní stal smrtící ruský ruletový mechanismus.
Podle OSN bylo téměř 900 Palestinců – zhruba 300 měsíčně – zavražděno při snaze získat pomoc.
Doma je čekal hlad – u výdejních míst je vítaly izraelské kulky.
Tato armáda, která hladomor naplánovala, střílí oběti u bran tzv. spásy.
Američany financovaná GHF svěřila Izraeli kontrolu nad potravinovou pomocí – a nyní jsou dívky u vodních výdejních míst cíleně napadány.
Každá základní potřeba k přežití – jídlo, voda, léky – již není právem, ale zbraní.
Zbraní k hladovění, zadržování vody a odpírání léků – navrženo k uvěznění Palestinců a vytvoření podmínek pro "dobrovolné" etnické čistky.
Aby Izrael překonal absurditu "Humanitární nadace", představil novou orwellovskou iniciativu: "Humanitární město", které má ubytovat 600 000 Palestinců ze severní Gazy v opevněném areálu na jihu – místo, kde se lze ubytovat, ale nelze odejít.
Nový izraelský koncentrační tábor má zadržet více než čtvrtinu obyvatel Gazy – a co do rozsahu překonává mnoho nacistických táborů z druhé světové války.
Nazývat koncentrační tábor "humanitárním městem" je součástí izraelské jazykové války.
V tomto ohledu Izrael dovedl manipulaci s jazykem k dokonalosti.
Izrael nehladoví Palestince – on uvaluje "kalorická omezení".
Nevytváří ghetta – buduje "bezpečné zóny".
Neprovádí etnické čistky – nabízí "dobrovolné vystěhování".
A nyní – nevyhání masy – pouze "navrhuje Humanitární město".
Izrael si toto vše může dovolit jen díky tomu, že AIPAC vodí Washington jako na vodítku.
Mezitím se světové mocnosti jen tváří, že něco dělají.
Francie nesměle naznačuje symbolické uznání palestinského státu.
EU vydává vágní varování o možných politických důsledcích.
Británie – mistr světonázorové dvojznačnosti – jen Izraeli radí, jak "humánně" vést válku a jak "zkrotit" osadnické davy, které terorizují Západní břeh.
To nejsou vážné hrozby, ale prázdná gesta – pečlivě vypočítaná k zachování zdání angažovanosti a zároveň k ochraně Izraele před odpovědností.
A co arabský svět?
Zlověstné ticho – stejně spoluvině a hanebně rozdělený do tří poddanských táborů.
Egypt na západě je faktickým spolupachatelem obléhání Gazy.
Na východě obchodují Jordánsko a státy Perského zálivu otevřeně s Izraelem a působí jako vojenský štít na jeho ochranu.
A pak tu jsou ti, kdo zasypávali Trumpa dary, zatímco Gaza hořela a Západní břeh byl systematicky rozebírán silnicemi pro židovské osady.
Toto kolektivní mlčení – choreografované rozhořčení bez jednoznačného odsouzení – není jen lhostejností.
Je to spoluvina.
Je to vzkříšení nacistické ideologie, jen pod jinou vlajkou a v jiných uniformách.
Ne že by se kopírovaly techniky vyhlazování – ale znovu čelíme stejné morální apatii, která takové zvěrstva umožnila.
Jako Palestinec jsem rozhořčen.
Ale víc než to – jsem zhnusen jako Američan a jako lidská bytost.
Je to vrcholně urážlivé, že svět nabízí jen pantomimu nesouhlasu, zatímco se buduje koncentrační tábor pod eufemismem "Humanitární město".
Zbývá mi jen přemýšlet, jak by svět – a zvláště Židé – reagoval, kdyby nacista absurdně nazval Osvětim "rekreačním střediskem".
Q.S.
"Dobrý strom nemůže nést špatné ovoce a špatný strom nemůže nést dobré ovoce." Mt 7,18
Zlo plodí zlo a násilí plodí násilí.
Kdo to nepochopí, je odsouzen ke stálému opakování hrůz...
Co zaseješ, to sklidíš...