Ondřej Vetchý, iniciátor aktivity S komunisty se nemluví, dojatě, se slzami v očích přijímá vyznamenání od normalizačního bolševika. Ještě chvíli, a dojetím by se rozplynul.
Nevím přesně, kde je papež Jan Pavel II. pohřben, ale pokud je pravda, to, co se říká o otáčení se v hrobě, musel 28. října roku 2024 rotovat jak vysokoobrátkové turbína. Tohle skutečně nevymyslíš.
Bývalý dlouholetý člen Komunistické strany Československa, rozvědčík, agent tajné služby, pocházející z protekční stalinistické bolševické rodiny (t.č. v manželském svazku s totálně nenažranou politručkou, samozřejmě také bývalou členkou KSČ) uděluje státní vyznamenání neúnavnému bojovníkovi proti komunistické diktatuře, legendárnímu papeži Janu Pavlu II.
Ještě štěstí, že se toho Jan Pavel nedožil.
I další udělená vyznamenání agentem Pávkem byla výživná.
Kupříkladu Ondřej Vetchý, iniciátor aktivity S komunisty se nemluví, dojatě, se slzami v očích přijímá vyznamenání od normalizačního bolševika.
Ještě chvíli, a dojetím by se rozplynul.
Mimochodem v tomto obskurním spolku (S komunisty se nemluví) najdeme více zajímavých jmen.
Jmen lidí, kteří se s komunistickým režimem zapletli více, než bylo v té době nutné, nebo byli přímo členy KSČ.
A také potomky protekčních bolševických soudruhů.
Například režiséra Václava Marhoula.
I jeho rodina stála na té správné straně.
Samozřejmě za komunistů.
Zaplaťpánbůh, že největšímu průseru jsme ušli, když mezi vyznamenanými in memoriam nebyl Karel Kryl.
Ale co, možná příští rok.
Je třeba otestovat, jak budou ovečky reagovat.
Někdy si skutečně říkám, kam až jsme to dospěli.
Jak je možné, že 35 let po revoluci máme v čele státu to co nyní máme?
Už jsme skutečně na všechno zapomněli?
Teď nemyslím na ony obligátní fronty na banány, ale na kádrování, na fízlování a udávání (pravda, to nyní přichází opět do módy), na výjezdní doložky, zadrátované hranice, na posudky, kdy jeden list papíru mohl člověku totálně zničit život, a nebylo proti tomu odvolání.
Souhlasím, že současný prezident v porovnání s minulým prezidentem vypadá značně důstojněji.
Ale – i Adolf Hitler se nechával na propagačních fotografiích fotit s dětmi či se zvířátky.
Znamená to, že je to menší zločinec?
Jistěže ne.
Za člověka, za muže totiž hovoří činy a ne to, jak dobře se dokáže obléci.
A za našeho současného prezidenta hovoří činný poměrně jasně.
Kam vítr, tam plášť.
Vůbec nepochybuji o tom, že kdyby nás za několik týdnů zabrali Číňané, nechá si mezi prvními přeoperovat oči našikmo, a v případě zabrání Země Marťany máme druhý den prezidenta ve slušivě zelené barvě.
Ale dobře, to je prezident.
Co těch 30 % lidí, kteří ho volili?
Dá se říci, že ani Babiš, ani tetuše Danuše, ani ostatní kandidáti optimální volby rozhodně nebyli.
Ale kterýkoliv z kandidátů poslední prezidentské volby byl vždy lepší než to, co nyní na hradě sedí.
Na dobu minulou bychom skutečně neměli zapomínat.
A rovněž bychom neměli zapomínat na lidi, kteří této době ochotně sloužili.
Nebyl to zdaleka jen nynější prezident.
Proti nim stáli v době bezpráví právě disidenti.
Asi by nebylo správné, kdyby se teď 35 let po revoluci komukoliv mstili.
Na druhé straně, právě oni by zapomínat neměli.
Q.S.
Císařovy nové šaty 2.0
Potíž je v tom, že 17.listopad nebylo žádné spontánní revoluční vzedmutí lidového odporu proti režimu, ale palácový převrat konstruovaný v kancelářích Moskvy a Washingtonu v následování dohod o pádu železné opony.
Také následný vývoj tomu plně odpovídá: výměna pánů, přičemž kontrolu nad gubernií si dědičně předali nomenklaturní klany pražských komunistů a STB.
Převléknutí kabátů a současné komunistobijectví a rusofobie jsou toho zářným příkladem.
Je to pokrytecké a dokonce ani masivní mediální krytí nemůže zakrýt tuny másla na hlavě současných "postkomunistických" samozvaných elit.
Proto také dnes bývalí školitelé marxismu leninismu mohou dštít síru "na komunisty" a kázat o hodnotách demokracie...
Stejně tak jsou ochotni udělat další 180 stupňový obrat, bude-li nutno uchovat moc a vliv svých klanů.
Pokud je tomu lid ochoten věřit a konzumuje to i s chlupama, nelze čekat na změnu a vypořádání se s minulostí jinak, než opětovným palácovým převratem a zrcadlovým opakováním celého dění.
Tomu pak bude odpovídat i další pád české státnosti do bezvýznamnosti a s ní i smutný osud českého, moravského a slezského obyvatelstva.
Chceme to?
Krásná doba je to ovšem v tom, že každý přiznává barvu, ukazuje jaký skutečně je a jaký nejspíš skutečně byl odjakživa, jen to úspěšně zakrýval.
Dnes jsou nazí tak, že už víc být nemohou.
Kdy konečně dítě na ulici zakřičí: Krále je nahý!