Operace pavučina
Jelikož údery na ruská vojenská letiště byly provedeny den před jednáními v Istanbulu, většina komentátorů tyto dvě události spojuje. Podle nich Ukrajina tímto "posiluje svou vyjednávací pozici" a snaží se změnit současný trend, kdy je nucena souhlasit s požadavky Moskvy. To vše se děje za rychlého postupu ruské armády na frontě a při očekávání mohutné ruské letní ofenzivy.
Operace pavučina
Podle těchto názorů byla teroristická akce provedena s cílem zmařit jednání a znemožnit jakýkoliv kompromis.
Zdá se totiž, že USA a Rusko sw již dohodly na všech podmínkách ukončení války a současné údery mají za cíl tyto dohody zmařit.
Avšak spojovat útoky na ruská letiště pouze s jednáními, která dnes probíhají v Istanbulu, by bylo chybou.
Za prvé, podle informací ze zdrojů ukrajinské tajné služby (SBU) se tato operace připravovala velmi dlouho, zhruba rok a půl.
I kdyby byl tento čas nadsazený, lze s jistotou říci, že k přípravě takové akce, by bylo zapotřebí delší dobu než jeden týden (to, že se jednání uskuteční 2. června v Istanbulu bylo zveřejněno před několika dny).
Za druhé, posilovat "jednací" pozice má smysl, pokud se od jednání očekává nějaký výsledek.
Dosud však nebyly žádné náznaky, že strany jsou vůbec připraveny přistoupit k vážným kompromisům, které by mohly vést k dohodě o příměří.
Rusko celý týden opakovalo své podmínky, které Kyjev již označil za nepřijatelné, a Zelenský dnes opět prohlásil, že bude usilovat o bezpodmínečné příměří.
Ukrajina samozřejmě včerejší mimořádně úspěšný úder v kontextu vyjednávacího procesu využije.
V první řadě k tomu, aby dostala do nepříjemné pozice Moskvu, která byla dosud odhodlána předkládat své mírové podmínky a zároveň pokračovat v ofenzivě na frontě.
Jenže po útoku na letiště bude muset Rusko přijít se silnou odvetou, aby udrželo svou výhodnou vyjednávací pozici.
Bitva o nálady veřejnosti
Hlavní cíle útoku na letiště jsou však nepochybně jiné.
Jeden z nich je naprosto srozumitelný a čistě vojenský: způsobit škody ruskému letectvu, které neustále útočí raketami na Ukrajinu.
Existují však i jiné, informačně-politické cíle.
V mnoha ohledech připomínají ty, které měla ukrajinská armáda při operaci v Kursku.
První cílem je zvýšení bojového ducha a víry ve vítězství v ukrajinské společnosti.
Stejně jako minulé léto, situace na frontě je nyní pro ukrajinskou armádu velmi zlá.
Ukrajinské jednotky ustupují.
Už dlouho nebyly v médiích žádné pozitivní zprávy, což se odráží na náladách ve společnosti i v armádě.
Úder na vojenská letadla vyvolal vlnu "vítězných nálad" v ukrajinském informačním prostoru, podobně jako ofenzíva do Kurského regionu minulé léto.
Druhým faktorem je nárůst negativních nálad a nedůvěry vůči vojensko-politickému vedení Ruska ve společnosti i mezi elitou.
Tytéž ruské telegramové kanály, které v roce 2023 připravovaly půdu pro Prigožinovu vzpouru a v srpnu 2024 vyvolaly vlnu hysterie v souvislosti s ofenzívou ukrajinských ozbrojených sil v Kurské oblasti, nyní v souvislosti s údery na letiště šíří blbou náladu.
Rozsah této vlny je sice zatím mnohem menší než v roce 2024 nebo 2023.
A pokud se tehdy nepodařilo propagandisticky rozvířit situaci, bude to problematické i nyní.
Takž zásadní roli v náladách sehraje především tvrdost ruské odpovědi.
Putinových atomovek se nebojte
Třetí a hlavní úkol je přesvědčit Západ, že teze o "nezbytnosti porážky Ukrajiny" (kterou prosazuje Trump a jeho spolupracovníci) je falešná.
Že Ukrajina může Rusku způsobit značné ztráty, a proto není třeba tlačit Zelenského k silným ústupkům v zájmu ukončení války.
Ještě důležitější je, že Kyjev se snaží prosadit na Západě další tezi: "Ruska a jeho jaderných zbraní se není třeba bát".
Strach z jaderné války s Ruskem je hlavním faktorem, který určuje postoj Západu k současné válce.
Právě kvůli němu země NATO neriskují otevřený vstup do války s Ruskem na straně Ukrajiny a odmítají Kyjevu poskytnout určité druhy zbraní.
Nezavádějí obzvláště přísné sankce a jiné formy nátlaku.
Kyjev se už tři roky snaží všemi silami tento strach Západu bagatelizovat.
To bylo také cílem loňského útoku v Kurské oblasti.
Tehdy byla jedna z hlavních tezí ukrajinské vlády a jejich podporovatelů na Západě tato:
"Vidíte, ukrajinská vojska vstoupila na území Ruska, a Putin na nás přesto nezaútočil jadernými zbraněmi. Proto se nemusíte bát jeho výhrůžek, pomáhejte nám ze všech sil."
Přibližně stejné téma prosazuje i nyní - "Ukrajina zasáhla strategické bombardéry, síly jaderného odstrašení a jaderné bomby na Kyjev dosud nebyly odpáleny. Proto nám dejte Taurusy, zaveďte 500% cla a nebojte se Putina, on vám nic neudělá".
Rozhodne ruská odpověď
Během operace v Kurské oblasti tato teze na Západ moc nezapůsobila.
Uvidíme, jak to bude tentokrát.
Reakce může být přesně opačná.
Na Západě se ještě více vyděsí hrozbou jaderné války.
Obzvlášť pokud s příslušnými hrozbami vystoupí Moskva.
Proto je hlavní otázkou, jaká bude ruská odveta.
Napadená letiště patří k ruské infrastruktuře jaderného odstrašování.
Podle jaderné doktríny Ruska je útok na tyto objekty důvodem k použití jaderných zbraní.
Budou použity?
Připomeňme, že skutečným důvodem pro použití jaderných zbraní ze strany Ruska může být hrozba porážky ve válce.
Taková hrozba může vzniknout například v případě, že se na straně Ukrajiny zapojí do války země NATO už zcela otevřeně.
Popřípadě kdyby došlo k blokádě přístavů (což ohrozí ekonomické zdroje Ruské federace).
Nebo kdyby došlo k blokování hlavních obchodních partnerů v nákupu ruského zboží v případě zavedení 500 % amerických sekundárních cel.
Je úder na ruské strategické letectvo i kdybychom brali v úvahu značně nadsazené odhady ztrát, které uvádějí zdroje SBU faktorem, který situaci Ruska ve válce?
Odpověď je ne.
Stejně jako v loňském roce nebyla takovým faktorem operace v Kurské oblasti, po které se situace pro Kyjev ve skutečnosti jen dramaticky zhoršila.
Jaderný scénář, nebo "jen" Orašnik?
Rusko má stále dost bombardérů nejen k útokům na Ukrajinu.
Po včerejší akci odborníci, kteří analyzovali záběry poskytnuté Ukrajinci, došli k závěru, že zasaženo bylo maximálně 5 strategických bombardérů Tu-95.
Z toho u dvou již není možná oprava.
Plus jeden Il-20 (ten bude pravděpodobně také sešrotován).
Na třech letounech Tu-95 se zdá, že požáry jsou lokalizované a jejich oprava bude možná.
K dnešnímu dni mělo ruské letectvo v provozu 58 letadel Tu-95.
I kdybychom předpokládali, že všech pět letadel shořelo, bylo by to méně než 10 %.
Z plánovaných úderů na pět letišť byly úspěšné pouze dva.
Tři letadla strategického letectva nebyla poškozena.
Podle potvrzených údajů tedy byla vyřazeno z provozu méně než 4 % ruské strategické flotily.
A pokud započítáme těžké bombardéry (pouze Tu-95 a Tu-160), tak 6,5 %.
Ale nejsou to tyto letouny, ale stovky tisíc vojáků a dronů, které v současnosti zajišťují ruský postup na frontě.
Ztráta pár strategických letadel na to nebude mít velký vliv.
Proto hrozba použití jaderných zbraní zatím nevypadá příliš pravděpodobná.
Hodně však bude záviset na tom, jaká bude reakce Západu.
Pokud Moskva pocítí, že tyto útoky byly vnímány jako podnět k tvrdšímu postoji vůči Rusku a k překročení dalších červených linií, pravděpodobnost jaderného scénáře se zvýší.
Rusko má však možnost i "nejaderné" odpovědi.
Od masivního raketového úderu až po použití Ořešniku.
Připomeňme, že úder touto zbraní byl proveden po útoku amerických raket dlouhého doletu na území Ruska a byl prezentován jako odpověď na něj.
Nelze vyloučit, že ji Moskva použije i tentokrát.
Jaká bude ruská odveta?
Pokud ovšem bude odvetný úder doprovázen velkými ztrátami na životech civilistů, Kyjev toho využije k pokusům o zvýšení tlaku Západu na Rusko.
K podnícení Trumpa, aby dal zelenou na zavedení tvrdých sankcí a pokračování dodávek zbraní.
Ztráta tváře a vojenská škoda po úderech, je však taková, že podobné "argumenty odstrašení" nemusí fungovat.
A Kreml může usoudit, že po úderu na strategické bombardéry má volné ruce na odvetný úder jakékoli síly.
Rusko nakonec může zkusit využít situace k výraznému zvýšení sázky ve vztazích se Západem tím, že obviní zpravodajské služby zemí NATO z organizace operace na zničení letadel.
Podle různých vynořujících se "úniků" byla celá operace řízena britskou tajnou službou.
Pokud by se to prokázalo, pak může nastat cokoli.
Může to také vést k úplnému přerušení dialogu s Trumpem, k čemuž je Moskva tlačena, prostřednictvím ne zcela nepodložených spekulací, že americký prezident byl o Operaci pavučina předem informován.
Bude chtít Vladimír Putin takovou eskalaci?
Okamžitý telefonát mezi ministry zahraničí Lavrovem a Rubiem a nezrušené jednání v Istanbulu by svědčily spíše o opaku, ale může jít jen o ruskou taktiku:
Ticho před bouří.
Je prostě stále spousta neznámých.
Útoky na letiště, rozhodně nepřispívají k ukončení války, ale naopak, k její eskalaci, stejně jako loňský útok v Kurské oblasti.
Na Ukrajině opět sílí hlasy, že není třeba dělat žádné kompromisy s Ruskem.
V Rusku zase sílí hlasy, které požadují zničit Ukrajinu jako takovou - a to za každou cenu.
A téměř utichly hlasy, že dnešní události a možná extrémně tvrdá odpověď Ruska, jen ukazují obrovskou cenu, která je v sázce, a proto je třeba válku co nejdříve ukončit.
Existuje však i naděje, že je už v zásadě hotova dohoda na ukončení války a ani pokus zničit ji Operací pavučina ji nemůže ohrozit - tak, jako se to podařilo Západu v roce 2022.
Protože ve Washingtonu sedí jiný prezident.
Kéž by tomu tak bylo.
Q.S.
Z vojenského hlediska to byla samozřejmě úspěšná akce, která odhalila slabá místa protivníka.
Nepochybně tím vejde do historie válek....
Z hlediska strategického se tím nic fakticky nezmění, válka se tím vyhrát nedá a sázka na to, že Rusko se pod nátlakem zhroutí, nebo bude ochotno k ústupkům je lichá.
Jinou otázkou je, zda může vyvolat další eskalaci války.
Tady je odpověď ano.
Přičemž nyní záleží jak bude Rusko reagovat a co vyhodnotí jako příznivější pro další vývoj ohledně dalších možných jednání.
Že akce bude mít recipročně drtivý dopad na ukrajinskou válečnou a ekonomickou infrastrukturu, o tom není třeba pochybovat, jelikož radikální hlasy po odvetě v samotném Rusku nebude možno pro vedení země zcela ignorovat.
Ale ani ten nebude žádným konečným řešením současné situace.
Tím bude rychlejší hroucení ekonomické i politické síly EU a Británie.