Ověřování faktů debility...
Před volbami se opět objevil oblíbený fetiš – ověřování informací. Správný občan vždy věří důvěryhodným státním institucím a seriózním médiím. Proto nezištní dobráci upozorňují na dezinformační a nedůvěryhodné weby. Otázku, kdo je vyvolil, aby určovali ostatním, co je pravda a co ne, si nikdo pochopitelně neklade. Natož tak uvažovat o smysluplnosti takového počínání.
Kolektivní debilita
Na téma o absolutní pravdě a její poznatelnosti lidským rozumem už vyteklo tolik inkoustu včetně potůčku ode mne, že nemá smysl se o tom rozšiřovat dále.
Prostě a jednoduše, schopnost univerzálního poznání všehomíra naráží na hranice lidských schopností.
Tudíž nevyhnutelně nastává situace, kdy je nezbytné věřit, že teze hlásaná autoritou, je pravdivá.
Individualita nemá k dispozici nic jiného, než míru selské rozumu ohraničeného svými schopnostmi poznání a pochopení.
Tudíž nastupuje na scénu nástroj ověřování informací.
Ten využívá předpokladu, že statistika je přesná věda.
Ta se aplikuje na lidské chování.
Jeden člověk se mýlí v posuzování skutečnosti s nějakou pravděpodobností.
Když do rozhodovacího procesu umístíme dalšího člověka, čistá pravděpodobnost omylu se sníží.
Pokud dáme ještě více lidí, tak je omyl prakticky vyloučen.
Tato celkem logická úvaha má však jeden zásadní háček.
Člověk není stroj a nefunguje přesně podle matematických pravidel.
Dokonce lze v praxi pozorovat, a jistě si dosadíte spousty příkladů, kdy rozumní lidé sdružení v kolektiv začnou prosazovat něco naprosto debilního.
Dokonce to vědí, že je to špatné a nesmyslné, ale nemají odvahu to říct.
Protože být konformní je bezkonfliktní.
V každém kolektivu se dříve nebo později prosadí neformální vůdce jako autorita, která něco hlásá, a ostatní se mu podřizují.
Třeba protože je to šéf nebo někdo o kom se věří, že problematice lépe rozumí.
Existují dokonce příklady, kdy člověk autoritě věří natolik, že když mu lékař řekne, že umírá, tak skutečně zemře.
Krásný příklad takové kolektivní debility, která vyvrací statistický předpoklad omezení omylů, lze vidět na práci managementu firmy Jaguár na propagaci nového image značky.
Přitom už bylo na více příkladech prokázáno, že běžný spotřebitel reaguje velmi odmítavě na podobné propojení výrobku a sexuálních zvráceností.
Jednoduchý a přitom snadno ověřitelný fakt, že lidem jsou transgendeři přirozeně odporní, nikdo nebral na vědomí.
Nebo spíše, nikdo se ho neodvážil vyslovit.
Kdokoliv by ve vedení podniku prohlásil, že se mu tahle přiteplená pitomost nelíbí, tak by v práci skončil.
Navíc pokud jde o Británii, tak by mohl počítat i s trestním stíháním za nenávistné projevy.
Platí pravidlo, pokud chcete pracovat na dobrém místě v naší korporaci, přijměte naši firemní kulturu.
Zaměstnanec vyhozený z korporace se málokdy vrátí na místo, jen protože se ukázala pravdivost jeho tezí a stupidita tzv. firemní kultury.
Nejvyšší hodnotou v takovém prostředí je totiž poslušné chování.
Podobný vzorec se utvořil v komunistickém systému a to, že je lepší mýlit se spolu se Stranou, než mít pravdu proti ní.
Lidská povaha se nemění ideologií, ani organizačním uspořádáním, či cílem.
Teď se to celé převede na praktickou politiku a stane se zřejmým, proč se považuje za nutnost být hodnotově ukotvený.
Ověřování faktů podle profesionálů
Konstantou lidského počínání je pohodlnost a neochota vydávat energii mimo nezbytnou míru.
Zároveň si většina lidí uvědomuje svou nedostatečnost, a proto ověřování svěří v dobré víře profesionálům.
Jen na odlehčení, když jsme u toho svěřování se odborníkům.
Noemovu archu stavěli a řídli amatéři, ale Titanic profesionálové.
Takže jsem nezaváhal a nechal se inspirovat odborníky, jak správně ověřovat fakta.
Hned první bod, nevěřte svému vlastnímu rozumu, potvrzuje, že kolektivní debilita představuje obecný jev.
Čemu jinému lze věřit, než svému úsudku?
Taková nedůvěra ve vlastní rozumové schopnosti uzavírá do pasti, kdy skutečnost je vědomě potlačována ve prospěch obecně přijímaných tvrzení.
Na toto téma je krásné podobenství, které popisuje situaci s dírou v lodi.
Člověk upozorňuje ostatní, že v lodi na moři je díra a teče do ní.
Nastane klasické ověřování faktů s dotazem, zda je dotyčný konstruktér lodí, aby rozuměl tomu, zda tam ta díra má nebo nemá být.
Další část lidí souhlasí s tím, že voda v lodi je projevem svobody a modernosti.
Dneska je již jiná doba a čas lodí bez vody uvnitř je pryč.
Další žádá o odkaz dokládající, že díry v lodi jsou porucha.
I když věci nerozumím a nejsem na ni odborník, lze posoudit dopady na můj život.
Neumím vařit a přece nechutné jídlo poznám.
Jistě, úsudek se dá ovlivnit velmi dobře, stačí na to nechutné jídlo připnout luxusní cenovku a prohlásit to za delikatesu.
Proti manipulaci není nikdo odolný.
Přesto je jako světlý ideál podsouvána nezávislost.
Jenže k nezávislosti je nutná neomezená svoboda a tu není možné dosáhnout ve společnosti dalších lidí.
Zjednodušeně, když jsou v místnosti dva lidé a jeden chce otevřené okno, ale druhý zavřené.
Kdo z nich má větší právo omezit svobodu toho druhého?
Společnost to řeší pravidly chování, kdy přednost dostane žena, starší člověk apod.
V případě existence uspořádané společnosti je nezbytné sebeomezení.
Nezávislost je nedosažitelný ideál, protože vždy bude někdo, kdo s jedincem manipuluje.
Vzpomínáte si, na křesťanskou poučku o rafinovanosti ďábla, který se snaží člověku namluvit, že neexistuje?
Všechny noviny ve společenských magazínech nebo rubrikách píší o tom, jak se bránit manipulaci.
Ale to je stejné jako se bránit gravitaci.
Lidské chování má nějaké zákonitosti, které se obcházejí jen s obrovským úsilím a toho lidé obvykle nejsou schopni nebo ochotni.
Dalším bodem byl oblíbený evergreen o nedůvěryhodných webech propagujících konspirační teorie.
Seznamy dezinformačních webů vydávají soudruzi z projektu Neovliní.cz a to jsou naprosto ryzí lidé oddaní pravdě.
Těmhle komikům už snad nevěří ani Karel Rziepel.
Pokud se weby jen náznakem zmíní o konspiračních teoriích, tak jsou zlé, špatné a rovnou nedůvěryhodné.
Protože žádné spiknutí nikdy a nikde nebylo.
Samozřejmě pokud jde o konspirace, jak se ruští agenti s oficiálním diplomatickým krytím snažili zavraždit bezvýznamného zastupitele městské části ricinem, tak to o žádnou konspirační teorii nešlo.
To byla čisto čistá pravda, které se jen tak trochu nepotvrdila.
Ovšem jako hlavní pilíř pravdy a důvěryhodnosti se propaguje mínění úřední instituce.
V kontrastu s ním se uvádí svědectví členky SPD, u které se neopomene zdůraznit, že jde o SPD spojené s Tomiem Okamurou.
Je přece logické, že tahle zlá osoba nemůže mít z principu věci pravdu o tom, že viděla běžence.
Na pravou míru to uvádí ušlechtilá demokratická instituce, která tvrdí, že šlo o naprosto běžné cestující, aniž uvádí, odkud jeli, a co je to takový běžný cestující.
Nalezením oficiálního stanoviska na internetu se vše vyjasní, protože vláda a obecně úřady rozhodně nikdy nelžou.
A tím je vše vyvráceno.
Protože co, soudruzi?
Protože oficiální instituce nemohou být nedůvěryhodné.
Moje osobní zkušenost, na kterou podle těchto dobrodějů nemám spoléhat, je přesně opačná.
A to nikdy nevěř fízlům a ani úřadům.
Nikdy.
Tvrzení běžného občana, že něco viděl, je to pro mne o mnoho důvěryhodnější zdroj než prohlášení fízlů, kteří nemohou podporovat narativy podrývající naše pevné ukotvení.
A to, že o tom nepíší noviny, má nulovou relevanci.
Protože zamlčování je běžná praxe až do doby, kdy se zatajovaná skutečnost stane naprosto zřejmou a obecně viditelnou.
Stačí připomenout mlžení ohledně kriminality přistěhovalců.
Ale o zamlčování jsme samozřejmě ujištěni, že to není cenzura, ale prostý výběr skutečností, o kterých se bude informovat.
Ověřování v praxi
V dobách komunismu, pokud jste si chtěli ověřit fakta, tak to moc možné nebylo.
Pokud byla nějaká pochybnost o marxismu, tak ověřováním faktů se dospělo k názoru, řečeno dnešními slovy, že je to jasný vědecký koncensus.
Ale nedostatek informací je zřetelně vidět a vyvolává podezření.
Proto je současná cenzura mnohem efektivnější než ta komunistická.
Skutečně efektivní cenzura funguje totiž přehlcením nikoliv nedostatkem informací.
Pokud chce zpropagovat správný názor na nějaké téma, tak o něm začne generovat mraky článků, vědeckých studií apod.
Hlasy, které nejsou v souladu, zaniknou v množství informací.
To je dále podpořeno tím, že ve firmách provozujících sociální sítě pracují cenzurní oddělení nebo softwaroví roboti, kteří v souladu s hlásanou ideologií potlačují hlasy mimo hlavní proud.
Typickým příkladem nechť je covidové šílenství.
Při ověřování faktů šlo dojít jen k jednomu závěru, že covid je rakovina s nakažlivostí černého moru a rouška jediná spása.
Nebo skvělý výdobytek naší doby – nezávislost na ruské ropě.
Podle tvrzení naší vlády jsme na ruské ropě nezávislí.
Pokud zkusíte vyhledat informace o tom, jak moc, tak je i najdete.
Ale nikdo se nezamyslí nad tím, zda byly přestavěny rafinérie, jak byly nastaveny průmyslové kapacity a co se vlastně změnilo, aby to bylo možné.
Ověřená fakta tvrdí, že to tak je, tím pádem je to pravda, i když to odporuje selskému rozumu.
A jsme zase zpět u prvního bodu manuálu pravdy.
Obecně myšlenka, že pokud na tvrzení neexistuje odkaz na internetu, tak taková věc je nesmysl, pramení z pocitu kolektivní neomylnosti.
Raději ani nepomyslet, že změna informací na webu je, na rozdíl od tištěných knih, možná.
Někdy mám pocit, že pokud se lidé nenajdou na fízlbůku, tak jsou schopni popřít svou vlastní existenci.
Problém je také v předkládaných zdrojích informací.
Informace publikované v "pravdomilných" novinách obvykle kopírují jedna druhou a tak se ujišťují řetězově o tom, že jde o ověřená fakta.
Jak tohle ověřování faktů funguje, je vidět i u rozsáhlého výpadku dodávek elektrické energie v současné době.
Propagandistická linie pochopitelně tvrdí, že došlo k poruše, ale složky státu skvěle zafungovaly, porucha byla rychle odstraněna.
Takže vlastně stát je skvěle spravován a odvedla se dobrá práce.
Rozhodně to ani trochu nesouvisí s občasnými zdroji elektrické energie.
Předkládají se ověřená fakta důvěryhodných institucí, lidé nejsou odborníci na přenosovou soustavu a vůbec nic zvláštního se neděje.
Nikdo si neklade otázku, jak je možné, že porucha jednoho kabelu způsobí tak rozsáhlý výpadek?
To ti lidé skvěle placení za posilování a rozvoj přenosové soustavy nikdy v životě neslyšeli slovo zdvojení?
A to zvláště u služby, která je pro fungování společnosti již tak klíčová, že její výpadek se považuje za hrozbu samotné civilizaci.
Takže to zjevně dobrá práce není, ať už ověřování tvrdí cokoliv.
A jak vidím, tak i jiné napadla stejná myšlenka.
Tohle dezinformační uvažování se šíří dokonce nezávisle na sobě.
Mozek je obecně líný a skutečné ověřování informací nedělají ani ti, kdo to mají v popisu práce.
Lze poukázat na trestní řízení, kde zjištění pravdy a všech okolností by mělo vést k objasnění trestného činu a jeho pohnutek.
Lidé školení v této problematice se zabývají zkoumáním pravdy, hledají se důkazy podporující jedno nebo druhé tvrzení, zvažují se polehčující okolnosti atp.
Takhle by to mělo teoreticky fungovat.
Praxe je ale zcela jiná.
Policajt si udělá rychlý úsudek o pachateli a hledá jen důkazy potvrzující vinu vytipované osoby.
Prokurátor, kterému zákon ukládá zkoumat a nalézat i polehčující okolnosti to nikdy nedělá, jen hledá důkazy pro výrobu případu a posouzení pravdy nechá na soudci.
Ale i to je jen člověk se všemi chybami.
Pokud si udělá úsudek, že dotyčný je vinen, tak ignoruje jakékoliv tvrzení obhajoby, protože to je lump, co se jen vytáčí.
K ověřování informací si státy zřizují zpravodajské služby, ale z historie je známo mnoho případů, kdy byly oklamány.
Takže ani profesionálové v ověřování informací nejsou schopni rozlišovat pravdu od lži.
Skutečné ověřování faktů stojí nesmírné úsilí a není v silách jednotlivce jej dělat.
Způsob ověřování informací tak, jak je propagován, vede pouze k tomu, že v takovém prostředí není možné prosadit nějakou novou myšlenku, protože odporuje tomu, co je všude jinde napsáno.
Q.S.
Síla současného systému spočívá v jednoduchém axiomu:
"Věř nám, nikoli svým očím a uším, zbytek se dozvíš v televizi...
Hlavně nepřemýšlej a nic neřeš..."
Jediná pravá a nezpochybnitelná fakta dnes celebruje Fiala, zítra Rakušan a pozítří třeba Babiš, nebo nějaký jiný prelát babylónismu....
Záleží jak se usnese akutálně probíhající koncil v Bruselu, Berlíně nebo Washingtonu...