Pastýřova rada

"Nedojde daleko ta vláda a ta zem, kde v moudrosti je sluha nad králem"

Pastýřova rada

O znamenitém králi příběh povím vám.

Na lovu ztratil družinu a zůstal sám.

Tu najednou, když projíždí ten pustý kraj,

človíčka vidí, jak běží proti němu. "Aj,"

myslí, "nepřítel! Však vyrovnám se s ním,

vráz probodnu ho šípem kaleným!"

Rychle se chystá luk k líci přiložiti,

aby ho v jediný mžik zbavil žití.

"Ó, zadrž mocný vládce Íránu a Túránu –

kéž nikdy špatná sudba netkne se tvých dnů –

já hlídám stáda tvá na nedaleké pastvině

jsem ve tvých službách, neubližuj mně!"

Krev králi do tváří se navrátila.

A řekl usměvavě: "Dobrá víla

tě chrání, příteli, i anděl Gabriel,

jich nebýt, šíp můj v srdci už bys měl!"

Strážný se pousmál a pravil: "Tak to není,

ó, šáhu, z té příhody rač vzít poučení."

Hleď, kdožpak za správné by pokládal,

že od přítele soka nerozezná král?

Podmínkou první je přec u vladaře,

aby i nejchudšího z poddaných znal podle tváře,

a já, králi, už k tobě chodím tolik let,

o pastvinách a stádech chodívám ti vyprávět –

a teď, když jsem ti s láskou běžel vstříc,

snad za vraha mě máš, strachem ti bledne líc.

Já, vzácný králi, vždycky dobře vím,

kterého ze sta tisíc hřebečků vyvádím,

to je přec samozřejmé mně, pastevci tvých stád,

i ty bys, myslím, měl své poddané tak znát!"

Šáh vyslechl tu řeč, sám med a cukr byl,

pastýře s dobrým slovem i s dary propustil

a pak se pustým krajem bral osaměle dál.

"Tu věc uchovám v srdci" tak v duchu přemítal.

Nedojde daleko ta vláda a ta zem,

Kde v moudrosti je sluha nad králem.

Sa'dí

Růžová zahrada.Výbor z Bústánu a Gulistánu Šejcha Mušarrifuddína ibn Muslihuddína Sa'dího ze Šírázu. Praha, Státní nakladatelství krásné literatury, hudby a umění 1954, s. 25−27.

Alexandr Dobyvatel

Ptali se Alexandra: "Jak to, že jsi dobyl krajů

Východu i Západu, vždyť dřívější králové měli víc

pokladů i vojska a žili déle, a přece se jim nepodařily

takové výboje!" "S přispěním božím – On jest veliký,

odpověděl," − "v žádné říši, již jsem podmanil,

netýral jsem poddané a o dřívějších vladařích jsem se jen
v dobrém zmiňoval!"

Velkými nemohou být nazýváni,
kdož o svých bližních mluví s pomluvami.

Vždyť vše je marnost, všecko pomine,
tvé štěstí, moc a sláva tvá!
Cti jména velkých, kteří šli před tebou,
tvé dobré jméno věčnost přetrvá.

Sa'dí

Růžová zahrada.Výbor z Bústánu a Gulistánu Šejcha Mušarrifuddína ibn Muslihuddína Sa'dího ze Šírázu. Praha, Státní nakladatelství krásné literatury, hudby a umění 1954, s. 28.

** ***************** ***************** ***************** ***************

Abú Abdalláh Mušarrifuddín ibn MuslihuddínSa'dí (1210−1291/1292)patří k nejvýznamnějším perským básníkům a prozaikům.

Je uznáván jako mistr lyriky a didaktické poezie.

Narodil se v hlavním městě jihoperské provincie Fárs, Šírázu.

Jeho otec byl ve službách šírázského místodržícího Sa'da ibn Zangího, po němž byl básník pojmenován.

Vysoké vzdělání získal nejprve v Šírázu a poté na proslulé islámské škole (madrase) al-Nizámija v Bagdádu, kde se věnoval kromě studia islámských vědních disciplín i studiu filozofie a arabštiny.

Poté více než třicet let cestoval po středověkém islámském světě, zejména po Iráku, Sýrii, Palestině, Malé Asii, Arabském poloostrově či Egyptě.

Teprve kolem roku 1257 se vrátil do rodného Šírázu, kde žil jako súfí (mystik), a v letech 1257 a 1258 napsal svá klíčová díla.

Jeho nejslavnějším dílem je sbírka Gulistán (Růžový sad či Růžová zahrada), která tvoří soubor kratších, často anekdotických, poučných příběhů prodchnutých moudrostí, zbožností, láskou k lidem a snášenlivostí.

Každý příběh končí veršovanou pointou s poučením či filozofickou úvahou.

Významné místo v jeho tvorbězaujímá také Bústán (Ovocný sad).

Sbírka obsahuje příběhy ze života slavných postav perské a islámské historie.

Sa'dího poezie byla a je překládána do mnoha světových jazyků.

L.K.