Pláč léta

Pláč léta

Slunce se k obzoru sklání,

 vzduch horkem se chvěje,

déšť šeptá kapkami nad ztichlou plání,

tak jako změna, co se neděje...

Zlatavé paprsky, vy slzy skryté,

padáte do řeky, jež věky plyne.

Louky se vlní, barvami syté,

obloha mraky jak těsto kyne.

Vzduch a tělo pomalu chladne,

 kráčíme spolu, stojíme sami,

 poznání náhlé jak kometa padne,

už víme, že léto loučí se s námi...

Q.S.