Plán na vyvolání celosvětového hladomoru. Ideologie sociální spravedlnosti je trojským koněm globalistických plánů na absolutní totalitní nadvládu.
Uniklý dokument USAID nastiňuje plán na vyvolání globálního hladomoru před rokem 2030 s cílem vylidnit svět a centralizovat kontrolu nad obyvatelstvem.
Podle Kissingerovy zprávy z roku 1974 musí být snížení počtu lidské populace pro globalisty nejvyšší prioritou, pokud chtějí uskutečnit svůj sen o "Novém světovém řádu."
Granitegrok.com uvádí:
"Přestože vláda Spojených států vydala od roku 1974 stovky politických dokumentů zabývajících se různými aspekty Americké národní bezpečnosti, NSSM-200 je stále základním dokumentem Americké vlády v oblasti kontroly populace. Proto i nadále představuje oficiální politiku Spojených států v oblasti vládní kontroly populace a byl (stále) zveřejněn na internetových stránkách USAID (až donedávna).
Tématem NSSM-200 jsou "Důsledky celosvětového populačního růstu pro bezpečnost a zájmy USA v zámoří." Tento dokument, který byl zveřejněn krátce po první velké mezinárodní populační konferenci v Bukurešti, byl výsledkem spolupráce Ústřední zpravodajské služby (CIA), Agentury Spojených států pro mezinárodní rozvoj (USAID) a ministerstev zahraničí, obrany a zemědělství."
Tato tranzice se změnila z environmentálního na globalistické socialistické hnutí, což se projevilo ve velkolepých přerozdělovacích plánech Green New Deal a v nedávných prohlášeních WHO, WEF a Světové banky (a naštěstí již neexistující Bidenovy administrativy), že je třeba uplatnit přístup "celé vlády" na všech úrovních lidské společnosti – zejména v zemědělství -, "aby se zabránilo jisté zkáze".
Toto globální posílení JE jistou zkázou a nijak nezabrání ekologickým hrozbám, které jsou využívány jako ospravedlnění absolutní kontroly.
Pozdější permutace tohoto plánu dozrály do skrytějších zastíracích manévrů, ale výsledek je viditelný stejný – elitáři a mocné korporace provedou konečný převrat s cílem zlikvidovat individuální lidskou volbu, národní státy a jejich kulturu a cokoli, co připomíná demokratická práva nebo procesy.
Tuto nebo podobnou lest používají všechny totalitní režimy bez ohledu na své ideologické kořeny.
Ideologie sociální spravedlnosti je zneužívána k nárokům na dodávky potravin, které nijak nepřispívají ke zdraví zemědělství.
Ideologie sociální spravedlnosti je nakonec trojským koněm globalistických plánů na absolutní totalitní nadvládu.
Odpovědí na znečištění zemědělství je distributismus, nikoli "konečné globalistické řešení."
WEF a další mezinárodní organizace propagující tyto velkolepé plány jsou "partnery" stejných průmyslových potravinářských a chemických korporací, které v honbě za zisky a podílem na trhu zničily půdu a vodu.
Jakmile se však rozčilení zemědělci a milovníci potravin začnou bouřit proti svým rádoby pánům nebo lidé, kteří chtějí vlastní auta či zahrádky na dvorku, tvrdošíjně setrvávají na tom, co WEF označuje za "zastaralé myšlení", globalisté a jejich levicoví ekologičtí lokajové poslušně označí takový odpor za nebezpečné "pravicové" síly a použijí strach a očerňování, aby zdiskreditovali ty, kteří bojují za zachování svých zdrojů obživy a zásob potravin.
Tato politická démonizace zemědělců se naplno projevuje v Evropě, kde snaha o zavírání farem a likvidaci krav přinesla výrazné politické změny.
Jeden deník prohlásil, že voliči, kteří ztratili volební právo, se hrnou k "extremistickým stranám" nikoli jako reakce na extremistickou neoliberální politiku, která jim zničila život, ale jako "politizující debata":
"Na základě rozšířeného pocitu ekonomické nejistoty si pravicové i centristické strany osvojily tento narativ a vyvolaly zpolitizovanou debatu, v níž se pro-zelená a pro-konkurenční politika staví do protikladných rámců."
Agentura Associated Press přinesla provokativní titulek:
"Frustrovaní zemědělci se bouří proti pravidlům EU. Krajní pravice rozdmýchává oheň":
"Zemědělství v Evropě není jen o potravinách, ale také o identitě. Ve Francii se krajní pravice opírá o lásku k "terroir", mýtickému spojení půdy, polohy, kultury a klimatu.
Krajní pravice využívá zemědělství jako prostředek k útokům na mainstreamové strany. V Itálii se krajní pravice vysmívá snahám EU o podporu nízkoemisní stravy a využívá obav zemědělců, že laboratorně pěstované bílkoviny a hmyz by jednoho dne mohly nahradit maso.
Takové výzvy padají na úrodnou půdu. Podle předpovědí Evropské rady pro zahraniční vztahy by se radikálně pravicová skupina Identita a demokracie mohla stát celkově třetí největší v příštím Evropském parlamentu, hned za křesťanskými demokraty a socialisty, ale předstihnout liberály a zelené. Protesty zemědělců poskytují důležitou páku."
Dva póly jsou stále jasnější: totalitní nadvláda v čele s korporátními ziskuchtivci, kteří agitují levicové skupiny a vyvolávají strach ze změny klimatu, versus populistická vzpoura, kdy se lidé, na něž dopadá hluboká nespravedlnost a škody způsobené touto strašlivou dystopií, postaví na odpor.
Ti první jsou totalitní hrdlořezové, kteří se vydávají za záchranáře, ať už je jejich politická ideologie jakákoli; ti druzí jsou obyčejní lidé, kteří se snaží přežít a vyjít s penězi, a jsou okamžitě očerňováni jako "krajně pravicoví extremisté."
Všechny tyto globalistické snahy narážejí na zakořeněné kulturní Americké přesvědčení o osobních svobodách a demokratickém zastoupení:
Pro tvůrce Americké ústavy byl majetek stejně posvátný jako život a svoboda.
Nezadatelné právo vlastnit – a kontrolovat užívání – soukromého majetku je pravděpodobně nejdůležitějším principem, který je zodpovědný za růst a prosperitu Ameriky.
Je to právo, které je systematicky oslabováno.
Soukromé vlastnictví půdy není slučitelné se socialismem, komunismem ani s globální správou, jak ji popisuje OSN.
Stalin, Hitler, Castro a Mao – ti všichni podnikli kroky k násilnému znárodnění půdy jako prvnímu nezbytnému kroku k ovládání svých občanů.
OSN se bez použití vojenské síly pokouší dosáhnout stejného výsledku.