Plazmový vesmír, Planckova konstanta a historie lidstva.

19.06.2024

Nedávno zde byl publikován článek o výbuchu sopky St. Helens, který doslova odepsal konveční geologii stojící na předpokladech, že geologické vrstvy a útvary vznikají pomalu, postupně a dlouho, během milionů a miliard let. Byl zmíněn ing. Novosad a jeho velmi zajímavý rozhovor na youtube. Dovolím si k tomu přidat vlastní závěry, ale dopředu musím upozornit, že zpochybní váš pohled na svět.

Tak jdeme na to:

Geologické vrstvy vznikly najednou (během asi 1000 let), nikoliv během milionů a miliard let.

Vznikly najednou, protože Země je mladší než 8 tisíc let.

Země je mladší než 8 tisíc let proto, protože sluneční soustava je mladší než 8 tisíc let.

A ta je mladší než 8 tisíc let, protože vesmír je mladší než 8 tisíc let.

Na začátku 20. století přišli fyzici na to, že rovnice nefungují bez přidání konstanty, která dostala název planckova.

Fyzici netušili, co znamená, ale přidali ji.

Později se přišlo na její fyzikální smysl: tato konstanta vyjadřuje intenzitu ZPE (zero point energy) ve vákuu.

ZPE je něco jako energetický "šum" – pokud vezmete dokonalé vákuum, ochladíte na absolutní nulu a začnete ho měřit, zjistíte že se tam stále "mydlí" nějaká energie a i dokonalé vákuum ochlazené na absolutní nulu vyzařuje energii, i když by nemělo.

Tato energie získala název ZPE – zero point energy – a je způsobena vznikáním a zanikáním částic, které se označují jako virtuální, ale ony skutečně existují.

Jen existují mimořádně krátkou dobu, než zase zaniknou.

V jednom krychlovém centimetru vákua za jednu sekundu vznikne a zanikne miliardy miliard miliard těchto částic.

Intenzita tohoto ZPE jde měřit a spočívá v ní fyzikální smysl planckovy konstanty.

Planckova konstanta tak vyjadřuje základní atribut samotného prostoru – jak moc těchto "virtuálních" částic vzniká a zase zaniká za jednotku času, neboli jak velký tento "energetický šum" na pozadí všeho je.

Zjistilo se, že tímto faktorem jde vysvětlit snižující se rychlost světla v čase (což byl k polovině 20. století experimentálně naměřený údaj, o němž probíhala živá diskuse), kdy ZPE klade překážky světlu při jeho průchodem jednotkou prostoru, díky interakci světla s páry virtuálních částic, kde platí jednoduchá zákonitost: čím vyšší ZPE, tím nižší rychlost světla ve vákuu.

Stejný faktor – ZPE – ovlivňuje nejen rychlost světla ale i další atomové procesy a konstanty, které ve skutečnosti konstantami v čase nejsou.

Změny hodnot některých fyzikálních konstant v čase byly také experimentálně naměřeny, ale věda tuto možnost odmítla.

V tom spočívá hlavní omyl současné fyziky, který způsobuje asi tak 10 tisíc dalších omylů a mylných interpretací, díky kterým fyzika tvrdí, že "je dokázáno, že vesmír je starý 10-20 miliard let".

Při vzniku vesmíru byl tento "ZPE šum" nulový a postupně rostl kvůli rozpínání vesmíru, číselně to vychází asi tak, že na začátku vesmíru byla rychlost světla ve vákuu asi 3-miliardkrát vyšší než dnes, stejně tak atomové a EM procesy, a poločas rozpadu byl zase stejným faktorem nižší než dnes.

Takže například poločas rozpadu uranu-238 byl několik málo let, nikoliv dnešních skoro 5 miliard let.

S tímto samozřejmě letí do koše veškeré datování hornin poločasem rozpadu, kdy se ukazuje, že hornina, o níž se tvrdí že je stará stovky milionů nebo miliardy let, je ve skutečnosti stará několik tisíc let.

Stejně tak je to s rychlostí světla a vzdálenými objekty ve vesmíru.

Jediná korektní věc, která by šla prohlásit, je následující: při dnešní rychlosti světla by světlu trvalo miliardy let, než by sem doletělo ze vzdálených objektů vesmíru, které jsou miliardy světelných let daleko.

Když ale započteme faktor měnícího se ZPE, vyjde, že i světlo z nejvzdálenějších oblastí vesmíru doletí k zemi za několik tisíc let.

Každý má vybudovaný nějaký pohled na svět, a všechny nové fakta interpretuje v souladu s tímto svým pohledem na svět.

Problém je, pokud je tento jako celek v něčem mylný (víra v miliardy let starý vesmír), protože pak dochází k tomu, že když člověk dojde ke správnému a logickému závěru, tak mu nedává žádný smysl, protože mu nijak nezapadá do jeho existující mozaiky.

Například, mezi geologickými vrstvami není patrná žádná eroze, žádné stopy plynutí času.

I při letmém pohledu je jasně patrné že vznikly najednou, nebo v několika etapách, kdy všechny vrstvy v rámci jedné etapy vznikly najednou.

Ale člověk to není schopen přijmout a zařadit do své mozaiky světonázoru, protože věda tvrdí, že tyto vrstvy reprezentují X milionů let plynutí času a člověk má za fakt, že vesmír je starý miliardy let, že sluneční soustava je stará miliardy let, že Země je stará miliardy let.

Takže dojde k zapomenutí, zametení pod koberec nebo zařazení do kategorie "záhady, kuriozity".

To je důvod, proč se tisíce nebo miliony geologů po celém světě denně dívají na důkazy o tom, že geologické vrstvy vznikly najednou, ale ignorují slona v místnosti a jsou připraveni kolektivně zaútočit na kohokoliv, kdo by poznamenal zjevné.

Kdy se to změní?

Nejspíš až současní geologové vymřou, i když existují čestné výjimky.

Podobná situace je v mnoha dalších oblastech vědy, kdy je ignorováno zjevné, protože by to znamenalo zpochybnit zavedený konsenzus; speciálně v biologii.

Když tedy chápeme význam světonázorové mozaiky pro interpretaci faktů, nabídnu vám mozaiku, ve které není třeba dle mého nic zametat pod koberec nebo ignorovat.

Ale podotknu dopředu: tato mozaika zaútočí na tu vaši, na váš pohled na svět, takže čtěte dál na vlastní nebezpečí.

Ale, můžete se nad tím zamyslet a zkusit se rozhodnout, co vám dává větší smysl, třeba vám něco z toho bude dávat větší smysl než oficiální verze.

Dále budu spíše jen konstatovat, protože rozebírat vše detailně a argumentovat by bylo na stovky stran textu; zdroje budou uvedeny na konci.

Tak tedy, alternativní mozaika k současné mainstream verzi.

Připraveni?

Vesmír je ve skutečnosti starý méně než 8 tisíc let;
Hlavní slovo v kosmogenezi mají elektrické a plazmové procesy, nikoliv gravitace;
Existuje obor zvaný plazmová fyzika, na němž je postavena teorie elektrického vesmíru, kdy lze například v laboratoři vymodelovat formaci všech typů galaxií na základě interakce plazmových vláken. O tomto je napsáno mnoho a elektrický vesmír je v zásadě správná teorie, s jedním dovětkem: tato teorie nebere v úvahu měnící se ZPE, což ovlivňuje rychlost světla, atomových a EM procesů. Jako důsledek, proponenti elektrického vesmíru spočítali, že formace galaxie plazmovými procesy trvá asi 40 milionů let, oproti miliardám let nutným pro formaci galaxie na základě gravitačních procesů, zatímco, pokud započteme faktor ZPE, vyjde že formace galaxií na začátku vesmíru trvala asi 80-100 hodin. Podobně je to s časy formace slunce, planet a měsíců: vznikly plazmovými procesy během velmi krátké doby, v řádu hodin a dní, a planety vznikly jako hotové studené objekty, nikoliv horké koule magmatu. Všechny procesy v plazmě, které toto umožňují, jsou známy, popsané a zreplikované v laboratořích, v odpovídajícím laboratorním měřítku.
Pokud budeme mluvit o sluneční soustavě a Zemi, plazmovými procesy na začátku vesmíru vznikla napřed Země a teprve později Slunce. Země vznikla cca 24-48 hodin po začátku vesmíru, k zažehnutí slunce došlo cca 4 dny po začátku vesmíru. K formaci jádra galaxie došlo také relativně brzy, cca 1 den po vzniku vesmíru.
V důsledku radioaktivního rozpadu (který probíhal tehdy asi 3-miliardkrát rychleji než dnes) se velmi rychle po formaci planety Země roztavilo zemské jádro a rozběhlo se "dynamo" zemského jádra, poskytující magnetické pole planety. Voda v plášti byla vytlačována na povrch, objevily se oceány a souše. Nu a zbytek, asi tak jak je popsáno v Genesis 1, Genesis 1 popisuje adekvátně fyzikální procesy formace vesmíru a Země, v časově správných údajích a posloupnosti. Podrobnosti o těchto souvislostech jsou v odkazech na konci.
Evoluční teorie je nesmysl, nic nevzniklo nějak "samo od sebe" a náhodně. Odpověď na existenci života a biosféry je dle mého jednoduchá: Bůh stvořil. Stvořil několik tisíc druhů na začátku vesmíru, od té doby probíhá jen specializace a adaptace v rámci existujících stvořených druhů, ale tyto druhy nemají žádného společného předka. To je samostatné téma, tady jen napíšu, že život je založen na informaci – na gigabajtech a terabajtech kódu, uloženém v DNA, a tento kód se musel objevit zároveň s "počítačem", který ho uměl interpretovat (živá buňka). Přičemž jedno bez druhého nedává žádný smysl, je k ničemu a nemůže existovat. Buňka nemůže existovat bez gigabajtů dat v DNA a DNA je k ničemu bez buňky, podobně jako počítač bez software je vám k ničemu, a software bez počítače je vám také k ničemu.
Plazmová kosmogeneze bez výjimky přirozeně řeší všechny "záhady" a nezodpovězené otázky současné gravitační astrofyziky, nic není třeba ignorovat nebo zametat pod koberec.
Podobná situace je s geologickými vrstvami – jakmile pochopíme, že vznikly najednou během několika vln katastrof, všechny "záhady" spojené s geologickými vrstvami mizí.
Geologické vrstvy vznikly v několika vlnách během série katastrof a kataklyzmat které následovaly během asi 1000 let po Potopě, která proběhla před 5250 lety, +- 100 let. Tyto katastrofy byly vyvolány údery asteroidů a mimo jiné způsobily rozdělení kontinentů a jejich přesun na současné pozice, kolem roku 2700 před naším letopočtem. Následovala doba ledová, která trvala přibližně 500 let, od roku 2700 do roku 2200 před naším letopočtem.
Tedy nejen geologické vrstvy vznikly najednou (během cca 1000 let), i doba ledová byla jednorázová událost trvající asi 500 let. Vrstvy v ledovcích nejsou anuální, ale vznikají po stovkách za rok, jsou způsobeny výkyvy teplot.
Zkameněliny vznikají jen během katastrof a vznikají rychle. Dinousauři žili vždy zároveň s člověkem, žili přibližně od roku 3000 do roku 2700 před naším letopočtem, kdy většina zahynula v planetární katastrofě způsobené dopadem asteroidu, který posunul osu rotace na cca 27 stupňů náklonu a způsobil rozdělení kontinentů. Osa rotace se změnila v další katastrofě kolem roku 2350-2200 před naším letopočtem, způsobené dalším dopadem asteroidu, kdy se náklon zemské osy dostal na současných 23,5 stupně, což postupně ukončilo dobu ledovou. Začátkem druhého tisíciletí před naším letopočtem tedy máme +- současný klimat a současnou polohu kontinentů, začíná historie lidstva jak ji známe.
Rekapitulace základní časové osy:
od vzniku vesmíru do roku 3250 před naším letopočtem: první, předpotopní civilizace, kterou přežil jen Noe s rodinou.
cca 3250 před naším letopočtem: celosvětová Potopa způsobená dopadem roje asteroidů.
cca 3000 před naším letopočtem: další katastrofa, zničení babylonské věže a zmatení jazyků;
cca 2750 před naším letopočtem: další katastrofa, posun osy rotace Země a rozdělení kontinentů;
cca 2300 před naším letopočtem: poslední velká katastrofa, posun osy rotace Země na dnešní stav.
Všichni lidé jsou potomky Noe a jeho synů, potažmo Adama. Ale to je další samostatné téma.

V tomto místě trochu přibrzdím, více podrobností a souvislostí v případě zájmu nebo na vyžádání přes email.

Rád zodpovím jakékoliv otázky, klidně mě konfrontujte, proč je výše uvedené "nesmysl" a proč to tak "nemůže být", rád podiskutuji.

Relativně nedávno došlo ve vědeckém světě málem ke skandálu, doktorka Mary Schweizer objevila nezkamenělé dinousaří kosti a rohy, byla tam dokonce elastická tkáň a zachovalé buňky.

Samozřejmě tomu odmítala věřit, tak to vše zkontrolovala jednou, dvakrát, pětkrát… a publikovala v peer-reviewed publikacích.

Byla samozřejmě brutálně napadena a tak dále, ale časem se našli další odvážní a publikovali podobné výsledky další vědci a dnes už vědecký svět oznává, že existují nezkamenělé dinousaří kosti.

Proč nacházíme nezkamenělé dinousaří kosti, které působí čerstvě?

Proto, že dinosauři žili relativně nedávno a zároveň s člověkem, před pár tisíci lety, a možná žije pár jedinců v odlehlých místech dodnes.

Proč existuje spousta vyobrazení živých dinosaurů na jeskynních malbách, na kamenech z ICA, na římských mečích, na antické keramice?

Protože dinosauři žili zároveň s člověkem.

Proč spousta původních kultur odvozuje původ svých královských linií od Noe a jeho synů?

Protože jsou potomky Noe a jeho synů a tato znalost byla v kulturách přítomna po tisíce let.

Proč mezi geologickými vrstvami nejsou patrné známky eroze a plynutí času?

Protože vrstvy vznikaly najednou.

Proč nacházíme tisíce a tisíce zkamenělých stromů, které vertikálně protínají mnoho geologických vrstev (odborný název – polystrate fossils)?

Protože geologické vrstvy vznikaly najednou.

Proč nacházíme ve vrstvách uhlí kulturní artefakty, sošky a podobně?

Protože vrstvy uhlí vznikly nedávno, před pár tisíci lety.

Proč nacházíme obrovské kaňony ala Grand canyon, v nichž teče malá říčka, která je nikdy nemohla vyhloubit?

Protože tyto kaňony nevytvořila ona říčka, ale obrovské masy vody nebo bahna během katastrof, jak ukázal výbuch sopky St. Helens.

Říčka tam začala téct až poté co byl kaňon vytvořen.

Proč není na stěnách Grand canyonu patrná eroze způsobující zaoblení ostrých hran, která by odpovídala milionům let?

Protože Grand canyon je starý pár tisíc let.

Proč nacházíme zkamenělé kosti dinosaurů na hromadách čítajících desítky tisíc jedinců, s přelámanými kostmi, v nepřirozených zkroucených pózách?

Protože zemřeli v katastrofě, která je zároveň pohřbila pod desítkami metrů bahna a sedimentů.

Proč mezi většinou geologických vrstev vidíme dokonale rovné hranice, vrstvy jsou doslova vyrovnány jako desky, pokud nebereme v úvahu dodatečnou deformaci celých bloků vrstev?

Protože byly sedimentovány najednou masami vod během katastrof – proudící voda sedimentuje vrstvy do dokonale rovných struktur, viz výbuch sopky St. Helens.

Takto mohou vzniknout desítky až stovky metrů vrstev během hodin, které se pak časem promění v kámen.

Proč se po studiu nejstarších známých hornin ukázalo, že nikdy neprošly fází horkého magmatu?

Protože Země nebyla nikdy horkou koulí magmatu, ale vznikla během krátké doby krystalizací z plazmového svazku jako studený objekt, a teprve poté došlo k roztavení jádra a ohřevu zevnitř, v důsledku radioaktivního rozpadu.

Proč mají planety směrem od slunce stále menší kovové jádro a zásadně jiné složení, nemluvě o plynných obrech?

Proč jsou všechny planety tak zásadně odlišné?

Protože v plazmovém svazku jsou prvky přirozeně uspořádány podle atomové váhy, a při "krystalizaci" z plazmy každý objekt získal takové složení a takový poměr prvků, jaký byl v daném místě plazmového svazku (plazmové proudy mají vždy doprovodné menší proudy, a ty zase svoje menší doprovodné proudy – z hlavního vzniklo slunce, z doprovodných planety, z jejich doprovodných měsíce planet atd – podrobnosti viz materiály v odkazech)

A tak dále a tak podobně, myslím že jste pochopili – podobně by šlo poukazovat na fakta, ukazující na nízké stáří země a vesmíru, doslova donekonečna, jsou jich stovky a tisíce.

Ještě se podrobněji zastavím u faktoru ZPE a jeho změny v čase, způsobené rozpínáním vesmíru.

Těsně po vzniku vesmíru před cca 7500 lety byla planckova konstanta limitně blízká nule a "ZPE šum" téměř nebyl.

To se začalo rychle měnit vlivem rozpínání vesmíru, a změna síly ZPE byla nelineární – zpočátku rostla velmi rychle, dnes už je to skoro konstanta, dostali jsme se do té části nelineární křivky, která je skoro vodorovnou přímkou.

Číselně vyjádřeno se to má +- následovně (přesná čísla najdete v odkazech):

pár minut nebo hodin po vzniku vesmíru byla síla ZPE asi 3,13 miliardkrát nižší než dnes, způsobujíc že:

rychlost světla byla 3,13 miliardkrát vyšší než dnes
atomové procesy byly 3,13 miliardkrát rychlejší než dnes
poločas rozpadu byl 3,13 miliardkrát nižší než dnes.

ale už například před třemi tisíci lety byla rychlost světla nepříliš odlišná od dnešní, možná několikrát vyšší, a před třemi stoletími byla rychlost světla asi jen o pár % vyšší než dnes, a změna rychlosti světla od začátku 20. století po dnešek už jsou jen zlomky procenta.

Plus jde o to, že pokud měříte rychlost světla za pomoci atomových hodin, bude vám vždy vycházet stejná hodnota, protože jak rychlost světla, tak rychlost kmitání atomů v atomových hodinách se mění.

Matematicky fyzikálně vyjádřeno, konstantou není rychlost světla ani planckova konstanta, konstantou je součin rychlosti světla a planckovy konstanty.

Určování stáří geologických vrstev za pomoci radiometrie, založené tak či onak na měření produktů rozpadu atomů, je určitým způsobem vypovídající, ale udává jen relativní stáří jedné vrstvy vůči druhé, není vypovídající ve smyslu skutečného stáří.

Kdo si trochu pamatuje geologii, ví že se přišlo na to, že geologické vrstvy jsou rozděleny do několika skupin: starohory, prvohory, druhohory, třetihory; s tím že každá tato epocha je ukončena katastrofou.

Je třeba provést jen korekci na to kdy to bylo, jak dlouho tyto epochy trvaly a mít na vědomí, že každý tento blok byl zformován +- najednou a ukončila ho planetární katastrofa.

Plus byly menší katastrofy v mezidobí.

Máme tedy 4 hlavní makroepochy – starohory, prvohory, druhohory, třetihory; a tři katastrofy, které je od sebe oddělují. Vypíchnu dvě hlavní katastrofy – takzvané obrovské vymírání před "250 miliony let", oddělující prvohory od druhohor, a takzvané velké vymírání před "65 miliony let", oddělující druhohory od třetihor.

Korektní by bylo napsat "před 250 miliony atomických let" / "65 miliony atomických let", protože se jedná jen o relativní údaje, nikoliv skutečné stáří – když totiž aplikujeme faktor změny ZPE, ovlivňující poločas rozpadu, a spočítáme jak to vychází, pak "velké vymírání před 250 miliony atomických let" přesně pasuje na katastrofu kolem roku 3000 před naším letopočtem, kdy byla mj. zničena babylonská věž, a "velké vymírání před 65 miliony atomických let" přesně pasuje na katastrofu kolem roku 2750 před naším letopočtem, kdy zahynula většina dinosaurů a došlo k rozdělení kontinentů na současný stav.

Máme exaktní důkazy o tom, že náklon zemské osy byl relativně nedávno vyšší než 23,5 stupně, a že se nějakou dobu vracel do normálu, což se kryje s ústupem doby ledové?

Máme.

Australský astronom Dodwell zkoumal nejstarší známá měření náklonu zemské osy (měřili to už ve starověku), dal to dohromady s údaji získanými z orientace nejstarších chrámových staveb starověku (tehdy orientovali chrámové stavby na astronomické jevy, a dá se z toho odvodit tehdejší náklon planety), a zjistil, že náklon zemské osy před více než 4 tisíci lety, u prvních známých měření nebo odvození od nejstarších staveb, byl výrazně vyšší než dnes – více než 25-26 stupňů, a postupně se posouval k hodnotě 23,5, což je konzistentní s dobou ledovou ve třetím tisíciletí před naším letopočtem.

Jde o to, že doba ledová vznikne jen tehdy, pokud za normálního stavu dojde ke změně náklonu zemské osy a k ochlazení zároveň s přítomností vlhkosti v atmosféře.

Jen tehdy dojde ke vzniku ledovců pokrývajících velké části planety.

Na studené planetě není v atmosféře potřebná vlhkost ke vzniku ledovců.

A pokud Dodwell zjistil, že ke konci 3. tisíciletí před naším letopočtem už docházelo k návratu náklonu zemské osy na současnou úroveň, a dáme si to dohromady se znalostí o tom, že k jedné katastrofě která "ukončila" dinosaury došlo kolem roku 2750 před letopočtem, a k další katastrofě kolem roku 2300 před letopočtem (zdokumentovaný náhlý katastrofický zánik mnoha civilizací a kultur po celém světě), začíná se nám rýsovat konzistentní mozaika, kdy jeden úder asteroidu dobu ledovou vyvolá a druhý opět ukončí, posunem náklonu zemské osy.

Jedna z neřešených otázek konvenční gravitační astrofyziky spočívá také v neschopnosti vysvětlit vznik chemických prvků.

Ví se, že těsně po vzniku vesmíru bylo vše ve formě beztvaré plazmy, poletující protony, neutrony a elektrony.

Z této plazmy musely nějak vzniknout chemické prvky které tvoří planety, hvězdy, zkrátka veškerou hmotu.

Původně, když fyzika pochopila, že vesmír není statický, ale rozpíná se, a že vznikl "velkým třeskem" (což původně věda odmítala, protože to příliš připomínalo Genesis), první teze byla, že na začátku byly přítomny nejen jádra vodíku – volné poletující protony – ale také jádra uhlíku.

V takovém "setupu" by došlo atomovými procesy k syntéze všech potřebných prvků během pár hodin, díky vysokým tlakům a teplotám panující v prvotní plazmě těsně po vzniku vesmíru.

Problém vyřešen.

Pak ale počítali dále a zjistili, že s uhlíkem to nefunguje, že by se syntéza brzy zastavila a prvky by nevznikly, a tato teorie byla opuštěna a přešlo se k teorii syntézy prvků v jádrech hvězd, které pak vybuchují jako supernovy a tímto se potřebné prvky dostanou do okolního prostoru, kde z nich pak můžou vznikat planety, komety atd.

Tato teorie byla rozpracována a došlo se k tomu, že aby to fungovalo, tak by musel tento proces proběhnout několikrát, tj. syntéza v jádru hvězdy, fáze supernovy, vznik nové hvězdy, další syntéza, další výbuch supernovy atd., a bylo by na to třeba mnoho miliard let.

Nedávno se ale přišlo spektrální analýzou světla z nejstarších známých objektů ve vesmíru na to, že i tyto nejstarší objekty, které se zformovaly po vzniku vesmíru jako první, už obsahují takové chemické prvky, které by podle této teorie vůbec obsahovat ještě neměly.

Co to znamená? Že teorie syntézy chemických prvků v jádrech hvězd není funkční.

Ale samozřejmě se nic nestalo, věda stále stojí na tom, že prvky vznikly syntézou v jádrech hvězd.

Jeden profesor chemie ale znovu prozkoumal tu původní teorii, se kterou fyzikové přišli jako první po objevu velkého třesku, a zjistil, že pokud by na začátku vesmíru, v prvotní plazmě, byly přítomny dva prvky – vodík a kyslík, lépe řečeno jádra vodíku a jádra kyslíku, tak by to fungovalo a došlo by k syntéze všech potřebných chemických prvků během několika hodin po vzniku vesmíru, za pomocí procesů, které známe a dají se replikovat v laboratoři.

Záhada vyřešena.

To bylo ještě před jedním zásadním astronomickým objevem, který se odehrál v roce 2018, kdy vědci s překvapením našli obrovské množství kyslíku ve formě plazmy v mezihvězdném prostoru… a tento kyslík byl objeven ve množství, odpovídající ½ už známého množství vodíku v mezihvězdném prostoru.

Mezihvězdný prostor je tedy naplněn jádry vodíku a kyslíku v poměru 2:1, což odpovídá poměru těchto prvků ve vodě.

Přičemž, tento mezihvězdný vodík a kyslík tvoří naprostou většinu hmoty ve vesmíru.

A tak dlouho nebyl kyslík objeven nikoliv proto, že by bylo složité ho objevit, ale proto, že ho tam nikdo v takové konfiguraci, pouze s jedním elektronem na orbitě, nečekal, a tudíž ani nehledal. Jedná se o pozůstatek po prvotní plazmě kyslík-vodík na začátku vesmíru, o tu část, ze které nevznikly složitější prvky.

To zároveň potvrzuje elektrický-plazmový vesmír, podobně třeba jako fakt, že se nedávno zjistilo (a astrofyzici opět jen krčí rameny), že galaxie nejsou ve vesmíru rozmístěny náhodně, ale jako korálky na šňůře, přičemž i jejich orientace není náhodná, ale má svoje pravidla.

Samozřejmě, pomocí gravitace nemáte nejmenší šanci vysvětlit, jak by gravitace způsobila nenáhodnou orientaci galaxií na vzdálenosti miliard světelných let.

Ale v elektrickém/plazmovém vesmíru je to očekávaný stav: vesmír naplňuje pavučina plazmových vláken o rozměrech miliard světelných let, a těmito vlákny proudí miliardy ampér proudu mezihvězdným prostorem, a astronomické objekty vznikají na těchto vláknech, kolem těchto vláken a interakcí těchto vláken, takže je přirozené, že jsou orientovány určitým způsobem, podobně jako elektrické pole automaticky natočí magnet do určité polohy.

Slunce není v první řadě "nukleární reaktor", ale plazmoid (plazma ve stavu výboje), ležící na plazmovém svazku ze kterého vznikla sluneční soustava a planety, který je napájen proudem z tohoto plazmového svazku.

Proto například je vnitřek slunce chladnější než jeho povrch, a sluneční vítr (proud nabitých částic) zrychluje s tím, jak se vzdaluje od slunce – nachází se v elektrickém poli, které na něj působí.

Zdroj

Q.S.

Autor článku uvažuje správně, jeho úvahy se ubírají správným směrem. Jen bych si dovolil nesouhlasit s tím časováním.

Ta doba byla nepochybně delší než je nějakých 2700 př.n.l.... Tedy alespoň v případě poslední katastrofy globálních rozměrů.

To je období cca 12 500 let př.n.l.

Totéž o dalších časech zmiňovaných v článku.

S tím se opravdu neztotožňuji.

Jinak skvělý směr k uvažování pro zvídavé duchy.