Pod žhnoucím sluncem

Pod žhnoucím sluncem kvetoucí pole,

klasy se vlní v útěku dní,

vůně se linou ve žhavém kole,

volání země vším tepem zní.

Horký vítr příběhy šeptá,

o létu, jež nás objímá žárem.

Slunce bronz do kůže leptá,

srdce se chvějí přetěžkým darem.

Až večer k zemi stín skloní,

spočineš dítě ve zlatém domě.

Než chlad tě obejme, tak jako v loni,

vzpomínku uchovej... pro tebe... pro mě...

Q.S.