Pokora uprostřed posedlosti "krásou"

V dnešní společnosti zakořenila znepokojivá fixace - neúnavná snaha o fyzickou dokonalost za každou cenu. Jsme svědky toho, jak jednotlivci investují značné finanční i časové prostředky do snah o úpravu svého těla a rysů. Touha přizpůsobit se neustále se měnícím společenským standardům krásy nezná mezí. Od bělení pleti až po kosmetické operace. Ale nezpochybňujeme samotný předobraz, který stanovil náš Stvořitel?

Vezměme si spoustu příkladů, které se mezi námi vyskytují. 

Lidé podstupují kosmetické zákroky, aby si upravili velikost a tvar rtů, prsou, stehen a nehtů. 

Množí se produkty slibující změnu odstínů pleti nebo vytvarování těla do požadované podoby. 

Dokonce i oblast sportu, kdysi uctívaná pro snahu o zdraví a pohodu, byla ovládnuta snahou o krásu prostřednictvím hubnutí. 

Do této soutěže se překvapivě zapojili i muži, kteří se od náušnic vrhli na kosmetiku a dokonce se uchýlili k estetickým operacím.

Uprostřed tohoto šílenství se stále hlasitěji ozývá kritika a posměch vůči těm, kteří se odchylují od idealizovaných společenských standardů. 

Je skličující pozorovat, jak hluboce toto zaujetí vnějším vzhledem proniklo dokonce i do oblasti spirituality.

Přizpůsobování částí těla se navíc znepokojivě normalizovalo. 

Jsme svědky nákupu a prodeje prodlužování vlasů a dokonce i implantátů různých částí těla. 

Ve snaze dosáhnout společenských představ o kráse jsou lidé ochotni podstupovat invazivní zákroky a investovat přemrštěné částky do úpravy svých tělesných rysů.

Texty nám však připomínají, že jsme stvořeni s bázní a podivuhodností. 

Každý z nás je jedinečně stvořen k Božímu obrazu a má přirozenou důstojnost a hodnotu. 

Když podlehneme společenskému tlaku na změnu vzhledu, riskujeme, že tuto Boží pravdu podkopeme. 

Když se snažíme přizpůsobit úzké společenské definici krásy, nechtěně zpochybňujeme Boží moudrost a svrchovanost v našich životech.

Musíme odolat tlaku přizpůsobit se vzorům tohoto světa a místo toho přijmout ducha pokory a vděčnosti za existenci, která nám byla svěřena.

Naše pravá krása nespočívá ve vnějším vzhledu, ale v záři srdce proměněného Boží láskou. 

Když pěstujeme vnitřní krásu, tedy vlastnosti, jako je laskavost, soucítění a pokora, plněji odrážíme obraz našeho nebeského Otce.

"Nehleď na jeho vzhled ani na jeho vysokou postavu, neboť já jsem ho zamítl. Nejde o to, jak se dívá člověk. Člověk se dívá očima, Hospodin však hledí srdcem."

Zig Fowler