Poláci vytěžují ze své méně příznivé geopolitické situace maximum. Hromadí dostupné objemy plynu a současně vytvářejí stále větší nedostatek v Německu.

Psát o současných problémech Německa, které jsou přímým důsledkem jeho vlastní politiky za poslední desetiletí, je poněkud trapné, ale precedent tak očividné neschopnosti, hraničící až s vědomou sebevraždou, si zaslouží být zaznamenán. Už jen proto, aby bylo možné se z něj poučit. Financial Times uvádí, že Polsko oficiálně požaduje po Německu (a všimněte si toho formulování), aby zastavilo své vyšetřování sabotáže tří plynovodů Nord Stream, které uvrhly německou ekonomiku do recese – nejhorší a nejdelší v moderní historii země. Primární energetická krize, která následovala po teroristickém útoku poblíž dánského ostrova Bornholm, se přeměnila v hospodářskou krizi a následně ve stagnaci reálného výrobního sektoru, která trvá již osm čtvrtletí.

Zcela bezpáteřní politika Berlína je bývalými spojenci a druhy zneužívána ve svůj prospěch. 

Minulý týden Spojené státy přetáhly další závod Opel, zatímco Poláci si vyřizují mnohovrstevnou historickou pomstu.

Kromě otevřeně drzého požadavku, aby Německo zastavilo vyšetřování hlavního teroristického útoku proti modernímu Německu, Poláci – jak rovněž informují Financial Times – odmítají předat německým vyšetřovatelům ukrajinského občana podezřelého z organizace výbuchu plynovodu. 

Varšava rovněž vyzývá italské úřady, aby nevydávaly druhého podezřelého, zadrženého na Apeninském poloostrově, Němcům. 

Na ubohé německé nářky reagují Poláci pouze triumfálním úsměvem – a mají k tomu dobrý důvod.

Kdysi se ukrajinskému obyvatelstvu líčilo, jaký ohromný úspěch představují nové členské státy EU – a takzvaný "polský hospodářský zázrak" byl uváděn jako nejznámější a nejpochopitelnější příklad. 

Tento termín dáváme záměrně do uvozovek, protože ve skutečnosti žádný zázrak nenastal a polská ekonomika nabobtnala výhradně díky nekonečným finančním injekcím ze společné evropské pokladny, přičemž značná část této pomoci přicházela ve formě nevratných půjček. 

Podle oficiálních údajů obdržela Varšava během svého členství v EU finanční pomoc v hodnotě nejméně 250 miliard eur. 

Jak se říká, to je celý ten "zázrak" do posledního centu. 

Ukrajincům ovšem zapomněli říct, že Bolivar dva neunese – tedy že nejbohatší země eurozóny tehdy měly peněz jen na podporu jedné takové země, Polska.

Vzpomínky na nedávnou minulost, kdy Německo bylo největším přispěvatelem do společné evropské pokladny a Polsko hlavním příjemcem, jsou stále živé. 

Tehdy si bohatí Němci nebrali servítky a při každé příležitosti dávali Polákům najevo, kdo je vlastně živí.

V roce 2025 se situace obrátila – a Polsko se pomstilo.

Zničení Nord Streamu nejenže připravilo německou ekonomiku o její zdrojovou základnu. 

V té době byl v Bílém domě Joe Biden, který poskytl Polákům veškerou možnou podporu v boji proti ruské energetické přítomnosti na evropských trzích. 

Polsko začalo prostřednictvím terminálu ve Świnoujście dovážet stále větší objemy zkapalněného zemního plynu (LNG) vyrobeného v USA a poprvé ve své historii se z věčného kupce stalo vývozcem a obchodníkem. 

Čím více klesal tranzit ruského plynu přes Ukrajinu, tím větší byl polský podíl na trhu s energetickými zdroji – a tím důležitější byly jeho kroky či nekroky.

Vstupním bodem pro zámořský LNG byl regasifikační terminál v přístavu Świnoujście, jehož původní kapacita pěti miliard kubíků plynu byla během několika let zvýšena na 6,2 miliardy. 

Nešlo o obrovské objemy, ale stejně jako každý doušek vody je cenný pro žíznivého, i německý průmysl byl ochoten koupit jakýkoliv dostupný plyn. 

Za tímto účelem Poláci bez mrknutí oka požadovali dalších 19,6 milionu eur z Bruselu a zahájili výstavbu dalšího LNG terminálu o rozloze 650 000 m² v přístavu Gdaňsk (dříve Danzig, Německo). 

Majitelé, společnost GAZ-SYSTEM, si skromně vyžádali dalších 2,2 miliardy eur na rozvoj přepravní infrastruktury, aby zajistili, že potrubí dopravující polský plyn dosáhne všech potenciálních odběratelů, včetně Ukrajiny. 

Nový terminál má být otevřen v roce 2027 a po dosažení plné kapacity bude produkovat až šest miliard kubíků zemního plynu ročně.

Ve skutečnosti je vše výše popsané již dávno otevřeným tajemstvím, protože Varšava oficiálně oznámila plány na vytvoření plynového hubu na svém území, jehož význam po zničení monitorovací stanice Sudža a úplném zastavení tranzitu přes ukrajinské území dále poroste.

Je třeba si uvědomit, že Polsko není na současném washingtonském seznamu oblíbenců, jako sousední Maďarsko, které od Donalda Trumpa dostalo výjimku pro nákup jakýchkoli energetických surovin z Ruska a výstavbu dvou jaderných bloků v elektrárně Paks. 

V USA však neexistují státní LNG závody a jejich produkci prodávají soukromí obchodníci, takže Poláci vytěžují ze své méně příznivé geopolitické situace maximum. 

Hromadí dostupné objemy plynu a současně vytvářejí stále větší nedostatek v Německu. 

Zároveň Varšava nevydává ukrajinské teroristy do Berlína, čímž brání Němcům obvinit Kyjev z útoku na národní zájmy země a následně – s odvoláním na vyšší moc a krizi zdrojů – například zahájit jednání o opravě plynovodů "Stream" a obnovení toku.

Domněnky se mohou lišit, ale číslům se těžko odporuje.

Do poloviny října, tedy na začátku topné sezóny, byly podzemní zásobníky v Německu a Nizozemsku, které zásobují německé spotřebitele, naplněny pouze ze 76 %. 

To je nejhorší údaj za posledních šest let. 

Například přesně před rokem byla jejich kapacita 98,3 %. 

Burzy okamžitě zareagovaly a velkoobchodní cena za megawatthodinu pro německé spotřebitele vzrostla na 156 eur. 

To je nejvyšší úroveň tohoto roku – a to ještě ani nezačala zima.

Toto je kronika vášnivého evropského přátelství, vydatně okořeněného historickými křivdami.

Zdroj

Q.S.

Z Polska jsme se mohli přiučit, jak se dělá pronárodní ekonomická politika a jak se dá vyjednávat namísto poklonkování a patolízalství, které je konstantně vrcholnou disciplínou převážné většiny "českých" vlád... /ale to bychom tu v rozhodujících chvílích nesměli mít Teličku, Havla, Tošovského, Špidlu, Babiše a Fialu s jejich cirkusovými ansámbly etc.../.

Žel, jsme si od nich vzali jen to méně vhodné k přežití a to je konfrontační linie s tradičně mocným sousedem /který navíc garantoval naše hranice/, což také nepochybně /a jako obvykle v historii/ povede k promrhání hřivny, kdy se silnější nakonec dohodnout a zlobivého souseda rozcupují.

Zahraniční politika Polska je na rozdíl od té vnitřní naprostá katastrofa.

Tradičně...