Posledních 15 let se tvoří pouze zákony, které utahují šroub a prakticky nepřinášejí žádný přídatný benefit pro zdejší obyvatelstvo. Poslední vláda v tomto směru překonala veškeré limity.
Pythagoras kdysi řekl, že zlato se zkouší ohněm, žena se zkouší zlatem a muž se zkouší ženou. Při tomto pravdivém bonmotu mě napadlo, čím se asi zkouší Bába?
Jako děti jsme si takové politicky nekorektní vtipy vykládali mezi sebou, pořádali jsme soutěže, kdo řekne ten politicky nejméně korektní nebo ten nejsprostší.
Vykládali jsme je tehdejším soudružkám učitelkám, a ty se u toho upřímně zasmály.
Nikdy se nestalo, že by kvůli tomu někdo udělal dusno.
Desátého listopadu 1982 zemřel náš tehdy nejmilovanější sovětský vůdce soudruh Brežněv.
Vzpomínám si, jak jsme ve škole stáli den následující kvůli němu dvě minuty ticha, když jeden spolužák pronesl: "Už se těším, až chcípne Husák, to budeme mít volno celej den."
Tehdy ještě soudružka učitelka jen řekla – Mlčoch! Ticho!
A sotva zadržovala smích.
Vše, prosím pěkně, za hluboké totality, zločinného komunistického režimu, kdy celý národ trpěl pod jhem komunistické oligarchie, všechny fízlovala StB, kdy nebyla ústavně garantována svoboda projevu a za protirežimní kecy soudruh soudce Fremr a prokurátor Stříž zavírali natvrdo.
Soudružky starého ražení měly zkrátka ještě smysl pro humor.
Od té doby uplynulo 40 let, my jsme údajně prošli transformací ke "svobodě".
Svoboda projevu je prý dle Ústavy zaručena.
Cenzura se prý nepřipouští.
Prokurátor Stříž se stal hlavním generálním prokurátorem a soudruh soudce Fremr se stal kandidátem na ústavního soudce.
Na Hradě toho času prezidentuje tupá komunistická rozvědčická guma údajně s IQ 107, pravděpodobně však mnohem nižším, který byl otevřeným příznivcem sovětské okupace z roku 1968.
A my prý máme svobodu.
Z údajně svobodného západu k nám byla importována politická korektnost spolu s progresivně-postmoderní neomarxistickou ideologií.
Je nutné si uvědomit, jak vlastně celá tato věc na prahu 60. let minulého století vznikla, abychom si uvědomili celou absurditu a zrůdnost toho všeho.
Mezitím nám neomarxistická chamraď provedla pochod institucemi a jsou všude pevně etablovaní.
Zatím se zdá, že každý volební cyklus skončil vládou, která byla ještě horší, než ta předcházející.
Posledních 15 let se tvoří pouze zákony, které utahují šroub a prakticky nepřinášejí žádný přídatný benefit pro zdejší obyvatelstvo.
Poslední vláda v tomto směru překonala veškeré limity intruze do ústavních práv občana a jednotlivce a intruze do jeho právoplatného majetku, přičemž pohřbila ekonomické výhledy celé generace.
Stát de facto řídí mafiánské zájmové skupiny včetně fízlů, soudců a další parazitní verbeže.
Jejich potřebám dopřává sluchu poslanecká chamraď.
Ořezávají se svobody a ruší se ústavní pojistky zneužívání moci.
Vytváří se tlak na bílého heterosexuálního muže, aby se vzdal více a více výdobytků své práce a předal je bez keců různým zlodějům a parazitům, kteří nic nevytvářejí.
Když to nejde dál a paraziti mají málo, natiskne se tolik peněz, že to všem zlikviduje úspory.
V tomto kontextu je rebélie proti systému úplně všechno.
Pravicově smýšlející občané jsou rádi, když na Slovensku vyhraje volby Robert Fico, ačkoli je to echt oldschool levičák, a nikoli nebinární Šimečko, pobírač dotací od soudruha Soroše.
Radujeme se, že místo radikálního komouše vyhrál jen komouš umírněný.
A my jsme Bohu vděční za to, že nevyhrál neomarxistický vlastizrádce Fiala a jeho kamarád Dozimetr, nebo nedejbože držitel českého mediálního mravního diskurzu neomarxistický defraudant Hřib ale vyhrál jeho předchůdce defraudant Babiš, řečený agent Bureš.
Protože rozdíl mezi nimi nejen ve schopnostech a inteligenci a pravděpodobně i lidské slušnosti dlí velikosti Atlantiku.
Jedno se těm neomarxistickým šmejdům nedá upřít, a to je jejich umění manipulace s davem, což jim umožňuje beztrestně provádět různá šméčka.
Po prohraných volbách se proto roztrhnul pytel se zpravodajskými hrami proti různým představitelům nově zvolené koalice ANO+SPD+Motoristů.
Nejde jen o novinářské šméčko proti budoucímu presumptivnímu ministru zahraničí Turkovi, který dělá v médiích chybu za chybou a díky – či spíše vinou své slušnosti implicitně nasedá na smradlavý neomarxistický narativ.
Začínají i další šméčka – například proti nově zvolenému poslanci Miroslavu Ševčíkovi, o kterém jakási anonymní neomarxistická kráva rozhlašuje, že přepnul na spodní okruh a zabouchl se do jakési soudružky Demetrashvili, což sice není ani nekorektní ani protizákonné, ale o 45 let staršímu novopečenému poslanci za SPD tak vyčuraná neomarxistická soldateska aspoň ztíží situaci doma, když mu paní Ševčíková bude dělat peklo.
Už když se na soudružku Demethrašvili podíváme, tak je to na červeno obarvená obtloustlá blbka, o kterou by si normální chlap nemohl opřít ani kolo.
Ale vysvětlujte to paní Ševčíkové.
Mladá pirátská soudružka je mladší, a to ji v souboji zvýhodňuje.
Tohle určitě nejsou ani první ani poslední šméčka.
Já z toho dovozuji jediné: neomarxističtí šmejdi se bojí, a to je moc dobře.
Že si ale dají takhle naspěch, to mě samotného dost překvapilo.
Rodící se vládní koalice je z principu nestabilní.
Já samozřejmě nemůžu Bábovi nijak radit, jak se zachovat, jestli podržet koaliční partnery, nebo se zachovat jako sráč, který dovolí redakci Deníku N sestavit vládu místo něj.
To aby se mu ta presumptivní koalice nerozložila ještě dřív, než se vůbec sestaví vláda, což je pravděpodobně cílem soudružky, jejíž kognitivní funkce jsou v příkrém rozporu s jejím suverénním vystupováním.
To by pak z vládnutí a dělání lepšího místa k životu, jak pan Bába sliboval, nebylo vůbec nic.
Ale zatím jeho chování vypadá podezřele.
Kdyby Bába a jeho straničtí kolegové skutečně chtěli, tak novinářské pirátské soudruhy pošlou do prdele natotata.
Například mohli říct následující:
"Obvinění paní Zdislavy Pokorné stojí na vodě a je mnoho důvodů si myslet, že jde o fabrikaci a cílenou denunciaci.
Zatím nevíme, kdo za tím stojí a pevně doufám, že se to vyšetří.
Já chápu, že levicová novinářská scéna si myslí, že výsledek voleb pro ni neplatí, ale jednou se smiřte s tím, že volby dopadly, jak dopadly.
S panem Turkem o záležitosti mluvil, a on mi podal spolu s dalšími osobami svědectví, že minimálně část výroků, které o něm paní Pokorná říká, je nepravdivá a možná i cíleně a vědomě lživá.
Proto nyní sestavujeme speciální vyšetřovací tým elitních kriminalistů, kteří budou záležitost velmi razantně vyšetřovat.
Zasahování do výsledků voleb je zásah do ústavního pořádku této země a takové činy se musejí trestat s nejvyšší razancí.
Kromě toho pan Turek podá občanskoprávní žalobu a já pevně doufám, že soudy budou tuto žalobu posuzovat optikou nebezpečnosti a škodlivosti této denunciace."
A pak by se vyšetřovalo.
Do té doby by Turek mohl říkat, že je nevinný a vyšetřování to potvrdí.
Stal by se ministrem a celá věc by šla do ztracena jako v případě jeho falešné obvinění ze znásilnění, kde soudružka Apoléna pořád dluží ty emaily, které údajně prokazují Turkovu vinu.
A bylo by vymalováno.
Vůbec bych se nebavil o tom, co Turek kde řekl nebo neřekl, prostě no comment.
Dokud se to nevyšetří.
Soudružky novinářky bych opravoval slovy jako "údajně", "možná" a tak podobně.
Protože pokud se s nimi začnete bavit o jejich vylhaných narativech, vstupujete na jejich hřiště, kde mají oni proti vám výhodu.
Implicitně vlastně přiznáváte, že na těch jejich kecech je část pravdy.
Proto je jediná možnost ukázat fakáč a říct jim, že se budete bavit pouze se slušnými novináři, a to ty difamující feministické kravky nejsou ani náhodou.
A pak bych si ty novinářské gaunery pořádně podal, protože se zmrdy nemůžete bojovat čestnými prostředky, jen prostředky zmrdů.
Ihned bych vyzval pana Rajchla, ať ukáže paragrafované znění zákona FARA a přidal bych tam několik dalších paragrafů.
A pak bych na ty z...y vod novin pořádně zaklekl: jo tak vy nemáte ještě odeslané kontrolní hlášení o dotacích a sponzorských darech od právnických osob a ze zahraničí?
Nemáte?
Tak 10 mega pokuty.
Máte?
Tak audit.
Po vzoru Trumpa bych Deníku N a dalším novinářským šmejdům odebral akreditaci na vládní tiskovky a pokud by se tam objevily, nechal bych je vyvést ochrankou.
No a pak by to jen jelo: odvolání soudruha generála Koudelky z BIS, to v každým případě.
A nejen to – pořádnej audit, to by bylo, aby se na něco, nepřišlo.
Pak exemplární Ragnarök.
Do auditorského týmu kooptovat loajální lidi.
Do konce volebního období by v institucích nezbyl jediný Fialův člověk.
Ještě rádi by všichni rezignovali sami.
Stejnou čistku provést samozřejmě i mezi fízly a dalšími ouřady.
Na soudce vymyslet speciální mastičku – třeba prověrky jejich nezávislosti nebo nějaký ďábelský kontrolní mechanismus.
Třeba zaměstnat novodobého disidenta pana ing. Jiřího Fialu v nově vzniklém úřadu pro kontrolu nad opatrovnickou justicí a udělit mu zvláštní pravomoci. Justičním soudruhům na truc.
Záměrně přeháním, ale jinými slovy: Bába by si, kdyby chtěl, takové ksindly mohl namazat na chleba.
Určitě má dost edukace práce s médii, aby to uměl.
Pokud zvolí jinou strategii, je třeba se ptát, proč to Bába dělá.
A na první dobrou mě napadá pouze jedna myšlenka.
On vlastně nikdy nechtěl vytvořit žádný svůj osobní odkaz, aby na něj lidi vzpomínali v dobrém.
On nechce udělat reparát za Kovidový terorismus, který se ještě dal omluvit tím, že se Bába bál důsledků boje s neviditelným nepřítelem.
On nebude budovat žádné lepší místo k životu, jak všem naivním blbcům, kteří ho zvolili, sliboval.
On chce jet dál močálem černým kolem bílých skal.
Chce pokračovat jako šestikoalice.
A spočítal si, že pro jeho potřeby bude lepší, když se spojí se STANem, Piráty nebo Lihovci.
Lidi mu dali hlas a on si může vybírat.
Zájemců je dost, jen jsou, na rozdíl od SPD a Motoristů už kompletně namočení do starých šméček a zlodějin.
Ale co když jemu to jedno?
Co když jen prostě chce mít klidnější život se spřátelenými médii?
To by mu přibrání soudruhů z Dozimetru a Pirátů, popřípadě lidoveckých gaunerů určitě zajistilo.
Bohužel se naplňuje můj scénář, dokonce rychleji a snadněji, než jsem si myslel.
Takže jak vlastně parafrázovat původní Pythagorův výrok?
Zlato se zkouší ohněm, žena zlatem, muž ženou a Bába se zkouší Zdíšou.
Výsledkem zkoušky bude míra sráčství, sprostoty a zmaru, v jakém je politika naší země ponořena.
A test, jestli má národ ještě koule na to, aby si nenechal diktovat, co si smí myslet.