Pravda je jako slunce. Vždy vyjde na povrch. Ať září!
Nedávno jsem si přečetl nejnovější článek těch dobrých lidí, kteří vedou projekt Costs of War na Watsonově institutu Brownovy univerzity. Jmenuje se Výdaje Spojených států na vojenské operace Izraele a související operace USA v regionu, 7. říjen 2023-30. září 2024 a jsou v něm nejrůznější informace. Od doby, kdy sionistický stát před rokem zahájil svůj poslední útok na Palestince v Gaze, vydal Bidenův režim na jeho financování 22,76 miliardy dolarů, a to je velmi konzervativní údaj i podle počítání tří autorů.
Tentýž dokument obsahuje pozoruhodný graf, který ukazuje růst vojenské pomoci USA Izraeli (granty a půjčky, ve stálých dolarech v roce 2024) během 65 let od roku 1959, kdy byla nulová, do letošního roku, kdy dosáhla 18 miliard dolarů.
K prudkému nárůstu došlo v letech po válce v roce 1967, kdy politické party ve Washingtonu začaly považovat sionistický stát za strategický přínos v regionu.
A pak jsem si přečetl související článek, který lidé z Watsonu nedávno dokončili.
"Lidská daň: Nepřímá úmrtnost v důsledku války v Gaze a na Západním břehu Jordánu, od 7. října 2023 a dále" měří a analyzuje, jak vysvětluje úvod, "dopad zničení veřejné infrastruktury, zdrojů obživy, omezeného přístupu ke zdravotní péči, vodě a hygienickým zařízením a poškození životního prostředí na zdraví obyvatelstva".
Pak, počínaje další větou, začne dokument tvrdě narážet:
Například 96 procent obyvatel Gazy (2,15 milionu lidí) čelí akutní úrovni nedostatku potravin. Podle dopisu skupiny amerických lékařů prezidentu Bidenovi z 2. října 2024 zemřelo v Gaze hlady 62 413 lidí.
Shodou okolností jsem již četl dopis, o němž se Watsonova zpráva zmiňuje, otevřený dopis, který 99 lékařů a dalších amerických zdravotníků napsalo prezidentu Bidenovi a viceprezidentu Harrisovi poté, co v uplynulém roce sloužili v Gaze.
Jeho část zní takto:
Tento dopis a příloha ukazují průkazné důkazy o tom, že počet obětí na životech v Gaze je od října mnohem vyšší, než se ve Spojených státech předpokládá. Je pravděpodobné, že počet obětí tohoto konfliktu je již vyšší než 118 908…..
Až na nepatrné výjimky jsou všichni v Gaze nemocní, zranění nebo obojí. Patří sem každý národní humanitární pracovník, každý mezinárodní dobrovolník a pravděpodobně i každý izraelský rukojmí: každý muž, žena i dítě.
Dopis lékařů je zřejmě jedním z mnoha, které tato skupina vydává pod názvem "Dopisy o zdravotní péči v Gaze".
Mezi organizátory je i Feroze Sidhwa, úrazový chirurg ze západního pobřeží, který se již nějakou dobu energicky snaží dostat ven pravdu o krizi v Gaze.
Tento nejnovější dopis přišel (a já oběma děkuji) prostřednictvím Johna Whitbecka, amerického právníka, který ze svého domova v Paříži vydává informativní blog, a vynikajícího článku Davea DeCampa na Antiwar.com.
No a hned poté, co jsem si přečetl dopis lékařů, DeCampův článek a materiál Costs of War, jsem se podíval na dokumentární film, který investigativní jednotka Al Džazíry uvedla 3. října jako jakýsi roční projekt.
"Vyšetřování válečných zločinů v Gaze" je hodina a dvacet minut záběrů, které vám vyrazí dech natolik, že dojdete k závěru, že spodní hranice zvrácenosti sionistů prostě neexistuje, a zároveň se budete ptát – jako mnozí z nás v uplynulém roce -, co to znamená být člověkem.
Moje rada:
Dokument Al-Džazíry je velmi obtížné sledovat, ale musíme ho vidět, už kvůli našemu kolektivnímu svědomí a kvůli těm, kteří strávili rok v křeči, jako obřad transformace.
Musíme si nechat vmést pravdu do tváře.
Doporučení mého partnera: Nedívejte se na to před spaním.
Asi den poté, co jsem viděl film Al-Džazíry, když už jsem si přečetl Watsonovy zprávy, otevřený dopis a DeCampův komentář, jsem si přečetl poslední článek Bretta Murphyho v ProPublica. "Inside the State Department's Weapons Pipeline to Israel" (Uvnitř zbrojního potrubí ministerstva zahraničí do Izraele) líčí celý ten strašlivý příběh:
Zde prostřednictvím uniklých diplomatických depeší, e-mailů a Murphyho práce na rozhovorech vidíme, jak posedlí byli (a jsou) všichni ti zkorumpovaní poskoci na ministerstvu zahraničí, aby dostali zbraně do teroristického Izraele, někdy pod tlakem zbrojních lobby, přičemž ignorovali obrovské nánosy důkazů, že tyto dodávky měly být ze zákona zablokovány kvůli genocidním zločinům Izraelců.
V době, kdy jsem o tom četl, jsem již viděl Murphyovu dřívější zprávu, že ministr zahraničí Blinken zatajil a poté lhal Kongresu o dvou zprávách ministerstva zahraničí o některých z těchto pochybení.
To je zneužití úřední moci.
Jsem zneužit.
Jste zneužíváni.
A zatímco jsme zneužíváni, sledujeme, jak trpí Palestinci, jiné lidské bytosti.
Musíte obdivovat Bretta Murphyho za jeho prozíravost, s níž nám tyto pravdy sdělil.
Ještě před pár lety bych řekl, že doufám, že si ho New York Times vyberou.
To už se nestane.
Doufám, že kvůli Murphymu a kvůli jeho čtenářům dají The Times od skvělého novináře ruce pryč – a já dodávám, že i kvůli jeho jemnosti.
Každopádně pár dní po článku Bretta Murphyho, s Watsonovými novinami, otevřeným dopisem a záběry Al-Džazíry stále v mysli, přišel nový dokumentární film The Grayzone "Atrocity Inc.": Jak Izrael prodává zničení Gazy".
V práci Maxe Blumenthala je málokdy mnoho milosrdenství jednoduše proto, že ti, o nichž píše, si je málokdy zaslouží, a toto je právě takový případ.
Izraelská mašinérie hasbara, New York Times, Sheryl Sandbergová a další podobní sionističtí kreténi, seznam by mohl pokračovat:
Blumenthal a jeho režisér Sut Jhally nám ve 44 minutách předkládají celou pravdu a nic než pravdu o rozsáhlé propagandistické operaci, která tak groteskně účinně přesvědčila tolik lidí, že hladovění, vraždy dětí odstřelovači, etnické čistky a genocida jsou správné věci, jen kvůli – v rasistických karikaturách hodných Klanu – milicím, které loni v říjnu přešly z Gazy do jižního Izraele 7. října a vydaly se na jakési naprosto nevěrohodné vražedné řádění, při němž znásilňovaly, uřezávaly hlavy, pekly děti.
Není nad chladné a jasné denní světlo, které rozptýlí smog.
V pátek ráno mě probudila zpráva v Middle East Monitoru – opět s laskavým svolením Johna Whitbecka, který se rád stará o to, abychom začali pěkně zostra – že jistý Matthew Brodsky, bývalý poradce Bílého domu, právě vyzval Izraelce, aby kobercovým náletem bombardovali irský kontingent mírových sil OSN v jižním Libanonu "a pak nad ním shodili napalm".
Celkem rozumné.
A také v souladu se zprávou: V den vydání zprávy Middle East Monitoru Izraelci vědomě a záměrně ostřelovali budovy v jižním Libanonu, z nichž operují mírové jednotky OSN.
Matthew Brodsky nyní přežívá v sionistických končinách Think Tank Land ve Washingtonu.
Bílému domu už prý neporadí.
Není jasné, zda stále informuje Kongres, ministerstva zahraničí a obrany a Radu národní bezpečnosti, jak tomu bylo v minulosti.
Každopádně, jak upozorňuje Chas Freeman, bývalý významný velvyslanec, jde o typ člověka, který proniká byrokratickou scénou ve Washingtonu a končí v poradních funkcích díky extremismu převlečenému za odbornost.
Po přemýšlení o všem tom čtení a prohlížení v tak krátkém čase se mi chvíli nechtělo o ničem přemýšlet.
Pak jsem si vzpomněl na slavné Aischylovo přísloví, které jsem míval na stole:
"Kdo se učí, musí trpět. A i ve spánku bolest, kterou nemůže zapomenout, padá po kapkách na srdce, až v našem vlastním zoufalství, proti naší vůli, přichází moudrost skrze strašlivou milost Boží."
Utrpení, bolest, zoufalství.
Pak jsem si vzpomněl na něco jiného.
Selhala mi paměť, a tak jsem si vzpomněl na toho, kdo řekl: "Pravda je jako slunce. Vždycky vyjde na povrch."
Izraelci nejsou ve válce s Palestinci v Gaze, stejně jako Říše nebyla ve válce s Židy v Evropě.
Genocida je něco jiného a vždy je důležité věci správně pojmenovat, pokud je chceme pochopit tak, jak jsou.
V uplynulém roce však skutečně zuřila válka.
Není tak krvavá jako ta, kterou nyní snášejí Palestinci a která nyní zřejmě čeká Libanonce, ale pravděpodobně má stejné důsledky.
Je to naše válka za pravdu proti těm, kteří ji chtějí pohřbít ve snaze překroutit události, pohřbít samotnou realitu a konkrétně zaštítit ty, kteří provádějí genocidu v Gaze.
Je to válka ve věci zvednutí těžkého poklopu, aby pravda mohla vykonat svou práci, práci, kterou vykonává vždy, práci na obranu lidské věci.
"Naše válka", "my".
Mám se před těmito slovy na pozoru.
Kdo je v daném případě "my"?
Ale teď je tu "my", velmi velké, přeplněné "my".
A dostáváme se tam.
Vyhráváme naši válku.
To je to, co si odnáším z novinářské práce uplynulého týdne, jak jsem si ji prošel.
Ze všech každodenních zpráv uplynulého roku se rýsuje solidně zdokumentovaný skutečný příběh.
To vše je nyní v záznamech, nebo bude, souvislý celek – to když budou odhaleny všechny oficiální lži a lži korporátních médií.
Nepřehlédněme zde ten hlavní význam.
Nemůžeme dojít k závěru, že pravda se opět ukazuje tak vytrvalá jako slunce?
Příklad za všechny: 10. října zveřejnil deník The Times článek, který podle mého názoru oživuje ducha, pod titulkem:
"Relentless" Israeli Attacks on Gaza Medical Workers Are War Crime, U.N. Panel Says.
Pod ním se skrývala zpráva komise OSN, která shledala Izrael vinným z "neúnavných a úmyslných útoků" na nemocnice a další zdravotnická zařízení, na lékaře a další zdravotnické pracovníky a na civilní pacienty.
Jadrná pasáž z prohlášení Navi Pillayové, bývalé vysoké komisařky OSN pro lidská práva a ředitelky komise:
Izrael se v rámci širšího útoku na Gazu dopouští válečných zločinů a zločinů proti lidskosti, které spočívají ve vyhlazování, a to neustálými a úmyslnými útoky na zdravotnický personál a zařízení.
Toto je pravda, která vyplouvá na povrch.
Myslíte si, že by Pillayova komise prostudovala podmínky v Gaze a vyvodila své závěry bez podnětů zdravotníků, kteří nyní promlouvají hlavně prostřednictvím nezávislých médií?
Myslíte si, že by deník The Times tento článek zveřejnil, kdyby ho k tomu nedonutily okolnosti, kumulace pravd, které jsou příliš velké na to, aby je bylo možné přerušit nebo ignorovat?
Na konci knihy Atrocity Inc. vyzývá Max Blumenthal ty, kteří si záznam prohlédli, aby se ozvali a aby tak činili, dokud to bude možné – dokud zákon nezakáže svobodu slova.
Implicitně z toho plyne, pokud ho čtu správně, závěr, který jsem právě naznačil:
Záleží na tom, naše válka probíhá dobře, a nemá smysl čekat, až nám to řeknou The Times.
Dosáhnou pravdy, které se nyní objevují stále rychleji a povzbudivěji, určitého kritického objemu, aby Izrael nebo USA změnily politiku?
Může se zdát hořké klást si tuto otázku vzhledem k stupňujícím se izraelským barbarstvím a lhostejnosti Washingtonu i vůči obyčejné slušnosti.
Nesmíme však přehlédnout, do jaké míry Izrael před našima očima ničí sám sebe a stahuje s sebou Spojené státy – obojí z velké části proto, že pravda o této krizi obrátila světové mínění proti těmto dvěma darebáckým státům.
Je třeba vzít v úvahu ještě nenapsané dějiny naší doby.
Všichni známe větu George Orwella z románu "1984": "Kdo ovládá minulost, ovládá budoucnost: kdo ovládá přítomnost, ovládá minulost."
Je tedy nezbytné, aby záznamy o naší době byly sepsány přesně a pravdivě, aby se otevřela cesta k novému směřování.
S ohledem na to oceňme sílu pravdivé práce, která se nyní provádí a jejíž některé části jsem si prohlédl.
Q.S.
Vzpomeňte, až bude nějaký prodejný darebák, či zaslepený hlupák obhajovat neobhajitelné a házet vinu na oběti, aby kryl vrahy....
A že takových je.... všude...
Jen dodám: Kdo zavírá oči před pravdou, před tím budou oči pravdy zavřeny také....
Pravda není něco, z čeho můžeme vyzobávat jen to, co se nám hodí a líbí....
Uvědomujeme si to? Stále?
Pravda je první obětí války.
P.S.
Blitz propaganda:
Pamatujete na tu dívku, která vyprávěla smyšlenou pohádku, jak iráčtí vojáci v nemocnici vyhazovali miminka z inkubátorů? A kterou G. Bush starší citoval k ospravedlnění 1.války v zálivu?
"Koho chcete zničit, toho musíte napřed dehumanizovat a vytvořit obraz zrůdy, monstra. Tím se pak ospravedlní následné zločiny a bezpráví."