Právě máme možnost "naživo" sledovat, co se stane těm, kteří se skutečně odváží promluvit a komploty odhalit.
Neustále se nám tvrdí, že dění kolem nás je jen shlukem nahodilých událostí a nesouvisejícího jednání několika miliard jedinců. Ti, kdo ve všem hledají rozpory, nevěří oficiálnímu vysvětlení a za všemi zásadními událostmi tuší něčí záměr nebo komplot, jsou prý jen pomatenci, kteří propadají bludným spikleneckým teoriím.
Přesvědčují nás, že zinscenovat jakékoli spiknutí s masivním dopadem na společnost by přece nešlo utajit: "I kdyby šlo o v tichosti organizovanou akci, musela by do ní být zapletena taková spousta lidí, že dříve nebo později by všechno vyšlo najevo. Někdo ze zainteresovaných by zcela jistě promluvil a všechno odhalil!"
Právě máme možnost "naživo" sledovat, co se stane těm, kteří se skutečně odváží promluvit a komploty odhalit.
V poslední době vyplouvá na povrch až nezvykle mnoho případů osob, kteří tu odvahu měli a na podvody, skandály a organizovaná spiknutí nahlas upozornili.
V důsledku toho byli buď profesně zničeni, zdiskreditováni před veřejností, byla vůči nim vykonstruována smyšlená kauza, pod falešnou záminkou byli falešně obviněni, případně ublížili jejich rodině; provedli razie v jejich bytech, byli zlikvidováni fyzicky nebo dohnáni z sebevraždě.
Případ paní Šimůnkové, která si vzala život poté, co se nedočkala řádného vyšetření podivných okolností teroristické operace na Filozofické fakultě, při níž zahynula její dcera, ani omluvy či pochopení od odpovědných činitelů státu a policie, je jedním z těchto smutných osudů.
Jako jedna z mála bojovnic za pravdu o události z prosince 2023, se nenechala umlčet formálními závěry z vyšetřování, ani mediálním a celospolečenským nátlakem na ticho a zahlazení celé tragédie do ztracena.
Ze strany veřejnosti a internetové lůzy se pochopitelně dočkala tradičních odsudků, protože všichni vědí lépe než ona sama, jak se cítí matka, která ztratí své jediné dítě během dosud nevídané masové střelby na univerzitě v centru hlavního města.
Výlevy těchto chytrolínů obvykle bývají rozesíl(r)ány podle stejného mustru:
"Sice nemám dostatek informací, ale najisto vím, že v případu nejsou žádné nejasnosti, vrah byl psychicky narušený, byl to osamělý střelec, všechno je jasné, ta ženská byla blázen, proč se v tom stále vrtala?!"
Jedni internetoví mudrci sebevraždu matky suverénně odsuzují jako čin psychicky labilní osoby, druzí jí zase nadšeně schvalují s tím, že oni sami by na jejím místě se sebevraždou neváhali ani okamžik.
Chodí mezi námi tolik expertů na psychologii, znalých pocitů rodičů zavražděných dětí, až se divím, jak je možné, že nikdo z nich odedávna nepůsobil jako krizový intervent v Kozákově rodině.
Přitom právě zde by bylo každého chytrolína ze sítí tolik potřeba.
Za "covidu" byli tito pokrytci přilepeni na obrazovkách televize, hltali každodenní čísla "nakažených" a řvali hrůzou kvůli každé "oběti vražedného viru".
Po obchoďácích pak udávali každého člověka bez roušky, že šíří smrt a "zabíjí staré lidi", totéž pak dennodenně vyřvávali na sociálních sítích.
Stala se tragédie, zahynuli vaši blízcí, ale neptejte se proč
Jednoho krásného dne v předvánočním čase jim najednou stejná televize hlásí, že v hlavním městě došlo k nevídanému masakru s několika desítkami mrtvých během několika hodin.
Po počátečním šoku se po chvíli začnou tvářit, že se vlastně tolik nestalo.
Přece si nebudou kazit svátky.
V nemocnicích sice také následně umírá několik zraněných, stejně jako za "covidu", ale ministr vnitra je okamžitě uklidnil: zásah s celkem čtrnácti oběťmi byl vlastně úspěšný a počet mrtvých už se ustálil.
Navíc je oznámeno, že jediným pachatelem je vzorný vysokoškolský student z pražské univerzitní elity, takže událost nelze využít k rozpoutání štvanice proti opozici, ani tzv. dezolátům a šiřitelům konspiračních teorií, jako v případě pomateného důchodce Baldy.
Jen ta nadějná "ruská stopa" s podivným vzkazem na Telegramu nějak rychle vyšumí, jako by ji měl kdosi připravenu v záloze, ale kvůli špatné koordinaci nestihl dovést do důvěryhodné podoby.
Snadno manipulovatelným tupcům u obrazovek to i tak stačilo, aby na pokyn pana ministra disciplinovaně umlkli:
Nic nám neříkejte!
Nevyslovujte ani jméno vraha!
Nechceme nic vědět!
Byla to všechno jen náhoda!
Vrah si zkrátka naplánoval masovou střelbu na stejný den a do stejné ulice v milionové Praze, kde zrovna zásahovka cvičila zákrok proti tomu samému činu!
Čtrnáct mrtvých a desítky zmrzačených v jediném dni nám nestojí za to, abychom zatěžovali veřejné činitele dotěrnými dotazy a žádali policii o pečlivé vyšetřování!
Ani o Klánovicích se už nezmiňujte, vše je vyřešeno!
Všechny pochybovače tvrdě potrestejte a zavřete jim huby!
Oproti nemyslícímu stádu předvedli naši novináři opět ukázkovou dovednost doublethinku, kterou tak skvěle na povel zvládají.
I ten, kdo příliš nesleduje mainstreamová média, dobře ví, že po střelbě na fakultě se v tisku, televizi i na internetu, se na celého půl roku rozhostilo nezvyklé ticho, jen výjimečně přerušované útoky presstitutů vůči komukoliv, kdo se opovážil vyjádřit pochybnosti o průběhu události.
Kdo projevil názor, že ne všechno během zásahu bylo v pořádku, stal se okamžitě terčem útoků ze strany hlídačů mediálního ticha a vrhli se na něj s výčitkami, co se to opovažuje, když samotný ministr lásky Rakušan nařídil mediální mlčení.
Jakékoli pochybnosti o práci policie a reakci politiků byly považovány za opovážlivost internetových dezinformátorů, konspirátorů a "promyšlený útok ruských trollích farem".
Když se na veřejnosti objevila paní Šimůnková jakožto matka jedné z obětí, média ji nejprve prezentovala pouze v souvislosti s její snahou pokračovat v úsilí své dcery Elišky v boji za rovná práva sexuálních menšin (viz roztomilý portrét v Deníku N z ledna 2024).
To je přesně linie, do níž mediální krysy chtěli paní Šimůnkovou vmanévrovat a kde ji chtěli mít: pokud bude tato dáma bojovat za manželství gayů a leseb, o něž se zasazovala její dcera, mávat přitom duhovou vlaječkou, bude všechno v pořádku; pokud se zároveň nebude šťourat v tom, co se vlastně stalo na fakultě, dostane v médiích prostoru, kolik bude chtít.
Jenomže došlo k jistému obratu.
S přibývajícími svědectvími a informacemi o pochybeních zasahujících složek, sílily i rozpory v jednotlivých verzích události, které byly původně policií prezentovány jako nezpochybnitelné.
Je pochopitelné, že pozornost (nejen) paní Šimůnkové se zaměřila na tyto rozpory a boj za práva menšin v nastalé situaci ustoupil do pozadí.
V žádném z dalších rozhovorů či mediálních výstupů již matka Elišky toto téma nezmínila.
Tím pádem zájem mainstreamu o Lenku Šimůnkovou polevil a ta musela hledat útočiště v alternativních médiích.
Od té doby, až do její tragické smrti v dubnu 2025 jsem v médiích nezaznamenal jedinou zmínku, že by se kterýkoli novinář zajímal o její osud, o nová zjištění o průběhu zásahu nebo aspoň vyjádřil pochopení pro její pocity.
Úryvky z rozhovoru s Lenkou Šimůnkovou pro Lidové noviny z 20. 4. 2024
To se změnilo až ve chvíli, kdy jsme se dověděli smutnou zprávu, že si ze zoufalství vzala život.
Když je po smrti, najednou ji všichni komentátoři, investigativci a politologové rozumí a hlásí se k jejím slovům a kritice policie a ministra Rakušana.
Cituji z komentáře presstituta Koukala z deníku Právo, na něž jsem taky koukal jako z jara:
"Pro policii nebude tragédie dost zasutá, aby si nepřipomínala, že opustit bez důkladné prohlídky budovu na Palachově náměstí a jít pátrat do Celetné byla chyba. (...) ten, kdo o přesunu rozhodl, nemůže mít napořád klidné spaní. Že se o zásahu neříkala celá pravda a policie i odpovědný ministr od začátku údajně příkladný postup zprvu přikrášlovali, také nelze snadno zapomenout," píše presstitut Koukal (Tíha zůstává, Právo 16. 4. 2025), který nikdy "pravdu" o zásahu nezpochybnil a Šimůnkové ani jednou nezastal.
A pokud je vám toho mainstreamového doublethinku pořád málo, máme tu případ redaktorky Seznam Zpráv Kristiny Cirokové, která chodila zvonit u dveří domů lidí, kteří pochybovali o oficiální verzi střelby na FF UK a kladli si otázky, nyní píše medailon matky zavražděné dcery, která... no, dělala přesně to samé: pochybovala o oficiální verzi střelby na FF UK a žádala odpovědi na své otázky.
Tahle novinářská sebranka ztratila veškerý stud.
Ve světě médií je tedy všechno v nejlepším pořádku a presstituté si mohou říct:
Zase jsme měli pravdu.
Stačí vícekrát převrátit kabát, zapřít vlastní lži a slepotu, a vznikne z toho "pravda".
Říkají tomu názorová konsistence.
Aby novinářské krysy a přizvukující tupá klaka uznala, že jste měli pravdu, musíte být především po smrti.
Ani to někdy nestačí: váš příběh musí být tak veřejně známý a profláknutý, že váš osud nelze snadno utajit.
Kdyby mělo stádo tupců a jejich přizvukovačů nějaké svědomí, museli by se při pohledu do zrcadla sami ze sebe pozvracet.
Naštěstí ještě stále na internetu existuje prostor pro svobodnou výměnu informací a snahu dobrat se pravdy.
Kdo jste ještě nečetli analýzu básníka a aktivisty Pavla Hejátka Operace FF UK: Anatomie jednoho PSYOPU, tak to honem udělejte.
Na jeho článku mě vadí jediná věc: že jsem takto stručnou a výstižnou analýzu nenapsal sám.
Nebudu z ní dlouze citovat, protože bych ji musel překopírovat celou, ale snad jen pasáž, vypovídající o tom, proč snaha paní Šimůnkové neměla naději na úspěch ani adekvátní spoluúčast veřejnosti i přesto, že šlo přímého rodinného příslušníka jedné z obětí:
"Následné 'vyšetřování' bylo přímo učebnicovým příkladem řízené nekompetence.
Nejednotná komunikace.
Odmítání odpovědnosti.
Nulová transparentnost.
Šlo o tzv. deliberate confusion cascade – vědomé vytváření šumu, kde fakta ztrácejí ostrost a veřejnost se stáhne do pasivity.
Policie neposkytla přímé odpovědi.
Bezpečnostní složky zavedly procesy s minimální publicitou.
A mediální prostor začal být saturován nikoli informacemi, ale emocemi.
To je klasická emoční obálka (emotional envelope) – technika, která zakrývá jádro příběhu vrstvami lidských tragédií, aby byla každá otázka považována za necitlivost."
Republikánský kongresman jako konspirátor
Kdo by měl skutečně spáchat sebevraždu, to jsou především všichni ti debunkeři a fact-checkeři, kteří nás téměř čtvrtstoletí udržují v klamu o skutečném pozadí zásadních událostí okolo nás.
Ve známém článku jsem tragédii na fakultě přirovnal k českému 11. září.
Dnes stále více nabývám dojmu, že to srovnání bylo více než případné.
Nově zveřejněný rozhovor s bývalým kongresmanem Curtem Weldonem na kanálu Tuckera Carlsona, který kompletně přeložila Daniela Špiritová z BezPressu News je tvrdá rána mezi oči všem idiotům, kteří nás dlouhé roky s pohrdavým úšklebkem přesvědčují:
"Kdyby americká vláda lhala o 11. září a šlo o velké spiknutí, určitě by už se všechno provalilo navenek! Proč za celou dobu nikdo nic nevyzradil?"
Nyní promluvil člověk přímo z establishmentu, republikánský kongresman a z jeho výpovědi by měl všechny mainstreamové konformisty postihnout náhlý infarkt.
V rozhovoru zaznělo tolik zásadních informací, z nichž mnohé se sice na alternativě probírají již spoustu let, ale nikdy jsme je neslyšeli od jednoho z nejvýše postavených amerických činitelů a zákonodárců.
Vše o okolnostech útoků z 11. 9., podivného zřícení budov v NY, spolupráce údajných "atentátníků" s tajnými službami USA i lží okolo bin Ládina a útoku na Afghánistán a Irák.
Nelze jednotlivě tlumočit, je nutné zhlédnout a pozorně poslouchat:
Teď si položte otázku v reakci na nadhazovaný argument o tom, že velké spiknutí by bylo zcela jistě dříve nebo později někým vyzrazeno:
Pokud se oficiální představitel establishmentu a významný člen Kongresu USA bál dvacet let promluvit o podvodech a lžích okolo 11. září, jak se nemá bát obyčejný "pěšák" v celé této spiklenecké operaci?
Kdo z účastníků spiknutí okolo 9/11 by se nebál promluvit, když samotný americký kongresman s mnoha privilegii a výlučným přístupem k tajným informací se odhodlal k šokující zpovědi po dvaceti letech?!
Co vlastně bylo důvodem dvacetiletého kongresmanova mlčení?
Je známo, že kongresman Weldon upozorňoval na rozpory v konání americké vlády a "selhání" tajných služeb už v období před i po 11. září 2001.
Zmínky o Weldonově snaze najdete například v článku z Neviditelného psa z roku 2006.
(USA: K jedenáctému září nemuselo dojít - Neviditelný pes)
Už v té době se Weldon pokoušel odhalit nepatrnou část pravdy.
Reakcí moci byla policejní razie v domě jeho dcery pod smyšlenou záminkou (dcera nebyla z ničeho obviněna), diskreditace ve volební kampani a umlčení.
Curt Weldon přiznal, že se bál o svůj život – jednoduše proto, že položil správné otázky:
"Co se 11. září vlastně stalo? A proč o tom nikdo nesmí mluvit?"
Takto snadno lze umlčet i sebenaivnější snahu dovědět se pravdu.
V jednom rozhovoru pochopitelně nelze rozebrat všechny okolnosti monstrózního divadla z 11. 9. 2001.
Některých souvislostí si měl informovaný a sečtělý moderátor, jakým je Carlson, všimnout na první dobrou.
Weldon například uvádí, že měsíc po 11. září se ze čtyř ověřených zdrojů dověděl o místě pobytu Usámy bin Ládina v íránské nemocnici.
Kdo má paměť delší než týden a aspoň zhruba si pamatuje útržky z tehdejšího televizního zpravodajství před chystaným útokem na Afghánistán, musí mu okamžitě zasvítit kontrolka:
Pokud je potvrzeno, že bin Ládin se (minimálně) měsíc po 11. září 2001 léčil ve vojenské nemocnici v Ladizu v Íránu (a není důvod o tom pochybovat, protože už v červnu 2001 hlásily tajné služby, že se s ním setkal agent CIA v americké vojenské nemocnici v Dubaji), tak si sakra položte logickou otázku:
Kdo a kdy natáčel videa z údajných "afghánských" jeskyní, z nichž onen mysteriózní terorista "bin Ládin" pravidelně, den co den, týden co týden, promlouval z obrazovek světových médií???
Šlo o stejnou osobu, která ležela na přístrojích v nemocnici v Íránu pod dohledem tajných služeb USA?
Těmito videonahrávkami nás přece média oblbovala téměř až do konce roku 2001, nemluvě o tzv. náhodně nalezené videokazetě s "přiznáním" k útokům z 11. září.
(O absurdnosti tohoto "nálezu" jsem pojednal ve starším článku TOP5 státních dezinformací za posledních 30 let.)
Stejně tak bych čekal reakci moderátora, když kongresman prohlásí, že minimálně dva z "atentátníků" na "palubách unesených letadel" byli prokazatelně spolupracovníky CIA.
Jestliže se dva spolupracovníci CIA účastnili nejmasivnějšího teroristického útoku na Spojené státy (prý "nečekaného" a "překvapivého"), jak ještě dlouho lze v této souvislosti popírat fakt, že šlo o jednoznačně o útok vládnoucích složek USA (případně tajných sil uvnitř těchto kruhů) na vlastní občany pod falešnou vlajkou?
Zhruba po hodině rozhovoru kongresman popisuje svědectví hasičů z hořící budovy Světového obchodního centra (WTC), kteří stoupali po jednotlivých patrech mrakodrapu a podávají zprávu, že oheň pomalu dohasíná.
V zasaženém 78. patře oznamují DVA MALÉ POŽÁRY.
Hlásí, že je mají pod kontrolou a zvládnou je uhasit.
Za další minutu se celá budova zřítí.
Televizní dokument, v němž tato hasičská hlášení zazní, se jmenuje 9/11 - CALLING OUT Bravo 7, pasáž se záznamem hlášení je zhruba v čase 1:30:35 hod.
Záznam z hlášení je ve shodě se svědectvími osob ve věžích po prvním "nárazu", které cituje kniha 102 minut.
Ti vypověděli, že po prvním "zásahu" se z rozhlasu ozývalo hlášení, ať zůstanou na svých místech a neopouštějí budovu, že se nic vážného nestalo a požár je pod kontrolou.
V knize je tento fakt zmíněn jen tak mimochodem, jako by vůbec nešlo o to, že rychlou evakuací se přítomní mohli zachránit.
Zatímco jiní chytráci a "zainteresovaní" nám dodnes vykládají, že od prvního okamžiku věděli, že obě budovy spadnou, viz pofidérní architekt Boudník a jiní.
V rozhovoru s Weldonem rovněž zaznělo šokující doznání o důvodech amerického atentátu na íránského generála Sulejmáního v roce 2020.
Generál Sulejmání byl totiž právě tou osobou, s níž americké tajné služby dojednaly bin Ládinovo umístění i ochranu v nemocnici v Ladízu.
Krásný doklad o způsobech, jak demokratické Spojené státy humánně likvidují své spojence, kteří toho vědí příliš mnoho.
Stejně tak zachází i s vlastními lidmi.
Několik Weldonových spolupracovníků, kteří mu poskytovali důležité informace, z ničeho nic "náhle zemřeli", což je poslední dobou velice frekventovaný termín:
"Oba měli rychle se šířící rakovinu.
A to je typický postup, který agentura (CIA) v zahraničí používá, když se chce někoho zbavit.
Americká vláda má technologii, která umožňuje infikovat lidi rychle se šířící rakovinou."
Jistější než riskovat kariéru a svůj život je horlivě papouškovat oficiální verzi a sepisovat "vědecky podložené" analýzy s fantasmagorickými "důkazy", proč se musely tři budovy "zákonitě" během několika vteřin sesunout k zemi volným pádem a současně roztavit stovky tun ocelových nosníků, což se přihodilo poprvé a naposledy v historii.
Divit se, proč v takovém intrikánském kriminálně-teroristickém systému, jenž vládne na třech čtvrtinách planety, má málokdo odvahu promluvit, může jen nevědomý nebo naivní idiot.
Bojovníci za pravdu nemívají lehký život.
Pokud vůbec zůstanou naživu...
Spousta lidí, kteří jsou do komplotu více či méně zapojeni, musí mlčet, jelikož mají buď z dané situace prospěch, anebo mají strach.
A pokud se o svůj život obává loajální americký kongresman s mnoha kontakty a známostmi mezi politiky i příslušníky tajných služeb, který se celou svou politickou kariéru poslušně držel oficiální linie (a jehož ve funkci podporovali taková neoconská zvířata jako byl Rumsfeld), jak se nemohou obávat promluvit "obyčejní" novináři, právníci, vědci, lékaři, záchranáři, policisté, ajťáci či samotné oběti tajných operací nebo jejich rodinní příslušníci?
Příkladů z poslední doby známe tolik, že se nedá hovořit a náhodě nebo výjimce.
Oběti odhalených pedofilů z vyšších pater politiky páchají podivné sebevraždy, novináři odhalující lži mainstreamové propagandy bývají umučeni jako Gonzalo Lira na Ukrajině, svědkové inscenovaných masakrů jako francouzský dobrovolník Adrien Bocquet brutálně zmláceni a likvidováni.
I u nás sílí podobné pouliční úderky a jelikož o jejich brutalitu nejeví policie příliš velký zájem, zdá se, že jde o chráněnce Ministerstva vnitra.
Komu to cosi připomíná, ať si v předchozím bilančním článku o covidové době přečte zmínku a odporném jednání fašizující sebranky, která za lockdownů násilně útočila na lidi bez roušek.
Každý, kdo státní moci šlápne na kuří oko a odhalí jeho lži, musí bohužel počítat s podobnou reakcí.
Osudy bývají až povážlivě podobné.
Julian Assange, který ve svém projektu Wikileaks zveřejnil stovky tisíc tajných vojenských dokumentů o zločinech americké moci, musel uprchnout ze země a několik let se skrývat na ekvádorské ambasádě v Británii.
Zaměstnanec CIA Edward Snowden, který veřejně odhalil, že americké tajné služby sledují veškerou telefonickou i elektronickou komunikaci na celém světě, rovněž uprchl ze země a nyní se skrývá v Rusku.
K pochopení míry, v jaké jsou naše životy pod dohledem Velkého bratra, doporučuji dokument Citizenfour - Občan Snowden.
Upozorňuji, že je z roku 2013 a zachycuje tehdejší realitu.
CIA vám napíše článek, vy se pod něj podepíšete
V roce 2014 vydal německý novinář Udo Ulfkotte knihu Koupení novináři: Jak politici, tajné služby a finanční elita Německa usměrňují hromadné sdělovací prostředky, v níž popsal, jak byl během své novinářské kariéry nucen psát podle toho, co mu k uveřejnění předložily tajné služby USA a jejich vlivové agentury.
Dle jeho vyjádření jsou novináři z Německa (a v podstatě i ostatních evropských zemí) jen služebníci amerických pánů, jsou vyškoleni CIA a píší podle jejich zadání:
"Od novinářů se vyžaduje, aby byli proameričtí.
Jak to dělají?
Pozvou vás na cestu po USA, zaplatí vám veškeré výdaje, a tím si vás koupí.
Pak se stáváte víc a víc zkorumpovaným. (...)
Američtí a němečtí politici ohýbají německá média tak, aby tito novináři pak světové události žádoucím způsobem popisovali. (...)
Jsme stále ještě druh americké kolonie.
To můžete vidět na mnoha místech.
Toto není demokratická země, kde bychom měli svobodu tisku a lidská práva.
Já píšu proamericky a jsem podporován Ústřední zpravodajskou službou, CIA.
Proč?
Protože chtějí, abych zůstal proamericky zaměřen," popisuje metody CIA Ulfkotte (viz Krajské listy: Byl jsem vyškolen americkou CIA, abych lhal, abych zrazoval, abych neříkal veřejnosti pravdu! Německý novinář a jeho přiznání).
Jak to probíhá, pokud se náhodou kontakty novinářů s americkými pány provalí?
Prostě od vás dají ruce pryč:
"Byl jsem jako jeden z mnoha novinářů po světě pro Američany takzvaným "neoficiálním krytím". To znamená, že pro ně pracujete, pomáháte jim, když to potřebují, ale oni se vás nikdy, v žádném případě nezastanou, když jste odhaleni. Nikdy neřeknou - toto je jeden z našich lidí. Naopak, budou říkat, že vás neznají, a vy jste si o nich mysleli, že to jsou vaši přátelé," popisuje těžkou a nevděčnou úlohu novinářů spolupracující s agenty tajných služeb Ulfkotte.
Rozhovor s Udem Ulfkottem z Literárních novin z roku 2014, který už na internetu nenajdete.
Pro lepší čitelnost klikněte na odkaz.
Ve známém televizním vystoupení pro televize Russia Today z roku 2015, tedy v době po kyjevském "Majdanu", varoval rovněž před rozpoutáním konfliktu s Ruskem:
"Německé a americké veřejné sdělovací prostředky zkoušejí navodit válku v Evropě. Válku s Ruskem. To je bod, ze kterého není návratu."
Ale tehdy to znělo velmi konspiračně, že?
Zmiňuje i případy osob, kteří odmítli spolupracovat s agenturou pod zmíněným "neoficiálním krytím".
Pochopitelně byli propuštěni jako nespolehliví:
"Věděl jsem, že by se totéž stalo i mně, kdybych odmítl spolupracovat. Jen můj dům byl šestkrát prohledáván, protože německý veřejný žalobce mě nařkl, že vyzrazuji státní tajemství. Šestkrát prohledávaný dům! Řekli, že doufají, že už to nebudu dál dělat, ale já věřím, že skutečná pravda vyjde najevo. Pravda vždycky zvítězí," doufá Ulfkotte.
Sám podle svých slov už strach ze msty státu nemá.
"Prodělal jsem tři srdeční mrtvice, děti nemám. Tak jestli mě chtějí soudit nebo zavřít do vězení, tak je to kvůli pravdě."
V jiném rozhovoru pro ruský web Inosmi prohlásil:
"Ani jeden novinář z velkých německých médií se neodvážil psát o mé knize. Pokud ano, byli by propuštěni. Takže tady máme bestseller, o němž žádný německý novinář nemůže psát ani mluvit… Existuje zde však ještě více šokující moment. Máme u nás respektované novináře, kteří ale přešli do "tiché obrany". Je to zvláštní situace. Doufám, že se se mnou budou soudit. Jenže nevědí, co mají dělat. Vážené noviny Frankfurter Allgemeine právě oznámily, že propustí 200 spolupracovníků, protože rychle ztrácejí čtenáře. Soudit se se mnou ale nebudou. Vědí, že mám ke všemu důkazy."
Více toho bohužel nestihl, v roce 2017 náhle zemřel ve věku nedožitých 58 let.
Náhle umírají i jiní nepohodlní.
Jako například lékaři odhalující covidové šílenství: doktor Rašíd Buttar, podávající svědectví o patogenech ve vakcínách zemřel ve věku 57 let.
V předsmrtném videu hovořil o tom, že byl otráven.
Doktor Vladimir Zelenko zemřel náhle, údajně na rakovinu, ve věku 48 let.
Co že to tvrdil bývalý kongresman Weldon o technologii, která umožňuje infikovat lidi rychle se šířící rakovinou?
S kým si světovládný režim neporadí fyzicky, toho stačí zlikvidovat profesně.
Kritičtí lékaři jako Jan Hnízdil nebo Jaroslav Turánek by o tom mohli sepisovat romány.
Vůči významnému německému právníkovi Reineru Füllmichovi, který během covidové éry ostře vystupoval proti pandemickým opatřením a připravoval žalobu vůči strůjcům covidofašismu za zločiny proti lidskosti, byl vykonstruován soudní proces za údajné "nedovolené poskytnutí úvěru" pro svůj vlastní spolek.
Nyní je stále nezákonně držen ve vazbě, i když jeho původní obvinění bylo zrušeno.
My jsme jen obyčejní lidé, nám by se to stát nemohlo
Že jsou to všechno případy z "vyšších kruhů" společnosti a politiky?
Že se to všechno týká jen těch veřejně známých a mediálně vystupujících osobností?
Myslíte, že když si budete žít své vlastní "obyčejné" životy, nebudete dráždit vlivné a mocné a nebudete se rýpat ve věcech mimo vaši kariéru, rodinu a běžné zájmy, do nichž vám takzvaně "nic není", tak budete mít klid a nic podobného vám nehrozí?
Abyste nebyli překvapeni, co vám může "všední" život přinést třeba hned zítra.
To když náhodou ve svém zaměstnání narazíte na "nesrovnalosti" a "přehmaty" v účetnictví firmy, pro níž v potu tváře vyděláváte svou podprůměrnou mzdu.
Nebo pokud jako snaživý obchodní referent zjistíte "odklony" lukrativních zakázek, z nichž jste dostával dlouhá léta své ubohé prémie.
Najednou natrefíte na zvláštní kontakty jistých osob ve vedení firmy, které mohou vést třeba hodně vysoko; a ve své naivitě na ně upozorníte majitele či vedení společnosti.
A může být zle.
Kdosi vás důrazně upozorní, abyste se do těchto věcí raději nemíchali, jinak můžete mít potíže.
Chcete si přece udržet své zaměstnání a uživit rodinu, nebo snad ne?!
Jak se zachováte?
Budete mít odvahu jít do věci hlouběji a zadělat si na problémy?
Půjdete proti většině a vlivnému managementu s dlouhými prsty a ohrozíte vlastní pozici, kariéru a živobytí?
Začnete přesvědčovat své kolegy, kteří vám nevěří a nechtějí s tím nic mít?
Necháte si nadávat, že jste lhář a šílenec, i když jste podvody viděli na vlastní oči a máte i důkazy?
Nemáte šanci: spiklenci v tom jedou společně a navzájem se znají, takže sborově potvrdí, že nic z toho není pravda a všechno je v naprostém pořádku.
Jak se vám v takové situaci budou poslouchat řeči typu, "kdyby to byla pravda, muselo by o tom vědět vedení firmy", případně "kdyby to byla pravda, už by to přece dávno vyšlo najevo"?
Jistě, můžete pevně stát za svým, nechat si vyhrožovat právníky, na něž má druhá strana peněz dost, a nechat se tahat po soudech.
Radek Novotný ze spolku Pravda o vodě vám rád popíše, jak dlouho se u nás vlečou soudy, než vám dají za pravdu (pokud vůbec).
Pořád je spousta tupců, kteří vás budou dokolečka přesvědčovat, že každá velká zlodějina nebo monstrózní spiknutí, do níž je zapletena spousta lidí, by musela už dávno vyjít najevo, protože v celém řetězci by ji určitě někdo předčasně vyzradil.
Ano, ty, zrovna ty, idiote z internetové stoky zvané "sociální sítě", kdybys byl malou součástkou tajné operace z 11. září 2001, při níž zahynulo 3 tisíce lidí a která rozpoutala vražednou genocidu v Afghánistánu, Iráku a na Blízkém východě, zrovna ty bys určitě promluvil a ke všemu se přiznal!
Díky tobě bychom hned druhý den, 12. září věděli, že všechno byla zinscenovaná akce amerických a izraelských tajných služeb.
I v případě střelby na fakultě všichni včas promluvili a zabránili tragédii, že ano?
Přece by se nemohlo stát cosi tak fantasmagorického, aby si dvacetiletý student, který se léčí na psychiatrii, což byla ideální kvalifikace pro získání zbrojního průkazu, pár měsíců poté, bez jakékoli známky podezření ze strany policie a státních orgánů nashromáždil ohromný arzenál zbraní, přičemž mu úředníci všechny zbraně přednostně zaregistrují a celní orgány bez jakýchkoli obav přednostně odbaví zásilku z USA s dalšími zbraněmi.
Kolik osob včas promluvilo, aby byla celá monstrózní akce prozrazena předem?
Ještěže máme tyto všemožné pindálky a lovce lajků, kteří z hlubin internetové anonymity prokazují svou neohroženost a odvahu postavit se zlu a chránit svobodu slova tím, že umlčí všechny šiřitele konspiračních teorií!
Zatím můžeme být klidní, právě díky nim víme, že u nás žádné organizované zločiny a konspirace neprobíhají.
Kdyby tomu tak bylo, oni by nám to určitě sdělili jako první.
Svoboda projevu i svoboda po projevu
Vězte, že máte naprostou svobodu postavit se svému nadřízenému, místní politické moci, vládní garnituře i globálním gaunerům v jejich světovládných snahách.
Pokud svůj odpor vedete v tichosti, za dveřmi svého bytu, nebo vás poslouchá hrstka příznivců, nic vás takový boj nestojí.
Když se gaunerům postavíte nahlas a veřejně a dostanete se příliš do hloubky věci, počítejte s tím, že brzy narazíte na hranice všeobecně deklarovaných svobod.
Následky vaší odvahy na vás nenechají dlouho čekat.
Oni si vás podají a udělají vám i vaší rodině ze života peklo.
Tato úzká sorta vyvolených, jíž se nechá většina lidí ovládat, zatím stále budí zdání neomezené moci a síly nad našimi životy.
Ovládnuté zmanipulované stádo jim v tom ještě přizvukuje, což vyvolává dojem, že JICH je většina.
Ale to přece není pravda.
Co kdyby se konečně začali bát oni nás?
Q.S.
Ano, někdo vidí jasně, jiný hledí do země, přežívá a dožívá...
Nicméně přichází změna. /Ne, nemyslím tím volební šarády/
Změna, která se těm druhým nebude líbit.