Před pěti, deseti lety jsme se smáli teoriím o vařené žábě.
Asi nejlépe shrnula předpokládané výsledky eurovoleb herečka Jana Holcová: «Smrti se nebojím. Vím, že nás po ní čeká něco nádherného.» Také Karel Kryl, jehož třicetileté výročí úmrtí není radno připomínat, shrnul předvolební, volební i povolební realitu: «Zas brbláme u píva, jak brblali jsme vždycky.» Pouze s tím nepatrným rozdílem, že pivo i brblání už jsou dnes téměř zakázány.
Před pěti, deseti lety jsme se smáli teoriím o vařené žábě.
Dnes si – s úsměvem na rtech – mnozí přejí být vařeni jako ta žába, jenom ještě rychleji a silněji.
«Už aby to bylo,» říkají.
Ty ostatní smích dávno přešel.
To je také asi hlavní motiv těchto voleb.
Voliči si přejí více unijní šikany, ještě více zákazů, nařízení a šmírování; jsou žádostivi vyslat vládě Pjotra Izraeloviče Fialenka jasný signál, že co vláda činí, dobře činí.
Jakýkoli jiný směr, navzdory hausnumerům tragicky směšných «volebních průzkumů», ve volbách drtivě ztroskotá.
Politici i všemožní politologové a sociologové jsou ve volbách do Evropského parlamentu ve zcela schizofrenní situaci: přesvědčují velevážené voliče o důležitosti unijních voleb (teď (už zase) jde o všechno!), a zároveň se modlí, aby těch blbců k volbám přišlo co nejméně; aby nevolili ti, kteří volit nemají, a neztropili Česku před jejich posvátným Bruselem ostudu.
Zlí jazykové tvrdí, že v Evropské unii se volí tolikrát, až vše vyjde, jak unie chce.
V případě voleb do EP má unie jen jeden pokus za pět let, a tak není nic ponecháno náhodě.
Tradiční snaha co nejrychleji unijní volby odbýt, která i letos prosvítá z polomrtvé kampaně, svědčí o tom, že politici i provozovatelé voleb jsou si dobře vědomi, že tyto volby nejsou rovné ani čestné.
Po odstranění mnoha vrstev filtrů a manipulací a narovnání zdeformovaných výsledků voleb je zcela jistě možné dobrat se k jejich pravdivému, nezkreslenému základu, podobně jako při rekonstruování Ptolemaiovy mapy či jiných historických artefaktů zatížených nepřesnostmi; pro umělou inteligenci nemůže být toto reverzní inženýrství žádný problém.
Lze se domnívat, že strany, které nepřejí bruselskému diktátu, by ve skutečných svobodných volbách, nezatížených obvyklými volebními manipulacemi, obdržely zhruba pětkrát až desetkrát více hlasů.
Tento skutečný výsledek voleb nicméně není určen veřejnosti; je určen úzkému kruhu vládních odborníků, kteří z něj vyčtou, kde je zapotřebí utáhnout šrouby a komu ještě zpřelámat žebra a hnáty, a pak tyto poznatky, s pomocí vlády, aplikují do reálného života.
Všechny volební manipulace začínají již nepatrnou lží: dozvídáme se pravidelně, že státní komise stranám vylosovala čísla.
Ta přitom evidentně losována nejsou; komise je rozděluje stranám na základě svého uvážení.
Proto «šťastnou» jedničku nebo sedmičku, ale i «problematickou» osmičku nebo osmnáctku obdržely záměrně strany, které jsou v seznamu «jen do počtu»; Trikolora pak neotřelou trojku a Piráti číslo 23, oblíbené mezi příznivci marihuany a techna.
O poznání větší lží je přesvědčení, že média (např. ta veřejnoprávní) se snaží zajistit rovné volební podmínky kandidátů a voličů.
Snaží se samozřejmě pouze o to, aby se tyto rozdíly co nejvíce prohloubily, a vzniklé nerovnosti a jejich projevy byly maximálně využity ve prospěch největších stran.
Liberální demokracie tedy není vládou většiny; jde o asistovanou vládu většiny, která většinou pravděpodobně ani není; je to vláda uměle vytvářené (prosazované) většiny, v níž veškerá moc patří médiím a cenzorům; umělé inteligenci, která vytváří volební realitu, volené politiky, strany, a nakonec i voliče.
Kdyby se každému dospělému voliči zjevila dobrá víla a na vlastní náklady ho dovedla k volební urně, Evropská unie i všichni její nekritičtí čeští apologeti to mohou zabalit.
Pravděpodobně by se totiž konal czexit.
Naštěstí k tomu nikdy nedojde.
Jediný, kdo to za současného stavu může zabalit, je volič.
O jakých manipulacích lze tedy v případě nadcházejících voleb do EP hovořit?
1. Online cenzura a manipulace.
Těmito tématy by se dala popsat celá knihovna.
Jde o složité technické záležitosti.
Lidé tomu nerozumějí, a proto tomu nechtějí rozumět.
Zavírají oči i uši, kdykoli zaslechnou slovo cenzura.
Že se popis skutečnosti nevejde do pár slov s emotikony, nebo že o ní hovoří Marta Semelová, neznamená, že tato skutečnost neexistuje nebo že bychom si jí proto neměli všímat nebo ji považovat za «módní» dezinformaci, jak je dnes obvyklé.
Online cenzura například velmi zevrubným způsobem omezuje určité názory a témata.
Je-li ČR politicky rozdělena na dvě poloviny, jak z médií často slýcháme, úkolem cenzury je potírat v online prostoru veškeré projevy těch «nesprávných» 50 % obyvatel ČR, aby to vypadalo, že je jich jen 10 % nebo ještě méně; snižovat dosah veškeré polemiky a kritiky, ale třeba i dosah emailových zpráv.
Nerežimním autorům – ani nemusejí být nijak kritičtí – je cenzurou blokována a omezována audience o 80 až 90 %.
Říkáte: dobrá, pokud je to s cenzurou tak vážné, svobodomyslní lidé jistě přijdou k volbám a učiní těmto praktikám přítrž!
A zase nemáte pravdu.
Ti, kteří se s projevy omezování a cenzury (nejen) v online prostředí setkali; ti, kteří vědí a vidí, že je zde něco velmi v nepořádku, k volbám nepřijdou, protože je mají za další švindl.
K volbám přijdou ti, kteří nevidí a nevědí; ti, kteří o nějaké cenzuře nechtějí ani slyšet.
V příštích volbách budou volit pštrosi.
2. Nerovné mediální podmínky.
Newspeakem Nejvyššího (a nejzbytečnějšího) soudu: «odstupňovaná rovnost».
Česká televize, ale i soukromá hlavní média poskytují prostor pouze největším stranám.
Neboť jak pravil Karel Kryl: «Pod střechou velký partaje se u koryta sejdem».
Jinak to v liberální demokracii nefunguje.
Sice pak nefunguje demokracie, ale budiž.
3. Volební «průzkumy» a «kalkulačky».
Režimní tvůrci volebních průzkumů se snaží u veřejnosti prosadit názor, za jehož prezentaci dostali od režimu (lhostejno, zda od konkrétních stran či nějaké organizace na «obranu demokracie») zaplaceno.
Volič konzumující volební průzkumy tak de facto konzumuje několikrát předžvýkanou mrvu, kterou mu do úst vkládají největší partaje.
Halucinace volebních průzkumů se letos vymkly veškeré kontrole.
Proč si jejich tvůrci pro příklad strany, která má získat plná 3 % hlasů, vybrali zrovna jakési SOCDEM, a ne věhlasnější Cibulkův Pravý blok, KAN, nebo třeba stranu Senioři sobě, zůstává nejvyšší záhadou.
Chcete slyšet další vtip? 2,5 % pro Svobodné.
Skutečným kameňákem, který je již třeba vzít ze země, a odpovědnému pachateli «volebního průzkumu» zatnout do hlavy, je zcela absurdních 7 % pro traktoristovy Motoristy.
Tohle vážně někdo myslí vážně?
Přitom když ta čísla vydělíte třemi, najednou začnou dávat smysl.
V případě tzv. «volebních kalkulaček» jde o podobně nesmyslný koncept, kdy volič má pravděpodobně nějakým způsobem synchronizovat svůj politický názor s výsledkem, který mu instantně vypadne z jakéhosi omšelého automatu, spravovaného tlupou makaků.
4. Zacílení kampaně na nejpočetnější skupinu.
Tvůrci volebních kampaní po letech konečně přišli na to, že se stačí zaměřit na nejsilnější skupinu obyvatelstva.
Stačí vybudit městské voliče, a uspat a odradit všechny ostatní – a vítězství Bruselu je v kapse.
Ve městě jsou proto billboardy na každém rohu, zatímco na obecní nástěnce nenajdete jediný náznak skutečnosti, že budou volby.
Městský a velkoměstský volič je sugestivně dotazován Facebookem, zda už odvolil; hrne se na něj jedna reklama SPOLU za druhou.
Je v centru dění. 7. a 8. června je třeba porazit zlo!
Zlo přitom ani neví, že se nějaké volby vůbec konají.
Opak městského voliče je naopak ukolébáván, uspáván, z Facebooku na něj nevyskakuje žádná reklama.
Politici, média, i Viktor Orbán do něj svorně hučí, že může být v klidu; že vše, co v plné síle dávno probíhá, teprve vypukne – válka NATO s Ruskem, zdražování, další omezování; zřejmě někdy v daleké budoucnosti, která voliče nemusí zajímat.
Spi!
Nechoď k volbám, nemáš to zapotřebí!
5. «Není koho volit» jako skutečný problém.
Dnešní politika je syntetická, zcela umělá a na voliči v podstatě nezávislá (ač si jej pěstuje).
Nejprve je vytvořen silný mediální obraz.
Například: «ČR je největší přítel Eskymáků ve vesmíru».
Poté je vyroben spolek tří extrémně eskymofilských stran, a tento stav je předložen voličům, které lze také kdykoli vyměnit a vyrobit si jiné, zdráhají-li se volit podle zadání.
Tedy vzhledem k tomu, že je vše postaveno na falešných, virtuálních základech, výsledky voleb žádným způsobem neodrážejí skutečné voličské preference občanů ČR.
Voliči pak jednoduše volí Eskymáky, i když se s žádným nesetkali, neztotožňují se s Eskymáky, nebo je dokonce nesnášejí.
Dobře to ilustruje případ Turkových Motoristů, kteří vlastně žádné skutečné voliče nezastupují – členové veteránských klubů, které Turek pravděpodobně hodlá reprezentovat, jsou ti největší eurohujeři, kteří se zákazem spalovacích motorů pochopitelně nemají žádný problém; pokud unie hvízdne, tuze rádi přestavějí svoje oldtimery na šlapací pohon.
Mladí a neklidní majitelé bazarových mercedesů a BMW, kteří k Turkovi vzhlížejí, k volbám zase nechodí.
Menšina soudných autoveteránistů s vozidly východního bloku, kteří svůj odpor k EU myslí upřímně, na nějakého Turka, který se – s volebním potenciálem 1–2,5 % – troufá chvástat, že «o hlasy komoušů nestojí», přirozeně kašle.
6. Báchorka o propadlém hlasu.
Jen máloco dokáže na «svobodných» volbách napáchat tolik škod, jako absurdní kletba «propadlého hlasu», která je zároveň otevřenou výhružkou voličovi:
Nebudeš-li volit velké strany, zahyneš!
Svědomitý volič přitom volí právě tak, aby jeho hlas propadl.
Byli-li by takto svědomití všichni, pak nepropadne ani jediný hlas.
7. Báchorka o volbě menšího zla.
Mantra o volbě jakéhosi «menšího zla» slouží jako generální pardon pro veškerou volební nerovnost a manipulaci.
Je na výběr pouze mezi leprou a cholerou, nebo choleře dokonce ani nedovolili kandidovat, nebo snad ani žádné volby nejsou?
Nevadí; volme menší zlo!
Vždyť ono už to nějak dopadne.
8. «Evropská unie ani NATO vlastně neexistují».
To okaté, jasně patrné úsilí je před každými volbami do EP až k smíchu.
Režim se na měsíc snaží naprosto potlačit každodenní palčivá témata (zdražování, regulace, omezování svobod), pramenící mimo jiné a zejména i z členství ČR v Evropské unii, a nastolit místo nich neškodná, falešná, tzv. «konsenzuální», uměle vytvořená unijní (ne)témata («klimatická změna», «bezpečnost Evropy» atp.).
Jak pravil již v 80. letech I. M. Jirous: Pobavíme se o počasí.
O jaké bezpečnosti se tu vlastně hovoří, když nám režim poslední dobou čím dál častěji sděluje, že některé strany, které se legálně účastní demokratické soutěže, jsou nebezpečné, případně že snad i jejich voliči jsou nositeli nebezpečných myšlenek?
Zdá se, že ta evropská bezpečnost asi bude jen pro někoho; pro toho, kdo se zavine modrého (případně modrobílého) praporu; ostatní dostanou bídu a válku.
9. Další skryté techniky.
Manipulace může být i zcela nenápadná.
Dokonce tak, že podezření na manipulaci se může zdát být – či dokonce může být – zcela falešné.
a) Případ Mapy.cz.
Jmenovaný mapový server údajně už dva roky používá pro své letecké mapy vícero zdrojů, což se mělo příznivě projevit na rychlosti aktualizace jejich ortofotomap, které by tak v ideálním případě mohly být aktualizovány i jednou ročně.
Co čert nechtěl, na značné části ČR zejí tři roky staré snímky, ukazující neutěšenou jarní krajinu po mohutné lesní těžbě v letech 2019–2021.
Záměr, či jen shoda okolností?
Předpokládejme, že ze strany – vysoce prounijního – Iva Lukačoviče, (spolu)majitele Mapy.cz, se nejedná o záměr.
Pohled na vykácenou «měsíční» krajinu přesto může podprahově působit, a přinést tisíce hlasů navíc pro ty strany, které se hodlají zabývat udržitelným klimatem a podobnými floskulemi, z nichž většina je vysoce prounijních.
b) Počasí v den voleb.
Volit kandidáty, kteří pro nás všechny chtějí pravdu, lásku, bezpečí, vítězství nad zlem, klid a sluníčko v den, kdy by lilo jako z konve a hrom bil, to by asi nebylo to pravé ořechové, že? Působilo by to komicky a cynicky.
Proto se také volby do EP konají počátkem léta, kdy je statisticky nejnižší pravděpodobnost srážek.
Teplé slunečné počasí odrazuje od voleb «nechtěné» voliče – kardiacké důchodce a chudinu, která nemá na antiperspirant.
Ty ostatní naopak pěkné počasí motivuje volit «sluníčkové» prounijní strany. Jak prosté, jak účinné.
10. Manipulace volebních komisí.
Iluze si nelze dělat ani o volebních komisích, které se musejí psychicky i fyzicky potýkat – kromě mnoha svých vlastních problémů – zejména s českou specialitou, dvoudenním hlasováním, jehož absurdita a neopodstatněnost vynikne právě ve volbách do europarlamentu, kdy druhý den již prakticky nikdo nehlasuje.
Lze se důvodně domnívat, že kdyby teoreticky všichni voliči, včetně členů volební komise, bezproblémově hlasovali pro jedinou stranu, po sečtení bychom se dozvěděli, že procento hlasů je neplatných, a nejméně pět procent získaly jiné strany.
Tato procenta by pak ještě vzrostla po přezkoumání hlasování u Nejvyššího soudu, který by tradičně konstatoval, že k žádnému pochybení nedošlo.
Nezapočítávání platných hlasů ze smyšlených důvodů, záměna počtu hlasů pro konkrétní strany, ale i obyčejné překlepy a jiné chyby jsou zde evergreenem.
O tom, že dvoudenní hlasování nahrává, kromě únavy volebních komisí, různým manipulacím, je zbytečné se zmiňovat.
11. «Sociální zahálení».
Je-li určité skupině voličů dostatečně dlouho opakováno, že jejich hlas nemá žádnou váhu, tito voliči tomu uvěří – a k volbám nepřijdou.
Tento jev, kterému se říká «sociální zahálení», je klíčovým prvkem liberálně-demokratických voleb.
Dav je údajně nevypočitatelný, především ale skvěle manipulovatelný.
Volič se ještě rád nechá manipulovat.
Stačí mu říct, koho by volili vědci nebo děti, a bude volit to samé, ten starý vůl.
12. Manipulace při sčítání.
Jak pokročil svět od roku 2019, od minulých voleb?
Velký rozvoj zaznamenala například tzv. umělá inteligence.
Samozřejmě jde, do jisté míry, o «hype» a leckdy zpochybnitelný pokrok, nicméně lépe než před pěti lety dnes lidé dokáží, pomocí AI, například modelovat změny v atmosféře, a i díky tomu lépe ovlivňovat počasí, což se hodí v boji za klima klimatičtější, udržitelnost udržitelnější a Brusel bruselštější.
Co je proti tomu sečtení pár hlasů, aby volby vyšly tak, jak někdo žádá?
Poslední dobou jsou koloritem zvláštní prostoje – půl hodinu, hodinu po uzavření volebních místností, oficiálně maskované jako prodloužení doby hlasování kvůli nějakému směšnému důvodu, třeba že někde otevřeli volební místnost o pár minut později.
Může to působit dojmem, že během této doby jsou zvažovány různé strategie, jakým způsobem a jak výsledky voleb (jejichž předběžná podoba je v tu dobu již známa) nejlépe upravit podle politického zadání, aby zároveň nebyly příliš okatě odchýlené od skutečného výsledku (můžeme-li tedy o něčem jako skutečný výsledek v případě voleb do EP vůbec hovořit).
Co říci závěrem?
Volby nepřeceňujme, zároveň však nepodceňujme povolební (mezivolební) realitu.
Q.S.
Dobrý text, který nebudu komentovat.
Jděte k volbám!
Žádný hlas nebude propadlý!
Volte podle svého nejlepšího vědomí a svědomí - to je totiž to skutečně důležité.
Vše ostatní je jenom intrikaření rozumu, manipulace a podvod.
Nemůžete změnit to, co dělají druzí /snad mírně ovlivnit/, ale můžete změnit to, co děláte vy samotní.
A to vždy.
Protože:
Venku zůstanou nečistí, zaklínači, smilníci, vrahové, modláři – každý, kdo si libuje ve lži. Zj. 22,15